měsíc listopad je za námi a já vám přináším souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla a slyšela. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Přečtené knihy:
Do tmy – Anna Bolavá (Zajímavá kniha, která mě mile překvapila, zaujala a navnadila k přečtení dalších knih z pera této autorky. Životní příběh hlavní hrdinky je neodmyslitelně spojen se sběrem bylin. Tato tematika je originální. Kniha se čte dobře a příběh poměrně rychle ubíhá před čtenářovýma očima. Dílo velmi často aktivuje čtenářovu fantazii, protože je v ději spousta otazníků, které jsou otevřené a ponechané plně na čtenářovu nápadu.)
Agresivita a šikana mezi dětmi: Jak dát dětem ve škole pocit bezpečí – Pavel Říčan (Kniha slouží jako podklad pro studium šikany v pedagogické praxi. Informace v ní obsažené jsou zajímavé, protože v podstatě poukazují na historický vývoj řešení šikany ve školském prostředí. Důvod je prostý. Kniha vyšla v roce 1995 a obsahuje informace o vnímání šikany v době porevoluční. Autor srovnává situaci v Čechách se situacemi v Norsku, Velké Británii, Spojených státech amerických a některých dalších zemích. Při zpracování knihy pracoval s různými průzkumy, jejichž výsledky v práci shrnul.)
Jak chutná strach – Markéta Harasimová (Další román mojí oblíbené autorky. Ani tentokrát není příběh ničím pro slabé povahy. Napětí z děje přímo tryská a příběh vám nedá spát do té doby, dokud nezjistíte, jak to vše dopadne. Abych pravdu řekla, tak se už teď těším na další setkání s autorčinými díly.)
Ad acta – Patrik Ouředník (Zajímavá a poměrně krátká novela s detektivní, ale i sociální tematikou. Kniha je plná napětí a různých dějových odboček, které řeší osud jednotlivých postav.)
Četli jste, nebo jste slyšeli některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.
asi si v tuto chvíli budete ťukat na čelo, co vám to tady píši, ale bohužel čas utekl jako voda a já se až teď po dlouhých pěti měsících dostávám k tomu, abych se s vámi podělila o články, které vznikaly v průběhu těchto dní, kdy to vypadalo, že se na Iwíkově knihovně vůbec nic neděje. K poměrně dlouhé odmlce došlo zejména kvůli tomu, že se na mě navalilo velké množství učení, protože jsem v říjnu nastoupila na navazující magisterské studium. První semestr mi příliš neumožňoval, abych se prezentovala na stránkách. Nicméně po prvních pár měsících jsem zjistila, že se škola, práce i stránky dají poměrně dobře zvládat. Takže se vracím a mám tu pro vás připraveno pár Knihoměsíců, ale i recenzí a dalších knižních článků. Šup tedy na první z nich.
Je to již dlouho, kdy minul měsíc říjen, já vám přináším souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla a slyšela. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Přečtené knihy:
Michal Ajvaz – Lucemburská zahrada (Příjemná novela, která v sobě snoubí prvky tzv. magického realismu. V ději se můžete setkat s romantikou, fantasy a dalšími žánry. Autor vše zachytil na poměrně malou textovou plochu a vše je zpracováno čtivým způsobem. Velmi příjemné a mohu vřele doporučit.)
Četli jste, nebo jste slyšeli některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.
Na počátku měsíce října, jsem vám představila novou pravidelnou rubriku. Co by to bylo za slib, kdybych jej nesplnila, a proto jsem pro vás připravila další článek s titulem: Na co se těším… Opět se bude jednat o krátké představení knížek, do jejichž čtení bych se ráda pustila v tomto měsíci. Takže jak odpovím na otázku, na co se těším v měsíci listopadu 2021? Čtěte dále a dozvíte se to.
Bretaňský příboj – Jean-Luc Bannalec (Můj oblíbený autor a další z případů charismatického detektiva, jehož jsem si doslova zamilovala. Líbí se mi autorův styl, který je čtivý. Troufnu si tvrdit, že si získá téměř každého čtenáře. Kniha Bretaňský příboj je druhým dílem série. Pokud sledujete tyto stránky pravidelně, tak zjistíte, že sérii nečtu v tom pořadí, v jakém byla vydávána. Její předností je to, že na sebe jednotlivé díly nenavazují, v každém titulu se řeší nový případ a jediné, co knihy propojuje je postava vyšetřovatele a jeho kolegů.)
Katova dcera a prokletí moru – Oliver Pötzsch (Další z mých oblíbených autorů, jehož knihy mi učarovaly. Na svém kontě má již několik titulů, které patří do dvou sérií. První, kam patří i tato kniha, se zabývá příběhy o Katově dceři a druhou je série o Johannu Faustovi. Obě série mám rozečtené a zamilovala jsem si je. Autorův styl je čtivý a zajímavý, protože se po celou dobu v jeho příbězích něco děje, a proto se dobře čtou.)
Moje neuvěřitelné sestry (Další román z mojí oblíbené série 7láska. I tentokrát se bude jednat o nevšední pohled na lásku, tentokrát, jak již název hlásá, půjde o lásku sourozeneckou. Nakladatelství Metafora si v této edici drží jistý standard, ať už se jedná o obálku, nebo grafické zpracování. Na interpretaci se již velmi těším.)
Divadlo Járy Cimrmana po padesátce… (Moje oblíbené divadelní uskupení slaví další půlkulatiny (55 od založení), tak proč si o něm něco pěkného nepřečíst? Kniha vychází pod hlavičkou nakladatelství Cosmopolis. V titulu si můžete nejen přečíst spoustu zajímavých informací, ale také tam najdete fotografie z představení a zkoušek. Domnívám se, že se jedná o vhodný dárek od Ježíška pro milovníky tohoto uskupení.)
Diktátorova múza (Další kniha z edice o významných ženách, která vychází v nakladatelství Metafora. Jedná se o beletrizovaný životopis. Pokud tento žánr máte rádi, rozhodně s výběrem této knihy nesáhnete vedle.)
Vážení čtenáři, měsíc září je za námi a já vám přináším souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla a slyšela. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Přečtené knihy:
Patrick Hunt – Deset objevů, které změnily historii (Další z knih z edice Toulky minulostí je čtivým počinem, jenž poskytuje spoustu zajímavých informací o archeologických nálezech, jež změnily úhel pohledu nejen na historii, ale i na svět celkově. Publikace je psaná poutavým způsobem a troufnu si tvrdit, že ai získá i čtenáře, kteří se historií jako takovou nezabývají.)
Jean-Luc Bannalec – Bretaňské poměry (Historicky první případ inspektora Dupina si mě získal pro čtivý a napínavý děj a zápletku, která se rozpletla na úplném závěru. Bylo to zajímavé počtení, které mi vyplnilo několik večerů.)
Jan Bauer – Ztracený diadém (Další napínavá, historická detektivka z pera předního českého autora tohoto žánru. Četbu jsem si užívala plnými doušky. Tentokrát to ani tak není o vraždě, jako spíše o krádeži jedné z nejcennějších relikvií tehdejší královské klenotnice. Proběhne křest Václava, prvorozeného syna Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, bez potíží a rozruchu? O to, aby tomu tak bylo, se pokusí královský soudce Melichar se svým věrným pomocníkem Božetěchem.)
Četli jste, nebo jste slyšeli některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.
Většina z nás, kteří sledujeme knižní blogy, si mohla povšimnout faktu, že spousta blogerů vytváří tzv. unboxing články. Jedná se o články, jež jsou u některých plné fotografií, u jiných zase popisují vteřinu po vteřině, co si z balíčku od nakladatatelství či knihkupectví vybalili. Na jednu stranu je to hrozně fajn, protože má daný bloger dokonalý přehled o tom, co si pořídil do své knihovny, na druhou stranu mi to ale dlouho přišlo poměrně zbytečné. Až tedy jednou nadešel čas, kdy jsem zjistila, že mám knihovnu, čtečku a mobil plné titulů a občas se mi stane, že si koupím nějaký svazek podruhé, protože mě anotace, obálka apod. prostě uhranuly. Tuto pravidelnou rubriku budu vydávat vždy k 1. v daném měsíci. Můj článek nese nadpis Na co se těším… Pochopitelně to bude zase jen a výhradně o knihách a představím vám tituly, které jsem si pořídila, dostala atd. v měsíci předchozím. Takže jak odpovím na otázku, na co se těším v měsíci říjnu 2021? Čtěte dále a dozvíte se to.
Chata ve Švýcarsku – Julie Caplinová (Od této autorky jsem se začetla do všech předchozích dílů a zamilovala si je. Jedná se o odpočinkové čtení, v jehož rámci poznáte i něco nového, konkrétně například tradice, kulturu, kulinářství a spoustu dalších znaků zemí, kam se vydávají hrdinky této autorky, jež je sama závislá na cestování. O přečtení vás může přesvědčit nejen zkušenost s předchozími tituly, ale také působivá, krásně barevná a ke všemu ještě epická obálka, či čtivá anotace. Kdo z vás se na tento román těší také?)
Aristokrat – Antonín Mazáč (S knihami tohoto autora jsem se zatím nesetkala, a to i přesto, že má na svém kontě deset titulů. Povětšinou se jedná o detektivní romány. V případě Aristokrata se jedná o krimi thriller, jenž se odehrává v Karlových Varech. Anotace slibuje zajímavou a napínavou jízdu. A obálka mě zaujala hned na první pohled. Dlouho jsem se tedy o výběru nerozhodovala.)
Poslední knihkupectví – Madeline Martinová (Knihy, knihy a zase knihy. Moje milovaná tematika. Bez knihy prostě ani ránu. Tento titul slibuje mnoho zajímavých chvil strávených nejen v milovaném prostředí knihkupectví, ale také množství smutných okamžiků spojených s válkou. Válka dokáže svět rozervat a rozdrtit a knihy jsou naopak pomyslným pojivem světa. Prvním faktorem, který si mě naklonil, je již samotný název. Dalším pak je krásně barevná, ilustrovaná, epická obálka a vše pak završila čtivá anotace. Kdo by si podobný titul nepřečetl?)
Jak chutná strach – Markéta Harasimová (Kniha, jež teprve vyjde pod taktovkou autorčina nakladatelství MaHa 21. října, je již několikátým jejím počinem, který jsem si měla možnost přečíst. Jsem tedy velmi zvědavá, zda autorka bude pokračovat ve velkolepém stylu, na nějž jsem u ní zvyklá. Momentálně mám k dispozici recenzní reading copy a vy se můžete těšit v den vydání na recenzi.)
Vážení čtenáři, měsíc srpen je za námi a já vám přináším souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla a slyšela. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Přečtené knihy:
Hardcore historie – Dan Carlin (Zajímavá historická kniha, která svého čtenáře upoutá. Po žánrové stránce je titul zařaditelný do oblasti populárně naučné literatury. Autor vypráví historii čtivým způsobem a snaží se najít odpověď na otázku PROČ? PROČ PRÁVĚ TADY MUSELA ZEMŘÍT atd.)
Poslechnuté audioknihy:
V ocelové rakvi – Jakub Mařík (Audiokniha, která vás zavede do prostředí vesmírného světa UTSS Salamis. Jedná se o povídku vysvětlující určitý bod z předchozího románu s názvem V ledovém sevření, jež je zaměřena na tematiku vesmírných stanic, soubojů mezi nimi a vše, co s tím souvisí. Při poslechu prožijete chvilky plné napětí, ale i strachu a snahy o dosažení vytyčených cílů. Jedná se o zajisté velmi zajímavý počin, jenž stojí za poslechnutí. Bonusem je to, že se jedná o dílo, kde není nutné si poslechnout předchozí dva romány. Poslech trvá 2 hodiny a 9 minut.)
Četli jste, nebo jste slyšeli některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.
Vážení čtenáři, měsíc červenec je za námi a já vám přináším souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla a slyšela. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Přečtené knihy:
Komu to prospívá? – Pavel Hrdlička (Tato historická detektivka mě oslovila pro svou zápletku, jež byla zašmodrchaná a jejíž rozuzlení nastalo až v samém konci. Kromě detektivního případu můžeme při čtení pozorovat také vedlejší dějové linky, jež jsou romantické či sociální. Kniha čtena z vlastních zdrojů pro účely portálu Chrudimka.)
Poslechnuté audioknihy:
Čachtická paní – Jožo Nižnánský (Zajímavá, napínavá a krvavými scénami prošpikovaná audiokniha, která potěší všechny milovníky klasiky. Audioknihu jsem si z vlastních zdrojů přečetla pro účely portálu Chrudimka.)
SPRÁVNÁ PĚTKA a prázdniny v maringotkách – Enid Blytonová (Další díl mojí oblíbené série v audio zpracování je na světě a já měla možnost si ji poslechnout. Hlas titulu propůjčila opět Michaela Maurerová, jež se už čtyřikrát v předčítání příběhů o Správné pětce osvědčila, popáté se jí čtení povedlo též velmi dobře. Audiokniha je do posledních detailů zpracována vynikajícím způsobem a udělá radost nejen malým posluchačům,ale i těm dospělým. Audioknihu jsem si poslechla pro účely recenze pro portál Chrudimka.)
Četli jste, nebo jste slyšeli některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.
Vážení čtenáři, měsíc červen je již nějakou dobu za námi a já vám přináším s menším zpožděním souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla a slyšela. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Přečtené knihy:
Šikmý kostel – Karin Lednická (Tato kniha mi učarovala. Autorka dokázala zapracovat do beletristického díla velký kus historické pravdy. Při psaní pracovala s prameny jak písemné, tak ústní podoby. Povídala si s pamětníky a jejich vzpomínky zachycovala tak, aby příběhy mohly něco napovědět následujícím pokolením. Příběh je živý a působí velmi autenticky. Čteno v rámci projektu DIČ.)
Četli jste, nebo jste slyšeli některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.
Dnes je to poprvé po roce, kdy jsme s mou spřízněnou duší Darinkou z webu daramegan.cz rozjely projekt DIČ (Darča a Ivča čtou), co vám konečně zprostředkuji první recenzi knihy. Bude se jednat o titul, jenž byl vylosován na měsíc květen 2021, konkrétně jde o Šikmý kostel. Domluvily jsme se, že s ohledem na to, že Darča již první díl četla, přečte ona druhý díl a mě to alespoň dovede k přečtení obou dílů. Povedlo se a já mohu s klidným svědomím říci, že vůbec koupě obou titulů nelituji.
První díl jsem si užila a jeho tematická náplň si mě získala. Autorka totiž umě s pomocí vyprávění rodáků z Karviné a okolí a historických pramenů dokázala utvořit věrohodnou kroniku jedné rodiny. První díl Šikmého kostela vás zavede do období druhé poloviny 19. století, kde děj začíná a končí rokem 1921, tedy v meziválečné době. Válka v této oblasti hodně ovlivnila životy lidí, ale rozhodně ne tolik, jako tomu bylo po jejím konci, kdy se mezi sebou začalo dohadovat Polsko a Československo o území Těšínska, což je v knize také krásně vyobrazeno. V následujících řádcích recenze se dozvíte mnohem více o tom, co na mě při interpretaci díla zapůsobilo a do jaké míry. Čtěte dále a dozvíte se více.
Karin Lednická je karvinskou rodačkou, vyrůstala v Havířově a v současnosti žije v Ostravě, a proto má k místům, v nichž se odehrává děj Šikmého kostela, velmi blízko. Při studiích se chtěla věnovat knihovnictví a žurnalistice, avšak to se nepodařilo. Pracovala na různých pracovních pozicích, příkladem mohou být Benzina, Tesla Havířov či Moravské chemické závody Ostrava. Na počátku 90. let se jí splnil sen, jelikož se dostala ke své vysněné profesi. Svou kariéru začala v regionálních periodikách, pracovala coby zprávařka v jednom z prvních soukromých rádií a věnovala se také kulturní publicistice. Roky 1993 a 1994 se pro ní nesly v barvách zahraničních studií. Vydala se do anglického Londýna, kde se zabývala studiem angličtiny a anglické historie. Po návratu z Anglie se zabývala po dobu dvou let překladem beletrie, následně dvacet let vydávala knihy a v současnosti se věnuje své vlastní literární tvorbě. Debutovala prvním dílem trilogie Šikmý kostel, v současnosti už je vydán i druhý díl, jemuž se budu věnovat v příští recenzi v projektu DIČ.
„Románová kronika ztraceného města. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavních budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románové tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstavalo skryto ve třinácté komnatě české historie.“
Základní informace o knize:
Románová kronika s názvem Šikmý kostel byla vydána v roce 2020 v nakladatelství Bílá vrána. Jedná se o první díl trilogie o zaniklé osadě. Titul je k dostání jak ve fyzické, tak i v elektronické podobě. Pokud vás recenze zaujme, můžete si publikaci zakoupit buď na stránkách e-shopu nakladatelství, nebo na portálu Palmknihy.
Recenze knihy:
Kniha Šikmý kostel je zajímavým příběhem, vyprávějícím o osudu hned několika lidí, jejichž životy se prolínají a vzájemně se ovlivňují. Jak již anotace říká, hlavní postavou je Barbora, jež je matkou tří dětí, po onom neštěstí se jí narodí ještě dítě čtvrté, o něž se musí se srdcem zatíženým smutkem a zároveň i myšlenkou, jak to s ní a třemi dívkami, jež jí zbyly, bude dále. Její nejlepší přítelkyní je Julka, s níž se seznámila během dlouhé cesty pro sůl, již podnikla Barbora s dětmi už v poměrně pokročilém stadiu těhotenství. Julka jí pomůže přenést se přes všechny potíže a jsou si tudíž velmi blízké. Obě jsou ale na úplně jiné sociální úrovni. Kontrastem k těmto dvěma ženám je Ludwik, jenž je o generaci mladší a ukazuje na to, jak se žilo některým dětem v 19. století. Ač postavy prožívají mnoho zlých okamžiků, dokáží se z pomyslného dna sebrat a žit dál. Situace je zocelují a otupují hroty bolesti a zármutku. Zachyceny jsou ale i okamžiky radosti.
Při četbě se mi líbilo, že autorka nechodila kolem horké kaše a rovnou svého čtenáře vrhne do víru dění. Vyprávění tedy není uvedeno žádnou předmluvou, nicméně na konci se můžete těšit na autorčin doslov, v němž vysvětluje, proč kniha vznikla a jakým způsobem na ní pracovala. Zaujalo mě, že autorka pracovala s konkrétními vzpomínkami lidí, které vyslechla a některé události na základě nich zachytila i pro další generace. Dochází zde i k vysvětlení některých časových nesrovnalostí. Osudy jejích postav jsou tedy načerpány z reálných událostí, čehož je třeba si vážit a šířit je dále.
Než jsem se pustila do četby, pročetla jsem si anotaci, jež byla sice poměrně rozsáhlá, ale na druhou stranu z knihy nevyzrazovala nic důležitého. Slova o titulu si mě získala hned na první dobrou. Kromě toho mě ale zaujala i krásně a poměrně jednoduše zpracovaná obálka, o niž se postaralo duo autorek, a to Rajka Marišinská a Kateřina Coufalová. Obálka knihy působí epicky. Vyobrazen je na ní šikmý kostel, střecha domu a v horním pravém rohu dvě těžební věže, jež také částečně odvolávají k použité tematice.
Příběh je sestaven logicky a chronologicky do čtyř dílů. První je věnován vyprávění o životě Barbory a je rozčleněna do dvou kapitol. Druhý patří Ludwikovi a první z kapitol jako jediná má název Sen, ostatní jsou číslovány podle datací let, kdy se děj aktuálně odehrává. Třetí pojednává o Julce a stejně jako v případě Barbory je dělena do dvou epizod. Poslední čtvrtý díl je věnován Barce, dceři Barbory. Tato část obsahuje osm kapitol. Jak jsem již napsala výše, vše je uzavřeno doslovem a poděkováním autorky. Tato románová kronika má potenciál si získat své čtenáře průřezově, protože si ji užijí jak milovníci historické literatury, tak příznivci romantických či tragických příběhů. To vše se totiž v textu ukrývá.
Text knihy je sepsán v objektivní er-formě v minulém čase. Při interpretaci je čtenář plně vtažen do děje a často mu bude běhat mráz po zádech nebo ho chvilkami budou lechtat křídla motýlů v břiše. Jsou tu ale i takové okamžiky, kdy vám nastalá situace vžene slzy do očí. Příběh, jenž pro nás nachystala Karin Lednická, působí velmi realisticky. S ohledem na to, že jednotlivé postavy jsou prokresleny do nejmenších detailů, máte pocit, jako byste byli jejich přáteli a stáli jim po boku ve chvílích nejtěžších, ale i těch radostných. Proč se zmiňuji v této pasáži recenze o postavách? Je to z toho důvodu, že text rozdělují na čtyři části, ale i přesto je děj přímočarý a neobsahuje téměř žádné dějové odbočky. Občas se stává, že autorka příběh na moment přeruší a posune jej o kousek dále. Toto poznáme na základě faktu, že je vynechaný jeden řádek textu.
Co se týká tematiky a námětu, můžeme dát několik styčných bodů, a to dětství a dospívání v oblasti zatížené průmyslem a těžbou uhlí, těžkosti spojené s výbuchy v dolech, smrt a život, těžký život matky samoživitelky, touha po lepším životě ve velkém městě a takto bych mohla jmenovat dále, což mi však nepřísluší, protože by se již mohlo jednat o spoilery. Vyprávění chvilkami působí pesimisticky a melancholicky. Autorka v něm prolíná hned několik slohových postupů, a to vyprávěcí, popisný a místy i úvahový. To hodně přispívá nejen na věrohodnosti, ale i procítěnosti, což čtenář zajisté pocítí, protože se jej naplno dotknou veškeré emoce, jež prožívají hrdinové knihy – smutek, strach, hrůzu, zamilovanost, radost a spoustu dalších.
Publikace obsahuje krásných 400 stran. Text je psán ale velmi čtivým způsobem, a proto jej zhltnete za pár večerů. Autorčin styl je živý a chytne vás za srdce. Po jazykové stránce mě zaujalo, že je použito v některých pasážích polského jazyka, ale objevit můžeme i slezský dialekt. Ke čtivosti příběhu hodně přispívá použité písmo, jež je poměrně velké a patkové, proto se dobře čte, vede oči po řádcích a nebolí z něj oči. S ohledem na pravopis a stylistiku musím konstatovat, že kniha byla zpracována výborně a téměř bezchybně.
Celkově knihu Šikmý kostel hodnotím velmi pozitivně. Důvodem je zejména použitá tematika, jež mě zaujala hned v první chvíli. Líbilo se mi, že je titul dobře strukturován. Nejenže je rozdělen do čtyř částí, avšak ty jsou ještě dále členěny do dalších kapitol, jež jsou uvedeny datací, aby si čtenář snadněji zasadil to, co se postavám děje, do historického kontextu. Kvituji, že ač se jedná o román, jenž je závislý na konkrétním příběhu, tak je na pozadí zachycena historie oblasti, jež v tuto chvíli již bohužel neexistuje. Autorka tedy pracovala se vzpomínkami pamětníků a s archiváliemi. Je to tedy příběh, jenž má velkou hodnotu a přesah, protože může následujícím generacím zprostředkovat to, co hodně zasáhlo v minulosti do života Slezanů. Musím podotknout, že toto je jeden z dalších titulů, jenž má vyhrazené svoje neodmyslitelné místo v naší domácí knihovně. Získal si mě pro svou čtivost, plynulost vyprávění a poutavý příběh. Románová kronika si ode mě vysloužila krásných 100 % hodnocení.
Publikaci mohu vřele doporučit všem milovníkům historických a sociálních románů, tematiku dobývání uhlí, první světové války a boje Polska a Československa o slezská území.
Vážení čtenáři, měsíc duben je za námi a já vám přináším souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla a slyšela. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Přečtené knihy:
Smrtelný hřích – Markéta Harasimová (Novinka mojí oblíbené české autorky. Musím podotknout, že tematicky je kniha odlišná od těch předchozích a zároveň je právě po této stránce hodně náročná. Při četbě mi nejednou ukápla slza, protože, když si uvědomím, co se ve společnosti skryto za zdmi domů občas odehrává, je mi vážně smutno. Příběh je úderný a smutný už jen z toho důvodu, že se vše děje malému dítěti, jež svým rodičům plně důvěřuje a nedokáže ještě zcela rozeznat, co je ještě dobré a co už nikoliv.)
Ta naše nadace česká – V. R. Mach (Tak jsem si po roce dala re-reading knihy, kterou jsem četla pro účely portálu Čteme české autory. Kniha se mi již před rokem líbila a teď jsem si ji užila ještě mnohem více, protože jsem nikam nemusela spěchat a mohla jsem si ji užívat plnými doušky. Tentokrát V. R. Mach řeší českou pobočku nadace rodiny Gregorových, v jejímž čele je Ben Preuss, ten touží po povýšení a snaží se, seč mu síly stačí, aby se do vedení v Británii dostal. Povedené dílo, které mohu vřele doporučit milovníkům románů bohatých na zápletky.)
Královská štvanice – Jan Bauer (Další detektivní příběh z pera mého oblíbeného autora. Tentokrát je děj pěkně zašmodrchaný a zápletka se rozplétá nečekaným způsobem. Kniha se mi moc líbila.)
Poslechnuté audioknihy:
Viděla jsem vraždu – Agatha Christie (Další případ s Herculem Poirotem, který jsem si měla tu čest poslechnout. Musím říci, že příběh byl hodně zamotaný. Obdivovala jsem ústřední postavu Hercula Poirota, že dokázal případ poměrně rychle rozřešit. Některé souvislosti se mi spojily dohromady teprve ve chvíli, když je nadhodil Hercule, sama bych je asi dohromady jen tak nedala.)
Četli jste, nebo jste slyšeli některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.
Manage Cookie Consent
To provide the best experiences, we use technologies like cookies to store and/or access device information. Consenting to these technologies will allow us to process data such as browsing behavior or unique IDs on this site. Not consenting or withdrawing consent, may adversely affect certain features and functions.
Functional
Vždy aktivní
The technical storage or access is strictly necessary for the legitimate purpose of enabling the use of a specific service explicitly requested by the subscriber or user, or for the sole purpose of carrying out the transmission of a communication over an electronic communications network.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistics
The technical storage or access that is used exclusively for statistical purposes.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
The technical storage or access is required to create user profiles to send advertising, or to track the user on a website or across several websites for similar marketing purposes.