Knižní citát týdne #12

Milí čtenáři,

 

další týden je už za námi a s ním přišlo i jaro. Ano, včera i dnes to venku vypadalo opravdu nádherně, tak snad nám to sluníčko a blankytně modrá obloha vydrží co nejdéle. Už se totiž moc těším na ty chvíle, kdy si vynesu na zahradu židli a budu moci číst s dobrým čajíčkem nebo džusem venku. Miluji, když se začtu do krásného příběhu a kolem mě to žije. Ptáčci zpívají, tráva se zelená a voní… Zatím je to jen sen, ale pevně věřím, že v brzké době se stane skutečností. Jak to máte vy? Také si rádi čtete venku?

 

A teď už k samotné náplni dnešního článku. Jak je již zvykem, vždy se s aktuálním týdnem loučíme zajímavým knižním citátem. Ač ještě stále nejsem úplně fit, nemohla jsem vás o tento příspěvek ochudit. Tentokrát se s vámi podělím o milá slova významného francouzského představitele romantismu a realismu. Jeho díla jako Lesk a bída kurtizánZtracené iluzeEvženie GrandetováOtec Goriot a další jsou známá po celém světě. Ano, jistě jste všichni uhodli, že se jedná o spisovatele Honorého de Balzaca. Jaké poselství nám zanechal?

Knižní-citát-týdne-12-2

Comments

2 komentáře: „Knižní citát týdne #12“

  1. TlusŤjoch avatar

    Trochu bych to pro sebe obměnil. Místo denní chléb bych prosil „ranní káva“.

    1. Iwik avatar

      Já bych tam měla asi ranní čaj a pár stránek příběhu k tomu ☺.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *