Vážení čtenáři, se zpožděním vám přináším souhrn všeho, co jsem v dubnu 2022 přečetla. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Přečtené knihy:
1. Poslední tečka za Rukopisy – Miloš Urban (Velmi zajímavý příběh, o němž autor mluví jako o nové literatuře faktu, tzv. nolitfaku. Kniha je autorovým debutem z roku 1998, jenž tehdy vydal pod svým pseudonymem Josef Urban. Důvod je prostý, aby příběh působil autenticky, realisticky a pravdivě, byla nutná drobná změna jména. Všechny tři podmínky jsou v titulu naplněny, navrch je pak částečně naplněna i podmínka odborného textu. Titul mohu vřele doporučit vaší pozornosti.)
2. Skandál století: Václav Hanka a první dějství rukopisné aféry – Vladimír Přibský (Zajímavé románové zpracování historické události, která podpořila základní myšlenky národního obrození a stala jedním z jeho základních pilířů. Příběh je psán s lehkostí. Setkáme se tu se všemi aktéry, kteří se podíleli na nalezení a zfalšování dokumentů, které měly doložit, že český jazyk je mnohem starší, než se zdá. Mohu vřele doporučit vaší pozornosti.)
3. Candide neboli optimismus – Voltaire (Zajímavá kniha, která mi v mnohém připomněla Gulliverovy cesty. Autor na pozadí poutavého příběhu nenásilnou formou zprostředkovává různé filozofické otázky a nutí tak čtenáře přemýšlet nad tím, o čem čte. Bylo to zajímavé překvapení a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.)
Četli jste, nebo jste slyšeli některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.
Napsat komentář