Na kočičí svědomí – Markéta Harasimová

Měsíc duben je významným jak pro Markétu Harasimovou, tak i pro její příznivce. Jistě si pokládáte otázku, proč tomu tak je? Odpověď je poměrně snadná, autorce v dubnu vyšly hned dvě knihy. O první z nich pojednám dnes v tomto článku a recenzi druhé si ponechám v záloze na příští týden. Dalo by se říci, že vydání obou recenzí je účelově naplánováno na dvě data, jež jsou v měsíci květnu nejvýznamnější, a to 1. květen – lásky čas (recenze knihy Na kočičí svědomí) a 8. květen – den matek (recenze knihy Volným pádem). Kniha Na kočičí svědomí je plná nečekané lásky k němé tváři. Novela je již třetím titulem v řadě, jenž autorka vydává pod hlavičkou nakladatelství Bookmedia. Jak jsem psala již v několika předchozích recenzích, autorčiny knihy jsem přečetla téměř všechny a musím říci, že tento titul se od všech ostatních diametrálně odlišuje. Na druhou stranu však tematicky doplňuje knihy, jež autorka vydala ve zmiňovaném nakladatelství. Všechny tři tituly totiž pojednávají o kočkách. Dalo by se říci, že námět, tematika i styl psaní budou pro čtenáře velkým překvapením. Kniha je tentokrát vhodná pro chvíle odreagování, protože je napsána s lehkostí, hravostí a v neposlední řadě také s láskou. Vyprávění je prosyceno velkou dávkou emocí, ale objevuje se i napětí a strach, avšak v úplně jiné formě, než tomu je v případě psychothrillerů.

 

Markéta Harasimová je autorka, jež si vydobyla své místo na poli české literární scény. Na svém kontě má pod hlavičkou svého nakladatelství vydaných dvanáct titulů pro dospělé čtenáře (Poháry touhy, Osmnáct, Potemnělý ráj, Černá vdova, Doktorka Viktorie, Purpurové doteky, Hedvábná past, Vůně noci, Klinická smrt, Smrtelný hřích, Jak chutná strach), dva dětské a nově jeden romantický pro dospělé pak vyšly pod taktovkou nakladatelství Bookmedia (Z deníku kočičky Ťapičky, Koťátka kočičky Ťapičky a dnes zmiňovaná novinka Na kočičí svědomí), celkově je však těch titulů dvacet sedm a  perličkou je, že do roku 2014 vydala celkem deset titulů bez toho, aniž by měla vystudovanou školu s humanitním zaměřením. Její vývoj je na románech zajisté znát. Neustále obměňuje témata a snaží se v dějích vyobrazovat dnešní dobu a život v ní. Její příběhy jsou čtivé, napínavé a svižně ubíhající. Stěžejními tématy jsou problematika sociálních vztahů, láska a milostné vzplanutí či detektivní zápletky.

 

 

Novela pro ženy a milovníky koček s názvem Na kočičí svědomí vyšel v první polovině měsíce dubna v nakladatelství Bookmedia. Pokud vás recenze zaujme a budete si chtít titul pořídit a přečíst, můžete tak učinit na stránkách e-shopu KNIHCENTRUM.cz. Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Bookmedia a zároveň i Markétě Harasimové, která vše ochotně zařídila.

 

Hlavní hrdinkou titulu je Beáta, jež žije se svým partnerem Michalem, který v den, kdy začíná vyprávění, slaví narozeniny. Ještě než dojde k samotné oslavě, vše se zvrtne, pohádají se a Michal se z jejího života vytrácí. Cestu jí však poměrně záhy jednoho pochmurného mrazivého ráno překříží černé kotě. Co se stane, když se kotěti rozhodne poskytnout azyl? Jak se promění její hodnoty? A co partneři? Odpověď dostanete, když se začtete do této milé, strhující, poutavé a zároveň čtivé novely. Oproti autorčiným dalším dílům je text naplněný klidem a nejsou v něm žádné násilné scény. Takže mohu říci, že se jedná o pohodové a odpočinkové čtení, jež oceníte třeba na dovolené.

 

Markéta Harasimová je čtenáři oceňována poměrně často za různorodost použitých témat. Ani tentokrát nevstoupila podruhé do stejné tematické řeky. Co je však mnohem větším překvapením, je fakt, že vybočila i ze zajetých kolejí psychothrillerů. Není však vhodné tvrdit, že tyto vody úplně opouští. O tomto tvrzení vás přesvědčím v recenzi, která vyjde v příštím týdnu. Ústředním tématem je tentokrát láska mezi člověkem a zvířetem, dále se řeší sociální vztahy a otázka rodičovství. V díle se pochopitelně objevuje mnohem více témat a námětů, ale mým cílem není spoilování. Zodpovězení některých otázek přenechám na vaší vlastní interpretaci.

 

Příběh je tentokrát vepsán do krátkých kapitol, jež nesou název, který odvolává k tomu, co se v následujících stránkách odehraje. Jelikož jsou kapitoly krátké a vypravěč, jímž je sama Beáta, sleduje jen to, co se děje kolem ní samotné a kočky Packy, nebylo nutné text nijak nabourávat pomlkami v podobě vynechaných řádků, na což jsme z jiných románů autorky zvyklí. Kompozice je chronologická a jen občas se objevují pasáže retrospektivní, v nichž vypravěčka zprostředkovává své vzpomínky. Kromě kompozičního zpracování, tematiky a námětů hodně přispívá k lehkosti příběhu i styl psaní Markéty Harasimové. Její popisy jsou živé, poměrně často se objevují i humorné situace. Vyprávění je plastické, barvité, věrohodné a procítěné. Děj tedy působí autenticky. Čtenář je díky těmto postupům snadno vtažen do centra dění, k čemuž také přispívá aktivace čtenářovy fantazie. Jedním z charakteristických prvků autorčiny tvorby jsou tzv. vnitřní monology, s jejichž pomocí snadno zjistíme, co si postava myslí a jak se cítí. V případě této novely máme přímý vhled do postavy hlavní protagonistky.

 

V této novele se vyskytuje jen pár postav, kdy všemu dominuje právě Beáta a ostatní protagonisté jsou upozaděni. Neznamená to však automaticky, že by do děje nijak nezasahovali. Nejvýraznější je zejména postava kamarádky Adély, která je Beátinou vrbou a zároveň rádkyní, protože pochází z rodiny milovníků a chovatelů koček, tudíž má s chovem čtyřnohého mazlíčka mnoho zkušeností. Ostatní postavy jsou opravdu spíše epizodními figurami, které se na okamžik dějem mihnou, ale pak zase zmizí a již se neobjeví. Tyto postavy jsou ale i přesto vykresleny poměrně hloubkově, protože mnohdy právě jejich charakteristika odpovídá na otázku, proč už se v ději nikdy neobjeví.

 

Děj je odvyprávěn v subjektivizované ich-formě převážně v přítomném čase, což přispívá k atraktivitě a autenticitě. Občas se objevuje budoucí a minulý čas. Použití krátkých vět potom slouží ke zvyšování napětí. Pro nahlédnutí do myšlenek hlavní protagonistky je použito polopřímé řeči. Děj je bohatý na popisné pasáže, které děj částečně zbrzdí. Tyto části se zaměřují převážně na charakteristiky postav, popis zvířete, prostředí a situací. To, že je děj zpomalen, ničemu nevadí, ba naopak, čtenář si příběh více vychutná a odnese si z něj daleko větší zážitek. Vyprávění se velmi dobře a rychle čte. Mohu vám garantovat, že se od titulu neodtrhnete, dokud jej nedočtete až do konce.

 

Celkově hodnotím novelu Na kočičí svědomí velmi pozitivně. Příběh je milý a dá se číst kdykoliv, když chce člověk relaxovat. Prostě a jednoduše je to oddechové čtení, které vás potěší a pohladí po duši. Dokonce v textu naleznete poměrně velké množství humorných scén. Téma potěší zejména milovníky koček. Kniha si mě získala pro čtivý, poutavý a laskavý děj. Titul musím vyzdvihnout i po grafické stránce. Je použito přiměřeně velké patkové písmo, které vede oči po řádcích. Nadpisy jsou psané bezpatkovými kapitálkami. Typografie a sazba je také zvládnutá bravurně. Dalším faktorem, který mě oslovil, je obálka, na které je vyobrazeno velké okno, před nímž sedí dívka s kočkou a hledí ven. Na okně je zavěšen balón, který zastupuje cestovatelský instinkt. Svazek má celkově 258 stran, což mě překvapilo, protože jsem u autorky zvyklá na větší obsáhlost. S ohledem na to, že se text dobře četl, tak jsem jej měla přečtený poměrně rychle. Autorčin styl jsem si velmi oblíbila, protože mě baví. V jejích knihách se vždy objeví něco nového a neotřelého, co mě překvapí. Markéta Harasimová od té doby, kdy jsem si přečetla první její knihu, urazila velký kus cesty. Obdivuji to, že na sobě pracuje a neustále se posouvá kupředu. Z četby jsem si odnesla milý čtenářský zážitek a již teď vím, že tuto knihu budu číst vždy, když mi bude smutno, protože mě zaručeně obveselí a pobaví.

 

Novelu Na kočičí svědomí mohu vřele doporučit všem romantikům a milovníkům koček, kteří mají rádi humor a autentický popis života se čtyřnohým mazlíčkem. Zároveň nesmím zapomenout ani na autorčiny příznivce.