Iwíkova knihovna

  • Smrt konvertity – Petr Eidler

    Smrt konvertity – Petr Eidler

    4460aHurá, do edice Původní česká detektivka opět přibyly další přírůstky. Jedním z nich je i Smrt konvertity, kterou jsem si měla možnost přečíst.  S tvorbou Petra Eidlera jsem se zatím ještě nikdy nesetkala, a proto jsem byla zvědavá, co mě čeká a nemine. Pevně věřím, že stejnou zvědavost a zájem o tento zajímavý titul vzbudím i ve vás, moji milí čtenáři. Je na čase, abych vám tento spletitý detektivní román aspoň trošku přiblížila. Ač jsou často do edice vloženy příběhy, jež se svým ražením vracejí zpět k původnímu pojetí detektivky, tentokrát se setkáte s moderním uchopením tohoto oblíbeného žánru. Při čtení se v žádném případě nebudete nudit, protože autor ve vás vyvolá spoustu otázek a budete se snažit pomoci soukromému vyšetřovateli a jeho náhodným pomocníkům při vyšetřování. Knížka byla přečtena téměř obratem, zdatnější čtenář ji klidně zvládne i za pouhý jeden večer.

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Pětadvacetiletý Jiří Stein se rozhodne radikálně změnit svůj život. Připravuje se na konverzi k židovství, víře svých prarodičů. Zasnoubí se s Miriam, plánují sňatek. Jiří však najednou zmizí a ani policie ho nedokáže najít. Steinův strýc se proto obrací na soukromého detektiva, aby po synovci pátral. Bezejmenný detektiv a jeho svérázný přítel, majitel košer restaurace a drsný motorkář, začínají mapovat poslední týdny Steinova života a zjišťují, že mnohé je jinak, než se na první pohled zdá. V té době policie najde zavražděné tělo ve Slapské přehradě…“

     

    Detektivní román Smrt konvertity vyšel v roce 2018 v nakladatelství MOBA. Jedná se o 278. svazek oblíbené edice Původní česká detektivka. Pokud jste spíše příznivci elektronických knih, můžete tuto publikaci najít v nabídce obchodů s e-knihami Palmknihy a eReading.

     

    Jak je vám již dobře známo, zelená edice je mou velice oblíbenou. Pokaždé, když zahlédnu v nabídce nakladatelství nějakou novou, musím si ji nutně přečíst. To byl případ i Smrti konvertity, která mě zaujala již svým zajímavým názvem. Než mi kniha přišla a mohla jsem se do ní začíst, neustále jsem si kladla otázku, co má konvertita společného s motocyklem, jehož drobná část je vyobrazena na obálce. Na nic jsem nemohla přijít, a proto jsem se na četbu těšila o to více. Mimo obálku a poutavý název mě také zaujala zajímavá anotace, jež o příběhu vypovídá tak akorát. Neprozrazuje toho ani moc, ani málo.

     

    Vyprávění má velký potenciál čtenáře zaujmout svou čtivostí a zajímavým příběhem, v němž se bez ustání něco děje a nedochází k žádné stagnaci. Veškeré situace jsou nahlíženy očima soukromého detektiva, kterému bylo vyšetřování případu svěřeno klientem. Vše je odvyprávěno v subjektivní ich-formě, která je oživována mnohými dialogy. Mohu konstatovat, že právě tyto rozhovorové pasáže mi při čtení utíkaly nejrychleji. Zajímavá je i autorova práce se čtenářem. Text je sepsán tak spletitě, že je každý čtenář donucen ke spolupráci. Nejednou se nachytáte při tom, že se snažíte pomoci vyšetřovateli a jeho pomocníkům. Často spolu s nimi dostanete mnoho zavádějících důkazů, jež vás svedou ze správné cesty.

     

    „Když už jsem scházel po schodech, slyšel jsem, jak za mnou někdo běží. Byla to jeho žena. Dala si ukazováček před rty, že teď nemůže mluvit. Až dole v domovním vchodu. Konečně jsem si ji pořádně prohlédl. Mohla být o deset roků mladší než její muž. Stále si zachovala mladistvý vzhled. Krátký sestřih blond vlasů jí dodával šmrnc. I figuru měla výstavní. A co hlavní, v jejích očích jsem viděl laskavost, pokud to nebylo leskem kontaktních čoček.“ (s. 32)

     

    Vyšetřování má hned dvě linie. Jedna je věnována rodině Jiřího Steina a její historii a druhá pak jeho lásce k historickým věcem s židovskou tematikou, jež přeprodával. Co mu přivodilo smrt a proč? Toť otázka, která si zaslouží vaše prošetření a nalezení odpovědi. Ač jsem se s autorem ještě nikdy nesetkala, má na svém kontě již celou řadu děl. Jeho umění je na tomto titulu znát. Petr Eidler do svého díla vložil spoustu zajímavých a oživujících zvratů, které se zasluhují o čtivost a zajímavost titulu.

     

    Jak jsem již poznamenala výše, vypravěč je subjektivní a popisuje otevřeně všechno, a to od charakteru postav přes prostředí, v němž se děj odehrává, až po barvité vylíčení nejrůznějších situací. Vypravěč je ve středu celého dění a čtenáři zprostředkovává své poznatky a průběh vyšetřování.

     

    Publikace se skládá ze čtyřiceti kapitol a slovníku s vysvětlivkami hebrejských výrazů. Některé epizody jsou vcelku krátké, jiné jsou trošku delší, ale i tak jsou hodně čtivé, takže se nemusíte bát, že byste se při čtení zasekli. Občas se setkáte, a to zejména v těch delších kapitolách, s jejich přerušením, které je naznačené vynecháním řádku. V těchto pasážích se děj posouvá o kus dále. Kompozičně je detektivka vcelku jednoduchá a odpočinková. Objevuje se v ní pouze chronologický a retrospektivní postup.

     

    Celý děj je zachycen na 288 stranách. Tematika příběhu je velice zajímavá. Ono také, kde se můžete jinde setkat se zavražděným konvertitou? Židovství a jeho úskalí jsou pěkně zpracována, a to i s potřebnými odkazy na druhou světovou válku. Jiří Stein se totiž snaží najít odpověď na jednu situaci, která se odehrála v koncentračním táboře. Toto téměř vědecké bádání mě zaujalo a mile překvapilo. V podobném titulu bych to asi ani nečekala. Stejně jako bych neočekávala v žádném případě zpracované téma židovství takového, jaké je.

     

    Autor si se mnou pohrával jako kočka s myší, ale rozhodně jsem si četbu užívala více, než kdyby mi vše naservíroval na zlatém podnosu. Mám ráda, když spisovatel nutí čtenáře, aby si příběh trošku dotvářel i ve své hlavě. Aktivujete tak svou fantazii a možná se vám podaří vraha odhalit ještě dříve, než k výsledku dojde sám soukromý detektiv s parťáky.

     

    Moje subjektivní hodnocení je tedy s ohledem na všechny výše zmíněné faktory pozitivní. Opět jsem dostala to, co mám na této edici ráda. Skvělý detektivní román s propracovanou zápletkou, která vás donutí přemýšlet. Příběh je tak zábavný a není to jen o čtení nezáživného textu. Zajímavé je i množství emocí, které jsou zachyceny mezi řádky a působí na čtenáře. Styl psaní autora mě nadchnul a jelikož jsem zjistila, že Smrt konvertity je jeho jedenáctým titulem, rozhodla jsem se, že si přečtu i jeho předchozí romány. Zvolená tematika židovství mě již hodně dlouho zajímá, a proto se vždy do takovýchto knih ráda začtu. Hned několik jich patří do MOBácké zelené detektivní edice, což je pro mě zárukou kvality. Co se týče jazyka a grafického zpracování, byla jsem více než spokojená. V textu se sice sem tam nějaká ta drobná chybička najde, ale není to nic, co by pozměňovalo vyznění tvrzení. Nic mou četbu tudíž nenarušovalo. Smrt konvertity si ode mě vysloužila krásných 100 % hodnocení. Titul vřele doporučím všem milovníkům českých detektivek, ale také těm, které zajímá téma židovství.

     

    Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké díky nakladatelství MOBA. Pokud vás recenze nadchla a rádi byste si knihu přečetli, můžete si knihu pořídit zde.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr:
    Detektivky, Literatura česká
    Vydáno: 2018, MOBA (Moravská bastei)
    Počet stran: 272
    Vazba knihy: vázaná
    ISBN: 978-80-243-8059-9

     

  • Zadrátovaný svět: Pátrání po rodinném tajemství a holokaustu – Noah Lederman

    Zadrátovaný svět: Pátrání po rodinném tajemství a holokaustu – Noah Lederman

    Zadrátovaný svět -Řadíte se k příznivcům historických příběhů, které čerpají ze vzpomínek skutečných pamětníků. Kniha, kterou bych vám prostřednictvím této recenze ráda představila, vám zajisté splní vše, po čem toužíte. Autor vás v ní seznámí se svými prarodiči, kteří si prošli trýznivým obdobím pobytu v koncentračním táboře. Oba pocházeli z polského Otwocku. Autorova babička pocházela z velké židovské rodiny, ale válku přežila jen ona. Ostatní byli zplynováni nebo zastřeleni. Dědeček na tom nebyl o moc lépe. Noah Lederman již od útlého dětství toužil po tom, aby mu prarodiče o těžkostech druhé světové války vyprávěli. Od dědy se toho moc nedozvěděl a babička se o tomto bolestném období nerada bavila. Jak to tedy zařídit, aby mohl vzniknout působivý příběh plný emocí a dojemných okamžiků. Nebojte, autor se s potížemi popral a nakonec vznikl literární skvost monitorující události druhé světové války, ale i toho, jak bolestivé okamžiky poznamenávají životy i dalších generací.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
    „Děsivé vzpomínky plné napětí, smrti i lásky, které přečtete jedním dechem
    Autor knihy Noah Lederman si vytýčil nelehký úkol – odhalit tajemnou minulost svých židovských prarodičů pocházejících z Polska. Jako jediní ze svých rodin přežili druhou světovou válku i koncentrační tábory Majdanek, Osvětim, Bergen Belsen, Ravensbrück. Po válce emigrovali do USA. Lederman cítil, že potřebuje znát své kořeny. Po několik let tak skládá střípky z vyprávění své babičky, ze svých cest po Evropě po místech, kde byly koncentrační tábory, z návštěv památek holokaustu a ze vzpomínek pamětníků.“

     

    Titul Zadrátovaný svět: Pátrání po rodinném tajemství a holokaustu vyšel v originálu (A World Erased) v roce 2017. U nás jej vydává v roce 2018 nakladatelství BizBooks. A příznivci e-knih se poměrně záhy dočkávají i jeho elektronického zpracování. Příběh najdete jak v sortimentu portálu Palmknihy, tak i na eReadingu.

     

    Když jsem si vybírala titul, který bych si mohla přečíst tentokrát, byl kandidát jasný vcelku ihned. V okamžiku, kdy jsem zahlédla v nabídce Zadrátovaný svět a přečetla jsem si jeho působivou anotaci, věděla jsem, že nesáhnu vedle. Na první pohled mě uchvátila i obálka, která ilustruje temné prostředí koncentračního tábora v Osvětimi. Je to smutné místo, které v sobě uzavírá mnoho lidských trápení a smrti. Jelikož mě tematika Hitlerova „konečného řešení židovské otázky“ zajímá, tak pro mě bylo téměř nutností se do knihy pustit. Při jejím čtení si uvědomíte spoustu věcí. Neustále si budete klást otázky, jak to tedy všechno bylo.

     

    Příběh této knihy je psán velice zajímavým způsobem a čtenář se tak do něj vcelku lehce začte. Nicméně téma je těžší a bolestivé, křehčí povahy budou mít nejspíše při čtení problém a budou si jej muset dávkovat postupně. V textu je zachyceno mnoho příkoří, ale i smrti. Proto vás vyprávění s největší pravděpodobností velmi zasáhne. Děj je čtivý a plyne téměř sám. Vše je sepsáno tak umně, že budete během chvilky do dění vtaženi. Postavy jsou popsány jak po charakterové stránce, tak je charakterizují i jejich činy, jimiž se prezentují. Vypravěčů je v textu několik, jakýmsi komentátorem událostí současnosti je Noah, občas se zpočátku projevil dědeček a následně jeho slovo, i když s menšími obtížemi, převzala babička. Objevuje se ale i několik krátkých postřehů ze strany Noahova otce. Na to, že se v ději objevuje hned několik Noahem zprostředkovaných úhlů pohledu, není tento fakt nijak rušivý. Spíše naopak, jednotlivá vyprávění se skvěle doplňují.

     

    Čtenáři budou mile překvapení pátráním po minulosti, jejíž hledání a odpovídání na celou řadu otázek je velmi zajímavé. Celý příběh o holokaustu a touze po přežití je zachycen na pouhých 240 stranách. Avšak abyste nečekali jen text, na konci knihy se objevují i obrázky, které rodinu představují v celé její kráse. Některé snímky vznikly před válkou a je na nich zachyceno velké množství lidí, na fotografiích po válce už je jen dvojice (Noahovi prarodiče), časem k nim přibudou dvě malá dítka, Noahův otec a jeho teta.

     

    Kromě tematizace 2. světové války si budete moci povšimnout základních informací o židovském náboženství a různých jeho zvycích. Občas se v textu najdou i nějaká ta hebrejská slovíčka. K jejich vysvětlení je vždy připojena poznámka pod čarou, jež je označena určitým počtem hvězdiček.

     

    Autorův styl je svěží a ryze výpravný. Kniha se dá použít coby skvělý pramen, jenž monitoruje smutné události a pobyt v koncentračním táboře. Nedočtete se tu žádné odborné informace. Autorovým zdrojem byly ryze prameny orální historie (tj. vyprávění pamětníků).

     

    Vyprávění je složeno ze dvou dějových linek. Vše začíná v současnosti, kdy se autor čtenáři svěřuje s důvody, proč knihu začal psát a seznamuje jej se svou rodinou a její historií. Postupně se retrospektivně vrací do svého dětství a nastiňuje, jak náročné je zjišťování informací o událostech, jež potkaly v minulosti jeho prarodiče. Když však odroste, otevírají se mu dveře k tomu, co jej jako malého tolik zajímalo. Mimo postřehů z vyprávění také hodně cestuje a navštíví všechna místa, v nichž se babička s dědou pohybovali. Vše jej hluboce zasáhne, a to je i ten důvod, proč bylo nutné tento příběh sepsat.

     

    V ději autor zachycuje plejádu neočekávaných zvratů, které ovlivnily život hned několika lidí, dokonce i celých rodin. Celý děj je zachycen v 37 kapitolách, vše uzavírá epilog, poděkování autora, zdroje a několik informací o autorovi. Zajímavou přílohou jsou již zmíněné fotografie. V knize se nachází několik delších kapitol, nicméně převažují spíše epizody kratší, které posouvají vyprávění sloními kroky kupředu.

     

    Celá kniha je odvyprávěna v subjektivní ich-formě, která je obohacena množstvím dialogů, jež vyprávění obohacují a působí tak mnohem autentičtěji, než kdyby vyprávěla pouze jedna postava. Jak jsem již poznamenala, objevuje se tu i hebrejský jazyk.

     

    Moje subjektivní hodnocení tohoto počinu je pozitivní. Při čtení jsem byla spokojená, protože mi text příjemně plynul a nezadrhával se. Vyprávění bylo plné emocí a silných zážitků. Každý si tak z četby této knihy odnese něco jiného. Někdo si odnese ponaučení, jiný pochopí, ale hlavní je, že se autor postaral o další zajímavý pramen, který autenticky monitoruje smutnou dobu. Jednou, až tu žádný pamětník nebude, budeme moci vzít do rukou aspoň jejich vzpomínky zaznamenané do knih. Titul jsem sice měla přečtený během pár chvil, ale musela jsem zpracovat onen silný prožitek. Autorovi se dílo zdařilo a myslím, že jeho prarodiče někde v nebíčku jsou na svého vnuka náležitě hrdí. Po jazykové stránce jsem byla s textem spokojená, ač se sem tam objevila nějaká jazyková chyba, nebylo to nic, co by narušovalo můj čtenářský požitek. Zadrátovaný svět si ode mě vysloužil nádherných 100 % hodnocení.

     

    Pokud si rádi přečtete silnější příběh s emotivní náplní, jenž je zachycen na základě vzpomínek pamětníků, tuto knihu vám mohu vřele doporučit.

     

    Za poskytnutí recenzní e-knihy patří vřelé díky portálu Palmknihy. Pokud vás recenze zaujala a titul byste si rádi přečetli, můžete si jej pořídit zde nebo tady.

     

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Originální název:

    A World Erased (2017)
    Žánr:
    Literatura faktu, Biografie a memoáry, Historie
    Vydáno: 2018, BizBooks
    Počet stran: 240
    Vazba knihy: vázaná
    ISBN: 978-80-265-0730-7

  • Ani mráčku na obláčku – Jiří Anderle

    Ani mráčku na obláčku – Jiří Anderle

    Rádi posloucháte vyprávění ze životů vašich rodičů či prarodičů? Milujete vzpomínky, které vás s odstupem času pobaví? Pokud ano, tak audiokniha Ani mráčku na obláčku se vám bude zaručeně líbit. Jedná se o vyprávěnky Jiřího Anderleho, který vzpomíná na to, jak se žilo na Novém světě a jak se zde setkával se svými kolegy z kulturních kruhů (Bohumil Hrabal, Gustav Mahler, ale své místo tu má i spousta dalších známých osobností). Už jen proto, že se jedná o příhody ze života, má pro mě toto dílo obrovskou hodnotu. Od této chvíle už nemohu říci, že jsem Jiřího Anderleho neznala. On se mnou dokonce sdílel část svého bytí. Nahrávka je vcelku krátká a dobře se poslouchá.

     

    Jiří Anderle je významný český akademický malíř a grafik, avšak je i skvělým vypravěčem, o čemž se můžeme všichni přesvědčit prostřednictvím rozhlasového cyklu Láska za lásku, do něhož patří právě i titul, který vám představím v této recenzi. Audio je složeno ze třinácti krátkých stop, každá vypráví o něčem jiném, ale i přesto na sebe všechny navazují.

     

    Zajímavostí celého počinu je to, že se v audioknize opravdu setkáte se samotným Jiřím Anderlem. Právě jemu patří ten kouzelný hlas, jenž mnohým z vás pravděpodobně stejně jako mně připomene dětství a příjemné chvíle strávené při poslouchání vyprávění prarodičů. Orální historie má svoje kouzlo, ač se může stát, že si ji vypravěč pozmění k obrazu svému, vždy zůstane úžasným pramenem, jenž nám dopřeje nepřímo nahlédnout do dané doby. Audiokniha se pyšní kromě poutavého obsahu také zajímavou obálkou, jež vznikla pod rukama tohoto malíře a je na ní znát jeho rukopis. Možná trochu nemilým překvapením pro vás bude, že titul nemá žádnou podrobnější anotaci. Dozvíte se jen názvy kapitol a to, že dílo patří do již zmíněného cyklu.

     

    Ani mráčku na obláčku je v jisté smyslu slova originální. Kromě toho, že je zábavné již samotné vyprávění Jiřího Anderleho, se o zpříjemnění postará i jeho papoušek, s nímž se seznámíte hned v první kapitole. Je to takový umělcův partner, který dodává jeho životu a tvorbě smysl. Prostřednictvím příběhu můžeme nahlédnout to, jak se naše společnost mění. Problémy, které byly aktuální v dané době a režimu, už nás netrápí, naopak nás sužuje něco jiného, co lidé dříve řešit nemuseli.

     

    Jiří Anderle uhrane svým hlasem téměř každého posluchače. Na to, že se jedná o umělce, kterého živí spíše ruce než hlas a jazyk, není to vůbec znát. Nad míru tak předčil všechna má očekávání. Jsem ráda, že jsem si audioknihu mohla poslechnout. Zamilovala jsem si způsob, jakým pan Anderle pracoval se svým hlasovým fontem. Ač to byl stále on, dokázal vám zahrát Bohumila Hrabala, mistra Milovanského, Gustava Mahlera a spoustu dalších. Situacím dodal potřebné emoce, a proto se nejednalo o monotónní nudné neprocítěné odvyprávění osudových okamžiků jeho života. Z vypravěče sršela energie, emoce, ale i humor. Nejednou se mi stalo, že jsem se při poslechu musela smát nahlas.

     

    Co se týče rétoriky, byla jsem nad míru spokojená. Interpret mě dostal do kolen, protože mi dokázal, že vyprávět prostě umí. Vše bylo odvyprávěno pomalu a srozumitelně, působilo to velice věrohodně, jak kdybyste seděli s panem Anderlem nad kávou a on vám povídal. Není nic, co by rušilo váš požitek z poslechu. Je pravda, že jsem si audio poslechla již několikrát, ale nebylo to z toho důvodu, že by byla interpretace nekvalitní, ba naopak. Vyprávění mě tak zaujalo, že nemohu odolat tomu, abych si jej nepustila do uší znovu a znovu a znovu.

     

    Ani mráčku na obláčku si můžete od konce ledna 2018 pořídit ve formátu MP3 u vydavatelství Audiotéka. Pokud vás recenze osloví, můžete tak učinit přímo tady.

     

    Na této audioknize je milé snad všechno, a to včetně hudebního podkladu, který si jistě zamilujete. Má jakýsi historizující nádech. Nejedná se o žádnou divočinu, a proto si při poslechu krásně odpočinete, oblaží vás totiž klavírní melodie. Vyprávění se s hudbou krásně doplňuje.

     

     

    Děj audioknihy je složen pouze ze vzpomínkového vyprávění. Vše má spád, a proto se audio poslouchá téměř samo a bez jakéhokoliv narušování, což je pozitivní a vy si tak příběh užijete plnými doušky. Vypravování Jiřího Anderleho je empatické a dalo by se říci, že tentýž přístup je vyžadován i po posluchači. Jen tak dojdete k pochopení některých událostí. Těžších situací je tu poskrovnu, a to zejména na konci, kde se setkáváme tváří v tvář se smrtí, jež je všechno, ale rozhodně ne milosrdná.

     

    Jednotlivé stopy nejsou nijak dlouhé, většinou se pohybují kolem pěti minut, nejdelší má jedenáct a půl minuty. Všechny krásně plynou, a proto vám hodina a čtrnáct minut strávených s touto audioknihou přijde jako chvilka.

     

    Moje celkové subjektivní hodnocení Ani mráčku na obláčku je pozitivní. Před výkonem Jiřího Anderleho smekám pomyslný klobouk. Ač není z oboru, popral se se svým úkolem výborně. Poslech jsem si moc užila, a to opakovaně. Někteří by tuto audioknihu mohli poslouchat před spaním, já však vím, že bych u ní neusnula, protože jsem se často smála. Vzpomínky jsou velice milé a mám ráda, když se lidé ve svých myšlenkách vrací do dob minulých. Audioknihu s radostí a čistým svědomím doporučím všem posluchačům, protože každý z nás má v sobě zakódovanou lásku ke vzpomínkám a osobní orální historii. Za skvělý posluchačský zážitek si ode mě toto dílo zasloužilo nádherných 100 %.

     

    Název audioknihy Ani mráčku na obláčku
    Autor Jiří Anderle
    Interpreti Jiří Anderle
    Vydatelství Audioteka
    Délka 1 hodina 14 minut
    EAN 8590236058422
    Nákup audioknihy audioteka.com

    Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

  • Zasvěceněji o literatuře pro děti a mládež – postřehy ze studií I.

    Zasvěceněji o literatuře pro děti a mládež – postřehy ze studií I.

    Vážení čtenáři,

     

    o literatuře pro děti a mládež ví každý z nás aspoň něco. Na pohádkových knihách jsme téměř všichni vyrůstali a rádi se k nim vracíme i v dospělosti. Předčítáme si ony známé příhody, ale už na ně nehledíme tak, jako tomu bylo v dětství.

     

    V následujících několika článcích jsem se rozhodla jít do větší hloubky a představím vám několik časopiseckých studií, které vám mohou o knihách pro děti a mládež mnohé napovědět. Při psaní jsem pracovala s časopisy Ladění a Zlatý máj.

     

    Časopis Ladění

    Jedná se o čtvrtletník zabývající se teorií a kritikou literatury pro děti a mládež. Do roku 2011 vycházel pod hlavičkou Ústavu literatury pro mládež Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. První číslo tohoto časopisu vyšlo v roce 1991. Na stránkách periodika může čtenář naleznout různé studie, články a pochopitelně nesmí chybět recenze nových knih cílených na dětské čtenáře. Pokud se chcete dozvědět více, můžete nahlédnout na stránky Slovníku české literatury po roce 1945.

     

    1. VŠETIČKA, František. Básně v próze Vítězslava Nezvala. Ladění: Časopis pro teorii a kritiku dětské literatury. Brno: Ústav literatury pro mládež Pedagogické fakulty MU v Brně, 2007, 12(2), 2–7. ISSN 1211-3484.

    Ladění-2007-2Autor studie se v textu zabývá tvorbou básníka Vítězslava Nezvala. František Všetička ve studii poukazuje například na Nezvalovu rozporuplnost ve volbě směru psaní. V textech publikovaných v 30. letech 20. století si můžeme povšimnout ortodoxního příklonu k surrealismu (Žena v množném čísle…), pod pseudonymem pak vydával texty, které se od tohoto směru výrazně odkláněly (52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida…). Ve stejném období se pouští také do psaní pro dětské čtenáře. K  surrealistickým dílům můžeme zařadit prózu Anička skřítek a Slaměný Hubert. Nezvalovi však nebyla cizí ani realistická tvorba zobrazující reálný svět kolem dítěte. K takovýmto se řadí soubor básní v próze Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti. Všetička vyzdvihuje, že Nezval dokázal díky básnickému slovu a imaginaci překlenout nesrovnalost mezi dětskými čtenáři, ke kterým se tituly dostaly. Zároveň je nutné podotknout, že poslední jmenované dílo pro děti je nadčasové. Všechny popisované jevy se od počátku lidského života konají stejně, rostliny stále stejně rostou, kvetou, zvířata i lidé se chovají a vypadají stále stejně, i když třeba s malými změnami. Nezval ve svých dětských textech často používá personifikaci. Soubor básní v próze je rozdělen do 4 částí, avšak zajímavostí je, že v publikaci nebylo 8 děl zveřejněno. Dvě se ztratila a šest bylo uveřejněno až v roce 1960 ve Zlatém Máji. Oddíl věcí se hodně blíží oddílu zvířat. Možná bychom mohli konstatovat, že se i vzájemně prolínají. Věci jsou však prolínány i s oddílem lidí pro děti. Básně v souboru jsou převážně lyrické, ale ani epika nechybí, ta se projevuje například v Rakovi, který má pověsťový charakter. Zajímavostí je, že v některých textech se autor zaměřil zejména na koncovku, kde se dozvíme pointu, zároveň tu můžeme objevit i ponaučení. Básně v próze jsou doprovázeny barevnými ilustracemi Jiřího Trnky. Jak poznáme, že se jedná o básně v próze? Odpověď je jednoduchá, v textech se můžeme setkat s rýmy. Dále si můžeme povšimnout střídání chlapeckého a dívčího pohledu na věc. Častěji se však objevuje ten chlapecký, dostává zde dokonce jméno Emil. Kniha je protagonistická, a to ve všech částech bez výjimky. Posledním bodem Všetičkovy studie je pak srovnání Nezvalova způsobu tvorby s Čapkovým a Demlovým, které si jsou v mnohém hodně blízké.

     

    Již teď se můžete těšit na další články o literatuře pro děti a mládež.

  • Plátno z Turína: Meditace o historii a spiritualitě – Zdeněk Jančařík

    Plátno z Turína: Meditace o historii a spiritualitě – Zdeněk Jančařík

    plátno-z-turína-2V nedávné době jsme si užívali Velikonoce, smutné období poslední večeře a ukřižování Ježíše Krista, ale i jeho návrat zpět mezi živé. S aktem ukřižování a následným pohřbením je spojena také jedna vzácná relikvie, a to Turínské plátno, do kterého byl po sejmutí z kříže Ježíš zabalen. S tímto plátnem je spojeno mnoho tajemného a autor knihy Plátno z Turína s podtitulem Meditace o historii a spiritualitě se snaží tyto otázky znovu otevřít a najít na ně odpovědi. Zajímá vás tento tajemný relikt a to, na co při svých zamyšleních Zdeněk Jančařík přišel? Otevřete tuto útlou knížku a začtěte se. Třeba naleznete odpovědi i na svoje vlastní otázky.



    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Turínské plátno patří mezi nejpodivuhodnější křesťanské relikvie. Ačkoli je jeho pravost stále nejasná, jeho spirituální působnost je nezpochybnitelná. V češtině přesto neexistuje žádná kniha, která by tento duchovní rozměr Turínského plátna rozvíjela a moderně reflektovala. Zdeněk Jančařík, autor úspěšné knihy Přeskočit horu, se chápe tématu jak v jeho faktické, historické rovině, tak té spirituální. Nad plátnem rozvíjí současnou, a přesto nadčasovou meditaci o zásadních aspektech křesťanské víry. Dává tak klíč jak k duchovnímu vnímání plátna v jeho historické perspektivě, tak k rozvoji osobní spirituality každého člověka.
    Zdeněk Jančařík je salesián, překladatel z němčiny (např. sebrané spisy Edity Steinové), autor knihy Přeskočit horu. V současné době vede salesiánskou komunitu v Brně-Žabovřeskách.“


    Spiritualistická kniha Plátno z Turína: Meditace o historii a spiritualitě vyšla v roce 2018 v nakladatelství Portál.


    Tato publikace mě zaujala už ve chvíli, kdy se mi dostal do rukou ediční plán nakladatelství pro první pololetí tohoto roku. Nadchla mě nejen svou obálkou, která zobrazuje detail reliktu, ale i náplní. Anotace slibuje zajímavé počtení. Jelikož už jsem o posvátné relikvii slyšela mnohé názory, ale jen ze zahraničního prostředí, zajímal mě český pohled na věc. Jelikož je nám všem dobře známo, že my Češi jsme spíše ateistickým národem, o to více jsem se na čtení těšila. Musím říci, že dílo splnilo všechna moje očekávání a v mnohém je dokonce předčilo.


    V případě této knížky můžu s klidem konstatovat, že v jednoduchosti tkví krása. Autor píše tak, že všechno krásně pochopíte. Své teze dokonce dokládá příklady ze svého vlastního života. V titulu se ukrývá celkem dvanáct kapitol, které jsou vcelku krátké. Každá se dále skládá z menších celků. Prvních několik se vždy týká přímo plátna a jeho historie, případně výzkumu. Vše je podloženo citacemi z nejrůznějších pramenů a odborné literatury. Nesmí chybět ani citáty z Bible. Poslední částí každé kapitoly je meditace samotného autora, jenž přemýšlí zejména nad tím, jaký vliv má plátno na člověka. V jedné takové podkapitole se setkáváme i s historickým pohledem na násilné vystěhování Němců z pohraničí v roce 1946, ale mohla bych jmenovat i spoustu dalších okamžiků, jež měly vliv nejen na autorův život, ale také na společnost jako celek. Přečtení této knihy vás donutí se zamyslet, a to nejen nad svými činy, ale i nad minulostí.


    Každá z kapitol byla uvedena citátem z Bible nebo z jiných textů, které s křesťanstvím blízce souvisí. Příkladem může být sloka ze Znamení moci Jana Zahradníčka, jež v sobě odráží kauzu Číhošťského zázraku, kvůli níž se stal číhošťský farář Toufar jednou z obětí minulého režimu. Jak jsem již naznačila, epizody i jejich části jsou krátké, avšak i přesto se v některých objevuje další členění na menší celky. Vyprávění je i přes členitost plynulé a výstižné.


    Teoretické části kapitol jsou psány odborným stylem v er-formě. Ve zdrojích, odkud autor čerpal, se krásně vyzná každý čtenář. Důvodem toho je, že je použit poznámkový aparát pod čarou. Nemusíte tak pro zjištění pramenu listovat knihou, stačí se podívat do dolní části stránky, na níž se poznámka nachází. Jakmile se dostanete k poslední podkapitole, styl se mění v osobní vyprávění v ich-formě. Většinou jde o autorovy vlastní vzpomínky. Jedná se o text oproštěný o dialogy, ale nemusíte se bát nudy. Těšit se můžete na zajímavé otázky, při hledání odpovědí na ně se zajisté pobavíte a třeba odhalíte taje svého nitra.


    Jak jsem již poznamenala, celý text je uzavřen do pouhých dvanácti kapitol, je uveden poděkováním a úvodním slovem a završen epilogem. Svazek má pouhých 168 stran textu a 8 stránek s fotografickými přílohami, které vám plátno představí. Myslím si, že obsah je naprosto adekvátní a Zdeněk Jančařík dal do titulu vše, co by čtenář měl o plátnu znát, dokonce nechal vhlédnout i do svého nitra a projevil svůj vlastní názor na tuto cennou relikvii.


    Můj subjektivní názor na tuto publikaci plnou spirituality a dalších zajímavostí nemůže být jiný než pozitivní. Jelikož mě baví dějiny, bylo pro mě přínosné nahlédnout i pod pokličku křesťanství. Jak je v mém případě vidět, tak i ateista si může z podobných titulů mnohé odnést. Nesmí se však bát otevřít oči a brát svět takový, jakým je. Styl Zdeňka Jančaříka, který je salesiánem a knězem, si mě získal. Jelikož mě zaujalo jeho bádání a způsob přemýšlení, rozhodla jsem se, že si přečtu i jeho další titul Přeskočit horu. Při čtení jsem si položila mnoho otázek a snažila jsem se na ně najít odpověď, publikace mi byla oporou a podpořila mě. Vhled do vlastní duše mě překvapil. Nikdy jsem netušila, že čtení podobné knihy pro mě bude mít takový přínos. Co se týče grafického a jazykového zpracování, byla jsem v obou případech nad míru spokojena. Kniha se mi dobře četla a nebyla jsem ničím rušena. Plátno z Turína si ode mě vysloužilo zasloužených 100 % hodnocení. Knížku vřele doporučím všem, kteří rádi přemýšlí a hledají odpovědi na své otázky v meditaci a spiritualitě.


    Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké poděkování nakladatelství Portál. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si knihu pořídili, můžete tak učinit právě tady.



    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr:
    Duchovní literatura, Náboženství, Historie
    Vydáno: 2018, Portál
    Počet stran: 176
    Vazba knihy: brožovaná (paperback)
    ISBN: 978-80-262-1325-3

     

  • Podpořte svou oblíbenou knihu

    Podpořte svou oblíbenou knihu

    Vážení čtenáři,

    hlásím se vám se zajímavostí z knižního světa. Asi jste možná již slyšeli o předávání knižních ocenění ČESKÝ BESTSELLER za rok 2017. Pokud ne, tak tento drobný nedostatek ráda napravím.

    Pozor, my čtenáři můžeme hlasovat také, a to v kategorii Cena čtenářů. Máte mezi nominovanými tituly nějaké svoje favority? Neváhejte a podpořte je, já už jsem svoje hlasy odevzdala a těším se, až se dozvím výsledky.

    Zajímavostí je, že pokud se hlasování aktivně zúčastníte, můžete získat poukaz na nákup knih v hodnotě 300 Kč v e-shopu KNIHCENTRUM.cz. Poukaz vyhrává každý 50. hlas.

    Svůj hlas odešlete následovně:

    Na stránkách www.ceskybestseller.cz klikněte v menu na CENA ČTENÁŘŮ, sjeďte dolů a klepněte na CHCI HLASOVAT, pak už jen vybíráte své favority v několika kategoriích. Zadáte svůj e-mail a odešlete. Z jedné e-mailové adresy lze hlasovat pouze jednou.

    Hlasování probíhá do 30. dubna 2018. Veškeré informace a seznam výherců poukazů najdete na stránkách ČESKÉHO BESTSELLERU. Články, fotografie, rozhovory, videa a další příspěvky z události naleznete na facebookových stránkách.

  • Paní Bovaryová – Gustave Flaubert (audiokniha)

    Paní Bovaryová – Gustave Flaubert (audiokniha)

    Mistři slova Paní Bovaryová

    Co se týče rétoriky, byla jsem jako vždy nadšená. Valérie Zawadská si dávala záležet na tom, aby četla pomaleji a srozumitelně. Všemu co přečetla, je krásně rozumět. Při poslechu nebudete muset přemýšlet nad tím, co mělo být textem řečeno, ani si nebudete muset pasáže přehrávat, protože jste něčemu neporozuměli. Poslech si zaručeně užijete a třeba si odnesete i nějaké to ponaučení. K audioknize se určitě budu velice ráda vracet.

     

    Poslechnete si rádi příběhy o pomíjivosti životního štěstí a lásky? Pokud ano, tak román z pera významného francouzského realisty Gustava Flauberta splní všechna vaše očekávání. Paní Bovaryováje vysoce kontrastní a kritické dílo, najdeme v něm srovnání života na venkově s bohatým velkoměstem, jež poskytuje spoustu požitků, ale také životních zklamání, které mohou člověka dovést až k úpadku jak na cti a psychice, tak i na zdraví. Flaubert zachytil do tohoto titulu také ničivou moc peněz. Jak jistě všichni dobře víme, ty jsou i v dnešní době ničitelem všeho dobrého.

     

    Hlavní hrdinka je jakousi zástupkyní společnosti dané doby a autor na ní chtěl demonstrovat všechny nešvary, jež se mohou pro člověka stát zhoubnými. Musím konstatovat, že se mu to povedlo. V životě Emy Bovaryové sehrávají důležitou roli čtyři muži, a to její otec, manžel Karel a její dva milenci Rudolf a Leon. Ostatní postavy spíše přizvukují a dodávají vyprávění určitou konstrukci. Děj má spád a dobře se poslouchá, myslím si, že je dobře, že toto dílo získalo svou audio podobu. Poslech si užijete. Všechny tři části jsou umně poskládány do pouhých 39 stop, každá z částí je různě dlouhá a je věnována jednomu z mužů (první – manžel Karel, druhá – Rudolf, třetí – Leon). Který z nich jí udělá šťastnou? Povede se to vůbec některému? Jaký osud čeká na Emu? To se dozvíte, když se zaposloucháte do tohoto románu.

     

    Edice, která vznikla pod taktovkou vydavatelství Audiotéka, s názvem Mistři slova si mě získala již před nějakou dobou. Vycházejí v ní skvosty jak světové, tak i české klasické literatury. K oživení románů jsou často přizvány ikony českého filmu a dabingu. V případě Paní Bovaryové se vypravěčkou stala Valérie Zawadská, která svůj hlas propůjčila již několika audioknihám. Osobně jsem si její hlas zamilovala již u románu Fredericka Backmana Babička pozdravuje a omlouvá se a Tady byla Britt-Marie!Na audioknize vás upoutá i její obálka, na níž je vyobrazena právě vypravěčka a slibuje tak zajímavou hru s hlasem. Z anotace na stránkách vydavatele získáte jen základní informace, což je dobře, protože jinak byste si tolik nevychutnali čistotu projevu.

     

    Dílo si vás získá svou aktuálností, ať byste jej poslouchali teď, nebo třeba za sto let, pořád by mělo stejný dopad. Společnost se totiž v několika základních ohledech nijak nemění a Paní Bovaryová na tyto okolnosti poukazuje a snaží se ctěného čtenáře poučit. Zajímavé je, že příběh je psaný stylem, kdy je právě paní Bovaryová středem všeho dění. Tam, kde je Ema, tam se něco děje a tam směřuje vypravěč svůj pohled.

     

    Valérie Zawadská byla pro tvůrce výtečnou volbou, protože její silný hlas s pevnou dikcí vnesl do vyprávění patřičný život a ráz. Její jméno na přebalu audioknihy je pro mě synonymem dobře odvedené práce. Vím, že vždy odvede stoprocentní výkon, tedy aspoň mě zatím nikdy nezklamala. Román je silně emotivní a musím konstatovat, že i z projevu vypravěčky přímo sršela energie a spousta emocí. Vše tak můžete s hlavní postavou zažít téměř na vlastní kůži. Chvilkami vám bude přebíhat mráz po zádech, jindy vás bude hřát u srdce, ale rozhodně zde nejsou chvilky, které by byly nevýrazné.

     

    Knižní předloha audioknihy vyšla v originálu (Madame Bovary) v roce 1857, u nás se o její vydání postaralo hned několik nakladatelství, a to například Práce (1952), Mladá fronta (1957, 1969), Odeon(1966, 1973) a spousta dalších. V roce 2018 se postaralo vydavatelství Audiotéka o audio verzi tohoto románu. Pokud se vám recenze zalíbí a budete si chtít tento počin francouzského realismu poslechnout, můžete si jej pořídit zde.

     

    Jedním z kritérií, které již při prvních několika vteřinách rozhodnou o tom, jestli se vám audio bude líbit, či nikoliv, je hudební podkres. U edice Mistři slova se klade důraz spíše na mluvené slovo než na hudbu. Zatím jsem vždy měla audia téměř bez muziky. Nicméně Paní Bovaryováje výjimkou. Setkáte se tu s líbivými něžnými melodiemi, některé jsou pouze klavírní, jiné pouze houslové, ale jsou tu i takové, které jsou delší a jak housle, tak i klavír zde spojily svou neodolatelnou sílu. Melodie se objevuje vždy na přechodu mezi jednotlivými kapitolami a udává jim jakýsi ráz. Posluchač si tak užije román mnohem více.

     

    Děj audioknihy je svižný a poslech tak utíká téměř sám a plynule. Text je přečtený bez zadrhávání a přerušování. Jediné, co do vyprávění zasahuje, je hudba, což je spíše pozitivní, protože upoutává pozornost posluchače. V posluchači je hojně vyvoláván pocit empatie a sounáležitosti s hlavní postavou. Emotivních výlevů je v textu nepřeberně a aby mohly být pochopeny, musíte se do postavy vcítit. Gustavu Flaubertovi se dílo povedlo koncipovat tak, že v něm najdete vše, co k empatii s postavami potřebujete. Při poslechu odkryjete spoustu problémů, které řešíme i v současné době. Z románu si tak odneseme spoustu ponaučení a uvědomíme si i případné vlastní chyby.

     

    Délka jednotlivých stop je až překvapivě různorodá, jsou tu takové, které nemají třeba ani 5 minut a pak je tu jedna, která má minut 31. Nicméně příběh se poslouchá tak dobře, že neřešíte, jak dlouho posloucháte jednu část celku. Každá stopa odpovídá jedné kapitole. Celkově si s audioknihou užijete krásných 12 hodin a 55 minut.

     

    Moje celkové subjektivní hodnocení Paní Bovaryové je pozitivní. Poslech jsem si moc užila. Překvapilo mě, jak moc do hloubky dílo jde a jak dokáže zabrnkat na ty nejcitlivější strunky. Vyprávění bylo milé a rozhodně zdařilé a živé. Bylo přesně takové, jak to Valérie Zawadská umí. Je velice zajímavým zážitkem nahlédnout do duše francouzské společnosti devatenáctého století a zjišťovat, kolik společného toho s tou dobou i teď ve 21. století máme. Audioknihu doporučím s čistým svědomím milovníkům sociálních románů a klasické literatury. Za příjemný posluchačský zážitek patří tomuto dílu zasloužených a krásných 100 %.

     

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
    Originální název:

    Madame Bovary (1857)
    Žánr:
    Literatura světová, Romány
    Vydáno: 2008, Academia
    Počet stran: 328
    Překlad: Eva Musilová
    Edice: Filmová řada
    Autor obálky: Robin Brichta
    Vazba knihy: brožovaná (paperback)
    ISBN: 80-7362-020-0

    Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

  • Oni nevědí, co činí – Jussi Valtonen

    Oni nevědí, co činí – Jussi Valtonen

    Oni nevědí, co činíZajímají vás otázky ohledně lidského mozku? Jak moc jsme ovlivnitelní technickými vymoženostmi? Mohou nám nějak ublížit? Jaký názor máte na pokusy na zvířatech? Odpovědi na tyto otázky můžeme najít v debutovém románu finského autora Jussiho Valtonena s odpovídajícím názvem Oni nevědí, co činí. Ač se jedná o prvotinu, není to znát, toto dramatické dílo si plně zaslouží označení VELKÝ ROMÁN, jenž ale není pro každého čtenáře. Ti, kteří si nepotrpí na těžší četbu, si tuto knihu moc neužijí. Příběh zachycuje život dvou rodin, jež pojí úspěšný neurovědec Joe Chayefski. Proč zrovna osobnost tohoto protagonisty pojí dvě entity, které jsou od sebe vzdáleny tisícovky kilometrů? Odpověď naleznete v tomto románu.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Úspěšný neurovědec Joe Chayefski je muž s mnoha problémy, a to nejen takovými, které občas sami zažíváme, ale i mnohem méně obvyklými. Jeho žena je zahlcena prací, dcera tráví většinu času se smartphonem nejnovější generace a kdosi neznámý začal obtěžovat rodinu protesty proti Joeovým laboratorním pokusům na zvířatech. Nějak to pravděpodobně souvisí také s jeho bývalou ženou, která žije ve Finsku, a jejich synem. Ve snaze bránit svoji novou, americkou rodinu před násilím a svou dceru před zneužíváním bezohlednou technologickou firmou je Joe donucen přehodnotit své postoje a podniknout drastické kroky, aby zachránil ty, které miluje. Valtonenův velký společenský román, který se z větší části odehrává v blízké budoucnosti, přináší vypjaté psychologické drama, jehož některé pasáže spadají do žánru techno-thrilleru nebo dokonce techno-hororu. Role zločinců přísluší bezskrupulózním technologickým firmám, mediálním monopolům, farmaceutickému průmyslu a teroristickým buňkám. Hlavní postavy románu pronásleduje neklid a nespokojenost se současným světem, citové odcizení i vzájemné neporozumění mezi evropskou a americkou kulturou. Ze všeho nejvíc ale trpí nezamýšlenými důsledky svých vlastních činů v komplikovaném globálním prostředí. Vyplatí se přečíst pozorně těch několik set stran? V tomto případě ano. Valtonenovy postavy – především sám Joe, jeho bývalá manželka Alina a jejich syn Samuel – jsou komplikované, plasticky zobrazené osobnosti, usilující o život v pravdě a současně podléhající klamným iluzím. Na povrch se dostávají staré, hluboké problémy, ale také ještě znepokojivější otázky, které souvisejí se zneužíváním digitálních technologií a psychofarmak. Budoucnost, kterou román zachycuje, se totiž už začala dít, třebaže kniha dramatičnost jejích projevů zatím daleko překonává. Román oceněný prestižní literární cenou Finlandia (2014) byl dosud přeložen do devíti jazyků a jen ve Finsku se ho prodalo přes sto deset tisíc výtisků.“

     

    Psychologické drama Oni nevědí, co činí vyšlo v originálu (He eivät tiedä mitä tekevät) v roce 2014. U nás se překladu dočkáváme až v roce 2018. O jeho vydání se postaralo nakladatelství LEDA.

     

    Když jsem si vybalila knížku z balíčku, byla jsem nadšená. Ta obálka je naživo naprosto úchvatná. Je krásně barevná a zachycuje jeden z problémů, se kterým se v příběhu setkáme. Údaje o autorovi a názvu knihy jsou vytlačené, takže je příjemná i na omak. Dalším důvodem, proč jsem se těšila, až se do čtení pustím, byla působivá anotace. O ději vypovídá tak akorát, neprozrazuje ani moc, ani málo. Do četby jsem se pustila pár dní po tom, co titul přišel. Čtení mi však docela trvalo, což bylo zapříčiněno hlavně nemocí, ale část viny nesla i obtížnost tohoto románu.

     

    Ano, vyprávění je vcelku složité. Jednotlivé dějové linie se prolínají. Chvilku se pohybujete v Helsinkách roku 1994, pak se přesunete do amerického Baltimoru a posunete se i v čase. S každou kapitolou čtenář cestuje mezi těmito dvěma destinacemi. Některé kapitoly jsou kratší, jiné mají i kolem sta stránek. Text je zajímavý svou náplní, donutí čtenáře přemýšlet nad otázkami budoucnosti lidské existence. Pokusy na zvířatech nás mohou uchránit před smrtelnými nemocemi. Technika nás naopak může dovést do záhuby, pokud ji budeme zneužívat. Autor dokázal tato témata velice dobře skloubit dohromady. Kniha však není zaměřena jen na vědu a techniku, při četbě si užijete hned několik napínavých scén, které posilují čtivost textu. Není vyloučeno, že u některých z nich vám bude běhat mráz po zádech. Za oslabující faktor ale považuji rozvláčné technické popisy a vědecký výzkum, který nezasvěceným nic moc neřekne. Na druhou stranu je nutné vyzdvihnout, že autor si s dílem opravdu vyhrál, komunikoval s vědci v oboru, četl odborné publikace a výstupy výzkumů, o čemž se můžete dočíst v závěrečném poděkování.

     

    Z důvodu toho, že jsou některé kapitoly dost dlouhé, dochází v textu k přerušování myšlenek a plynulosti vyprávění. V takovýchto případech se vypravěč posouvá v rámci místa, někdy dokonce i v čase. Občas se mění také úhel pohledu na jednu danou událost. Díky těmto přerušením můžete čekat spoustu zvratů, jež vás jistě překvapí a mnohdy i zaskočí.

     

    Celé vyprávění je vyvedeno v objektivní er-formě, která je oživena množstvím dialogů mezi jednotlivými postavami. Z těchto promluv můžeme odvodit, do jaké skupiny společnosti se daný protagonista řadí. Občas se totiž objevují i vulgarismy, mnohem častěji pak odborné vyjadřování. Vypravěč je nezúčastněný a zprostředkovává čtenáři to, co pozoruje. Kompozičně je kniha vcelku náročná a není tak vhodná pro každého. Na stránkách se setkáme s chronologií, paralelou, retrospektivou, ale také řetězovou kompozicí. Tento koktejl neuspokojí milovníky jednodušších příběhů.

     

    Příběh je uzavřen do bezmála 15 kapitol, jež jsou zachyceny do nádherných 488 stran. Už jen tato obsáhlost asi některé čtenáře od čtení odradí. Na druhou stranu si myslím, že délka textu byla navýšena právě o technické popisy a líčení výsledků výzkumů. Možná bych tuto část trošku zkrátila. Autor však toužil čtenáři předat odborné informace, s jejichž pomocí si uděláme mnohem lepší obrázek o vědě a technice.

     

    Moje subjektivní hodnocení je vesměs pozitivní. Četbu jsem si užila i přesto, že jsem si ji musela dávkovat postupně. Autorův styl mě zaujal, i když těch technických a vědeckých záležitostí by podle mého názoru mohlo být trošku méně. Příběh mimo univerzitní budovu byl však čtivý a poukazoval na život rodiny vědce, ale také jeho bývalé rodiny. Jak otec ovlivní svého syna, jehož dětství mu doslova proteklo mezi prsty? O tom všem se můžete dočíst v této zajímavé knize. Z četby jsem si odnesla zajímavý požitek a pocity. Od přečtení si kladu otázky spojené s budoucností lidstva. Co se týče grafického zpracování, byla jsem docela překvapená. Písmo bylo tentokrát menší a stránky byly hustěji potištěné, což mi moc nevyhovovalo. Stejně tak mě docela překvapilo, když jsem v textu našla jazykové chyby (opakující se slova apod.). I přesto se však kniha četla vcelku dobře. Psychologické drama Oni nevědí, co činí hodnotím krásnými a zaslouženými 90 %. Titul mohu vřele doporučit všem, kteří si rádi přečtou náročnější romány a nebojí se vědy a techniky.

     

    Za poskytnutí recenzního výtisku patří vřelé poděkování nakladatelství LEDA. Pokud vás recenze zaujala a chtěli byste si román přečíst, můžete si jej pořídit zde.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Originální název:

    He eivät tiedä mitä tekevät (2014)
    Žánr:
    Literatura světová, Thrillery, Sci-fi
    Vydáno: 2018, Leda
    Počet stran: 488
    Překlad: Michal Švec
    Autor obálky: Tomáš Cikán
    Vazba knihy: brožovaná (paperback)
    ISBN: 978-80-7335-526-5

     

  • Knižní citát týdne #13

    Knižní citát týdne #13

    Vážení čtenáři,

     

    je to již 14 dní, co se na Iwíkově knihovně objevil poslední knižní citát týdne. Bohužel moje zdraví stále zlobí, a proto jsem byla nucena se odmlčet. Pevně věřím, že už snad bude mít vše dobrý konec a že zase budu moci publikovat tak, jak jsem zvyklá. Na stole mi totiž stále přibývají restíky a už je na čase s tím něco udělat. Co se týče knižních citátů, budu se snažit srovnat skóre, a proto v následujícím týdnu zkusím vydat hned dva.

     

    Tak a teď k 13. knižnímu citátu týdne. Do pár slov je zakódovaná zajímavá myšlenka. Jejím autorem je německý prozaik, básník, publicista a esejista, který byl v období romantismu jedním z představitelů hnutí Junges Deutschland. Ano, jde o Heinricha Heineho.

    Knižní-citát-týdne-13-1

  • Panny a netvor – Roman Cílek

    Panny a netvor – Roman Cílek

    4455aLákají vás detektivní zápletky? Máte rádi, když vás autor dlouho nenapíná a během chvilky se dozvíte, kdo byl vrahem a proč? Pokud jste odpověděli na všechny předchozí otázky kladně, sbírka povídek z pera Romana Cílka s názvem Panny a netvor bude pro vás tím pravým ořechovým. Autor i tentokrát své čtenáře potěší 13 vcelku krátkými texty. Ve vyprávěních se často vracíme k tradičnímu pojetí detektivního žánru. Při čtení vás spisovatel bude stále vybízet ke spolupráci, máte-li rádi knihy, v nichž soupeříte s vyšetřovateli, kdo první odhalí vraha či zloděje, tato kniha vám poskytne hned třináct příležitostí. Všechny povídky jsou čtivé a mají zajímavou pointu. Musím říci, že jsem přečteno měla během pár chvil, až tak mě kniha chytla. Nepustila mě do té doby, dokud jsem nedočetla až do konce.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Absurdní situace. Postarší, panovačně působící žena žádá policii, aby hledala jejího dospělého syna, kterého již několik dní postrádá. Tvrdí jim, že ho musejí najít, ale v duchu si není jista tím, zda si to opravdu přeje. Obává se totiž, že její syn je patologický násilník, poznamenaný nenávistí zejména k mladým ženám. Scéna z titulní povídky nové knihy znovu naznačuje, co o autorovi již víme: že je mistrem v dramatickém popisu vypjatých lidských osudů… “

     

    Soubor povídek Panny a netvor vydalo v roce 2018 nakladatelství MOBA. Jedná se již o 275. svazek zelené edice Původní česká detektivka. Pokud jste příznivci elektronických knih, ani vy nebudete zklamaní, protože knihu nabízí portály s e-knihami Palmknihy a eReading.

     

    Ti z vás, kteří moje stránky znají, vědí, že jsem si v nakladatelství MOBA zamilovala edici Původní česká detektivka. Zelené knížky jsou pro mě jakýmsi znakem kvality, většina detektivek, ať už románů, nebo povídkových souborů, si mě získala na svou stranu a nejen samotné příběhy, ale i jejich tvůrce jsem si oblíbila. Když jsem v nabídce recenzních výtisků nakladatelství postřehla, že je tento titul volný, řekla jsem si, že bych byla hloupá, kdybych po něm nezkusila sáhnout. Svazek mě zaujal nejen svou poutavou anotací, jež ve skutečnosti odhaluje jen jednu z povídek, ale i zajímavou obálkou. Musím říci, že jsem nakonec byla nesmírně potěšena, když mi o pár dní později domů přišel balíček a v něm byl tento skvost. Téměř ihned jsem se do četby pustila a byla jsem mile překvapena.

     

    Vyprávění je zajímavé. Každý z příběhů vypráví o jiném případu, avšak společným jmenovatelem všech povídek jsou vyšetřovatelé. Autor dokázal vytvořit spoustu zajímavých a napínavých scén. V některých případech vám dokonce bude přebíhat mráz po zádech. Nicméně, jelikož jsou povídky vcelku krátké, nebudete mít problém každý případ vyřešit během chvilky. Jednotlivé texty se čtou téměř samy, jsou zajímavé a vraha odtajníte vždy až na konci, nedostanete moc vodítek, jež by vám pomohla předhonit v odhalování policisty. Pokud jste již četli některé z předchozích Cílkových detektivních sbírek, jednotlivé vyšetřovatele již znáte.

     

    Při čtení se v žádném případě nebudete nudit, protože autor se vás snaží neustále aktivizovat. Činí tak pomocí předkládání důkazů, nejprve jsou cíleně zavádějící – většinou jde o výslechy – ke konci pak společně s vyšetřovateli vytáhnete eso z rukávu a pachatele odhalíte. Když se do povídek začtete, zjistíte, že Roman Cílek už je zkušeným autorem žánru krimi, příběhy jsou promyšlené a dotažené do posledního detailu. Své umění tak bravurně vložil i do této sbírky povídek. Zažijete tak spoustu nepředvídatelných zvratů, které vám mnohdy vyrazí dech. U některých textů jsem si kladla otázku, jak případ z toho mála, co měli, vůbec mohli detektivové rozlousknout.

     

    Všechny příběhy jsou odvyprávěny objektivní er-formou, která je oživena množstvím dialogů mezi jednotlivými postavami. Vypravěč popisuje otevřeně všechno, a to od prostředí přes charaktery, provedení trestného činu až po samotné vyšetřování. Zajímavá je vypravěčova nezúčastněnost, má jen pozorovací funkci a zprostředkovává čtenáři to, co sleduje. Ač jsou jednotlivé povídky vcelku krátké, překvapí vás, jak autor vyprávění posouvá o kus dále. Plynulost textu je často narušována právě prostřednictvím posunů. Kompozice je však jednoduchá, a to chronologická s několika retrospektivními pohledy, které se ukazují zejména ve výpovědích svědků a následně i pachatelů. Kniha se tedy dá označit za oddechovou.

     

    Jak jsem již několikrát poznamenala, povídek je v publikaci třináct a jsou rozděleny na menší celky – posuny v textu. Každá z povídek má kolem 25 stránek. Souhrnně jsou příběhy zachyceny na nádherných 280 stranách. Nebýt posunů, svazek by byl mnohem obsáhlejší a myslím si, že by klidně každá z povídek mohla vydat materiál pro samostatný román, ale troufnu si tvrdit, že takto je to mnohem lepší. Přetínání myšlenek čtenáře nijak neruší, spíše podněcuje k přemýšlení a kladení si otázek, co by se stalo, kdyby… Přemýšlející a spolupracující čtenář je pro autora lepší než ten, který o čteném textu vůbec nepřemýšlí a jen ho bezmyšlenkovitě absorbuje. Z tohoto důvodu si Cílkovy povídky užívám a mám je ráda, protože je svým způsobem ve svých myšlenkách dotvářím.

     

    Moje subjektivní hodnocení je pozitivní. Knihu jsem si oblíbila, stejně tak mám v oblibě i tvorbu Romana Cílka. Autorův styl mě uchvátil již před nějakou dobou a jsem ráda, že mě ani tentokrát nezklamal. Mám ráda ty neočekávané zvraty, zajímavý způsob řešení případů, ale i zajímavé finální rozuzlení. Čtení mě bavilo, nenudila jsem se ani chvilku, protože to se prostě nedá. Spisovatel držel mou pozornost od první chvíle až do té poslední. Z četby jsem si odnesla zajímavý požitek, jenž si zajisté odnesete i vy. Co se týče grafiky a jazyka, musím obě kritéria vyzdvihnout. Kniha se dobře čte, protože je použito vcelku velkého patkového místa a po jazykové stránce je práce téměř bezchybná. Nic mě tedy od čtení a vnímání textu jako takového nerušilo. Sbírku povídek Panny a netvor hodnotím krásnými a zaslouženými 100 %. Titul mohu vřele doporučit všem milovníkům příběhů s detektivní zápletkou.

     

    Za poskytnutí recenzního výtisku patří vřelé díky nakladatelství MOBA. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si soubor povídek přečetli, můžete si jej opatřit tady.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr:
    Detektivky, Literatura česká
    Vydáno: 2018, MOBA (Moravská bastei)
    1. vydání originálu: 2018
    Počet stran: 280
    Vazba knihy: vázaná
    ISBN: 978-80-243-8052-0

     

2026 Reading Challenge

2026 Reading Challenge
Iwik has read 0 books toward her goal of 50 books.
hide