Rubrika: Recenze

Vážení čtenáři, hlásím se vám s první recenzí tohoto roku. Bez mučení se přiznám, že jsem ji měla připravenou již dávno, ale zdraví a další okolnosti nechtěly svolit, abych ji umístila na stránky. Naštěstí už je všechno v pořádku, a tak vám mohu říci, že od této chvíle se tu snad dočkáte většího počtu článků. Vrátím se ale zpět ke knize, již bych vám prostřednictvím této recenze ráda představila. Jedná se o titul klasické literatury, o nějž se postarala Emily Brontëová. Tvorba této autorky byla velmi oblíbena u našich maminek, babiček i prababiček. Jak si kniha povede u dnešních čtenářek?

Něco málo o autorce:

Emily Brontëová byla anglickou autorkou, jež se i přes to, že napsala pouze jeden jediný významný román (Na Větrné hůrce), stala světově známou a uznávanou. Můžeme se jen domnívat, zda by toho v podobné kvalitě dokázala napsat více. Její život skončil náhle. Nachladila se při pohřbu svého bratra, nemoc se rozvinula v tuberkulózu, která se jí stala osudnou. Zemřela v pouhých 30 letech.

Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

„Slavný romantický a dramatický román Emily Brontëové se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, aby nečekaně prožil strašidelné noční dobrodružství a začal pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Objevuje příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a celoživotní touhu po pomstě. Heathcliffova neukojitelná krutost po léta ničí životy lidí z usedlosti, pak ale láska, kterou nelze řídit rozumem, znovu zasáhne do osudů hlavních hrdinů.
Vyšlo také pod názvem Bouřlivé výšiny (1946) a Vichrné návrší (1958).“

Základní informace o knize:

Titul Na Větrné hůrce byl poprvé v originálu vydán v roce 1847. U nás se jejího vydání dočkáváme hned několikrát. Poprvé ji v Československu vydal v roce 1946 Jan Laichter, pak vyšel román i v Mladé frontě, Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Odeonu, Lidovém nakladatelství, Našem vojsku, Levných knihách, Československém spisovateli, Alpressu, Omeze a nejnověji v nakladatelství LEDA. Pokud vás recenze zaujme a rádi byste si knihu pořídili a přečetli, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství.

Recenze knihy:

Nejprve bych se měla zmínit o tom, co čtenáře může ke knize přivést, ale také ho to může třeba odradit. Takovýmto kritériem, jež může knize hodně pomoci, nebo naopak ublížit, je obálka. U Větrné hůrky je možné tvrdit, že je tajemná a k přečtení přímo vybízí. Můžeme na ní vidět částečně vyobrazený obličej a klást si otázku, zda patřil dívce či chlapci. Obrázek působí smutným dojmem, protože je celé vyobrazení pomuchlané. Dále se z obálky můžeme dozvědět, že bylo dílo zařazeno do LEDácké edice Démanty literatury.

Děj knihy je originální a strhující. Zpočátku se seznámíme s hlavním hrdinou Lockwoodem, jenž se v roce 1801 nově přistěhoval do pronajatého Drozdova. Společně s ním se vydáme poznat obyvatele nedaleké Větrné hůrky. Hrdina je však vyveden z míry tím, jak jej v usedlosti přijali nevlídně, a tak se snaží nashromáždit co nejvíce informací o tom, proč tomu tak je. Se sestavením skládanky mu napomáhá Nella, jež dlouhá léta působila na Větrné hůrce coby chůva. Jaká tajemství budou odhalena? Věřte tomu, že jich nebude zrovna málo.

Tato kniha vás rovnou vrhne do víru událostí, protože jí nepředchází žádný úvod. Můžete se těšit na 33 kapitol čtení, v němž se neustále bude něco dít. Autorka se snažila o přímočaré vykreslení všech situací, a proto je hojně použito chronologického postupu vystavování děje. Občas se ale objeví nějaká ta paralela či retrospekce. Posledních jmenovaných si můžeme povšimnout zejména v linkách, kdy vypráví Nella o tom, co se odehrálo na Větrné hůrce.

Postavy jsou popsány vcelku detailně a mají v ději svou důležitou a nezaměnitelnou roli. My pomocí vypravěče sledujeme jejich konání zpovzdálí. Popisy jsou věrohodné a nejsou nijak subjektivně zabarveny. U všech protagonistů je detailně popsán nejen jejich vzhled, ale i charakter. V některých případech je tak učiněno přímo, u jiných to vyplývá z jejich chování a vystupování.

Co se týče svazku, je zpracován moderně. Avšak knihu si s největší pravděpodobností budou pořizovat dívky, jež chtějí zažít romantiku s trochou tajemna, ale také ženy, které si budou chtít připomenout chvíle strávené s hrdiny Emily Brontëové. Titul má krásných 376 stran nabitých spoustou zajímavých a tajuplných událostí.

Text knihy je živý a z toho důvodu se čte velmi dobře. Popisové části nejsou nijak dlouhé a když už jsou, objevují se v nich oživující dialogy mezi jednotlivými postavami, jež dodávají celému vyprávění šmrnc. Ač se jedná o obsáhlejší dílo, mohu z vlastní zkušenosti říci, že ho budete mít během několika večerů přečtené. Při četbě si odpočinete a v případě, že jste knihu již v minulosti četli, zavzpomínáte si. Já jsem titul četla již asi před půl rokem, kdy byla zadáním v jedné měsíční čtenářské výzvě, tudíž u mě nastaly oba jmenované případy. Z románu srší sociální problémy doby přelomu 18. a 19. století. Autorka nás velkými dávkami zásobí nejrůznějšími emocemi.

Po celou dobu je vyprávění vedeno subjektivní ich-formou, avšak povšimnout si můžeme, že na děj nahlížíme z různých úhlů pohledu a jako pozorovatelé si utváříme postupně obrázek nejen o aktérech, ale také o jejich sociálním postavení, jež nemálo souvisí s charakterovými rysy. Vypravěči sami o sobě jsou přímo účastni děje a čtenářům zprostředkovávají svoje pocity, emoce a dojmy z toho, co se kolem nich udává. Jak jsem již poznamenala výše, romance je bohatá na množství dialogů, jež ji oživují.

Jazykově mi dílo udělalo radost, protože, ač je tak obsáhlé, obsahovalo jen mizivé množství jazykových chyb. Ty ale nijak nenarušovaly plynulost a vyznění děje. Hrubé pravopisné chyby se neobjevují. Tudíž čtenáře nic při četbě neruší.

„Začalo hustě sněžit, a právě když jsem chtěl zase zuřivě zacloumat dvířky, objevil se vzadu na dvoře nějaký mládenec. Byl bez kabátu a přes rameno nesl vidle. Křikl na mě, abych šel za ním. Prošli jsme prádelnou na dlážděný dvorek s pumpou, přístřeškem na uhlí a holubníkem a nakonec skončili v té rozlehlé, příjemně vytopené seknici, kde se mi včera dostalo přijetí. Báječně žhnula v  záři mohutného ohně krmeného směsí rašeliny, uhlí a dřeva. Na stole bylo prostřeno k bohaté večeři. Potěšilo mě, že poznávám paní domu, o jejíž existenci jsem dosud nevěděl. Uklonil jsem se a čekal, že mě pobídne, abych se posadil, ale ona mlčela, jen se na mě podívala, opřela se v křesle dozadu a zůstala nehybně sedět.“

BRONTËOVÁ, EMILY. Na Větrné hůrce. Voznice: LEDA, 2018. ISBN: 978-80-7335-530-2. s. 15

Kniha se mi líbila i díky grafickému zpracování. Použito bylo zarovnání do bloku a pro sazbu byla zvolena přiměřeně velká patková písmena, jež se dobře četla a vedla oči po jednotlivých řádcích. Citace byly od ostatního textu odlišeny kurzivou.

Moje subjektivní hodnocení románu Na Větrné hůrce je nad míru pozitivní. Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. I když… Při druhém čtení se mi otevřel ještě jiný úhel pohledu na toto nadčasové dílo. Jeho přečtení mě obohatilo a moc jsem si ho užila. Jsem moc ráda, že mi nakladatelství LEDA dovolilo podívat se na Větrnou hůrku znovu. Byl to netradiční zážitek a ke knize se jistě ještě někdy v budoucnu vrátím. Dílo bylo přeloženo výborně, stejně tak chválím i práci grafiků. Knihu hodnotím nádhernými a zaslouženými 100 %. Vřele ji doporučím všem dospívajícím dívkám a ženám, jež rády čtou romantické příběhy s příměsí tajemna.

Bibliografické údaje:

Název knihy	Na Větrné hůrce
Autor	Emily Brontëová
Žánr	romantické romány
Nakladatelství	LEDA
Rok vydání	2018
Počet stran	376
ISBN	978-80-7335-530-2
	www.leda.cz
	www.palmknihy.cz
	www.databazeknih.cz

Nakladatelství LEDA vydává slovníky a učebnice celkem pro 28 jazyků světa. V roce 2007 rozšířilo svoji nabídku o literaturu beletristickou a naučnou.

www.leda.cz

PalmKnihy jsou největším a nejstarším obchodem s elektronickými knihami v České republice. Téměř dvanáct tisíc titulů od více než šest seti nakladatelství doplňuje také široká nabídka audioknih. Přehledný a intuitivní eshop umožňuje okamžitý a jednoduchý nákup e-knih, které můžete začít číst ještě dnes. Dostupnost všech formátů e-knih zajišťuje podporu všem zařízením, od čteček až po počítače nebo mobily. Na Palmknihách navíc najdete i stovky titulů zcela zdarma. Široký záběr slevových akcí učiní každou e-knihu dostupnou, díky předprodejům pak první stránky novinek ochutnáte mnohem dřív, než se kniha objeví na pultech.

www.palmknihy.cz

Vážení přátelé české klasiky, dnešní recenzí potěším zejména vás, protože se budu věnovat Tankovému praporu od Josefa Škvoreckého. Tento titul již můžeme po právu zařadit ke klasice. Minulý měsíc se dílo dočkalo nového vydání, a to v nakladatelství LEDA. Nakladatelství, s jehož novinkami se na mých stránkách vcelku pravidelně setkáváte, se zaměřuje na vydávání jazykových titulů a beletrii, zejména tedy tu současnou. V posledním měsíci se ale postaralo i o znovu vydání některých klasických románů, ať už se jedná o ty české, či světové. Jedním z nich je právě i dnes zmiňovaný Tankový prapor.

Něco málo o autorovi:

Josef Škvorecký je český spisovatel, jehož dobové okolnosti donutily k emigraci do Kanady, kde se se svou ženou Zdenou Salivarovou usadili a založili spolu v Torontu exilové nakladatelství ’68 Publishers. Mimo to, že psal a vydával, byl také výborným překladatelem. Svoje dětství prožil v Náchodě a jeho vztah k tomuto městu se odráží i v jeho knihách. Čtenáři znalí náchodských poměrů v Červeném Kostelci, hlavním dějišti některých Škvoreckého knih, odhalí právě zákoutí města Náchod. Pár těchto titulů bylo dokonce zfilmováno, výjimkou není ani Tankový prapor.

Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

„3. kniha v sérii Danny Smiřický.
Humorná kniha o vojenské službě v 50. letech.
Humoristický obraz individuálního boje s blbostí, ztělesněnou vybranými představiteli důstojnického sboru čs. armády v padesátých letech.“

Základní informace o knize:

Román Tankový prapor se dočkal již sedmi vydání. V letech 1971 a 1972 se dočkává vydání v Torontu v Sixty-Eight Publishers, v roce 1990 vychází v Galaxii, 1998 u  Iva Železného, 2005 v Levných knihách, pak se dočkává svého prvního elektronického vydání, a to v roce 2013, a letošní nejnovější vydání pochází z nakladatelství LEDA.

Recenze knihy:

Než se pustím do hodnocení zpracování děje knihy, je nutné zmínit to, co přitáhne pozornost asi každého čtenáře ihned při prvním kontaktu s titulem. Tímto faktorem je obálka, která by měla být zpracována tak, aby odpovídala obsahu a zároveň tak, aby nalákala k přečtení. Přebal Tankového praporu obě tyto podmínky přesně splňuje. Uchvátil mě svou originalitou a vtipností a také mi představil hlavní  postavu příběhu – Dannyho Smiřického, jehož obličej byl umístěn pod názvem knihy. Nic na obálce nepůsobí rušivým dojmem a zároveň se nejedná o strohý grafický počin.

Než vás autor vůbec pustí k tomu, abyste začali číst jeho dílo, upozorní vás na zásadní okolnosti, jež mohou ovlivnit čtenářovo vnímání a interpretaci celého románu. Z těchto dvou krátkých odstavců vyplývá, že veškeré události a osoby v knize jsou smyšleny a zároveň, že čs. důstojníci a čs. lidová armáda jsou v knize zmíněny jen zdánlivě. Dále je důležité zmínit, že dílo je nutno brát jako modelovou prózu symbolického významu a autonomní dílo obecně lidského dosahu.

Za vysvětlujícími odstavci se odvíjí poutavá předmluva z pera Jiřího Voskovce s názvem Rekomandace. V ní na základě své životní zkušenosti udává Voskovec Škvoreckého dílo do kontextu, a to nejen dobového, ale i uměleckého a literárního. V tomto textu nesmí v žádném případě chybět ani zmínky o spolupráci autora předmluvy s Werichem, ale i o jeho životě v emigraci, což měli se Škvoreckým společné.

Román, v němž se již potřetí setkáváme s Dannym Smiřickým (předchozí: Prima sezóna a Zbabělci), nás zavede do vojenského prostředí. Hlavní hrdina se nám před očima promění v rotného a prožijeme s ním vcelku komické okamžiky na vojně. Oproti ostatním postavám je protagonista jiný. Bojí se každého prohřešku a snaží se plnit rozkazy svých nadřízených, aby mohl ve stanovenou dobu domů, na druhou stranu se mu některé rozkazy přímo příčí. Všechny postavy jsou vykresleny do detailu, a to jak po vzhledové, tak i po charakterové stránce.

V ději je hojně využito symboliky a čtenář z použitých výrazů může vyčíst autorův postoj, a to jak k Sovětskému svazu, tak i ke komunistickému režimu. Z některých promluv a způsobu chování je přímo zřejmé, že daná nadřízená postava zastupuje jeden z negativních vlivů, které Škvorecký skrytě odsuzuje. Zároveň můžeme konstatovat, že podřízené postavy představují bezbranný československý lid, jenž byl nucen v minulém režimu k maximální poslušnosti a v němž se neposlušnost tvrdě trestala. Všechny útrapy, jimiž si mladý vojín prochází, jsou odlehčovány situačním humorem, jenž je často až absurdní, ale dokáže čtenáře odvést od všedních problémů vlastního života.

Svazek má pouhých 280 stran, které jsou doplněny o vložené neočíslované stránky s ilustracemi, jež příběh působivě doplňují a společně s vtipnými a často hodně peprnými dialogy oživují. Musím říci, že se text čte téměř sám, ráno si ke knize sednete a večer zjistíte, že jste ji zhltli jedním dechem a ani nevíte jak. Ano, opravdu, až tak čtivé a strhující toto dílo je.

Celý děj je odvyprávěn objektivní er-formou, a to očima vypravěče, se kterým budete veškeré dění sledovat z bezpečné vzdálenosti a dělá si obrázek o tom, co vidí. Vypravěč je tedy distancován a situací se přímo neúčastní. Situační popis je doplněn mnohými dialogy, v nichž se často vyskytují vulgarismy, mluva postav je nespisovná a objevuje se i vojenský slang.

Text je složen z Voskovcova úvodního slova, devíti kapitol románu a vše zavírá poděkování, autorova poznámka a ediční poznámka. Pro nás je důležitá hlavně poslední zmiňovaná poznámka, protože vysvětluje to, co nás při čtení románu může nemile překvapit, a to objevující se chyby v textu, jež v mnoha případech působí rušivým dojmem. Jednotlivé epizody příběhu jsou sice delší, ale jsou prokládány ilustracemi a dialogy, a proto vám čtení rychle uteče. Každá z kapitol má svůj název, který ve zkratce představuje to, co se v následujících odstavcích bude dít.

„Rotný vylezl z baráku a octl se ve voňavé, kaštanové noci. Prošel kolem osvětlených oken štábu k vchodu na prapor, kudy se také chodilo na politické oddělení. Seděla tam služba, ponořená do četby unikátního prvotisku románu Krwawý boj s pašeráky w černé rokli, jen se tu zachoval ještě z dob starého Rakouska. Vojín byl dílem tak zaujat, že si rotného vůbec nevšiml, a stejně se zachoval i pomocník, který sice stál v osvětlené předsíňce, opřen o služební přihrádku, ale v otevřených Řádech strážní a dozorčí služby měl vloženy jakési potištěné saláty, jež pro svou opotřebovanost rovněž nevypadaly na vojenský tisk.

ŠKVORECKÝ, JOSEF. Tankový prapor. V nakladtelství LEDA vyd. 1. Voznice: LEDA, 2018. ISBN 978-80-7335-556-2. s. 62

Tato knížka si mě opět získala i díky svému grafickému zpracování, které se vydařilo.  I tentokrát přidala grafika na čtivosti románu. Text je sázen do bloku, a to vcelku velkými patkovými písmeny, která se krásně čtou a vedou oči po řádcích. Jednotlivé části textu jsou od sebe přehledně odlišovány. Většinou jsou mezi jednotlivými částmi umístěny tři hvězdičky, které nás v ději posunují o kus dál.

Moje subjektivní hodnocení románu Tankový prapor nemůže být jiné než pozitivní, i když pár výtek k titulu se přeci jen našlo. Jsem milovnicí a vášnivou čtenářkou klasické literatury, ať už se jedná o tu světovou, nebo naši českou. Když jsem tedy dostala nabídku na recenzní výtisk Tankového praporu moje srdíčko zaplesalo. Kniha přišla a já se do ní díky obálce zamilovala na první pohled. Tak trochu už jsem věděla, co od díla čekat, protože jsem četla první díl Prima sezóna a dílo se mi líbilo. Nebyl tedy důvod se třetího dílu obávat a musím konstatovat, že jsem od něj dostala přesně to, co jsem očekávala. Na druhou stranu jsou tu prvky, které mě rušily od čtení a trošku i zklamaly. Jsou jimi občas se objevující textové chyby (záměna písmen, chybějící písmeno apod.) a chybná diakritika. Naštěstí v textu nijak zásadně nepozměňovaly význam, ale chvilku trvalo, než mi došlo, co se mi dané slovo snaží sdělit. Naštěstí bylo v ediční poznámce podáno vysvětlení, i když se mi stejně moc nechce věřit tomu, že by text předlohy obsahoval tolik chyb. I přes tento malý zádrhel jsem si čtení užila plnými doušky a pobavila se, což byl autorův záměr. Co se týče jazyka, byla jsem ráda, že autor použil i nespisovného jazyka a vojenského slangu, bylo to pro jeho dílo přidanou hodnotou. Děj knihy se mi moc líbil a jako celek ji hodnotím zaslouženými 90 %.

Pokud jste fanoušky české klasiky, máte rádi humor a nebojíte se vojenského prostředí, příhody rotného Dannyho Smiřického si rozhodně přečtěte, stojí to za to.

Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké poděkování nakladatelství LEDA. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si tento román pořídili a přečetli, najdete jej v e-shopu nakladatelství. 

Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

Vážení čtenáři, dovolte mi, abych vám touto cestou představila jednu z mnoha novinek nakladatelství LEDA. Tentokrát se jedná o naprosto odlišný žánr, než jsou ty, na které jsme z tohoto nakladatelství zvyklí. Jedná se o otevřenou zpověď jednoho člena amerického podsvětí, jenž si nechával říkat IRČAN. Titul, o němž bude v této recenzi řeč, se zároveň stal předlohou nového filmu točeného pod taktovkou Martina Scorseseho, čemuž se pro zajímavost látky nemůžeme vůbec divit. O tom však více níže.

Zpověď Franka Sheerana je v podstatě otevřeným a velmi zajímavým vyprávěním o tom, jak se obyčejný kluk z Filadelfie dostane k mafii. Sheeran byl irským katolíkem, z nějž se postupem času, zejména tedy s dopomocí různých životních zklamání a aktivní účastí v druhé světové válce, stal obávaný mafián. Dalo by se konstatovat, že se ani není čemu divit. Zacházení jeho otce vůči němu nebylo zrovna v rukavičkách, a proto mladý Frank nešel pro ránu daleko, když se musel před něčím či někým bránit. Kniha je tedy plná nejen krutých vzpomínek, ale i výčitek. Není to tak, že by „IRČAN“ byl bezcitný a bylo mu jedno to, co činil. Některé chvilky jsou velmi napínavé, ale často teče i krev. Jak se Frankovi podaří vyrovnat se svým osudem?

Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

„Frank Sheeran, obr s kouzlem osobnosti a výborný vypravěč se smyslem pro humor, líčí svou životní dráhu chlapce z chudé irské rodiny a posléze chladnokrevného zabijáka ve službách mafie, schopného vejít do baru, zastřelit „terč“ v místnosti plné lidí a bez náznaku emocí se vytratit. Z jeho vyprávění o životě mafiána vyplývají i další pozoruhodné skutečnosti, osvětlující pozadí atentátů na prezidenta Kennedyho i jeho mladšího bratra Roberta.

V sedmdesátých letech byl Sheeran alias Irčan neoficiálním bodyguardem odborářského bosse Jimmyho Hoffy. Když Hoffa beze stopy zmizel, soudilo se, že se mu stalo osudným propojení odborů s mafií, proti němuž tak vášnivě vystupovali právě Kennedyovi. Agenti FBI vytipovali několik podezřelých, mezi nimi i Sheerana, ale nenašli dost důkazů. Sheeran mezitím skončil ve vězení za jiný přečin a jeho advokátem se stal autor knihy Charles Brandt. Ten studoval soudní spisy, vedl rozhovory s agenty, podnikl vlastní zkoumání a hlavně – získal důvěru stárnoucího mafiána. Nakonec objasnil, proč, jak a čí rukou Hoffa zemřel.

Lahůdka pro všechny milovníky mafiánských příběhů přináší netradiční non-fiction detektivku a současně barvité vylíčení nechvalně proslulé éry amerických odborů, které se v poválečném období staly prodlouženou rukou organizovaného zločinu. Režisér Martin Scorsese s oscarovým scenáristou Stevem Zaillianem připravují podle knihy film (2019), v němž hlavní role ztvárňují Robert De Niro, Al Pacino, Joe Pesci a Harvey Keitel.“

Co o knize řekli odborní kritici?

„Irčan je nejlepší knížka o mafii. Můžete mi věřit, četl jsem je všechny.“ – STEVEN VAN ZANDT

„Dá se Sheeranovi důvěřovat? Dá, a nejen to – je dokonce nesmírně zábavný.“ – TRIAL MAGAZINE

„Spolehlivý zdroj z klanu Bufalinů mi potvrdil: ,Četl jsem Irčanovu zpověď, stejně jako většina lidí od nás. Všechno je to pravda. A stejně nás šokuje, jak to mohl Brandtovi všechno vyžvanit!‘“ – JOSEPH COFFEY, detektiv z oddělení pro potírání organizovaného zločinu, New York

„Sheeran je ranař ze staré školy. Netrpí sebelítostí ani výčitkami svědomí. Klidně se vám přizná, že je alkoholik a mizerný otec, že zabíjel bez mrknutí oka (…). Prý se mu nepodařilo najít jiný zdroj obživy.“ – THE NEW YORK TIMES BOOK REVIEW

Titul IRČAN aneb „TAK VY MALUJETE KVARTÝRY“ vyšel v originálu („I Heard You Paint Houses“: Frank „The Irishman“ Sheeran and Closing the Case on Jimmy Hoffa) v roce 2016. U nás vychází až v roce 2018 v překladu Jany Jašové, a to pod taktovkou nakladatelství LEDA.

IRČAN je zajímavou prvotinou z pera amerického autora Charlese Brandta. Nicméně, i přesto to na díle není nijak znát, protože je čtivé a obsahuje spoustu podnětných informací, jež často vedou ke čtenářovým úvahám. Ač se může zdát, že kniha je pouze soupisem myšlenek samotného Franka Sheerana, není tomu tak. Autor dodal celé zpovědi působivý rámeček a doplnil to, co ve vyprávění mafiána chybělo. Dílo má tak mnohem větší vypovídající hodnotu. To, co bylo řečeno přímo „Irčanem“, je vyznačeno grafikou uvozovek. Informace přidané autorem jsou graficky odděleny vynechaným řádkem a nejsou označeny uvozovkami.

Svazek má působivých 424 stran textu a 16 stran obrazových příloh zachycujících osobu Franka Sheerana. I přesto, že se může zdát kniha obsáhlá, čte se velmi dobře a zdatný čtenář ji bude mít přečtenou během několika večerů.

Při výběru knihy vás zajisté upoutá její obálka, na níž jsou na černém pozadí vyvedeny všechny důležité prvky v červené barvě symbolizující krev, která z vyprávění přímo prýští. U fotografie je potom v menším kruhu vepsána informace o tom, že se jedná o knižní předlohu k filmu, což mnoho čtenářů také naláká. Dílo v nich tak může vyvolat vzpomínky na slavného Kmotra.

Jak jsem již napsala výše, jedná se o zpověď, která vás překvapí svou čtivostí. Není jediného momentu, kdy byste se při čtení nudili. Titul vás chytne hned na první stránce, kde se seznámíte s hlavním aktérem a vypravěčem v jedné osobě. Zároveň zjistíte, co ho na sklonku jeho života trápilo a proč. Děj je ve velké míře odvyprávěn subjektivní ich-formou, což je v případě zpovědi logické. Avšak najdeme i er-formu, a to v pasážích, které doplňoval sám autor. Vše je pak obohaceno o celou řadu oživujících dialogů.

Text je složen celkem z 31 kapitol, jež jsou uvedeny prologem a završeny doslovem, závěrem a poděkováním. Epizody nejsou nijak dlouhé a s každou další se posuneme v příběhu o kus dále. Poznáme tak osobnost Franka od jeho narození až téměř po jeho smrt. Každá z kapitol je označena číslem a má svůj nadpis, jenž vychází z toho, co se v textu dočteme.

„Největší pohov jsem měl za války na Sicílii. Italové jsou vojáci na baterky. Troufali si na nás akorát s Němcema v zádech. Postupovali jsme – a Taliáni občas vážně jen stáli spakovaní v pozoru a čekali, až si je vyzvednem po tuctech. Tou dobou Mussolini kapituloval a za jeho armádu začali válčit skopčáci. Siciliáni se k nám chovali přátelsky. Když jsme vyhnali Němce, byl jsem se podívat v Catanii, kde si v každým baráku vyráběli domácí špagety a nechávali je sušit na prádelních šňůrách. Russella Bufalina po válce nadchlo, že jsem se procházel zrovna jeho městem.“

BRANDT, Charles. IRČAN aneb „TAK VY MALUJETE KVARTÝRY“. 1. Vyd. Voznice: LEDA. ISBN 978-80-7335-554-8. s. 56

I v této LEDácké knize musím pochválit bravurně zpracovanou grafiku, jež se opravdu vydařila. Dalo by se říci, že i ona se částečně podílí na čtivosti titulu. Text je sázen do bloku a velkými patkovými písmeny, z nichž při čtení nebolí oči a krásně je vedou po řádcích. V textu se zároveň neztratíte, protože jednotlivé části jsou od sebe odděleny vynechaným řádkem a již zmíněnými uvozovkami.

Moje subjektivní hodnocení knihy IRČAN aneb „TAK VY MALUJETE KVARTÝRY“ je ryze pozitivní. Od titulu jsem dostala mnohem více, než jsem od něj očekávala. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací z amerického podsvětí, jež se asi jen tak někdo nedozví, pokud si tedy nepřečte tuto zpověď nebo se se zástupci podsvětí přímo nesetká. Čtení jsem si užívala od první stránky až do té poslední a před autorem musím smeknout klobouk, protože napsat takovýto titul a ještě se při tom scházet s člověkem, o němž nevíte, co od něj můžete čekat, muselo být hodně náročné. Zvládl to ale na jedničku. Co se týče jazyka, užila jsem si při čtení nespisovný jazyk, jenž ale k podobným dílům a stylům psaní knih neodmyslitelně patří. Pravopisné chyby se téměř neobjevují, když už se nějaká chybka objeví, tak není taková, že by nějak zásadně ovlivnila vyznění příběhu. Kniha se mi celkově moc líbila a hodnotím ji nádhernými 100 %.

Pokud jste fanoušky románů z podsvětí a otevřených zpovědí, toto je dílo určené přímo pro vás a mohu vám jej z vlastní zkušenosti doporučit, protože je opravdu kvalitní.

Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké poděkování nakladatelství LEDA. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si tento román pořídili a přečetli, najdete jej v e-shopu nakladatelství. 

Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

Vážení čtenáři, je to tu, další skvělý román, při jehož čtení budete napjatí jak struny. Jedná se o thriller, který však trošku vybočuje z řady těch tradičních. Avšak stále si toto označení plným právem zaslouží, stejně tak jako nálepku Světový bestseller #1. O tom, proč tomu tak je, se ale rozepíši níže.

Román Naposledy se ohlédni je zajímavou a velmi čtivou knihou, jež je prosycena tajemstvím a napětím. Zároveň je nutné podotknout, že se jedná o moderní titul, jenž v sobě zachycuje mnoho současných problémů, ať už se jedná o rodinné, ekonomické, či existenční otázky. V ději je pojednáno o tom, jak se manžel s dcerou pohřešované Billie snaží vyrovnat se ztrátou, avšak nikdo neví, zda k oné ztrátě opravdu došlo. Nežije Billie náhodou někde stranou od své rodiny? Co se vlastně vůbec této energické ženě s mnoha koníčky stalo? Proč se nevrátila z výletu do hor domů? Na tyto a ještě mnohé další otázky se budeme společně s hlavními hrdiny Ollive a Jonathanem snažit najít odpovědi.

Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

„KDYŽ SE VÁM ŽIVOT NAJEDNOU OBRÁTÍ NARUBY, MUSÍTE SE PROSTĚ JEŠTĚ NAPOSLEDY OHLÉDNOUT…

Patnáctiletá Olive je na svou matku pyšná, miluje ji, jsou si tak blízké.

Jenomže jednou se Billie Flanaganová vydá sama na horskou túru – a už se nevrátí. Její tělo se nenašlo, nechala po sobě jenom rozbitý telefon a botu zapadlou v blátě. Manžel a dcera se s tragédií vyrovnávají každý po svém: Jonathan se uchýlí k whisky a ze smutku se snaží vypsat v něžných vzpomínkách na ztracenou lásku, Olive se změní v uzavřenou samotářku.

Jednoho dne se jí ale máma najednou mihne před očima. Byla to jen halucinace?

Co když Billie smrt jenom předstírala? Příběh nabírá na obrátkách, otec s dcerou se dozvídají o událostech z Billiiny minulosti a začínají pochybovat, že svou manželku a matku doopravdy znali. S kým celé ty roky vlastně žili? Kdo byla Billie Flanaganová ve skutečnosti?“

Co o knize řekla Lisa Gardner?

„Fascinující příběh, který ukazuje, že o těch které milujeme, ani zdaleka nevíme všechno… a že nás tajemství, které skrýváme, může nakonec zavést do slepé uličky.“

Titul Naposledy se ohlédni vyšel v originálu (Watch Me Dissapear) v roce 2017. U nás vychází kniha o rok později v překladu Lucie Menclíkové, a to pod hlavičkou nakladatelství LEDA.

Titul Naposledy se ohlédni je prvotinou americké autorky Janelle Brown. Nicméně, abych pravdu řekla, na románu to není v žádném případě znát. Pravděpodobně se na tomto faktu podepsalo to, že původním povoláním je autorka novinářkou. Troufla bych si tvrdit, že některé scény, jež se v knize objevují, mohou být inspirované skutečnými událostmi. Překvapující pro mě bylo, že ač má svazek úctyhodných 456 stran, autorka děj dokázala zpracovat velmi čtivě, a proto se dá přečíst během pár večerů. Na čtivosti se ale nepodílí jen její styl psaní, nýbrž také působivý grafický kabátek, jenž byl knížce „oblečen“.

Při výběru knihy čtenáře zajisté upoutá na první pohled obálka. Ta je zpracována tak, že z ní tajemství přímo srší. Na bílém pozadí jsou zřejmé záhadné obrysy, jež působí coby lidská postava. Tento výjev hodně napovídá o tom, co se v knize bude dít. Dokáže se Ollive spojit se svou matkou? Pokud ano, spojuje se s duchem zesnulé osoby, nebo naopak s živou ženou, která se snaží svou dceru k sobě přivolat? Obálka ke čtenáři promlouvá tajuplnou řečí a byla by škoda záhadu nerozplést. Nechte se zlákat, rozhodně nebudete litovat.

Děj tohoto románu je strhující. Mohu vám garantovat, že jakmile se do čtení jednou pustíte, nebudete se moci od knihy odtrhnout. Autorka se své čtenáře v průběhu čtení snaží do děje zapojit, nechá ho přemýšlet nad tím, co se Billie stalo a proč. Nechá jej po ní společně s Ollive pátrat. Příběh je ve velké míře odvyprávěn er-formou, a to zejména z úhlu pohledu dospívající Ollive. Objevuje se tu ale i ich-forma, již můžeme najít v Jonathanově díle, jež vypráví o životě s Billie. Jednotlivé kapitoly (celkem 19 + prolog a epilog) jsou prokládány kapitolami z Jonathanovy knihy s názvem Tam, kde se hory dotýkají oblohy: Můj život s Billie Flanaganovou. Obě linie jsou od sebe odlišeny druhem použitého písma. Jonathanovo vyprávění je vyvedeno tučně, kdežto příběh z úhlu pohledu Ollive je napsán jednoduchým písmem. Je však důležité poznamenat, že obě formy vyprávění jsou doplněny mnohými dialogy s postavami, jež ovlivňují život obou hlavních postav.

„Rita se za ten rok, co ji Jonathan neviděl, v podstatě vůbec nezměnila. Její nakrátko ostříhané vlasy, nalakované tak, aby držely tvar, jsou pořád tak platinově blond, že se zdají téměř bílé. Na sobě má mikinu s lebkou a maskáčové běžecké kalhoty. A i v tomhle zataženém severokalifornském ránu vypadá krásně opálená.“

BROWN, Janelle. Naposledy se ohlédni. 1. vyd.. Voznice: LEDA. ISBN 978-80-7335-537-1. s. 104

Autorka svoje dílo věnuje dvěma blízkým osobám, a to Auden a Theovi. Toto věnování je vcelku strohé a čtenář se z něj nedozví, kdo ony osoby vůbec jsou. Pak už začíná samotný příběh. Abych pravdu řekla, docela mě překvapila obsáhlost prologu a epilogu. U obou částí jsem většinou zvyklá na jedno až dvoustránkové texty, v případě této publikace je tomu jinak a můžeme se těšit hned na několik stránek. I ostatní kapitoly jsou trošku delší, ale zato se dobře čtou, nebudete se tedy ani chvilku nudit.

Jak jsem již napsala výše celkem je v knize 19 kapitol + epilog a prolog. Tyto epizody jsou dále členěny na menší celky. Tímto způsobem se příběh posouvá kupředu. Pokud však patříte ke čtenářům, kteří raději čtou knihy s krátkými kapitolkami, nemusíte se bát, že byste s výběrem této knihy sáhli vedle. I vy si tu najdete to svoje. Ony avizované menší celky jsou kratší, a proto nemusíte nutně dočíst ihned celou kapitolu. I přes svou obsáhlost je kniha velmi atraktivní.

Už v úvodním slovu jsem se zmínila o tom, že kniha částečně vybočuje z žánru thriller. Takový postřeh jsem zaznamenala v několika komentářích na knižních databázích a sama se s ním zčásti ztotožňuji. Autorka totiž v knize ve velké míře rozebírá způsob hledání odpovědí na otázky, ale také hledání sebe sama. Čtenáři tak mohou nahlédnout do niter postav, ale při těchto náhledech se neděje nic napínavého, ani neočekávaného. V tomto ohledu je tedy popřen jeden ze znaků žánru. Jsou tu pak ale i takové okamžiky, kdy se čtenář může bát či pociťuje napětí a za sebe mohu říci, že jsem takovýchto chvil zaznamenala stejné množství jako tomu bylo v případě mimožánrových prvků.

O grafickém zpracování textu jsem se již okrajově zmínila výše, avšak je ještě několik faktů, s nimiž jsem vás neseznámila. Ani tentokrát mě nakladatelství nezklamalo a grafickou úpravu zvládlo na jedničku s hvězdičkou. Text byl vyveden velkými patkovými písmeny, jež potěší čtenářovy oči, protože při čtení nebudou bolet a písmena se budou dobře číst. Jednotlivé posuny v ději jsou vyznačovány vynechaným řádkem, a proto se ve vyprávění neztratíte.

Moje subjektivní hodnocení románu Naposledy se ohlédni nemůže být jiné než pozitivní. Při četbě jsem byla napjatá jak struna a těšila jsem se, jak to vše dopadne. Od příběhu jsem dostala přesně to, co slíbila obálka knihy. Čtení jsem si užívala od první stránky až do té poslední. Oceňuji, že autorka nikam nespěchala a pointu jsem se dozvěděla až tam, kde jsem ji měla zjistit. Co se týče jazyka, byla jsem nad míru spokojená, protože se v textu nevyskytovaly žádné chyby, jež by zásadně narušovaly mou pozornost. Kniha se mi moc líbila a hodnotím ji nádhernými 100 %. Ráda publikaci doporučím všem, kteří mají v oblibě tajemné a napínavé příběhy.

Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké poděkování nakladatelství LEDA. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si tento román pořídili a přečetli, najdete jej v e-shopu nakladatelství. 

Videotrailer ke knize

Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz)