Dnes, 21. října 2021, je velký den jak pro autorku Markétu Harasimovou, tak pro její příznivce. Důvodem je očekávané vydání její novinky s názvem Jak chutná strach. Jedná se o další titul, jenž vychází pod hlavičkou autorčina vlastního nakladatelství MaHa. Autorčiny tituly jsem přečetla téměř všechny a musím říci, že v každém z nich čtenář může najít něco, co ho překvapí. Ať už se jedná o zvolenou tematiku, nebo o styl vyprávění. Tentokrát autorka zvolila poměrné náročné téma. V knize se můžeme setkat jak s únosy žen, tak s vraždami, s nimiž tentokrát tvůrkyně vůbec nešetřila. Vyprávění je naplněno emocemi, napětím či strachem. Ten nejen že je zachycen přímo v názvu románu, ale ze stránek přímo tryská.
Něco málo o autorce (zdroj: cbdb.cz):
Markéta Harasimová je autorka, jež si vydobyla své místo na poli české literární scény. Na svém kontě má pod hlavičkou svého nakladatelství vydaných jedenáct titulů pro dospělé čtenáře (Poháry touhy, Osmnáct, Potemnělý ráj, Černá vdova, Doktorka Viktorie, Purpurové doteky, Hedvábná past, Vůně noci, Klinická smrt, Smrtelný hřích a konečně dnes zmiňovaná novinka Jak chutná strach), dva dětské pak vyšly pod taktovkou nakladatelství Bookmedia (Z deníku kočičky Ťapičky a Koťátka kočičky Ťapičky), celkově je však těch titulů dvacet šest a perličkou je, že do roku 2014 vydala celkem deset titulů bez toho, aniž by měla vystudovanou školu s humanitním zaměřením. Její vývoj je na románech zajisté znát. Neustále obměňuje témata a snaží se v dějích vyobrazovat dnešní dobu a život v ní. Její příběhy jsou čtivé, napínavé a svižně ubíhající. Stěžejními tématy jsou problematika sociálních vztahů, láska a milostné vzplanutí či detektivní zápletky.
Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
„Cílevědomá, ale poněkud lehkovážná novinářka Eva má pořádně ostré lokty, a když o něco usiluje, jde doslova přes mrtvoly. Přílišným tlačením na pilu však nejenže přijde o perspektivního přítele, ale zadělá si také na vážné problémy v zaměstnání. Hrdinka si chce udržet aspoň skomírající kariéru, když už se jí zhroutilo soukromí, a tak naléhá na svého bratra – policejního vyšetřovatele – aby jí poskytl exkluzivní informace k sérii brutálních vražd a nevysvětlitelných únosů, které kriminálka aktuálně řeší. Kvůli své umanutosti ale Eva doslova strčí hlavu do oprátky. Nebezpečná skupina zabijáků, které policie už mnoho měsíců nemůže přijít na kobylku, je totiž všetečné reportérce v patách… Dřív, než Evě dojde, že jí hrozí smrtelné nebezpečí, stává se obětí únosu a je uvězněna. Tvrdohlavá potřeba dosáhnout za každou cenu svého se jí tak stává osudnou a mladá žena se ocitá na velmi tenké hranici mezi životem a smrtí. Ztratí svobodu i možnost rozhodovat sama za sebe, a přijde taky o důstojnost. Jediné, co jí zůstává, je ochromující strach.“
Základní informace o knize:
Psychologický thriller pro ženy s názvem Jak chutná strach vychází právě dnes v nakladatelství MaHa. Pokud vás recenze zaujme a budete si chtít titul pořídit a přečíst, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství. Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji autorce Markétě Harasimové.
Recenze knihy:
Hlavní hrdinkou tohoto napínavého příběhu je pětatřicetiletá Eva, jež pracuje na pozici redaktorky jednoho nejmenovaného média. Její život se zpočátku zdá idylický, tedy aspoň do chvíle, než si uvědomí, že jí tikají biologické hodiny. V této věci začne jednat na vlastní pěst a dalo by se říci, že pokazí vše, co se dá. Její lukrativní přítel ji opouští, v práci se také vše sype a co je nejhorší, za všechno si může sama. Ač se snaží vše napravit, spíše si svou činností ještě ubližuje. Tato žena má bratra Patrika, který je policistou a v danou chvíli řeší hned několik případů únosů žen. Aby toho nebylo málo, tak se Eva namane u ohledávání místa činu jedné vraždy a rozhodne se o tomto pojednat v jednom ze svých článků. V průběhu vyšetřování se Patrik dozví o nápadné podobnosti zemřelé s jeho sestrou. Nemůže se toto stát Evě osudným? Odpověď zjistíte, když se začtete do tohoto strhujícího, čtivého a poutavého románu. Na co musím upozornit, je fakt, že autorka použila několika poměrně násilných scén, takže pokud patříte k slabším povahám, asi vám bude hodně běhat mráz po zádech a spát budete s rozsvíceným světlem.
Na příbězích Markéty Harasimové si čtenáři mohou cenit zejména různorodosti použitých témat. I tentokrát autorka použila jiné. V její novince se setkáváme sice opět s tematikou detektivní, jež řeší problém, který nedá jedinému z policistů spát. Ústředními tématy jsou láska, touha po mateřství, cílevědomost, otázka plodnosti, únosy, ale i vraždy. Upozorňuji, že tato kniha doslova prýští vlny mrazení a napětí, v některých případech se budete doslova klepat strachy. Ráda bych vám o tematice a námětech napsala něco více, ale s ohledem na to, že už bych se dopouštěla tvorby spoileru, raději přenechám zodpovězení některých otázek na vaší vlastní interpretaci.
Román je tentokrát z logicky vysvětlitelných důvodů rozdělen do několika dílčích dějových linií, které se vzájemně prolínají a doplňují. Při čtení tak budete sledovat úhel pohledu hlavní hrdinky Evy, dále pak budeme na situaci nahlížet očima jejího bratra Patrika a v neposlední řadě nesmíme opomenout ani na jednotlivé členy organizované skupiny. Kompozice je převážně chronologická s mnohými paralelními odbočkami a v některých případech se setkáváme také s retrospektivou, kdy se hlavní hrdinka snaží vzpomínat na to, co bylo v jejím životě hezké. Zhruba v druhé polovině se setkáváme s množstvím poměrně surových a bolestivých scén, jež by ve svém životě snad nechtěl zažít nikdo z nás. Avšak i tyto pasáže mají své neodmyslitelné kouzlo, do děje patří a perfektně jej dokreslují. Příběh je však díky nim hodně psychicky náročný. Na stylu Markéty Harasimové se čtenářům může líbit to, že jsou veškeré popisy, a to jak situací, tak míst, či dokonce charakterů zpracovány věrohodně, barvitě a procítěně, což přispívá k autenticitě děje. Autorka velmi dobře dokáže aktivovat čtenářovu fantazii a ten si tak snadno představí vše, co se v ději odehrává, i když to není zrovna procházka růžovou zahradou. Autorka opět použila osvědčené vnitřní monology, které dají čtenáři možnost nahlédnout do hlav jednotlivých protagonistů, v tomto případě to nejčastěji byli Eva a Patrik.
Co se týká postav, v tomto románu jimi děj doslova přetéká. Autorka se ale v rámci charakteristiky nejvíce zaměřila logicky na ty, které se v textu objevují nejčastěji. Epizodní figury, které se sice na okamžik ukáží, ale pak zase zmizí, vykreslila jen povrchově, protože hloubkové zpracování v jejich případě nebylo zapotřebí. Celkově je detailně vykresleno zhruba pět postav, a to samotná Eva, Patrik a tři členové zločinecké skupiny. O jakou skupinu se jedná, co provádí, vám neprozradím, to zjistíte sami při četbě.
Děj je odvyprávěn v objektivní er-formě v minulém čase, jenž se častokrát prolíná s přítomným časem. Ten je použit zejména v pasážích, kde se autorka snaží o gradaci napětí a tato forma práce se slovesy je pro její účely nejvhodnější. Stejně tak je pro zvyšování napětí používáno přímé a polopřímé řeči. V ději se objevují ale také popisné části, jež mají za úkol děj alespoň trošku zbrzdit. Tyto party jsou zaměřeny zejména na charakteristiky postav, popisy prostředí, situací či prostředí. Zpomalení děje ničemu nevadí a čtenář si tak vše lépe vychutná a odnese si daleko větší zážitek. Vyprávění se velmi rychle a dobře čte. Osobně vám mohu garantovat, že se od titulu neodtrhnete, dokud nedočtete až do konce a nezjistíte, jak se to vše odehrálo a proč.
Celkově hodnotím román Jak chutná strach velmi pozitivně. Líbilo se mi, že nejde o žádnou rychlokvašku, kde bychom jako čtenáři od poloviny věděli, kdo a proč za vším stojí. Kdo hýbe pomyslnými nitkami? Téma je poměrně náročné, ale na druhou stranu zajímavé. Dalo by se říci, že i tato kniha v jistém smyslu slova může působit coby osvětová. Každá žena by dle mého názoru měla vědět, co se dá dělat v případě, jenž potkal hlavní hrdinku tohoto románu. A jak se případně před něčím podobným ochránit. Kniha Jak chutná strach si mě získala pro poutavý, napínavý a čtivý děj, v němž byste nenašli žádnou část, která by byla zbytečná. I tentokrát musím vyzdvihnout grafické zpracování. Nejen že se mi líbí použitá typografie, tedy volba písma a sazba, avšak oslovila mě i obálka knihy, jež je tentokrát hodně sugestivní. Svazek má celkově 320 stran, což je u autorčiných knih jistý standard. S ohledem na to, že text ubíhal před zrakem téměř sám, tak jsem měla přečteno poměrně rychle. Autorka totiž píše stylem, který mi sedí a baví mě, protože se v jejích knihách vždy najde nějaká novinka. Je zřejmé, že na sobě autorka pracuje a nestagnuje. Čtení pro mě bylo s ohledem na náročné téma silným čtenářským zážitkem. Doteď mi běhá mráz po zádech a říkám si, co bych asi tak dělala já. Mám takový dojem, že jsem asi opravdu poznala, jak chutná strach.
Román Jak chutná strach mohu vřele doporučit všem milovníkům napínavých příběhů, jimž nevadí náročná tematika, a pochopitelně také všem příznivcům Markéty Harasimové. Avšak pro jistotu ještě jednou připomenu, že to není nic pro slabé povahy.
Bibliografické údaje:
| Žánr |
Detektivky, krimi, Pro ženy, Thrillery |
| Vydání | 2021 |
| Nakladatelství | MaHa |
| Počet stran | 320 |
| Jazyk vydání | český |
| Vazba knihy | pevná/vázaná |
| ISBN | 978-80-88363-16-3 |
Román nám nabízí ucelený příběh, jenž je přímočarý a neobsahuje žádné odbočky a vedlejší dějové linie. Vše se točí kolem hlavní hrdinky. Kompozice je tedy převážně chronologická s menšími skoky, kde autorka postupně přechází od věku dospívání až k dospělosti. Avšak je nutné konstatovat i fakt, že s ohledem na prolog, jenž je vyprávěn v době současné, ostatní kapitoly jsou s ohledem na něj retrospektivní a chronologicky navazují až epizody poslední a epilog. Upozorňuji, že text je zejména v první třetině poměrně bohatý na surové scény, ale jakmile se přes tuto smutnou část pročtete, příběh již není tak psychicky náročný. Veškeré situace jsou věrohodně, procítěně a barvitě zpracovány, což působí autenticky. Díky tomu autorka aktivuje vaši fantazii a vy si tak snadno můžete představovat, co se v příběhu děje. Při četbě si můžete povšimnout četných vnitřních monologů. Nahlédnout můžete nejen do myšlenek Eriky, ale i jejích rodičů. Některé pasáže hovoří za vše a vysvětlují či možná spíše dokreslují celou mozaiku.