Vážení čtenáři,
měsíc červenec je za námi a já vám přináším souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla a slyšela. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Přečtené knihy:
1. Nedokončené příběhy Númenoru a Středozemě – John Ronald Reuel Tolkien (V pořadí již šestá kniha, již jsem přečetla v rámci své čtenářské výzvy S Tolkienem rokem 2025. Jedná se o soubor příběhů pojednávajících postupně o prvním, druhém a třetím věku Středozemě. Jednotlivé příběhy uspořádal Christopher Tolkien. O ilustrace, jež příběh dokreslují a přidávají mu atmosféru, se postarali John Howe, Alan Lee a Ted Nasmith. Celá kniha je rozdělena do čtyř částí. První část je věnována prvnímu věku a čtenář tu najde příběhy o Tuorovi (Pád Gondolinu) a Túrinovi (Húrinovy děti). Druhá část sleduje dění druhého věku a je tu vyprávěn příběh Pádu Númenoru a příběh Galadriel a Celeborna. Třetí část se zabývá třetím věkem, kde se čtenář dočte o Pohromě na Kosatcových polích, o Cirionovi a Eorlovi a přátelství Gondoru a Rohanu a pak už následuje Výprava k Ereboru, Honba za prstenem a Bitva u brodů přes Želíz, což jsou příběhy, jež jsou zmíněné v Hobitovi a v Pánu prstenu. Poslední čtvrtá část pojednává o Drúadanech, Istariích a Palantírech. Vše uzavírá seznam ilustrací a poměrně rozsáhlý rejstřík, jenž obsahuje všechny možné termíny, jež se objevily nejen v tomto svazku. Příběhy samotné se mi moc líbily. Co však považuji za nepovedené a rušivé, jsou poznámky, které jsou v textu číslovány, ale samotné poznámky jsou vždy umístěny až za kapitolou. Lepším řešením by dle mého názoru byly poznámky pod čarou, kdy by čtenář nemusel listovat, aby vysvětlení našel.)
2. Dobytí severního pólu – Divadlo Járy Cimrmana (Dobytí severního pólu je desátou hrou divadelního seskupení Divadla Járy Cimrmana. Hra vznikla pod taktovkou Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Na pouhých třiceti stranách je zpracován scénář úvodní přednášky a potom i samotné divadelní hry. Obojí je postaveno na humoru, jenž je založen na jazykovém vyjádření, což mnohonásobně převažuje nad situačním humorem. Knihu jsem četla v rámci společného čtení v rámci skupiny #klasikomilove. Do této chvíle jsem znala jen filmovou verzi dramatu a jsem ráda, že jsem se v rámci výzvy dostala i ke knižní podobě. Byla to zábava a rozhodně mě kniha nepřinesla žádné zklamání.)
Četli jste, nebo jste slyšeli některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.
Napsat komentář