Rádi posloucháte vyprávění ze životů vašich rodičů či prarodičů? Milujete vzpomínky, které vás s odstupem času pobaví? Pokud ano, tak audiokniha Ani mráčku na obláčku se vám bude zaručeně líbit. Jedná se o vyprávěnky Jiřího Anderleho, který vzpomíná na to, jak se žilo na Novém světě a jak se zde setkával se svými kolegy z kulturních kruhů (Bohumil Hrabal, Gustav Mahler, ale své místo tu má i spousta dalších známých osobností). Už jen proto, že se jedná o příhody ze života, má pro mě toto dílo obrovskou hodnotu. Od této chvíle už nemohu říci, že jsem Jiřího Anderleho neznala. On se mnou dokonce sdílel část svého bytí. Nahrávka je vcelku krátká a dobře se poslouchá.
Jiří Anderle je významný český akademický malíř a grafik, avšak je i skvělým vypravěčem, o čemž se můžeme všichni přesvědčit prostřednictvím rozhlasového cyklu Láska za lásku, do něhož patří právě i titul, který vám představím v této recenzi. Audio je složeno ze třinácti krátkých stop, každá vypráví o něčem jiném, ale i přesto na sebe všechny navazují.
Zajímavostí celého počinu je to, že se v audioknize opravdu setkáte se samotným Jiřím Anderlem. Právě jemu patří ten kouzelný hlas, jenž mnohým z vás pravděpodobně stejně jako mně připomene dětství a příjemné chvíle strávené při poslouchání vyprávění prarodičů. Orální historie má svoje kouzlo, ač se může stát, že si ji vypravěč pozmění k obrazu svému, vždy zůstane úžasným pramenem, jenž nám dopřeje nepřímo nahlédnout do dané doby. Audiokniha se pyšní kromě poutavého obsahu také zajímavou obálkou, jež vznikla pod rukama tohoto malíře a je na ní znát jeho rukopis. Možná trochu nemilým překvapením pro vás bude, že titul nemá žádnou podrobnější anotaci. Dozvíte se jen názvy kapitol a to, že dílo patří do již zmíněného cyklu.
Ani mráčku na obláčku je v jisté smyslu slova originální. Kromě toho, že je zábavné již samotné vyprávění Jiřího Anderleho, se o zpříjemnění postará i jeho papoušek, s nímž se seznámíte hned v první kapitole. Je to takový umělcův partner, který dodává jeho životu a tvorbě smysl. Prostřednictvím příběhu můžeme nahlédnout to, jak se naše společnost mění. Problémy, které byly aktuální v dané době a režimu, už nás netrápí, naopak nás sužuje něco jiného, co lidé dříve řešit nemuseli.
Jiří Anderle uhrane svým hlasem téměř každého posluchače. Na to, že se jedná o umělce, kterého živí spíše ruce než hlas a jazyk, není to vůbec znát. Nad míru tak předčil všechna má očekávání. Jsem ráda, že jsem si audioknihu mohla poslechnout. Zamilovala jsem si způsob, jakým pan Anderle pracoval se svým hlasovým fontem. Ač to byl stále on, dokázal vám zahrát Bohumila Hrabala, mistra Milovanského, Gustava Mahlera a spoustu dalších. Situacím dodal potřebné emoce, a proto se nejednalo o monotónní nudné neprocítěné odvyprávění osudových okamžiků jeho života. Z vypravěče sršela energie, emoce, ale i humor. Nejednou se mi stalo, že jsem se při poslechu musela smát nahlas.
Co se týče rétoriky, byla jsem nad míru spokojená. Interpret mě dostal do kolen, protože mi dokázal, že vyprávět prostě umí. Vše bylo odvyprávěno pomalu a srozumitelně, působilo to velice věrohodně, jak kdybyste seděli s panem Anderlem nad kávou a on vám povídal. Není nic, co by rušilo váš požitek z poslechu. Je pravda, že jsem si audio poslechla již několikrát, ale nebylo to z toho důvodu, že by byla interpretace nekvalitní, ba naopak. Vyprávění mě tak zaujalo, že nemohu odolat tomu, abych si jej nepustila do uší znovu a znovu a znovu.
Ani mráčku na obláčku si můžete od konce ledna 2018 pořídit ve formátu MP3 u vydavatelství Audiotéka. Pokud vás recenze osloví, můžete tak učinit přímo tady.
Na této audioknize je milé snad všechno, a to včetně hudebního podkladu, který si jistě zamilujete. Má jakýsi historizující nádech. Nejedná se o žádnou divočinu, a proto si při poslechu krásně odpočinete, oblaží vás totiž klavírní melodie. Vyprávění se s hudbou krásně doplňuje.
Děj audioknihy je složen pouze ze vzpomínkového vyprávění. Vše má spád, a proto se audio poslouchá téměř samo a bez jakéhokoliv narušování, což je pozitivní a vy si tak příběh užijete plnými doušky. Vypravování Jiřího Anderleho je empatické a dalo by se říci, že tentýž přístup je vyžadován i po posluchači. Jen tak dojdete k pochopení některých událostí. Těžších situací je tu poskrovnu, a to zejména na konci, kde se setkáváme tváří v tvář se smrtí, jež je všechno, ale rozhodně ne milosrdná.
Jednotlivé stopy nejsou nijak dlouhé, většinou se pohybují kolem pěti minut, nejdelší má jedenáct a půl minuty. Všechny krásně plynou, a proto vám hodina a čtrnáct minut strávených s touto audioknihou přijde jako chvilka.
Moje celkové subjektivní hodnocení Ani mráčku na obláčku je pozitivní. Před výkonem Jiřího Anderleho smekám pomyslný klobouk. Ač není z oboru, popral se se svým úkolem výborně. Poslech jsem si moc užila, a to opakovaně. Někteří by tuto audioknihu mohli poslouchat před spaním, já však vím, že bych u ní neusnula, protože jsem se často smála. Vzpomínky jsou velice milé a mám ráda, když se lidé ve svých myšlenkách vrací do dob minulých. Audioknihu s radostí a čistým svědomím doporučím všem posluchačům, protože každý z nás má v sobě zakódovanou lásku ke vzpomínkám a osobní orální historii. Za skvělý posluchačský zážitek si ode mě toto dílo zasloužilo nádherných 100 %.
| Název audioknihy | Ani mráčku na obláčku |
| Autor | Jiří Anderle |
| Interpreti | Jiří Anderle |
| Vydatelství | Audioteka |
| Délka | 1 hodina 14 minut |
| EAN | 8590236058422 |
 |
audioteka.com |
Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.
Autor studie se v textu zabývá tvorbou básníka Vítězslava Nezvala. František Všetička ve studii poukazuje například na Nezvalovu rozporuplnost ve volbě směru psaní. V textech publikovaných v 30. letech 20. století si můžeme povšimnout ortodoxního příklonu k surrealismu (Žena v množném čísle…), pod pseudonymem pak vydával texty, které se od tohoto směru výrazně odkláněly (52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida…). Ve stejném období se pouští také do psaní pro dětské čtenáře. K surrealistickým dílům můžeme zařadit prózu Anička skřítek a Slaměný Hubert. Nezvalovi však nebyla cizí ani realistická tvorba zobrazující reálný svět kolem dítěte. K takovýmto se řadí soubor básní v próze Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti. Všetička vyzdvihuje, že Nezval dokázal díky básnickému slovu a imaginaci překlenout nesrovnalost mezi dětskými čtenáři, ke kterým se tituly dostaly. Zároveň je nutné podotknout, že poslední jmenované dílo pro děti je nadčasové. Všechny popisované jevy se od počátku lidského života konají stejně, rostliny stále stejně rostou, kvetou, zvířata i lidé se chovají a vypadají stále stejně, i když třeba s malými změnami. Nezval ve svých dětských textech často používá personifikaci. Soubor básní v próze je rozdělen do 4 částí, avšak zajímavostí je, že v publikaci nebylo 8 děl zveřejněno. Dvě se ztratila a šest bylo uveřejněno až v roce 1960 ve Zlatém Máji. Oddíl věcí se hodně blíží oddílu zvířat. Možná bychom mohli konstatovat, že se i vzájemně prolínají. Věci jsou však prolínány i s oddílem lidí pro děti. Básně v souboru jsou převážně lyrické, ale ani epika nechybí, ta se projevuje například v Rakovi, který má pověsťový charakter. Zajímavostí je, že v některých textech se autor zaměřil zejména na koncovku, kde se dozvíme pointu, zároveň tu můžeme objevit i ponaučení. Básně v próze jsou doprovázeny barevnými ilustracemi Jiřího Trnky. Jak poznáme, že se jedná o básně v próze? Odpověď je jednoduchá, v textech se můžeme setkat s rýmy. Dále si můžeme povšimnout střídání chlapeckého a dívčího pohledu na věc. Častěji se však objevuje ten chlapecký, dostává zde dokonce jméno Emil. Kniha je protagonistická, a to ve všech částech bez výjimky. Posledním bodem Všetičkovy studie je pak srovnání Nezvalova způsobu tvorby s Čapkovým a Demlovým, které si jsou v mnohém hodně blízké.
V nedávné době jsme si užívali Velikonoce, smutné období poslední večeře a ukřižování Ježíše Krista, ale i jeho návrat zpět mezi živé. S aktem ukřižování a následným pohřbením je spojena také jedna vzácná relikvie, a to Turínské plátno, do kterého byl po sejmutí z kříže Ježíš zabalen. S tímto plátnem je spojeno mnoho tajemného a autor knihy Plátno z Turína s podtitulem Meditace o historii a spiritualitě se snaží tyto otázky znovu otevřít a najít na ně odpovědi. Zajímá vás tento tajemný relikt a to, na co při svých zamyšleních Zdeněk Jančařík přišel? Otevřete tuto útlou knížku a začtěte se. Třeba naleznete odpovědi i na svoje vlastní otázky.
Zajímají vás otázky ohledně lidského mozku? Jak moc jsme ovlivnitelní technickými vymoženostmi? Mohou nám nějak ublížit? Jaký názor máte na pokusy na zvířatech? Odpovědi na tyto otázky můžeme najít v debutovém románu finského autora Jussiho Valtonena s odpovídajícím názvem Oni nevědí, co činí. Ač se jedná o prvotinu, není to znát, toto dramatické dílo si plně zaslouží označení VELKÝ ROMÁN, jenž ale není pro každého čtenáře. Ti, kteří si nepotrpí na těžší četbu, si tuto knihu moc neužijí. Příběh zachycuje život dvou rodin, jež pojí úspěšný neurovědec Joe Chayefski. Proč zrovna osobnost tohoto protagonisty pojí dvě entity, které jsou od sebe vzdáleny tisícovky kilometrů? Odpověď naleznete v tomto románu.
Lákají vás detektivní zápletky? Máte rádi, když vás autor dlouho nenapíná a během chvilky se dozvíte, kdo byl vrahem a proč? Pokud jste odpověděli na všechny předchozí otázky kladně, sbírka povídek z pera Romana Cílka s názvem Panny a netvor bude pro vás tím pravým ořechovým. Autor i tentokrát své čtenáře potěší 13 vcelku krátkými texty. Ve vyprávěních se často vracíme k tradičnímu pojetí detektivního žánru. Při čtení vás spisovatel bude stále vybízet ke spolupráci, máte-li rádi knihy, v nichž soupeříte s vyšetřovateli, kdo první odhalí vraha či zloděje, tato kniha vám poskytne hned třináct příležitostí. Všechny povídky jsou čtivé a mají zajímavou pointu. Musím říci, že jsem přečteno měla během pár chvil, až tak mě kniha chytla. Nepustila mě do té doby, dokud jsem nedočetla až do konce.
