Nálepky, samolepky nebo prostě „lepíky“ – drobnosti, které máme často za samozřejmost. Přesto nás provázejí od dětství až do dospělosti. Objevují se v sešitech, diářích, na obálkách balíků, v práci i doma. Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, samolepky jsou nenápadnou, ale stálou součástí našich dní.
(Pokračování textu…)
Každoročně 10. ledna si připomínáme Mezinárodní den tuleňů, lachtanů a velryb. Tento den nás zve k zamyšlení nad osudem mořských savců, kteří jsou stále častěji ohrožováni lidskou činností – znečištěním oceánů, změnami klimatu i úbytkem přirozeného prostředí. Přestože žijí ve vodě, dýchají vzduch a o svá mláďata pečují podobně jako suchozemští savci.
(Pokračování textu…)
Začátek ledna patří těm, kteří nemají potřebu být neustále slyšet, a přesto toho mají mnoho co říct. Druhého ledna si totiž připomínáme Světový den introvertů – svátek všech tichých pozorovatelů, snílků a přemýšlivých duší, které svět často přehlíží, přestože ho vnímají s mimořádnou hloubkou.
(Pokračování textu…)
„Nepropadejte panice!“ – tato slavná věta se stala symbolem humoru a nadhledu Douglase Adamse, britského spisovatele, jehož dílo spojuje inteligentní vtip, absurditu i hlubší filozofické podtóny. Adams dokázal proměnit zdánlivě nesmyslné otázky o smyslu života, vesmíru a vůbec v chytrou satiru o lidské existenci.
(Pokračování textu…)
Vydávání knih je často spojeno s otázkou autorských práv. Pokud má být dílo zpřístupněno čtenářům i v jiné zemi, nakladatelství musí vyjednat práva na překlad. Tyto dohody umožňují, aby se příběh dostal k novému publiku v jejich rodném jazyce. Práva na překlad se prodávají buď přímo zahraničním nakladatelům, nebo prostřednictvím literárních agentů. Ti zprostředkovávají kontakt mezi autorem a trhem, kam má kniha zamířit.
(Pokračování textu…)
Alternativní historie je literární žánr, který si pohrává s myšlenkou „co kdyby“. Představuje nám svět, kde se dějiny odvíjely jiným směrem, než jak je známe z učebnic. Ačkoli se opírá o skutečné události, postavy a prostředí, kombinuje je s hypotetickými scénáři. Díky tomu dokáže čtenáře přivést k zamyšlení nad tím, jak křehká a zároveň určující může být jediná historická událost. Tento žánr se často objevuje ve sci-fi literatuře, ale proniká i do dalších oblastí beletrie.
(Pokračování textu…)
Pojem retelling doslova znamená převyprávění již existujícího příběhu – ovšem v novém pojetí. Tento přístup se v posledních letech stal velmi populárním, zejména v žánru romantické fantasy, ale proniká i do dalších oblastí literatury. Umožňuje autorům znovu oživit staré báje, mytologii či známé pohádky a nabídnout čtenářům odlišný úhel pohledu, často obohacený o současný jazyk a moderní témata.
(Pokračování textu…)
Téma zániku světa fascinuje čtenáře i autory už dlouhá desetiletí. Katastrofické scénáře se liší – někdy je to vyčerpání přírodních zdrojů, jindy nákaza proměňující lidi v zombie či invaze mimozemských civilizací. Společným jmenovatelem je napětí, strach z neznámého a touha po přežití. Apokalyptické příběhy nám zároveň nastavují zrcadlo a nutí nás přemýšlet, jak bychom se v podobné situaci zachovali.
(Pokračování textu…)
Myšlenka, zda lze změnit minulost, provází lidstvo už po staletí a stala se jedním z oblíbených témat nejen ve sci-fi literatuře. Čtenáři i autoři si kladou otázku: je náš osud předem daný, nebo máme možnost zasáhnout do běhu událostí? Tato fascinace plyne z přirozené lidské touhy po nápravě chyb, po druhé šanci a po hledání alternativních cest životem.
(Pokračování textu…)
Seskvipedaliofobie, známá také pod ještě složitějším názvem hipopotomonstroseskvipedaliofobie, je poměrně kuriózní fobie. Označuje iracionální strach z příliš dlouhých slov, což je poněkud paradoxní vzhledem k tomu, že samotný název této fobie patří mezi ta nejdelší slova vůbec. Pro lidi trpící touto fobií může být stresující nejen číst či slyšet dlouhá slova, ale dokonce si na ně jen vzpomenout.
Název „seskvipedaliofobie“ pochází z latinského „sesquipedalian“, což znamená „jeden a půl stopy dlouhý“ a často se užívalo pro popis dlouhých slov. Přípona „-fobie“ pak označuje strach či úzkost. Zajímavější je však druhý, delší název této fobie – hipopotomonstroseskvipedaliofobie. Ačkoli může evokovat něco spojeného s hrochy či monstry, jedná se spíše o nadnesené rozšíření původního termínu.
Lidé trpící seskvipedaliofobií mohou pociťovat úzkost, paniku nebo dokonce fyzické projevy stresu při konfrontaci s dlouhými slovy. V některých případech se jedná o součást širších úzkostných poruch nebo logofobie, což je obecný strach ze slov. Tito lidé se mohou snažit vyhýbat odborným textům, literatuře nebo situacím, kde by mohli být vystaveni složitějším termínům.
Pro srovnání, jedno z nejdelších slov v českém jazyce je „nejneobhospodařovávatelnějšími“, které má 30 písmen. Přesto je stále o tři písmena kratší než název této fobie. V angličtině drží rekord například slovo „pneumonoultramicroscopicsilicovolcanoconiosis“, což je plicní onemocnění způsobené inhalací jemného křemenného prachu.
Pokud jsi narazil/a na tento termín v literatuře, možná to bylo v knize Návod na vraždu pro hodné holky od Holly Jackson. Tento odborný název je zmíněn hned v první kapitole a může čtenáře pobavit svou absurditou. Fobie z dlouhých slov je často využívána jako zajímavost či vtipný paradox i v jiných knihách nebo filmech.
Zdroj: Knižní kalendář Knihy Dobrovský
