Je to již tři měsíce, co spatřil světlo světa nový román Markéty Harasimové, tentokrát nese název Sudičky. Příznivci této autorky se mohli 20. dubna právě z tohoto důvodu radovat. Jedná se opět o psychothriller, jenž byl vydán pod hlavičkou autorčina nakladatelství MaHa. Ráda bych vám tuto knihu představila prostřednictvím dnešní recenze. Tato kniha je oproti jejím ostatním titulům v mnoha ohledech jiná. Tematicky, ale i námětem autorka znovu sahá snad ještě po drsnějším kalibru, než tomu bylo doposud. Kniha je plná životních kotrmelců, intrik, rozjitřených emocí, sexu a strachu, jenž tu hraje velkou roli. Jedná se o čtivý příběh, který se čtenáři zaryje pod kůži.

Něco málo o autorce (zdroj: cbdb.cz):

Markéta Harasimová je autorka, jež si vydobyla své místo na poli české literární scény. Na svém kontě má pod hlavičkou vlastního nakladatelství MaHa vydaných šestnáct titulů pro dospělé čtenáře (Poháry touhy, Osmnáct, Potemnělý ráj, Černá vdova, Doktorka Viktorie, Purpurové doteky, Hedvábná past, Vůně noci, Klinická smrt, Smrtelný hřích, Jak chutná strach, Volným pádem, Slovo proti slovu, Kudlanka, Gaslighter a v této recenzi zmiňovaný román Sudičky), tři dětské tituly a jeden romantický pro dospělé pak vyšly pod taktovkou nakladatelství Bookmedia (Z deníku kočičky Ťapičky, Koťátka kočičky Ťapičky, Putování kočičky Ťapičky a Na kočičí svědomí), celkově je však těch titulů třicet dva a  perličkou je, že do roku 2014 vydala celkem deset titulů bez toho, aniž by měla vystudovanou školu s humanitním zaměřením. Její vývoj je na románech zajisté znát. Neustále obměňuje témata a snaží se v dějích vyobrazovat dnešní dobu a život v ní. Její příběhy jsou čtivé, napínavé a svižně ubíhající. Stěžejními tématy jsou problematika sociálních vztahů, láska a milostné vzplanutí či detektivní zápletky.

Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

„Závislost… slovo často skloňované, přesto zlehčované. Každý z nás se domnívá, že mu nehrozí. Že vykouří pár cigaret, vypije nějakého panáka, zajde na pivko, občas zahraje ruletu, vsadí na sportovní zápas. Jenže… lidská duše je křehká. Má sklon propadnout tomu, co ji fascinuje. Někdy třeba jen kvůli bonusům, které člověku určitá aktivita přináší (je přece tak nevinná, no ne?). Ovšem během dní, týdnů, měsíců a let se vše prohlubuje až… se ocitne v kolotoči, který nemá konec. Nebo možná ano, ale bere na sebe háv zkázy. Příběh Ivety, hlavní hrdinky románu, začíná v nefunkční rodině. Od raného dětství zažívá domácí násilí a poté, co opilý otčím před dívčinýma očima ubodá její matku, putuje do dětského domova. Zde přichází další trauma a Iveta sahá po drogách, aby na všechno zlé zapomněla. Jenže halucinogeny, později společně s novým přítelem, její život postupně změní v peklo. Iveta po těžké nehodě, za kterou také stojí závislost, skončí jako kvadruplegik a přeje si už jenom zemřít. Sudičky jí však do osudu vepsaly trochu jiný scénář…“

Základní informace o knize:

Psychothriller Sudičky vyšel 20. dubna 2024 pod taktovkou nakladatelství MaHa. Pokud vás recenze zaujme a budete si chtít titul pořídit a přečíst, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství. Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Markétě Harasimové a nakladatelství MaHa.

Recenze knihy:

Hlavní protagonistkou nového románu Markéty Harasimové je Iveta, mladá žena, jíž život od útlého dětství postupně házel klacky pod nohy. Jak již říká sama anotace, její dětství je naplněné týráním nejen jí samotné, ale i její matky, jež následně trýznění svého manžela podlehne. Iveta je toho všeho svědkem a hluboce se to do ní otiskne, což se potom ukazuje i na jejím dalším chování. Její život je samý kotrmelec, když už se začne zdát, že by se mohlo vše urovnat, dojde k dalšímu zvratu. Příčinou toho je zejména Ivetina závislost na drogách, která je u ní vypěstována. Otázkou tedy je, zda se dokáže Iveta vymanit ze spárů všeho zlého. Zvládne se postavit své závislosti? Dokáže někdy překonat své bariéry? Odpovědi na tyto otázky získáte, když se začtete do tohoto strhujícího, poutavého, čtivého a poučného psychothrilleru.

Pro tvorbu Markéty Harasimové jsou charakteristické ženské hlavní postavy, které jsou různým způsobem zkoušeny osudem. Stejně tak je tomu i v případě Ivety. Co se týká Sudiček, tak i tentokrát autorka zaujme své čtenáře poutavým a strhujícím stylem psaní. Text je naplněn spoustou emocí. Občas můžete mít pocit, že jsou určité pasáže předvídatelné, avšak chyba lávky, pointy jsou překvapivé, čímž je vyvoláno napětí. Některé scény jsou až hrůzu nahánějící a o to více, když si čtenář představí, že by byl v kůži hlavní hrdinky. Občas se v textu nacházejí násilné scény, není jich sice nějak moc, ale mám za to, že to je pro navození odpovídající atmosféry dostačující. Je dobré zmínit, že je tento román čtivem zejména pro milovníky thrillerů a psychologických románů, kterým nevadí téma násilí či drogové závislosti. Zároveň si dovolím podotknout, že se nejedná o nic pro slabší povahy.

Markéta Harasimová ráda pracuje s různými tématy a motivy, což potvrzují i Sudičky. Tentokrát se pustila do témat jako jsou vztahy v rodině či na pracovišti, sociopatologické jevy, jako jsou kriminalita či drogová závislost či patologické partnerské vztahy. Těch témat je pochopitelně v románu mnohem více, avšak nechci vytvářet spoilery, proto jejich odhalení ponechám vaší interpretaci.

Příběh je rozpracován v různě dlouhých kapitolách, jichž je ve svazku dvacet sedm číslovaných, vše je uvedeno typicky prologem a zakončeno epilogem. Všichni čtenáři, kteří již něco od autorky přečetli, vědí, že je to jakýsi standard. S ohledem na to, že jsou kapitoly číslovány, není možné, aby čtenář dopředu odhadnul, co se bude v následující kapitole odehrávat. Vypravěč je realizován er-formou a veškeré dění kolem hlavní postavy je jím sledováno zpovzdálí. Do pásma řeči vypravěče je vložena polopřímá řeč, v rámci níž může čtenář nahlédnout do myšlenek postavy, ale jsou tu i dialogy mezi postavami, jichž je poměrně hodně. Kapitoly jsou s ohledem na svou délku dále členěny do menších celků, jež jsou znatelné díky vynechanému řádku a grafickému značení, v následujícím textu je poté zřejmý dějový posun.

Kompozice je převážně chronologická, avšak jsou tu také retrospektivní odbočky, kdy se hlavní postava  (nebo i vypravěč) vrací do minulosti a odkrývá okamžiky, jež poznamenaly osud Ivety. Odboček však není nějak moc a text je tak soudržný. Co se týče prologu, je to text, jenž čtenáře připraví na to, co se někdy později stane pro hlavní hrdinku skutečností. Následně je vyprávěn Ivetin příběh od jejího nejútlejšího dětství až do chvíle, než se děj neprolne s děním v prologu. Je to pro čtenáře velmi zajímavá sonda, jež ho do určité míry může nejen navnadit na další čtení, ale i připravit na náročnost následujícího textu.

Autorčin styl je překvapivě tvárný. I když je Markéta Harasimová velmi plodnou autorkou (ročně jí vycházejí alespoň dva romány), nejsou její texty jednotvárné. Vždy obsahují nějaké osvěžující změny a něco, co čtenáře upoutá a nepustí ho to do té doby, dokud nezjistí, jak to vše dopadlo. Popisy Markéty Harasimové jsou velmi realistické a živé. I v tomto románu autorka čerpala látku z aktuálního světa a přenesla ji s bravurou sobě vlastní do světa fikčního. Čtenář si tak může prostředí, ale i veškeré dění velmi snadno představit, čímž je vyprávění barvitější, procítěnější a věrohodnější. Autenticita opět nahání husí kůži. Čtenář je působením vypravěče velmi snadno vtažen do děje.

V románu se objevuje poměrně malé množství postav. Jen Ivetě nejbližší protagonisté jsou prokresleni do větších detailů, protože významně zasahují do děje. Patří mezi ně Ivetina matka, její otčím, přítel Radek, Lexa či Ivetina teta. Ostatní postavy se dají označit za epizodní, a protože do děje vstupují jen po značně omezenou dobu, jsou jejich charaktery zpracovány pouze povrchně, což je pro autorku charakteristické.

Vyprávění je převážně realizováno v minulém čase. Pro zvýšení napětí, ale i pro vnitřní monology či polopřímou řeč je využito přítomného času. Budoucí čas se objevuje velmi málo. Tyto vyprávěcí postupy přispívají k atraktivitě a autenticitě vyprávění. Napětí je pak realizováno zejména pomocí krátkých a úderných vět či výpovědí. Avšak poměrně často se objevují i delší textové celky, které slouží ke zpomalení toku děje. Tyto věty jsou převážně vyvedeny v popisném slohovém postupu. Nejčastěji jde o charakteristiky postav, popisy situací, času a prostředí. Upozorním, že dějová náročnost může vést k tomu, že budete muset knihu na chvíli odložit, vydýchat se a znovu se začíst. Román jako celek se však čte velmi dobře.

Děj je uveden prologem a zakončen epilogem, celkem je vepsán do 27 kapitol a text má dohromady 308 stran. Zajímavá je i grafická úprava, kdy je použito přiměřeně velkého patkového písma, pro nadpisy kapitol bylo využito bezpatkových verzálek. Typografie a sazba se vyvedly skvěle. Po grafické stránce musím vyzdvihnout i jednoduchou obálku, která ale odkazuje k tomu, co se v příběhu odehrává a v jakém prostředí se budeme s hlavní postavou pohybovat. Autorčiny texty se čtou velmi dobře i přes jejich obsáhlost. Zdatnější čtenář je bude mít přečtené během pár večerů.

Celkově hodnotím psychothriller Sudičky velmi pozitivně. Příběh je sice velmi náročný na psychiku, tudíž jsem jej musela několikrát odložit a vrátit se k němu, ale i přesto se mi četl téměř sám. Téma je pro současnou dobu poměrně ožehavé a musím říci, že Ivetin příběh čítá mnohá ponaučení. Myslím si, že je to další román Markéty Harasimové, který by měl být doporučován ke čtení nejen dívkám na středních školách, aby došly ponaučení a neudělaly ve svých životech stejné chyby, jichž se dopustila hlavní hrdinka románu. Když mi byl titul autorkou nabídnut k recenzi, byla jsem nešťastná, protože zrovna v té chvíli jsem bojovala s tvorbou diplomové práce a nezbývaly mi kapacity na to, abych mohla číst něco jiného než texty pro tyto účely. Naštěstí mi paní Markéta Harasimová nabídla, že se mi ozve později znovu a že si titul budu moci přečíst a recenzi pro ni napsat. Měla jsem velkou radost a o to větší, když mi pak knížka dorazila do Zásilkovny jako překvapení. Ještě větším a velmi milým překvapením pro mě bylo i to, že knížka obsahovala i autogram. Velmi tímto děkuji za milé překvapení. Do čtení jsem se naplno pustila až 10. července. Tento psychothriller mi snad přišel dosud tematicky nejnáročnější, ale byl velmi čtivý. I když jsem na chvíli knihu odložila, vždy jsem měla potřebu číst dál a dál. Osud hlavní hrdinky byl hodně smutný a troufnu si tvrdit, že kdyby nezažila to, co v dětství prožívala, její život by byl zajisté úplně jiný. Trošku mi to připomíná někoho, koho znám, a možná i proto pro mě bylo čtení tak těžké. Autorka se opět ve svém psaní posunula kupředu. Teď zároveň již mohu napsat, že autorce psaní dle skutečných událostí sedí. Již teď se těším na další setkání s její knihou. Z četby tohoto titulu jsem si odnesla velmi silný čtenářský zážitek, který jsem pár dní musela zpracovávat.

Román Sudičky mohu vřele doporučit všem milovníkům psychothrillerů, románů s tematikou sociálních a rodinných problémů či sociopatologických jevů. Nesmím však zapomenout ani na příznivce příběhů Markéty Harasimové, těm zajisté tato novinka udělá radost.

Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

Dnes, tj. v pátek 20. 10. 2023, se opět zaradují příznivci knih oblíbené české autorky Markéty Harasimové. Důvodem k radosti je vydání jejího očekávaného románu s názvem Gaslighter. Kniha opět vychází pod hlavičkou autorčina nakladatelství MaHa. Ráda bych vám tuto novinku představila prostřednictvím dnešní recenze. Abych pravdu řekla, díky možnosti srovnávat s ostatními autorčinými díly se tento titul od všech ostatních odlišuje asi nejvíce, a to nejen tematikou a námětem, ale i zdrojem, z něhož autorka brala inspiraci. S ohledem na to, že je v textu zpracován skutečný příběh, tak o to drsnější a údernější vyprávění čtenáři přijde. Na základě žánrového vymezení se i přesto text zařazuje k psychothrillerům.

Něco málo o autorce (zdroj: cbdb.cz):

Markéta Harasimová je autorka, jež si vydobyla své místo na poli české literární scény. Na svém kontě má pod hlavičkou vlastního nakladatelství MaHa vydaných patnáct titulů pro dospělé čtenáře (Poháry touhy, Osmnáct, Potemnělý ráj, Černá vdova, Doktorka Viktorie, Purpurové doteky, Hedvábná past, Vůně noci, Klinická smrt, Smrtelný hřích, Jak chutná strach, Volným pádem, Slovo proti slovu, Kudlanka a v této recenzi zmiňovanou Gaslighter), dva dětské tituly a jeden romantický pro dospělé pak vyšly pod taktovkou nakladatelství Bookmedia (Z deníku kočičky Ťapičky, Koťátka kočičky Ťapičky a Na kočičí svědomí), celkově je však těch titulů třicet jedna a  perličkou je, že do roku 2014 vydala celkem deset titulů bez toho, aniž by měla vystudovanou školu s humanitním zaměřením. Její vývoj je na románech zajisté znát. Neustále obměňuje témata a snaží se v dějích vyobrazovat dnešní dobu a život v ní. Její příběhy jsou čtivé, napínavé a svižně ubíhající. Stěžejními tématy jsou problematika sociálních vztahů, láska a milostné vzplanutí či detektivní zápletky.

Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

„Tato kniha je inspirována skutečnou událostí, přičemž byla změněna jména protagonistů a upraveno pouze závěrečné vyústění příběhu. Dílo vzniklo s cílem otevřít oči všem, kteří žijí v podobném vztahu jako hlavní hrdinka, a dodat jim sílu opustit člověka, vedle kterého se v podstatě jen trápí.

*****

Marika po nějaké době, kdy žila single, potkala „muže snů“; charismatického a všeobecně oblíbeného Josefa. Jakmile přeskočila jiskra, jejich vášnivý vztah začal rychle gradovat. Nic však bohužel není jen růžové, což se potvrdilo i v případě této rodící se lásky. Josefovi diagnostikovali zhoubné onemocnění, kvůli němuž se nad dvojicí začala stahovat mračna. Maričin partner však i přesto přišel se žádostí o ruku a záhy se konala svatba. Rychlá, možná až překotná. A po ní vypuklo peklo. Josef se sice uzdravil, avšak začal se ke své o dost mladší ženě chovat vulgárně, manipulativně a urážlivě… Systematicky deptal její psychiku či sebevědomí tak dlouho, až upadla do depresí, které ji stály kariéru a málem i život. Nikdo z okolí přitom neměl tušení, že Marika za zavřenými dveřmi zažívá psychický teror překračující hranice lidské důstojnosti. Ona sama vše tajila; mylně se domnívala, že žije v typickém italském manželství, takže si nemá na co stěžovat. Až jednou si řekla DOST. Co ale nastane, když po dlouhých letech vystoupí z vlastního stínu a učiní rozhodnutí nerovný manželský svazek ukončit?“

Základní informace o knize:

Psychothriller, jenž zpracovává skutečný příběh, Gaslighter vychází 20. 10. 2023 pod taktovkou nakladatelství Maha. Pokud vás recenze zaujme a budete si chtít titul pořídit a přečíst, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství. Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji Markétě Harasimové a nakladatelství MaHa.

Recenze knihy:

Hlavní hrdinkou nového románu Markéty Harasimové je Marika. Která je mladou, pohlednou a perspektivní ženou. V době, kdy se s ní setkává čtenář poprvé, žije sama v bytě a společnost jí tam dělají dvě milované kočky. Její život nabírá na obrátkách, když se potká s Josefem. Oba pracují ve stejné firmě, akorát každý v jiné pobočce. Josef Marice odhalí svou třináctou komnatu, jež ženě změní život od základu. Netuší však ještě, že to není všechno a že ještě stále se nepropadla na úplné dno. Co s sebou přinese svatba, na niž se těší? Jak se změní její život? Odpovědi nejen na tyto otázky získáte, když se začtete do tohoto strhujícího, poutavého, čtivého a oči otevírajícího psychothrilleru.

Markéta Harasimová při psaní Gaslightera tentokrát postupovala úplně jinak, než bylo doposud zvykem. Příběh vznikl na základě skutečné události, o to údernější je. Z textu na čtenáře prýští množství emocí. Nejen že při čtení pocítí napětí, ale i smutek a troufnu si tvrdit též deprese. Psychoteror, jímž prochází Marika, pocítí i ten, kdo knihu bude číst. Vede k tomu vybroušená obraznost, reálnost popisu a sugestivnost, jež navozuje patřičnou atmosféru. Kniha je vhodná pro milovníky thrillerů, psychothrillerů a příběhů psaných podle skutečnosti. Musím však napsat, že to není nic pro slabší povahy.

Markéta Harasimová tentokrát sáhla po tématu rodinných problémů, psychického teroru a nebála se zabrousit ani do vod sebevražedných myšlenek. Témat je v textu zachyceno nepřeberné množství, vyjmenována je jen malá ochutnávka. Další tematické záchytné body ponechám na vaší interpretaci, protože není mým cílem vytvářet nežádoucí spoilery.

Román je stejně jako v předchozích autorčiných dílech rozpracován do různě dlouhých kapitol. Epizody jsou pouze číslovány, a tudíž čtenář nemůže dopředu zaujmout stanovisko k tomu, co se na následujících stránkách odehraje. Vypravěč je další složkou, jež tentokrát přidává na reálnosti a sugestivnosti vyprávěného. Děj je totiž vyveden v subjektivizované ich-formě. Na veškeré dění nahlížíme zúčastněnýma očima Mariky, jež nám dává přímo okusit své dojmy a emoce. O to větší bude mít vyprávění na čtenáře dopad. Objevuje se tu celá řada úderných a místy velmi drsných dialogů, jež jsou mnohdy i velmi peprné. Zaznamenat můžeme i vnitřní monolog, tedy Maričiny myšlenky. Kapitoly se dále dělí do menších celků, jež jsou znatelné díky vynechanému řádku a grafické značce, po níž je zřejmý dějový posun.

Kompozice je tentokrát vystavěna převážně chronologicky, sem tam se objevuje retrospektiva, a to zejména ve chvílích, kdy se hlavní hrdinka v myšlenkách vrací do minulosti, v níž jí bylo lépe. Pro jiný typ kompozičního rámce, na nějž jsme byli v románech Markéty Harasimové zvyklí, díky zvolené formě vypravěče není prostor. V prologu se setkáváme s poměrně vypjatou scénou, jež nás uvádí do kontextu toho, co se bude dít na následujících stranách, v průběhu děje se zopakuje tento text znovu. Je to jeden z několika faktorů, jenž můžeme připočíst ke stylu autorky. Ten je vybroušený. I přesto, že mění způsob tvorby, stále si troufnu tvrdit, že je tu zachována čtivost a poutavost.
 

Markéta Harasimová popisuje velice realisticky veškeré situace, což vede k tomu, že působí živě a plasticky. Čtenář tak může mít pocit, jako by byl všeho součástí. O to hůře, že je v textu popisována situace, jež se může dít i v našem okolí a my ji nemusíme vnímat a připouštět si ji. Kniha tak působí osvětově a troufnu si tvrdit, že po přečtení může vést čtenáře k procitnutí a zbystřenému vnímání svého okolí.

Počet postav je poměrně malý, nejdůležitějšími jsou Marika a Josef, zbylé jsou spíše takovými figurami, v jejichž popisu autorka nezašla příliš do hloubky. U Mariky a Josefa dochází nejen k jejich přímé charakteristice, ale některé jejich rysy vyjdou najevo až po interpretaci textu a čtenář je vyvodí ve chvíli, kdy čte mezi řádky.

Kromě toho, že autorka při vyprávění použila subjektivní ich-formu, využívá také přítomný čas, jenž přidává na napínavosti textu. Minulý čas a sem tam i podmiňovací slovesný způsob je použit ve vzpomínkách na lepší časy. Budoucí čas je použit především v polopřímé řeči, jež odráží myšlenky hlavní postavy. Emoce prýští z poměrně krátkých a úderných vět a výpovědí. Pro zpomalení děje jsou použity delší popisné celky. Nejčastěji se setkáváme s charakteristikami postav, popisy prostředí, času, psychického rozpoložení či situací. Jelikož je kniha tentokrát psychicky hodně náročná, může se stát, že si ji budete muset dávkovat po troškách. Román se i přesto čte velmi dobře.

Děj je uveden prologem a završen epilogem, celkem je vepsán do 33 kapitol a příběh je vetknut do 353 stran. Epilog jako takový je dosti jímavý, ale zase nemohu prozradit proč, tak se o něm raději nebudu více rozepisovat. Líbí se mi grafická úprava, kdy je použito přiměřeně velké patkové písmo, pro nadpisy kapitol autorka používá bezpatkových verzálek. Typografie a sazba jsou zdařilé. Po grafické stránce musím vyzdvihnout i obálku, jež vyvolává řadu otázek a zároveň je důstojnou prezentací titulu. Autorčiny texty se velmi dobře čtou a i přesto, že jsou obsáhlé, zdatnější čtenář je zhltne během pár večerů.

Celkově hodnotím psychothriller Gaslighter velmi pozitivně. Přečtení této knihy ve mně zanechalo takovou zvláštní hořkou pachuť. Bohužel naprosto přesně vyjadřuje to, co je běžnou praxí ve společnosti – lidská zaslepenost. Kniha se dá číst na jednu stranu jako hořký, napínavý příběh a na stranu druhou jako osvěta a výzva pro otevření očí a sledování dění v okolí. Oběťmi toxických vztahů nemusí být nutně jen ženy. Všímejme si tedy toho, co se v našem okolí děje a nebuďme zatvrzelí. Příběh je sice velmi psychicky náročný, ale i přesto se četl téměř sám. Přiznám se, že jsem v průběhu čtení, musela text odkládat a dávkovat si jej. Zvolené téma je ožehavé, ale i bolestné. Pro autorku zajisté bylo velmi náročné zpracování příběhu, o to více si cením toho, že jej zachytila. Jak jsem již několikrát podotkla, kniha je velmi napínavá, čtivá, zajímavá, ale i smutná. Od samého začátku jsem byla vtažena do děje a zároveň díky zvolenému vypravěči jsem měla pocit, jako by se všechno dělo mně. Bylo to až drsně reálné. O změně ve stylu psaní jsem již předem věděla, protože to Markéta Harasimová prezentovala veřejně. Abych se přiznala, zpočátku, protože jsem nevěděla, jak hluboké budou avizované změny, jsem se obávala, aby nebyly na škodu. Nyní vím, že autorka učinila dobré rozhodnutí. Z četby tohoto titulu jsem si odnesla velmi silný čtenářský zážitek, který ve mně ještě teď hluboce rezonuje.

Román Gaslighter mohu vřele doporučit všem milovníkům psychothrillerů, thrillerů a skutečných příběhů. Nesmím však opomenout ani příznivce románů Markéty Harasimové, těm zajisté tato novinka udělá radost.

Grafické hodnocení:

Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

Krátce před koncem loňského roku se jistě zaradoval každý příznivec Markéty Harasimové. Důvodem k radosti bylo vydání jejího nového thrilleru s názvem Slovo proti slovu. Tento román byl vydán opět pod hlavičkou autorčina nakladatelství MaHa. Ráda bych vám tuto novinku představila prostřednictvím dnešní recenze. S ohledem na to, že jsem přečetla téměř všechny knihy, jež autorka napsala, mám možnost srovnání. Musím konstatovat, že titul se od všech ostatních opět v mnoha ohledech liší. Tematikou i námětem autorka znovu sahá po jiném kalibru, jenž je tentokrát snad ještě údernější než kdy předtím. Kniha je plná intrik, napětí, strachu a rozjitřených emocí, ale objeví se i pár příjemných okamžiků, jež jsou, jak už z textu vyplývá, spíše upozaděny. Pokud by mělo dojít k žánrovému vymezení, knihu bez zaváhání zařadím k psychothrillerům.

Něco málo o autorce (zdroj: cbdb.cz):

Markéta Harasimová je autorka, jež si vydobyla své místo na poli české literární scény. Na svém kontě má pod hlavičkou vlastního nakladatelství MaHa vydaných dvanáct titulů pro dospělé čtenáře (Poháry touhy, Osmnáct, Potemnělý ráj, Černá vdova, Doktorka Viktorie, Purpurové doteky, Hedvábná past, Vůně noci, Klinická smrt, Smrtelný hřích, Jak chutná strach,Volným pádem a v této recenzi zmiňované Slovo proti slovu), dva dětské a nově jeden romantický pro dospělé pak vyšly pod taktovkou nakladatelství Bookmedia (Z deníku kočičky Ťapičky, Koťátka kočičky Ťapičky a Na kočičí svědomí), celkově je však těch titulů dvacet osm a  perličkou je, že do roku 2014 vydala celkem deset titulů bez toho, aniž by měla vystudovanou školu s humanitním zaměřením. Její vývoj je na románech zajisté znát. Neustále obměňuje témata a snaží se v dějích vyobrazovat dnešní dobu a život v ní. Její příběhy jsou čtivé, napínavé a svižně ubíhající. Stěžejními tématy jsou problematika sociálních vztahů, láska a milostné vzplanutí či detektivní zápletky.

Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

„Gita prochází radostným životním obdobím – těší se na svatbu, její kariéra je na vzestupu a ačkoli to neplánovala, zjistí, že se svým snoubencem čeká miminko. Stačí však jediný firemní večírek, a všechno je rázem vzhůru nohama. Mladá žena se stává obětí znásilnění, které ji silně traumatizuje. Nejraději ze všeho by otřesný zážitek vygumovala z paměti, ale rovněž chce docílit spravedlnosti, a proto se rozhodne incident řešit oficiální cestou. Dočká se však tvrdého prozření, když narazí na laxní přístup ze strany policejních orgánů, a následně dokonce nepochopení vlastního snoubence, v jehož podporu věřila. Přichází depresivní propady, které vedou k bolestné ztrátě očekávaného dítěte, a nakonec Gitu šokuje rozchod, jenž je pro ni tou pověstnou poslední kapkou. Jelikož světská spravedlnost, zdá se, neexistuje, rozhodne se vzít ji do vlastních rukou a pomstít svůj zdevastovaný život po svém. Identitu násilníka zná a je odhodlaná jít i přes mrtvoly. Když na to přijde, nezastaví se ani před vraždou… Nemá už přece co ztratit.“

Základní informace o knize:

Psychothriller Slovo proti slovu vyšel v polovině listopadu 2022 pod taktovkou nakladatelství MaHa. Pokud vás recenze zaujme a budete si chtít titul pořídit a přečíst, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství. Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Markétě Harasimové a nakladatelství MaHa.

Recenze knihy:

Hlavní protagonistkou nového románu Markéty Harasimové je Gita Mindlová. Která je mladou a pohlednou ženou. Její život je poklidný a naplněný láskou. Žije se svým přítelem Adamem a užívají si společného soužití plnými doušky. Nic ale není stálé. Vše se zlomí ve chvíli, kdy na firemním večírku narazí na Norberta Chrta. Podaří se Gitě získat zpět pevnou půdu pod nohama? Podaří se jí vyhrát ve zdánlivě nerovném boji? Odpovědi na tyto otázky získáte, když se začtete do tohoto strhujícího, čtivého a velmi poutavého psychothrilleru.

Markéta Harasimová na své čtenáře vytasila snad ještě vyšší kalibr než kdy dříve. Text je naplněn spoustou emocí. Čtenář je napínán jako struna na base, hrůzou ani nemůže v některých případech dýchat, a to zejména tehdy, když se před jeho očima odehrávají násilné scény. Těch tu není tentokrát moc, ale myslím si, že to je pro navození odpovídající atmosféry dostačující. Rozhodně se jedná o četbu pro milovníky thrillerů a psychologických románů, kterým nevadí tematika násilných scén. Není to nic pro slabší povahy.

Markéta Harasimová velmi ráda pracuje s různorodými tématy, potvrzuje to i její novinka Slovo proti slovu. Tentokrát se pustila do mezilidských vztahů na pracovišti, dále rozpracovala téma rodinného života či zprvu nechtěného těhotenství. Těch témat je pochopitelně mnohem více, ale kdybych je začala jmenovat vytvořila bych nechtěné spoilery, proto nechám vyhledání dalších na vaší interpretaci.

Příběh je rozpracován v různě dlouhých kapitolách, na což jsme z knih Markéty Harasimové již zvyklí. S ohledem na to, že jsou epizody pouze číslovány, nemůže čtenář dopředu odhadnout, o čem následující text bude. Co se týká vypravěče, ten opět krouží kolem hlavní hrdinky a veškeré dění sleduje zpovzdálí. Je realizován er-formou, která je nabourávána polopřímou řečí, v níž postavy přemýšlí o tom, co by udělaly, kdyby… Objevuje se ale i množství přímé řeči, jíž mezi sebou postavy promlouvají. Kapitoly s ohledem na svou délku jsou dále členěny do kratších celků, jež jsou znatelné díky vynechanému řádku a následnému dějovému posunu.

Kompozice je chronologická s občasnými paralelními odbočkami, v nichž například nahlédneme do života a myšlenek pachatele. V tomto titulu však těchto odboček není tolik. Stejně jako v ostatních autorčiných románech uvádí do děje prolog, jenž se v průběhu děje zopakuje znovu, je to výborná sonda a návnada na to, co nás ve vyprávění čeká. Tento fakt dokládá to, že se tu pracuje hojně i s retrospektivou, konkrétně například ve vzpomínkách. Pro hlavní hrdinku jsou povětšinou smutné a trýznivé, na druhou stranu ale mohou sloužit jako hnací motor.

Autorčin styl už je tak vybroušený, že vás upoutá do křesla a nepustí vás do té doby, dokud nezjistíte, jak to všechno dopadlo. Markéta Harasimová veškeré situace popisuje tak, že působí živě a realisticky, tím pádem si je čtenář může snadno představit, čímž se vyprávění stává věrohodným, barvitým, procítěným a plastickým. Autenticita až nahání husí kůži. Díky tomu je čtenář poměrně snadno vtažen do děje.

V románu se tentokrát objeví jen malé množství postav. Jen čtyři z nich jsou charakterizovány do větší hloubky, protože do děje zasahují téměř po celou dobu děje. Mezi ně můžeme zařadit Gitu, Chrta, Gitinu kamarádku Kamilu a Adama. Ostatní postavy jsou spíše epizodní, a proto je autorka rozpracovala jen povrchně.

Jak jsem již uvedla výše, autorka pro své vyprávění zvolila objektivizovanou er-formu v minulém čase. V případě, že bylo potřeba navýšit napětí, tak bylo použito přítomného času. Budoucí čas se objevuje převážně v polopřímé řeči, kdy si hlavní postava plánuje, co bude jejím dalším krokem. Tyto vyprávěcí postupy přispívají k autenticitě a atraktivitě textu. Napětí je realizováno pomocí krátkých a úderných vět či výpovědí. Často je ale pracováno i s delšími textovými celky, které slouží ke zpomalení děje. Tyto celky jsou převážně vyvedeny v popisném slohovém postupu. Jedná se tedy o charakteristiky postav, popisy situací, času a prostředí. Jelikož se autorka nebojí útočit na čtenářovu psychiku, tak se stává, že musíte na chvíli knížku odložit, vydýchat se a znovu se začíst. Román jako celek se čte velmi dobře, ale pro tematickou náročnost si nejspíše budete dělat krátké pauzy.

Děj je uveden prologem a zakončen epilogem, celkem je vepsán do 30 kapitol a kniha má dohromady 328 stran. Líbí se mi též grafická úprava, kdy je použito přiměřeně velké patkové písmo, pro nadpisy kapitol je použito bezpatkových verzálek. Typografie a sazba se povedly výborně. Po grafické stránce musím vyzdvihnout i obálku svazku, protože výborně metaforicky zachycuje to, co se odehrává v příběhu. Autorčiny texty se čtou dobře i přes jejich obsáhlost. Zdatnější čtenář je bude mít přečtené během pár večerů.

Celkově hodnotím psychothriller Slovo proti slovu velmi pozitivně. Příběh je sice velmi náročný na psychiku, ale i přesto se mi četl téměř sám. Při čtení jsem si dělala malé pauzy a šlo to. Téma je pro současnou dobu poměrně ožehavé, což si myslím, že je právě ten důvod, proč po něm autorka sáhla. Když mi byl titul autorkou nabídnut, nepřemýšlela jsem ani vteřinu a nabídku jsem přijala, její příběhy a styl mám ráda od první chvíle, kdy jsem se s nimi setkala. Tento psychothriller je velmi napínavý, čtivý a celkově zajímavý. Od samého začátku mě vtáhl do děje a nepustil do té doby, dokud jsem nedočetla poslední stránku. Osud hlavní hrdinky byl hodně smutný, na druhou stranu ale obdivuji její odhodlání vymoci si spravedlnost, o níž se ne nadarmo říká, že je slepá. Autorka se opět ve svém psaní posunula o kus kupředu a už teď se těším na další setkání s její knihou. Z četby tohoto titulu jsem si odnesla velmi silný čtenářský zážitek, který jsem musela pár dní zpracovávat.

Román Slovo proti slovu mohu vřele doporučit všem milovníkům psychothrillerů, románů s tematikou sociálních a rodinných problémů. Nesmím však zapomenout ani na příznivce příběhů Markéty Harasimové, těm zajisté tato novinka udělá radost.

Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):