Dnes, když jsem si četla v Drobcích z Františka Gellnera, jsem narazila na básničku, kterou jsem se učila na základce a dodnes mi její slova utkvěla v paměti. Na základní škole jsem přišla do styku jen s touto jednou Gellnerovou básní, která mě oslovila svou poetikou a líbilo se mi, její poselství. Stejně tomu je i dnes, kdy rozumím důvodu, proč je báseň taková, jaká je, a proč vypovídá o tom, o čem vypovídá. V současnosti už jsem bohatší o spoustu dalších čtenářských zkušeností, při nichž jsem se setkala s dalšími díly tohoto významného českého básníka.
Jistě se ptáte, jaká báseň mě tak uchvátila. Pokud tomu tak opravdu je, tak čtěte dále.
Píseň
Vím, skepse má je příliš tvrdá,
a mysl má je příliš hrdá
a výsměch zlý a rouhavý
extáze moje otráví.
Rád v noci bdím a ve dne dřímám
a paradoxní názory mám.
Své lásky k zášti přinutím
a přátele si znechutím.
Je pro mne málo směrodatný
soud bližních dobrý jako špatný.
V čas pole svá si pokosím.
A o pohřeb se neprosím.
GELLNER, František. Po nás ať přijde potopa. In: Drobky z Františka Gellnera. Jota, Brno 2005. ISBN 80-7217-320-0. s. 15
Tak co na ni říkáte? Líbí se vám? Nebo máte v básnické tvorbě jiného oblíbence? Pokud ano, neváhejte a doplňte můj seznam přání čtenářů, jenž naleznete zde, pokud jste již na Iwíkově knihovně recenzi nenašli. Za každý námět budu ráda.
Napsat komentář