Začátek ledna patří těm, kteří nemají potřebu být neustále slyšet, a přesto toho mají mnoho co říct. Druhého ledna si totiž připomínáme Světový den introvertů – svátek všech tichých pozorovatelů, snílků a přemýšlivých duší, které svět často přehlíží, přestože ho vnímají s mimořádnou hloubkou.
(Pokračování textu…)
Nový rok v sobě často nese chuť něco změnit, zpomalit nebo naopak začít znovu s větším odhodláním. Knižní předsevzetí nejsou o tlaku ani o počtech, ale spíš o radosti ze čtení a návratu k tomu, co nám dělá dobře. Jsou to drobné osobní sliby, které nevyžadují dokonalost – jen otevřenou knihu a chuť se do ní ponořit.
(Pokračování textu…)
Rok 2025 se pro mě stal rokem návratů ke knihám, které ve mně dokážou zanechat stopu – ať už tichou, nebo bolestně silnou. Četla jsem příběhy, které se dotýkaly lidské křehkosti, odvahy i naděje, a znovu jsem si uvědomila, jak moc dokáže literatura promlouvat do každodenního života. Ať už šlo o silné osudy ukryté v historických kulisách, nebo o fantazijní světy, jež mi nabídly únik a zároveň prostor k zamyšlení, každá kniha pro mě byla setkáním, které mě něčím obohatilo. Často jsem se ke čtení vracela s pocitem vděčnosti – za příběhy, které dokážou pohladit i zneklidnit zároveň.
(Pokračování textu…)
Zimní pohádka ve mně zanechala spíše rozpačitý dojem, přestože mám Shakespearovu tvorbu velmi ráda. Už od prvních stránek jsem cítila, že tentokrát mezi mnou a textem nevzniká tak silné pouto jako u jiných jeho her. Přestože se jedná o dílo s typickými dramatickými prvky, čtení pro mě nebylo tak plynulé ani emotivně podmanivé, jak jsem u autora zvyklá.
(Pokračování textu…)
Vážení čtenáři,
měsíc prosinec je za námi a já vám přináším souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla a slyšela. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Vážení čtenáři,
měsíc listopad je za námi a já vám přináším souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Milí čtenáři,
zvu vás na další společnou literární cestu do světa Středozemě. Tentokrát společně otevřeme třetí knihu velkolepé trilogie Pán prstenů – Návrat krále, která nás zavede k samotnému vrcholu příběhu o naději, loajalitě a odvaze postavit se temnotě. Věřím, že se opět necháme vtáhnout do děje, který v sobě spojuje epické bitvy, tichá osobní vítězství i melancholii konců, jež jsou zároveň novými začátky. Těším se, až se společně ocitneme na polích Pelennoru, v Minas Tirith i v těch nejzazších koutech lidské duše, kde se rozhoduje o osudu světa.
Budu moc ráda, když se se mnou v průběhu čtení podělíte o své dojmy, postřehy a emoce spojené s tímto příběhem – ať už vás uchvátí pasáže plné napětí, dojemné momenty mezi postavami, či hlubší filozofická rovina Tolkienova vyprávění. Vaše názory jsou pro mě vždy velkou inspirací a dodávají našemu společnému čtení nový rozměr. Pokud budete sdílet své myšlenky na sociálních sítích, prosím, označte své příspěvky tagem #iwikovaknihovna — ať můžeme mezi sebou vést živou debatu a vzájemně se inspirovat. Děkuji vám a těším se na společné stránky knihy!
Druhý díl série Pán prstenů – Dvě věže je netradičně rozdělen do dvou samostatných částí, z nichž každá sleduje jinou skupinu postav. První část knihy se plně soustředí na Aragorna, Legolase, Gimliho, Pipina a Smíška, a rozvíjí dějovou linii, která se odvíjí od rozdělení společenstva na konci prvního dílu. Toto vyprávění nabízí čtenáři dostatek prostoru k pochopení nejen samotného dobrodružství, ale i vztahů a motivací jednotlivých hrdinů.
(Pokračování textu…)Vážení čtenáři,
se zpožděním vám přináším souhrn všeho, co jsem přečetla v měsíci listopadu roku 2022. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Kniha Země zapomenutá časem od Edgara Rice Burroughse mě zaujala především svou originalitou a neotřelým pojetím dobrodružného příběhu. Autor čtenáře zavádí do tajemného světa, který zůstal odříznutý od zbytku civilizace, a nabízí tak fascinující kombinaci prvků pravěku, neprobádaných míst a technického pokroku. Příběh se odvíjí svižně a čtenář se snadno nechá vtáhnout do napínavého děje, v němž se střetává staré s novým.
(Pokračování textu…)
