-
Byl jsem číslo 30529: Válečné vzpomínky židovského chlapce z Čech – Felix Weinberg
Dnes je 27. ledna a toto datum je ve všech kalendářích označeno coby významný den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Období druhé světové války bylo velmi náročné a na zločiny proti lidskosti bohaté, o čemž se mohou přesvědčit nejen žáci a studenti škol v rámci hodin dějepisu, ale i dospělí prostřednictvím televizních dokumentů nebo mnoha knih. Četná svědectví se dají dohledat nejen v literatuře faktu, ale i v beletrii. Zářným příkladem je publikace, již bych vám ráda představila v této recenzi. Jedná se o titul Byl jsem číslo 30529, který v sobě ukrývá skutečný příběh chlapce z Čech, jenž přežil četná příkoří spojená s řešením židovské otázky. Jak na mě toto dílo zapůsobilo? Čtěte dále a dočtěte se více.Něco málo o autorovi (zdroj: cbdb.cz):
Felix Jiří Weinberg se narodil 2. dubna 1928 a zemřel 5. prosince 2012. Jeho jméno je neodmyslitelně spjato s vědním oborem fyziky. Kromě toho, že jej vystudoval a následně se mu věnoval v praxi, tak dokonce byl profesorem spalovací fyziky a významným pracovníkem v Imperial College London. Jeho dětství bylo zpočátku idylické. Avšak s nástupem Adolfa Hitlera k moci se pomalu ale jistě začalo proměňovat v noční můru. K sepsání titulu Byl jsem číslo 30529 se odhodlával poměrně dlouho, avšak je dobře, že jej nakonec napsal, protože se jedná o jeden z titulů, jež reálně zpracovávají tematiku života v koncentračních táborech.Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
„Po válce se Felix Weinberg, aby vůbec dokázal jít dál, rozhodl potlačit své vzpomínky a neohlížet se zpátky. Málokdo by uvěřil, že uznávaný vědec a univerzitní profesor fyziky jako dospívající chlapec prošel peklem koncentračních táborů a přežil i pochod smrti. Po šedesáti pěti letech se odhodlal svůj příběh sepsat, učinil tak ale s nečekaným nadhledem. Jen tak se mohl vrátit k událostem, které ho připravily o milovanou maminku, malého bratra i všechny další příbuzné. Zůstal mu jen otec, který ještě před okupací Československa uvízl v Anglii. Spolu si tam nakonec vybudovali nový život. Měl jsem velmi šťastné dětství. Skončilo ovšem příliš brzy a příliš krutě vinou Adolfa Hitlera, já ovšem věřím, že právě na dětství záleží nejvíc. Vzpomínky na něj vytvářejí v mysli jakousi ulitu bezpečí a radosti, do níž se může člověk v dobách utrpení stáhnout. Moje ulita byla plná krásných vzpomínek a jistoty, že mě mí blízcí zbožňovali a milovali.“Základní informace o knize:
Jedná se o knihu vzpomínek na krásně prožité dětství a nesnadné až mnohdy hrůzné dospívání židovského chlapce v období druhé světové války, jež prožil v koncentračních táborech. Z celé jeho rodiny zůstal pouze on a jeho otec, kterému se povedlo před vypuknutím toho nejhoršího vycestovat do zahraničí, kde uvízl. Publikace vyšla v originálu (Boy 30529: A Memoir) roku 2013. U nás se jejího překladu dočkáváme až v roce 2020. O vydání se postaral vydavatelský dům Grada pod svou značkou Cosmopolis. Titul je k dostání jak ve fyzické, tak i v elektronické podobě. Pokud vás recenze zaujme, titul můžete zakoupit v e-shopu Grady.Recenze knihy:
Kniha Byl jsem číslo 30529 je jedinečnou zpovědí válečného „hrdiny“, jenž v poměrně útlém věku dokázal přežít nástrahy koncentračních táborů, a dokonce i pochod smrti. Viděl a prožil spoustu zlého, což ho však nezlomilo a po šedesáti pěti letech se rozhodl vrátit do minulosti a zrekapitulovat svůj život. Osobité vyprávění a zachycování myšlenek Felixe Weinberga je uvedeno předmluvou, jejíž autorkou je Suzanne Bardgettová, ředitelka výzkumu Imperiálního válečného muzea. Než čtenář nahlédne do rodinného života a prostředí, v němž Felix Georg vyrůstal, přečte si ještě poděkování a autorův úvod s názvem Složité rozhodnutí. Už jen při četbě úvodních slov je člověku smutno. Je však nutné podotknout, že ač to muselo být pro autora složité, je velmi dobře, že svůj životní příběh sepsal a otevírá tak subjektivní formou nahlédnout objektivně na smutnou dějinnou epochu, která poznamenala osudy mnoha lidí.
Jistě se ptáte, proč jsem sáhla zrovna po této knize. Když se mi ozvali z nakladatelství s nabídkou, zda bych nechtěla napsat recenzi některé z uvedených knih, tato mi padla do oka již svým názvem. Jelikož jsem studovala dějepis a tematika koncentračních táborů a druhé světové války jako takové patřily k mým oblíbeným, bylo mi tedy jasné, co mohu od titulu očekávat. Neváhala jsem a otevřela jsem si anotaci, jež mě utvrdila v mých domněnkách. Kromě názvu a anotace se mi také zalíbila zajímavě zpracovaná obálka svazku.Příběh je logicky a chronologicky rozdělen do čtyř částí. První část vyobrazuje období dětství a je rozčleněna do tří kapitol. Nejdelší částí ze všech je ta druhá, jež se zabývá lágry a sestává z šesti epizod. Třetí část s názvem Návrat obsahuje pouze dvě kapitoly. Čtvrtá část nesoucí název Anglie má tři kapitoly. Vše uzavírá příloha s přehledem chronologie 1942–1945, jež v sobě ukrývá nejdůležitější body Felixova života v těchto letech. Kniha vzpomínek má potenciál oslovit milovníky historie, tematiky druhé světové války a v neposlední řadě i žánru životopisu.Nedá mi to a musím napsat, že se mi v úvodní části hodně líbila autorova myšlenka, kde tvrdí a já se s jeho tvrzením plně ztotožňuji, že současní autoři píší příběhy o tom, jak si myslí, že to mohlo tehdy býti, životní osudy jejich hrdinů většinou končí smrtí. Klade si tu otázku, jak může někdo, kdo tehdejší dobu neprožil a neví, jak těžké to bylo, psát o útrapách těch, kteří v ní žili a zemřeli. Jeho kniha je jiná v tom, že se snaží čtenáři zprostředkovat tehdejší realitu tak, jak ji doopravdy vnímal, a to vše s nadhledem. Předpokládám, že ten návrat do minulosti byl pro autora hodně psychicky náročný.Pro sepsání své knihy autor zvolil subjektivní ich-formu v minulém čase, jež působí úderně a čtenáře to mnohem více vtáhne do děje. Při čtení tak máte pocit, jako byste byli součástí vyprávěného a častokrát budete mít pocit nepříjemného mrazení. Slabším povahám mohou některé pasáže vehnat slzy do očí, protože si Felix Weinberg nebral při psaní servítky a ztvárnil vše tak, jak si to pamatoval a jeho vyprávění je velmi realistické.Text je přímočarý a neobsahuje žádné dějové odbočky. V podstatě sledujeme neustále osud hlavního hrdiny, jenž vše vypráví ze svého úhlu pohledu. Co se týká tematiky a námětu, není tu o čem diskutovat, jedná se o povětšinou melancholické a smutné dílo, jež vyobrazuje hrůzy období druhé světové války a zacházení s židovským obyvatelstvem. Vše je procítěné, a proto se na stránkách setkáte se smutkem, strachem, hrůzou a smrtí, jež je tu nahlížena coby milosrdná, pokud se tedy nejedná o smrt vraždou. Autor je šťastlivcem, jenž jako jeden z mála dokázal útrapám čelit a přežil.Publikace sestává z pouhých 200 stran. Vše je ale psáno velmi čtivým způsobem, a proto knihu zhltnete téměř jako jednohubku. Tomu všemu přispívá nejen téma, ale i autorův styl, jenž vás chytne za srdce. Co nesmím zapomenout vyzdvihnout, je fakt, že je text doprovozen poměrně bohatým obrazovým materiálem. Jedná se o fotografie z pozůstalosti autora knihy, jež zachycují milé, ale i smutné okamžiky jeho života. Některé jsou cennými historickými dokumenty, jimiž teď disponuje Imperiální válečné muzeum. Co se týká použitého písma, musím vyzdvihnout, že se jedná o velký patkový font, jenž se dobře čte, protože vede oči po řádcích a nebolí z něj oči. Zaměřím-li se na jazykové zpracování, musím konstatovat, že kniha byla stran jazyka a stylistiky zpracována výborně.Celkově knihu Byl jsem číslo 30529 hodnotím velmi pozitivně. Důvodem je zejména fakt, že by se nám i generacím, jež přijdou po nás, mělo neustále připomínat nejen vše dobré, ale i to zlé, co lidstvo v předcházejících staletí prožilo a čím si prošlo. Jen tak můžeme zopakovat úspěchy a ponaučit se z chyb našich předků. Toto je kniha, již jsem si v posledních několika letech přečetla a vím, že si ji zase někdy v budoucnu s radostí otevřu a začtu se do ní znovu. Již má vytvořené místo v mé knihovně. Získala si mě svou čtivostí, plynulostí vyprávění a poutavým příběhem. Dále se mi líbí její grafické a jazykové zpracování, která jsou brilantní.Jak jsem již napsala výše, publikaci mohu vřele doporučit všem milovníkům historie, tematiky druhé světové války či koncentračních táborů a v neposlední řadě i žánru životopisu, jimž nevadí motivy smrti a trýzně.Bibliografické údaje:
ŽánrLiteratura faktu, Biografie a memoáry, HistorieNakladatelstvíCosmopolisRok vydání2020Název origináluBoy 30529: A Memoir, 2013Počet stran200ISBNISBN: 978-80-7589-753-4JazykčeskýVazba knihypevná/vázaná -
Knihoměsíc – prosinec 2020
Vážení čtenáři,
měsíc prosinec je za námi a já vám přináším souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla a slyšela. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Přečtené knihy:
- Někdo cizí v domě – Shari Lapena (Tato kniha mě hodně mile překvapila a musím říci, že mě dostala. Byla napínavá, plná nečekaných zvratů a hlavně byla plná otázek, na něž jsem našla odpovědi až v úplném konci. Pro mě naprosté překvapení a jsem ráda, že jsem si titul přečetla.)
- Zrcadlo Věčnosti – Pavel Sebastian Huška (Tato sbírka básní paradoxně vyšla až coby třetí, ale ve skutečnosti se jedná o básníkovu prvotinu. S předchozími dvěma sbírkami jsem se setkala již před pár lety, kdy jsem je recenzovala pro účely webu Čteme české autory. Zrcadlo Věčnosti se mi líbilo pro čistotu veršů a rýmů, ale také díky jemným metaforám, jež pochopí každý čtenář.)
- Hotel Ritz: Život, smrt a zrada v nejslavnějším pařížském hotelu na Place Vendôme – Tilar J. Mazzeová (Tato kniha se mi líbila pro specifický způsob, jakým ji autorka zpracovala. Jsou v ní zachyceny životní osudy jednotlivých postav a zároveň je se jedná o náhled do historie tohoto slavného hotelu v temných dobách první poloviny a části druhé poloviny 20. století. Ač se jedná o beletristické dílo, může na vás chvilkami působit jako populárně naučná literatura. V knize najdete i rozsáhlý poznámkový aparát s odkazy na použitou literaturu a vysvětlivkami. Kniha přečtena v rámci projektu DIČ.)
Četli jste, nebo jste slyšeli některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.
-
Čtenářský koutek Iwíkovy knihovny – leden 2021
Vážení čtenáři,
právě nám končí první čtvrtina měsíce ledna roku 2021 a já jsem se tentokrát rozhodla vybrat pouze jeden titul, jejž si v tomto měsíci společně přečteme a podělíme se vzájemně o své poznatky a názory.
Jaký titul jsem vylosovala? Štěstěna se usmála na knihu Na úsvitě nové doby od Jaroslava Žáka. Četli jste, nebo se teprve chystáte číst? Nezapomeňte mi potom napsat svoje poznatky. Budu se moc těšit jak na komentáře pod tímto příspěvkem, tak i v události ve facebookové skupině Čtenářské výzvy Iwíkovy knihovny.
-
Bájný fénix Iwíkovy knihovny
Když se řekne sousloví bájný fénix, tak si většina z vás představí ptáka povstanuvšího z popela. Asi si říkáte, proč Iwíkovu knihovnu přirovnávám právě k tomuto bájnému zvířeti. Odpověď je jednoduchá, stejně jako onen pták povstává i tento web z pomyslného popela. Již v prosinci se mi částečně podařilo stránky oživit a pevně věřím, že letošní rok bude nakloněn tomu, že se mi podaří vše, co jsem si předsevzala.
Na co se můžete v následujících dnech, týdnech a měsících těšit?
V minulém roce jsem přečetla spoustu pěkných knih, s nimiž jsem vás prostřednictvím recenze dosud neseznámila. Ráda bych to v následujících dnech napravila. Mezi přečtenými knihami jsou zejména tituly od značek nakladatelského domu Grada. V následujících týdnech se tedy můžete těšit na recenze románů Med v hlavě, marmeláda v srdci, Milenci svobody: Beauvoirová a Sartre, Chlapec z Osvětimi, Román z pokoje 128, Nein!, Někdy je hezké, že mě miluješ, Byl jsem číslo 30529, Opium a absint, Pekárna v Brooklynu a Hotel Ritz. Dále budou zpracovány i tituly Pláž v Chorvatsku, Mukl, Zápisník Dory Maarové, Láska ve světě lichých ponožek, Hotýlek na Islandu, Ať zemře, Všechny barvy noci, Cukrárna v Paříži a Vypůjčený život. Jak jste si jistě všimli, hodně románů uvedených ve výčtu je z mojí oblíbené edice 7lásky, již bych pro vás chtěla zpracovat v samostatném článku. Kromě výše zmíněného se ještě dočkáte recenze básnické sbírky Karmatikon z pera Pavla Sebastiana Hušky. Na stránkách však najdete i spoustu dalších zajímavých článků ze světa literatury.
Veškeré knihy, jež jsem výše zmínila, jsou velmi čtivé. Některé vám vykouzlí úsměv na tváři, jiné vás doženou ke strachu, další vás naladí na romantickou vlnu, ale jsou tu i takové, jež zpracovávají smutnou historickou tematiku. Máte se tedy na co těšit. Každý z vás si tu zajisté najde pro sebe to pravé ořechové.
Je něco, co byste si na stránkách Iwíkovy knihovny rádi přečetli? Něco vám tu chybí? Neváhejte a napište mi do komentářů.
-
Projekt DIČ (leden 2021)
Vážení čtenáři,
nový rok 2021 začal a my pevně věříme, že bude mnohem lepší, než jaký byl ten loňský. Se začátkem ledna též nově přináším již teď info o tom, co jsme si vybraly s Darčou pro společné čtení tentokrát. Pokud vás titul zaujme a rádi byste se k DIČ přidali také, klidně tak můžete učinit a můžete se nám se svými dojmy z knihy svěřit prostřednictvím komentářů buď pod tento článek, nebo pod naše recenze. Tentokrát se štěstěna našeho výběru usmála na titul Koláč s kapkou jedu, a tedy na sérii Případy Flavie de Luce, kterou napsal Alan Bradley.
Abych pravdu řekla, tak v tuto chvíli, kdy zpracovávám úvodní článek jsem již plně pohroužena do čtivého vyprávění a předpokládám, že v brzké době budu pracovat na recenzi. S ohledem na to, kolik práce mě na Iwíkově knihovně čeká, jsem se rozhodla zavést publikační plán. Předpokládám, že recenze knihy vybrané v lednu pro účely projektu DIČ bude publikována nejpozději v druhé polovině února, avšak už teď mohu říci, že se máte na co těšit.
A co vy? Četli jste tuto knihu? Jak se vám líbila? Podělte se s námi.
-
Tajemství stříbrné čarodějky – Petra Kubašková
Úryvek recenze
V poslední době, která pro mě není zrovna jednoduchá, se velmi ráda vracím aspoň prostřednictvím knih do dětských let. Knihy pro děti a mládež jsou mi hodně blízké. Z toho důvodu jsem byla šťastná, když mi byl z redakce Chrudimky nabídnut k recenzi právě titul Tajemství stříbrné čarodějky. O autorce, jíž je Petra Kubašková, jsem do této chvíle neměla ani tušení, když jsem si zjišťovala před četbou informace, překvapilo mě, že už se jedná o její třetí román v řadě. Aby toho nebylo málo, tak jde o pokračování série Čarodějky malostranské (přesněji řečeno 2. díl). Všechny tři její díla patří do žánru fantasy.
Svazek v sobě obsahuje poutavý, zajímavý, strhující a čtivý příběh, jenž se odehrává zčásti v současné Praze, částečně v nedávno minulé historii a místy se objevují i fantastická či pohádková místa. Děj je protknut velkým tajemstvím, jež musí rozplést ústřední hrdinka, jíž je čarodějnická dívka Ginevra. Již od samého začátku na čtenáře dýchají fantastické prvky a dobrodružství se odvíjí hned od první strany. Děti a dospívající čtenáři si četbu budou zajisté užívat. Autorka dokáže velmi dobře aktivizovat jejich fantazii a tím si udržuje neustále jejich pozornost. Vyprávění zaručeně přiroste k srdci jak dětským a dospívajícím čtenářům, tak i těm dospělým, kteří se rádi nechávají unášet do světa fantazie.
-
Čtenářská výzva pro rok 2021
Vážení čtenáři,
byl by to šestý rok, co bych se zapojila do Ellsiny čtenářské výzvy, bohužel tomu tak ale letos nebude, protože to vypadá, že se Ells pravděpodobně v loňském roce odmlčela. Nicméně se mi tato tradice líbí a ráda bych pokračovala ve formátu, jenž jsem si v předchozích letech díky Ellsině čtenářské výzvě nastavila. Kdo budete chtít sledovat soupis knih a recenzí zveřejněných pro daný kalendářní rok, můžete tak učinit právě v tomto článku.
Celkem za rok 2021:
Přečteno 243 stránek.
Poslechnuto 350 minut.
Číslo Autor Název Str./Č. Recenze 1 Pavel Sebastian Huška Karmatikon 43 str. dodám 2 Jiří Krutina Jeroným Pražský 350 min. dodám 3 Felix Weinberg Byl jsem číslo 30529 200 str. recenze 4 5 6 7 8 9 10 Obrázek za první pokořený milník
Číslo Autor Název Str./Č. Recenze 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 Obrázek za druhý pokořený milník
Číslo Autor Název Str./Č. Recenze 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 Obrázek za třetí pokořený milník
Číslo Autor Název Str./Č. Recenze 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 Obrázek za čtvrtý pokořený milník
Číslo Autor Název Str./Č. Recenze 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 Obrázek za pátý pokořený milník
Číslo Autor Název Str./Č. Recenze 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 Obrázek za šestý pokořený milník
Číslo Autor Název Str./Č. Recenze 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 Obrázek za sedmý pokořený milník
Číslo Autor Název Str./Č. Recenze 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 Obrázek za osmý pokořený milník
Číslo Autor Název Str./Č. Recenze 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 Obrázek za devátý pokořený milník
Číslo Autor Název Str./Č. Recenze 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 Obrázek za desátý pokořený milník
Číslo Autor Název Str./Č. Recenze 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 Obrázek za jedenáctý pokořený milník
Číslo Autor Název Str./Č. Recenze 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 Obrázek za dvanáctý pokořený milník
-
Zrcadlo Věčnosti – Pavel Sebastian Huška
V současnosti vychází spousta titulů v rámci prózy, avšak poezie je poněkud upozaděna. Naštěstí ale stále existují tvůrci, kteří si oblíbili formu vázanou rytmem, metrem, verši a rýmy. Jedním takovým je český básník Pavel Sebastian Huška, jehož sbírku Zrcadlo Věčnosti bych vám ráda představila prostřednictvím této recenze. Pokud máte rádi básnickou tvorbu, věřím, že budete mít z této sbírky radost a že splní veškeré vaše požadavky a očekávání. S autorem jsem se seznámila již před pár lety prostřednictvím jeho sbírek Vlny a V Pekle, jež jsem recenzovala pro potřeby projektu Čteme české autory. Nicméně Zrcadlo Věčnosti je chronologicky autorovou prvotinou, a to i přes fakt, že vyšlo společně s Karmatikonem, jenž vám představím v některé z dalších recenzí, až v loňském roce. Autor do své sbírky zakomponoval mnoho smutku a melancholie, které jsou zakomponované do veršů prostřednictvím poměrně snadno interpretovatelných metafor. Máte se tedy na co těšit.
Něco málo o autorovi (zdroj: cbdb.cz):
Pavel Sebastian Huška je básník zabývající se tvorbou lyrické, ale i epické poezie. Jeho básnické pojetí je specifické, protože se snaží přiblížit starému pojetí tvorby básní. Do svých textů nechce promítat současné trendy, jelikož jsou mu vzdálené. Od jeho textů tedy neočekávejte ani moderní tematiku. Za vyzdvihnutí stojí to, že básně jsou přímočaré, bez básnického patosu a množství matoucích metafor. Jak už jsem uvedla výše, na svém kontě má celkem čtyři básnické sbírky.
Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
„Sbírka autorovy rané poezie. Výběr ze dvou starších sbírek, které dosud nikdy oficiálně nevyšly. Strach, hrůzu, temnotu, smutek, vzpomínky, ale i malý kousíček světla a naděje naleznete v této lyricko-epické sbírce, mapující první etapu autorovy tvorby…“
Základní informace o knize:
Básnická sbírka s melancholickým nádechem obsahující převážně lyrické texty, jež jsou chvilkami prolnuty epikou, vyšla na počátku roku 2019, avšak autor na textech v ní obsažených pracoval v letech 1989–1998. Kniha byla vydána pouze v elektronické podobě, pokud vás recenze zaujala, titul můžete najít v nabídce e-shopu nakladatelství Martin Koláček – E-knihy jedou.
Recenze knihy:
Básnická sbírka Zrcadlo Věčnosti má dle mého názoru potenciál oslovit nejen milovníky poezie, ale i ty, jež odrazují od četby veršovaných děl mnohé metafory a další básnické figury a tropy, které básníci často používají pro oživení a zatraktivnění svých textů. Pavel Sebastian Huška vás svou tvorbou zajisté překvapí, protože v jeho knihách se setkáte s básněmi, jež se intepretují bez potíží. V publikaci, jež je rozepsána do 67 stran, najdete pouhých dvacet dva vcelku krátkých básní, které se pyšní nečekanou přímočarostí. Setkáte se tu s díly výrazně lyrickými (citová), jež jsou občas protknuta epickou linií (příběhová). Autor vcelku často používá personifikaci, jejímž prostřednictvím oživuje neživé věci. Příkladem může být již věčnost v názvu sbírky, ale v textech jich najdete mnohem více. Proces oživení je zachycen velkým písmenem na počátku slova.
Co se týká tematiky, musím konstatovat, že básně jsou výrazně melancholické a smutné. Setkáte se v nich s motivy strachu, temnoty, hrůzy, smrti, ale i se vzpomínkami. To vše je protknuto chvilkami, v nichž svítí světlo naděje. Přiznám se, že jsem sbírku četla několikrát, a to nejen z toho důvodu, že se mi líbila, ale i proto, že jsem chtěla mít srovnání s předchozími díly, kdy jsem při vícečetném čtení odhalila to, jak se vyznění každé z básní mění podle čtenářova aktuálního rozpoložení. Potvrdilo se mi, že to stejně funguje i v případě Zrcadla Věčnosti. Ona rozmanitost porozumění je kouzelná.
Důvodem vícečetného čtení bylo také to, abych pro vás kvalitně zmonitorovala oblast rýmů, ale i rytmiky. Při intepretaci básní se nevyplácí spěchat. Důvodem je to, že vám může spousta věcí ukrytých mezi řádky uniknout. Když se na texty podíváte jen tak zběžně, může se vám zdát, že jsou nepravidelné, není to však úplně pravdou. Autor použil při psaní pravidelného trochejského verše, čímž vytvořil celistvý, ničím nenarušovaný rytmický celek. Valná většina básní je vepsána do čtyř veršů, objevují se ale i básně osmi-, šesti- a dvouveršové. Rým přichází obvykle na konci každého čtvrtého řádku, v případě šestiveršové sloky je tomu tak na konci každého třetího řádku.
Čtenář by si měl Zrcadlo Věčnosti přečíst vícekrát, protože se texty obsažené ve sbírce dají interpretovat různě, a to právě na základě jeho aktuálního rozpoložení. Z vícečetného čtení si odnesete lepší čtenářský požitek. Při prvním čtení na vás mohou básně působit poměrně depresivně a smutně, ale po vícerém přečtení dojdete k poznání, že autor mezi řádky uschoval i jiné poslání, jež je mnohdy silnější než ono povrchní, jež postřehnete při prvním čtení. Jakmile se naladíte při četbě na stejnou vlnu jako autor sbírky, pochopíte vše, co chtěl básník svým dílem říct.Dílo Pavla Sebastiana Hušky je specifické čistotou verše a melodičností. Kromě toho si vás získá i krásně barevná obálka, jíž se titul pyšní. Co stojí za vyzdvihnutí, to je rozhodně fakt, že jsou básně čtivé, jelikož neobsahují přehnané množství metafor. Mohu ji vřele doporučit všem, kteří si oblíbili tvorbu klasických básníků, kteří vyobrazovali ve své tvorbě běžné pocity a situace. Přesně to v Zrcadle Věčnosti naleznete.
Lyricko-epickou básnickou sbírku Zrcadlo Věčnosti hodnotím zaslouženými 100 %. Líbí se mi styl, jakým autor píše. Oblíbila jsem si jej již od prvního setkání s jeho tvorbou. Jelikož jsem se o osobnost autora zajímala hlouběji, tak jsem se seznámila se skutečnostmi, jež ovlivňovaly jeho tvorbu a pochopila jsem také to, proč jsou texty básní naladěné melancholicky. Interpretace pro mě byla poměrně snadná a užila jsem si ji.
Sbírku mohu vřele doporučit všem, kteří rádi interpretují básně, ale i těm, kteří rádi čtou klasickou literaturu a jimž nevadí smutná témata.
Bibliografické údaje:
Žánr lyricko-epická báseň Nakladatelství Martin Koláček – E-knihy jedou Rok vydání 2019 Počet stran 67 ISBN ISBN: 978-80-7589-753-4 Jazyk český -
Osiánův cestovní kotlík – Světlana Glaserová
Úryvek recenze
Nikdy jsem netušila, že se tak ráda budu prostřednictvím dětských knih vracet do dětských let. Ano, v poslední době jsou mi knihy pro děti a mládež hodně blízké. Z toho důvodu jsem byla nadšená, když mi byla nabídnuta kniha Světlany Glaserové k recenzi. O autorce jsem do této chvíle neměla tušení, a to i přesto, že Osiánův cestovní kotlík je již její čtvrtou knihou. Jeden z předchozích titulů se zabývá problematikou „šmejdů“ a další dva pak vypráví příběhy odehrávající se mezi Čechami a Ruskem. Všechny tři jsou psány podle skutečné události, a dokonce titul Kdopak by se šmejdů bál? v sobě nese autobiografické prvky. Novinka se od předchozích dějů odlišuje nejen svou tematikou a žánrem, ale také cílovou skupinou.
Od knihy můžete očekávat čtivý, strhující a zajímavý příběh, jenž se zčásti odehrává v současnosti a částečně v minulosti. Děj je naplněn fantastickými prvky, dobrodružstvím, ale částečně i tajemstvím. Ruku na srdce, kdo z nás by nechtěl cestovat časem a objevovat radosti a strasti života v historii lidstva? Myslím si, že asi každý z nás má své oblíbené období, kam by se rád podíval. Děti se prostřednictvím tohoto fascinujícího příběhu mohou přenést do doby, kdy naše území obývali Keltové. Kniha má poněkud pohádkový a fantastický nádech. Můžete se tu dozvědět třeba o tom, jak to bylo s některými pohádkami, jež si v dnešní době běžně vyprávíme. Mohu tedy s klidným svědomím říci, že toto vyprávění přiroste k srdci jak malým čtenářům, tak i těm dospělým, kteří mají rádi pohádkové příběhy.