Atlas Středozemě jsem obdržela jako narozeninový dárek a okamžitě si získal mou pozornost. Už při prvním listování je zřejmé, že nejde jen o obyčejnou sbírku map, ale o promyšlené a pečlivě zpracované dílo, které čtenáře zve k hlubšímu poznávání Tolkienova světa. Kniha působí reprezentativně a vyvolává chuť se k ní znovu a znovu vracet.
(Pokračování textu…)
Román Cíl neznámý se více než klasické detektivce blíží špionážnímu příběhu. Agatha Christie zde opouští tradiční uzavřený okruh podezřelých a čtenáře zavádí do světa tajných organizací, politických intrik a skrytých hrozeb, které mají mezinárodní dosah. Přesto si kniha zachovává prvek pátrání, jenž je pro autorčinu tvorbu typický.
(Pokračování textu…)
Kniha Proč mají ženy vždycky pravdu od René Melichara je titulem, který čtenáře okamžitě vtáhne a nepustí. Jde o svěží a velmi čtivou knihu, kterou lze bez problémů zvládnout na jeden zátah. Autorův lehký styl a svižné tempo vyprávění dělají z četby příjemný oddech od každodenních starostí.
(Pokračování textu…)
Návrat krále pro mě představuje nejemočnější a nejsilnější část celé trilogie. Závěrečný díl Pána prstenů přináší nejen rozuzlení dlouho budovaného příběhu, ale i hluboký emocionální dopad, který přetrvává ještě dlouho po dočtení poslední stránky. Přestože jsem filmovou adaptaci viděla několikrát, knižní podoba mě dokázala v mnohém překvapit a znovu vtáhnout do světa Středozemě s intenzitou, kterou obrazovka plně zprostředkovat nedokáže.
(Pokračování textu…)
Zimní pohádka ve mně zanechala spíše rozpačitý dojem, přestože mám Shakespearovu tvorbu velmi ráda. Už od prvních stránek jsem cítila, že tentokrát mezi mnou a textem nevzniká tak silné pouto jako u jiných jeho her. Přestože se jedná o dílo s typickými dramatickými prvky, čtení pro mě nebylo tak plynulé ani emotivně podmanivé, jak jsem u autora zvyklá.
(Pokračování textu…)
Druhý díl série Pán prstenů – Dvě věže je netradičně rozdělen do dvou samostatných částí, z nichž každá sleduje jinou skupinu postav. První část knihy se plně soustředí na Aragorna, Legolase, Gimliho, Pipina a Smíška, a rozvíjí dějovou linii, která se odvíjí od rozdělení společenstva na konci prvního dílu. Toto vyprávění nabízí čtenáři dostatek prostoru k pochopení nejen samotného dobrodružství, ale i vztahů a motivací jednotlivých hrdinů.
(Pokračování textu…)
Kniha Země zapomenutá časem od Edgara Rice Burroughse mě zaujala především svou originalitou a neotřelým pojetím dobrodružného příběhu. Autor čtenáře zavádí do tajemného světa, který zůstal odříznutý od zbytku civilizace, a nabízí tak fascinující kombinaci prvků pravěku, neprobádaných míst a technického pokroku. Příběh se odvíjí svižně a čtenář se snadno nechá vtáhnout do napínavého děje, v němž se střetává staré s novým.
(Pokračování textu…)
Na tuto knihu jsem narazila zcela náhodou – dostala se ke mně díky čtenářské výzvě na ČBDB, kam se pravidelně zapojuji. Red byla bonusovým titulem, do něhož jsem se pustila bez jakýchkoli očekávání. Upřímně jsem o této knize předtím vůbec neslyšela, a to je velká škoda. Náhody ale někdy vedou k těm nejlepším čtenářským objevům – a přesně to byl i tento případ.
(Pokračování textu…)
Devátou knihou, kterou jsem v rámci výzvy Rok s Tolkienem přečetla, se stal první díl slavné trilogie Pán prstenů – Společenstvo prstenu. Už od dětství patří filmové zpracování mezi mé oblíbené, a tak mě zajímalo, jak na mě zapůsobí původní knižní verze. Kniha mě mile překvapila svou hloubkou i tím, jak věrně se film drží Tolkienovy předlohy, což rozhodně nebývá u adaptací pravidlem.
(Pokračování textu…)
Kniha Okcidentalismus: Západ očima nepřátel autorů Iana Burumy a Avishaie Margalita přináší jedinečný pohled na napjaté vztahy mezi Západem a Východem. Autoři se snaží rozplést spletitou síť předsudků, stereotypů a ideologií, které formovaly vnímání Západu mimo jeho hranice. Úvodní kapitola s výstižným názvem Střet generalizací dává tušit, že čtenář se vydává na cestu plnou intelektuálních výzev a hlubokých úvah o kulturních rozdílech i o vzájemném nepochopení civilizací.
(Pokračování textu…)