Vážení čtenáři,
měsíc červen je za námi a já vám přináším souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Přečtené knihy:
1. Nancy Springerová – Enola Holmesová: Případ zlověstných kytic (Re-reading třetího dílu série o Enole Holmesové mě velmi mile překvapil. I když jsem knihu četla asi jen po dvou letech, příběh pro mě byl strhující a spoustu věcí jsem v textu objevovala. Vyprávění opět překypuje napětím. Chybět nesmí ani pro tuto sérii charakteristické šifry. Kniha skýtá nejen detektivní příběh, ale také v ní na pozadí může čtenář sledovat rodinné vztahy, psychologii a další zajímavá témata a motivy. Doporučuji všem příznivcům detektivních příběhů, ale i textů vyobrazujících 19. století.)
2. Anthony Bale – Středověký turista: Poutníci, učenci a špioni na cestách (Tuto knihu jsem dostala od svého přítele k svátku. Jedná se o titul, který mě v mnohém překvapil. Nejprve jsem si myslela, že se bude jednat o čistě odbornou literaturu. Když jsem se začetla, zjistila jsem, že tomu tak úplně není. Titul je koncipován jako populárně naučný, přičemž je protkaný příběhy různých středověkých cestovatelů. S ohledem na to, že se jedná o turistiku, kterou sama ráda ve volném čase provozuji, byla jsem zvědavá, jak se středověká liší od té dnešní. Dnes je turistika spíše zážitková a poznávací, tehdy putovali za obchodem, ale třeba i za odpuštěním a očištěním sebe sama od hříchů. Autor tyto kulturní a dobové odlišnosti zachytil a zároveň je podložil citacemi z různých dobových dokumentů a cestovatelských zápisků. Text je doplněn o několik ilustrací, o něž se zasloužil Giles Herman. Kniha obsahuje 15 poutavých kapitol, jejichž prostřednictvím procestuje čtenář nejen Evropu, ale podívá se i do Afriky či Asie. Zajímavé je sledovat i rozdíly v cestování poutníků ze Západu a těch, co šli z Východu právě na Západ. Knihu mohu vřele doporučit všem, kteří mají rádi prameny podložená fakta, cestování, ale i příběhy z cest.)
3. Josef Rybánský – Červený kostel: Příběh znovuzrození (Tuto brožuru jsem si před měsícem vypůjčila v naší varnsdorfské knihovně. Zaujalo mě, že o místní dominantě, která byla do nedávné doby tak trošku opomíjena, vznikl titul. Je to knížečka, která má pouhých 38 stran, ale zato je informačně bohatá a mnohé vysvětluje. Abych pravdu řekla, tak mě některé informace hodně překvapily. Kromě textu v publikaci čtenář najde spoustu fotografií, technických výkresů, ale i obrázků pramenů (včetně přepisu). Myslím si, že knížka udělá radost nejen obyvatelům města Varnsdorf, ale i příznivcům historie a sakrálních památek. Vřele doporučuji, rozhodně stojí za přečtení.)
4. Rudolf Tippan – Poslední kapky deště (Útlá kniha byla napsána podle skutečné události z Karlovarska, jež se odehrála roku 1944. Začíná soudním přelíčením u Lidového soudu v Berlíně, kde je souzena Berta Döbnerová za vlastizradu. Ve věznici sdílí celu s mladičkou Tamarou a Evou. Během dní, které spolu stráví si vypráví o tom, jak se do věznice dostaly. Největší prostor je pochopitelně věnován samotné Bertě, která je vypravěčkou příběhu. Její hlas se pochopitelně propsal i do kapitol věnovaných Tamaře či Evě. Kniha je strhujícím a dojemným svědectvím o tom, jak zlá byla situace Hitlerovy Třetí říše, Sudet a Protektorátu Čechy a Morava. Po samotném příběhu následuje Slovo autora, v němž se Rudolf Tippan zmiňuje o okolnostech vzniku této knihy. Poukazuje na to, že při její tvorbě pracoval s prameny z archivu. Předobrazem Berty Döbnerové byla Anna Dutzová. Doporučuji příznivcům příběhu podle skutečných událostí a milovníkům historické literatury. Není to však čtení vhodné pro slabší povahy.)
5. Markéta Harasimová – Dcera (Tento román je pokračováním psychothrilleru Matka. Když jsem četla ten, poléval mě pot a knihu jsem musela často odkládat, protože byla velmi psychicky náročná. Ve chvíli, kdy se mi dostala do ruky Dcera říkala jsem si, že to snad už tak náročné nebude, hlavní hrdinka Klára už je dospělou ženou a určitě se bude mít mnohem lépe než v dětství. Velmi jsem se mýlila. Text je o to surovější a možná ještě náročnější. Příběh dospělé Kláry je odvyprávěn ve 288 stranách, 22 kapitolách, jež jsou uvedeny prologem a uzavřeny epilogem, a je plný nečekaných zvratů. Vše, co se v knize děje, má svůj důvod. Některé zápletky a vnitřní pohnutky se s Klárou táhnou už od dětských let, ale něco je záležitostí již dospělé ženy. Kniha je čtivá, ale na druhou stranu psychicky velmi náročná. Při četbě jsem ji musela několikrát proložit jemnějšími příběhy. Doporučuji ji příznivcům tvorby Markéty Harasimové a čtenářům mrazivých psychothrillerů, kterým nevadí krvavé scény.)
Četli jste některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.
Napsat komentář