Rubrika: Citáty

  • Knižní citát týdne #9

    Knižní citát týdne #9

    Vážení čtenáři,

     

    další týden již je za námi. Jelikož pro mě nebyl zrovna jednoduchý, tedy hlavně po zdravotní stránce, mám pro vás do následujícího týdne poměrně dost postřehů z literárního světa, o které se s vámi postupně podělím. Avšak tento článek nemá být pochopitelně věnován mému zdravotnímu stavu.

     

    Stejně jako tomu bylo doposud, tak i tento týden na mě z mého diářku z Knižního klubu vykouknul zajímavý knižní citát. Nebyla bych to já, abych vás s ním neseznámila. Autorem milých slov je Lucius Annaeus Seneca, kterého většina z nás zná coby římského filozofa, dramatika a básníka, avšak byl i politikem, dokonce se podílel i na výchově císaře Nerona. Copak nám L. A. Seneca vzkazuje?

    Knižní-citát-týdne-9-2

  • Knižní citát týdne #8

    Knižní citát týdne #8

    Vážení čtenáři,

     

    ano, už je tomu tak, další týden nezadržitelně spěje ke svému konci a já tu pro vás mám další knižní citát, jehož autorem byl německý osvícenec 18. století – astronom, fyzik, matematik a aforista v jedné osobě – Georg Christoph Lichtenberg. Jaké poselství nám zanechal? To zjistíte v obrázku níže.

     

    (Pokračování textu…)

  • Knižní citát týdne #7

    Knižní citát týdne #7

    Vážení čtenáři,

     

    opravdu to tak rychle běží, nebo se mi to jen zdá? Už je tu sedmý knižní citát týdne, což znamená, že už máme stejný počet týdnů z roku 2018 za sebou. Tentokrát vám přináším moudro z úst Bernarda Bolzana, německy hovořícího matematika, filozofa a kněze. Mimochodem, věděli jste, že se tento učenec narodil 5. října 1781 v Praze?



    Knižní-citát-týdne-7.jpg

  • Knižní citát týdne #6

    Knižní citát týdne #6

    Važení čtenáři,

     

    další týden se nezadržitelně blíží ke konci a s ním se zároveň blíží svátek zamilovaných. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem ho nikdy neslavila, ale na druhou stranu bych též nemluvila pravdu, kdybych tvrdila, že ho uznávám. Ale proti gustu žádný dišputát, jak se lidově říká. Ať už slavíte, nebo neslavíte, mám tu pro vás další knižní citát o lásce ke knihám. Jeho autorem je tentokrát jeden z nejvýznamnějších Čechů a učitel národů Jan Ámos Komenský. Copak pěkného tvrdil? To si přečtěte v obrázku níže.



    Citát Jan Ámos Komenský

  • Knižní citát týdne #5

    Knižní citát týdne #5

    Vážení čtenáři,

     

    pátý týden už je pomalu za námi a s ním se s námi nenávratně rozloučil i měsíc leden. Pevně věřím v to, že tento měsíc vám nadělil samé radosti a žádné starosti. I tentokrát vám takto při konci týdne přináším další knižní citát. Tentokrát je od francouzského spisovatele, esejisty, historika, kritika a publicisty. Ano, opravdu v tolika oblastech zazářil Émile Salomon Wilhelm Herzog. My ho můžeme znát pod synonymem André Maurois. Pro nás zachoval? To se dozvíte v obrázku níže.

    Knižní-citát-týdne-5

  • Knižní citát týdne #4

    Knižní citát týdne #4

    Vážení čtenáři,

     

    4. týden se nezadržitelně schyluje ke svému konci a mám tu pro vás další ze zajímavých knižních citátů. Tentokrát je jeho autorem Anton Pavlovič Čechov. Tato významná osobnost ruské literatury nám odpoví na otázku, proč (ne)číst.

     

    „Jestliže četba nemá vliv na náš život, činy a myšlení, pak je škoda číst.“ – Anton Pavlovič Čechov

    Knižní citát týdne 4

  • Knižní citát týdne #3

    Vážení čtenáři,


    3. týden je již nějakou dobu za námi, tak si dáme další knižní citát. Tentokrát se jedná o výrok našeho klasika Julia Zeyera. Jaké poselství, jež se týká knih, pro nás tento autor zanechal? Odpověď na vaši otázku naleznete níže.


    „Dům bez knih je jako tělo bez duše.“ – Julius Zeyer



    Knižní citát 3

  • Knižní citát týdne #2

    Tak nám utekl další týden a opět načínáme nový. Je to rychlé jako voda. Čím je člověk starší, tím to snad ubíhá rychleji. Máte také ten pocit? Doba je hektická, a proto bychom se měli alespoň na chvilku zastavit. Nyní se společně pozastavíme nad dalším citátem, tentokrát je od Oscara Wildea. Jaképak poselství nám zanechal?

  • Moje nejoblíbenější básnička od Františka Gellnera

    Dnes, když jsem si četla v Drobcích z Františka Gellnera, jsem narazila na básničku, kterou jsem se učila na základce a dodnes mi její slova utkvěla v paměti. Na základní škole jsem přišla do styku jen s touto jednou Gellnerovou básní, která mě oslovila svou poetikou a líbilo se mi, její poselství. Stejně tomu je i dnes, kdy rozumím důvodu, proč je báseň taková, jaká je, a proč vypovídá o tom, o čem vypovídá. V současnosti už jsem bohatší o spoustu dalších čtenářských zkušeností, při nichž jsem se setkala s dalšími díly tohoto významného českého básníka.

     

    Jistě se ptáte, jaká báseň mě tak uchvátila. Pokud tomu tak opravdu je, tak čtěte dále.

    (Pokračování textu…)