Celej Franz! – Marta Davouze

Marta Davouze se se svými knihami na našich stránkách již poměrně zabydlela. Mohli jste si přečíst recenze jejích vtipných příhod: Dům v Bretani a Loď v Bretani. Celej Franz! je však oproti předchozím dílům jiný. Jedná se o vyprávění osudů blízkých, ale i vzdálených příbuzných Franze Kafky. Věra, jejímuž osudu je v příběhu věnován největší prostor, prožila ve svém životě dost nezáviděníhodných situací. Když knihu čtete, máte pocit, jako by Franz Kafka do svých příběhů vepsal osud své rodiny a blízkých. Autorka v tomto díle umně zachytila dobovou náladu, strach, ale i naději. Postřehnout můžeme i osudy mnoha dalších známých osobností 20. století. Četbu si jistě užijete plnými doušky a nebudete se ani chvilku nudit.

„Odsouzeni bez procesu, napadlo Ottlu. Kolikrát jen bratrovi vyčítala, že jeho vize jsou příliš bezvýchodné, že to vůči čtenářům není fér, že člověk potřebuje mít aspoň jiskřičku naděje! Ani jí moc neoponoval. Pousmál se a začal mluvit o něčem jiném. Jako by věděl, že skutečnost může být daleko horší. Dobře že se nedožil doby, kdy by mu musela dát za pravdu. O takovou satisfakci by jistě nestál.“  (s. 25)

Biografický román Celej Franz! vyšel v roce 2017 pod taktovkou nakladatelství Mladá fronta. Jedná se již o sedmé dílo z pera Marty Davouze. Pokud vás naše recenze zaujme a budete si chtít tento zajímavý počin přečíst, můžete si jej pořídit právě zde.

Předchozí tvorba Marty Davouze mě oslovila, a proto, když jsem zjistila, že vyšel Celej Franz!, bylo o mém dalším výběru, co si přečtu příště, rozhodnuto téměř hned. Když jsem viděla název knihy, myslela jsem si, že bude pojednávat přímo o Franzi Kafkovi a jeho díle. Vím totiž, že autorka má v oblibě tvorbu tohoto spisovatele. Když jsem se začetla, překvapilo mě, že se děj neustále pohybuje kolem jeho neteře Věry a její rodiny. Nicméně najdou se i pasáže věnované některým Franzovým obdivovatelům. O tom všem se ale dozvíte z anotace, která příběhu dává krásný rámec, ale zároveň neprozrazuje příliš mnoho. Na přebalu knihy vás uchvátí reprodukce obrazu s názvem Poutníci tichem od Miroslava Jiránka. Obraz má zajímavou atmosféru a krásně dokresluje náladu vyprávění, které je plné smutku.

Biografie má pouhých 192 stran a je až k nevíře, kolik se toho autorce na tento malý prostor povedlo vložit. Vyzdvihnout musím grafické zpracování, text se čte velice dobře. Oceňuji veliká patková písmena, která budou lahodit každému oku. Skvělý je i použitý papír, který je vcelku tlustý a tvrdý, a proto se svazkem snadno listuje. Nestane se vám, že byste při čtení přeskočili. Děj sám o sobě je čtivý a zapůsobí na vás již od první stránky, kdy se seznámíte s hlavní hrdinkou, s níž postupně projdete celým jejím těžkým životem. Některé rány osudu vás zajisté překvapí a mnohdy i doženou k slzám. Titul si užijí zejména milovníci biografických románů a memoárů.

Po jazykové stránce jsem byla nad míru spokojená. Za celou dobu čtení jsem nenašla jedinou gramatickou ani stylistickou chybu. S autorčiným stylem již zkušenosti mám, ale musím říci, že v tomto případě byl trošku odlišný. Troufnu si tvrdit, že to bylo způsobeno zvoleným tématem a osudem hlavních hrdinů. I přesto si Marta Davouze uchovala jistý nadhled a text plyne s lehkostí, která je jí vlastní. Dílo je velice emotivní, chvilkami se mi po tvářích koulely slzy dojetí a smutku nad nemilosrdnými ranami osudu, které Věru a její rodinu zasáhly. Příběh je složen z dvanácti kapitol, každá z nich je přímočará, což přispívá k snadné interpretaci. To všechno je potom uzavřeno životopisem Věry Saudkové, jejímuž životu je tato kniha věnována. Co všechno si autorka o této ženě myslí? To se dozvíte v závěrečném slovu.

Kompozice díla je vcelku jednoduchá. Jedná se o chronologický popis situací, které ovlivnily život protagonistů. První kapitola monitoruje dobu současnou, ve které určité činnosti ve Věře vyvolávají asociace, jež ji navrátí do minulosti. Můžeme tedy říci, že zde nalezneme i prvky retrospektivy. Nesmí však chybět ani paralela, jež se dá zaznamenat v kapitolách, které vypráví příběh obdivovatele Franze Kafky. Vše se pak krásně proplete, když se dotyčný setká s Věrou. Překvapující je, že je vše odvyprávěno pomocí objektivní er-formy, která je dotvářena množstvím dialogů. Myslím si však, že v tomto případě by byla asi údernější ich-forma.

Moje subjektivní hodnocení této publikace nemůže být jiné než pozitivní. Musím říci, že jsem si četbu nad míru užila. Zapůsobila na moje emoce přesně tak, jak to dle mého názoru autorka zamýšlela. Užívala jsem si každou kapitolu, i když mi v některých případech trvalo, než mi došlo, kdo zrovna danou epizodu vypráví. Oceňuji, že jsem se díky této knize dozvěděla spoustu zajímavých informací nejen z oblasti literatury a kultury, ale i z dějin našeho národa. Historická část byla propracována do posledního detailu a já tak krásně cítila tu atmosféru dané doby. Četbu jsem si užívala od první stránky až do té poslední, a to plnými doušky. Knihu hodnotím nádhernými a zaslouženými 100 %. Vřele doporučuji všem čtenářům, kteří milují tvorbu Franze Kafky, českou kulturu a historii a příběhy ze života „slavných“. Pokud do některé ze zmíněných skupin patříte, rozhodně si titul nenechte utéci.

Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

• Chrudimka.cz
• Mladá fronta
• recenze