6)/10
Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo
Joachim Meyerhoff
Chcete zjistit, jak se žije na území instituce, kam by nikdo z nás dobrovolně nechtěl? Chcete si přečíst zajímavý příběh, který má šanci uspět jak u dospívajících čtenářů, tak i u dospělých? Pokud ano, tak vám vřele mohu doporučit tuto knihu s naprosto nevšedním názvem, jenž si sám v sobě protiřečí, ale zároveň i vypovídá něco málo o obsahu knihy.Oficiální anotace z databazeknih.cz:
Joachim bydlí s rodiči a dvěma staršími bratry v psychiatrické léčebně, kterou řídí jeho tatínek. Díky tomu Joachim odmalička naráží na ne zcela běžné situace: na zádech ho vozí jeden z pacientů a divoce přitom zvoní na zvony, jiný obyvatel kliniky mu kreslí příčné řezy kočkou a na narozeninové oslavy nepřicházejí upjatí a sváteční hosté, nýbrž třeba Kimberly, která jí raději sedmikrásky než dort. Když si už dospělý Joachim vybavuje zdánlivě banální a humorné historky z dětství, vysvitne z mozaiky vzpomínek trochu jiný obraz toho, jaké to tenkrát (ne)bylo.
Když jsem se rozhodovala, kterou knihu si přečtu tentokrát, padlo oko na tento titul. Vyvolal ve mně rozporuplné pocity a ptala jsem se sama sebe, proč tomu tak je. Zjištění bylo hlavním hnacím motorem a motivací pro přečtení této knihy.
Nejprve se zaměříme na jazykovou rovinu díla. V textu si můžeme povšimnout toho, jak autor se svými postavami roste a zároveň se s tímto paralelně zvyšuje i kvalita některých výroků. Toho si můžeme povšimnout například v případech dialogů mezi hlavním hrdinou a dalšími postavami knihy. Zejména to probíhá v komunikaci rodiny a jeho samého. Častá jsou zde deminutiva (zdrobněliny), ale i v případech nadávek, které vůči hlavnímu hrdinovi hojně používají jeho bratři. Všimnout si ovšem můžeme i jisté stupidity výroků, zejména pokud jde o obyvatele instituce, ve které se téměř celý děj odehrává. Dalo by se říci, že tyto výroky instituci přibližují a zároveň ji konkretizují. Při čtení se budete cítit, jako kdybyste tam byli a celou situaci s chlapcem prožívali. Můžeme tedy podotknout i to, že jazykové prostředky zde dodávají jistou míru autentičnosti.
Jednotlivé výroky a věty nejsou nijak dlouhé. Ve chvílích, kdy se autor snažil zdvihnout ve čtenáři míru napětí, se věty krátí. Toto je příčinou toho, že knihu přečtete téměř ihned. Stylistická funkce celého textu je ryze vyprávěcí. Celý příběh je psaný v ich-formě a je vložen do úst malého Joachima. Jak již pravý anotace, jméno autora a hlavní postavy je identické z toho důvodu, že se jedná o autorovi vzpomínky z dětství. I toto zvyšuje autenticitu příběhu.
Nastává chvíle, abychom se v interpretaci knihy posunuli o krok dále, tentokrát se přesuneme do tematické oblasti textu. Nejprve se zaměříme na motivy knihy. Motivů je zde celkem hojně, vyjmenuji jen několik a zbytek přenechám na vaší interpretaci a fantazii. Hlavním motivem je jistě pomíjivost lidského života, dalším je láska k vlasti a rodině, ale také psychické zdraví člověka.
Postav v knize najdeme mnoho, ať to jsou rodinní příslušníci, nebo pacienti a zaměstnanci psychiatrické léčebny pro mladé, ale také i státní hodnostáři. Několik stran je zde věnováno ministrovi, který si přijede prohlédnout prostory léčebny. Jak jsem již psala, celý příběh se odehrává v psychiatrické léčebně v Šlesvicku a popisuje čas od raného dětství Joachima až do věku 24 let. Příběh je psán chronologicky, autor ve vyprávění nepřeskakuje a vše vypráví postupně.
Musím říci, že se mi kniha moc líbila. Příběh se velice podobá ději knihy Moudré z nebe, kterou jsem zde nedávno recenzovala také. Oba autoři mají můj obdiv za to, že dokázali napsat dílo, z něhož si každý čtenář může odnést ponaučení. Moje subjektivní hodnocení je krásných 100 %.
Bibliografické údaje:
Originální název: Wann wird es endlich wieder so, wie es nie war
Žánr: Literatura světová – Ostatní
Rok vydání: 2015, 1. vydání originálu: 2013
Počet stran: 337
Nakladatelství: Albatros Media – Plus
Překlad: Michaela Škultéty
Edice: Pestrá řada soudobé prózy
Autor obálky: Tereza Králová
Vazba knihy: vázaná s přebalem
ISBN: 9788025903797
