Tíživé rodinné ticho
Kniha Vrány od Petry Dvořákové otevírá nelehká a často přehlížená témata, která se mohou odehrávat za zavřenými dveřmi zdánlivě obyčejných domácností. Příběh zachycuje atmosféru napětí a bolesti v rodině, kde není místo pro otevřenou komunikaci, a kde láska k dětem není rozdělována spravedlivě. Autorka s velkou citlivostí popisuje, jak silně může favoritizace jednoho dítěte poznamenat to druhé – především v období, kdy dítě nejvíce potřebuje pochopení, přijetí a bezpečí.
Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?
Hlasy beze slov
Jedním z nejsilnějších aspektů knihy je vyprávění z pohledu dospívající dívky, která je ve vlastní rodině opomíjená a její hlas zůstává nevyslyšen. Dvořáková se nebojí pojmenovat dětské pocity nespravedlnosti, křivdy i zoufalství, a zároveň se vyhýbá zbytečné sentimentálnosti. Text je psán jednoduše, ale účinně – čtenáře zasáhne právě svou přirozeností a upřímností. V mnoha chvílích mrazí z toho, co je mezi řádky nevyřčeno.
Rodina jako místo bolesti
Rodina v tomto příběhu nepředstavuje zázemí, ale spíše labyrint emocí, ve kterém se hlavní hrdinka marně snaží najít cestu ven. Matka, která upíná veškerou pozornost na jedno dítě, přehlíží utrpení toho druhého, což vyvolává dusivou atmosféru, z níž není úniku. I když otec zůstává spíše v pozadí, jeho tichý souhlas a absence zásahu působí jako tiché přitakání k nespravedlnosti. Čtenář se tak ocitá uprostřed domácnosti, kde je ticho hlasitější než slova.
Autorka, která se nebojí
Petra Dvořáková se ve své literární tvorbě dlouhodobě věnuje psychologickým a společensky citlivým tématům. Její styl je poznamenán důrazem na autenticitu a schopnost proniknout do nitra svých postav. Ve Vránách se ukazuje jako mistryně v zachycení dětského pohledu na svět – naivního, zranitelného, ale zároveň hluboce pravdivého. Autorka nenabízí jednoduchá řešení, ale klade důležité otázky a nutí čtenáře přemýšlet ještě dlouho po dočtení knihy.
Silný příběh, který zůstává
Vrány jsou čtivým, a přesto silně znepokojivým dílem, které zanechává hluboký dojem. Ačkoli je kniha poměrně krátká, její obsah je natolik silný, že člověka zasáhne a ještě dlouho rezonuje. Emočně náročný příběh o nespravedlnosti a neviditelné bolesti zaujme každého, kdo se zajímá o psychologii rodinných vztahů. Hodnotím tuto knihu jako velmi zdařilou – nejen po literární stránce, ale především díky její schopnosti otevřít oči i srdce.
Grafické hodnocení:
Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
| Vydáno: | 2020, Host |
| 1. vydání originálu: | 2020 |
| Počet stran: | 184 |
| Jazyk vydání: | český |
| Ilustrace/foto: | Tereza Basařová |
| Forma: | klasická kniha |
| Vazba knihy: | pevná/vázaná s přebalem |
| ISBN: | 978-80-275-0144-1 |
| Možnost nákupu: | Palmknihy |
Napsat komentář