Detektivní příběh Smrt odešla před půlnocí vyšel v roce 1974 v nakladatelství Magnet jako devátý svazek stejnojmenné edice a představuje svižné, kompaktní čtení na jeden či dva večery. Jedná se o originální vyprávění, které spojuje klasickou detektivní zápletku se sociálním přesahem. Už samotné zasazení do doby svého vzniku dodává příběhu specifickou atmosféru, jež dnes působí lehce nostalgicky.
(Pokračování textu…)
Děj románu se odvíjí od událostí v minulosti, které nenápadně, ale zásadně formují motivace všech klíčových postav. Sveistrup čtenáře hned od prvních kapitol vtahuje do pochmurné atmosféry, kde nic není řečeno přímo a každý detail může mít později svůj význam. Právě práce s minulostí dodává příběhu hloubku a nutí čtenáře neustále přehodnocovat vlastní domněnky.
(Pokračování textu…)
Krátká povídka Podzim od Marie Babůrkové se čtenáři poprvé představila v časopisu Ikarie v září roku 1994 a i přes svůj nevelký rozsah dokáže zanechat silný dojem. Na pouhých osmi stranách autorka vytváří hutnou a znepokojivou atmosféru, která čtenáře okamžitě vtáhne do sychravého podzimního světa plného neklidu a tísně.
(Pokračování textu…)
Atlas Středozemě jsem obdržela jako narozeninový dárek a okamžitě si získal mou pozornost. Už při prvním listování je zřejmé, že nejde jen o obyčejnou sbírku map, ale o promyšlené a pečlivě zpracované dílo, které čtenáře zve k hlubšímu poznávání Tolkienova světa. Kniha působí reprezentativně a vyvolává chuť se k ní znovu a znovu vracet.
(Pokračování textu…)
Román Cíl neznámý se více než klasické detektivce blíží špionážnímu příběhu. Agatha Christie zde opouští tradiční uzavřený okruh podezřelých a čtenáře zavádí do světa tajných organizací, politických intrik a skrytých hrozeb, které mají mezinárodní dosah. Přesto si kniha zachovává prvek pátrání, jenž je pro autorčinu tvorbu typický.
(Pokračování textu…)
Kniha Proč mají ženy vždycky pravdu od René Melichara je titulem, který čtenáře okamžitě vtáhne a nepustí. Jde o svěží a velmi čtivou knihu, kterou lze bez problémů zvládnout na jeden zátah. Autorův lehký styl a svižné tempo vyprávění dělají z četby příjemný oddech od každodenních starostí.
(Pokračování textu…)
Návrat krále pro mě představuje nejemočnější a nejsilnější část celé trilogie. Závěrečný díl Pána prstenů přináší nejen rozuzlení dlouho budovaného příběhu, ale i hluboký emocionální dopad, který přetrvává ještě dlouho po dočtení poslední stránky. Přestože jsem filmovou adaptaci viděla několikrát, knižní podoba mě dokázala v mnohém překvapit a znovu vtáhnout do světa Středozemě s intenzitou, kterou obrazovka plně zprostředkovat nedokáže.
(Pokračování textu…)
Zimní pohádka ve mně zanechala spíše rozpačitý dojem, přestože mám Shakespearovu tvorbu velmi ráda. Už od prvních stránek jsem cítila, že tentokrát mezi mnou a textem nevzniká tak silné pouto jako u jiných jeho her. Přestože se jedná o dílo s typickými dramatickými prvky, čtení pro mě nebylo tak plynulé ani emotivně podmanivé, jak jsem u autora zvyklá.
(Pokračování textu…)
Druhý díl série Pán prstenů – Dvě věže je netradičně rozdělen do dvou samostatných částí, z nichž každá sleduje jinou skupinu postav. První část knihy se plně soustředí na Aragorna, Legolase, Gimliho, Pipina a Smíška, a rozvíjí dějovou linii, která se odvíjí od rozdělení společenstva na konci prvního dílu. Toto vyprávění nabízí čtenáři dostatek prostoru k pochopení nejen samotného dobrodružství, ale i vztahů a motivací jednotlivých hrdinů.
(Pokračování textu…)
Kniha Země zapomenutá časem od Edgara Rice Burroughse mě zaujala především svou originalitou a neotřelým pojetím dobrodružného příběhu. Autor čtenáře zavádí do tajemného světa, který zůstal odříznutý od zbytku civilizace, a nabízí tak fascinující kombinaci prvků pravěku, neprobádaných míst a technického pokroku. Příběh se odvíjí svižně a čtenář se snadno nechá vtáhnout do napínavého děje, v němž se střetává staré s novým.
(Pokračování textu…)