Iwík
severní Čechy

Jmenuji se Ivana. Mým největším koníčkem je četba. O své čtenářské zážitky se s vámi ráda dělím na těchto stránkách. Najdete zde recenze zajímavých knih a audioknih, rozhovory s jejich autory a spoustu dalších zajímavostí ze světa literatury. Moje články však najdete i na portálu Chrudimka.cz. Spolupracuji s předními českými nakladatelstvími a vydavatelstvími, což mi umožňuje vám představit mnoho zajímavých knižních novinek.

Jsem redaktorka portálu
Kdy slavíme?
Odebírat novinky
Archiv blogu
Iwíkův Oriflame obchůdek
Reklamní miniokénko


Sleva 20% na povinné ručení a havarijní pojištění od pojišťovny Slavia při sjednání do 28.2.2018 Pro vás provize 15%. Slevový kupon: QGZQDI8POW

Cesta do minulosti

Zasvěceněji o literatuře pro děti a mládež – postřehy ze studií I.

26. 4. 2018

Vážení čtenáři,

 

o literatuře pro děti a mládež ví každý z nás aspoň něco. Na pohádkových knihách jsme téměř všichni vyrůstali a rádi se k nim vracíme i v dospělosti. Předčítáme si ony známé příhody, ale už na ně nehledíme tak, jako tomu bylo v dětství.

 

V následujících několika článcích jsem se rozhodla jít do větší hloubky a představím vám několik časopiseckých studií, které vám mohou o knihách pro děti a mládež mnohé napovědět. Při psaní jsem pracovala s časopisy Ladění a Zlatý máj.

 

Časopis Ladění

Jedná se o čtvrtletník zabývající se teorií a kritikou literatury pro děti a mládež. Do roku 2011 vycházel pod hlavičkou Ústavu literatury pro mládež Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. První číslo tohoto časopisu vyšlo v roce 1991. Na stránkách periodika může čtenář naleznout různé studie, články a pochopitelně nesmí chybět recenze nových knih cílených na dětské čtenáře. Pokud se chcete dozvědět více, můžete nahlédnout na stránky Slovníku české literatury po roce 1945.

 

  1. VŠETIČKA, František. Básně v próze Vítězslava Nezvala. Ladění: Časopis pro teorii a kritiku dětské literatury. Brno: Ústav literatury pro mládež Pedagogické fakulty MU v Brně, 2007, 12(2), 2–7. ISSN 1211-3484.

Ladění-2007-2Autor studie se v textu zabývá tvorbou básníka Vítězslava Nezvala. František Všetička ve studii poukazuje například na Nezvalovu rozporuplnost ve volbě směru psaní. V textech publikovaných v 30. letech 20. století si můžeme povšimnout ortodoxního příklonu k surrealismu (Žena v množném čísle…), pod pseudonymem pak vydával texty, které se od tohoto směru výrazně odkláněly (52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida…). Ve stejném období se pouští také do psaní pro dětské čtenáře. K  surrealistickým dílům můžeme zařadit prózu Anička skřítek a Slaměný Hubert. Nezvalovi však nebyla cizí ani realistická tvorba zobrazující reálný svět kolem dítěte. K takovýmto se řadí soubor básní v próze Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti. Všetička vyzdvihuje, že Nezval dokázal díky básnickému slovu a imaginaci překlenout nesrovnalost mezi dětskými čtenáři, ke kterým se tituly dostaly. Zároveň je nutné podotknout, že poslední jmenované dílo pro děti je nadčasové. Všechny popisované jevy se od počátku lidského života konají stejně, rostliny stále stejně rostou, kvetou, zvířata i lidé se chovají a vypadají stále stejně, i když třeba s malými změnami. Nezval ve svých dětských textech často používá personifikaci. Soubor básní v próze je rozdělen do 4 částí, avšak zajímavostí je, že v publikaci nebylo 8 děl zveřejněno. Dvě se ztratila a šest bylo uveřejněno až v roce 1960 ve Zlatém Máji. Oddíl věcí se hodně blíží oddílu zvířat. Možná bychom mohli konstatovat, že se i vzájemně prolínají. Věci jsou však prolínány i s oddílem lidí pro děti. Básně v souboru jsou převážně lyrické, ale ani epika nechybí, ta se projevuje například v Rakovi, který má pověsťový charakter. Zajímavostí je, že v některých textech se autor zaměřil zejména na koncovku, kde se dozvíme pointu, zároveň tu můžeme objevit i ponaučení. Básně v próze jsou doprovázeny barevnými ilustracemi Jiřího Trnky. Jak poznáme, že se jedná o básně v próze? Odpověď je jednoduchá, v textech se můžeme setkat s rýmy. Dále si můžeme povšimnout střídání chlapeckého a dívčího pohledu na věc. Častěji se však objevuje ten chlapecký, dostává zde dokonce jméno Emil. Kniha je protagonistická, a to ve všech částech bez výjimky. Posledním bodem Všetičkovy studie je pak srovnání Nezvalova způsobu tvorby s Čapkovým a Demlovým, které si jsou v mnohém hodně blízké.

 

Již teď se můžete těšit na další články o literatuře pro děti a mládež.

 
štítky
podobné články

Zanechat komentář