Vážení čtenáři,
měsíc srpen je za námi a já vám přináším souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Přečtené knihy:
1. Nancy Springerová – Enola Holmesová: Případ tajemné krinolíny (Pátý díl série o čtrnáctileté dívce s kuráží a odhodláním postavit se konvencím své doby mě tentokrát překvapil. Autorka pracovala s autentickou historickou událostí a reálnou postavou Florence Nightingaleové. Celý příběh je orámován prologem ze Scutari v Turecku roku 1855, kde autorka v závorce uvádí, že tento text není pro slabší povahy, které mohou prolog přeskočit. Pak následuje příběh samotný, který opět zavádí Enolu do nebezpečných situací. Ta se kromě řešení případu musí ale soustředit i na své dva bratry. Se Sherlockem, jehož má ráda a vidí se v něm, se při pátrání po unesené paní Tupperové setká hned několikrát. Vyprávění je opět plné různých zápletek a nečekaných zvratů. Do poslední chvíle nemá čtenář ponětí, jak všechno dopadne. Doporučuji všem příznivcům detektivek a šifer.)
2. Michail Bulgakov – O prospěšnosti alkoholismu (Na tuto útlou knížku od autora klasické ruské literatury jsem narazila náhodou, a to díky bonusovému čtení Čtenářského koutku na ČBDB. Abych pravdu řekla, kdybych knihu viděla v poličce knihovny nebo v nějaké knižní nabídce, asi by mě ani nenapadlo knihu vzít do ruky a přečíst si ji. V tuto chvíli ale vím, že by to byla velká škoda. Titul vyšel jako 23. svazek v edici Scholares. Jedná se o překlady osmnácti prozaických textů, na nichž pracovalo třináct účastníků kurzu literárního překladu na Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jedná se o výběr z povídek, fejetonů a literárních skečů, jenž vyobrazuje tragikomickou realitu sovětské společnosti 20. a 30. let 20. století. Jedná se o období, v němž byl autor pod dohledem cenzury nucen tvořit. Do titulu byl připojen i jeho dopis vládě SSSR, z něhož je cítit autorova rozhořčenost ze situace, v níž je nucen žít. Je tak vytvořen mrazivě vážný, osobní kontext celého díla. Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi satiru s reálnými kulisami.)
3. Jiří Mazurek – Polární záře (Tuto knihu jsem získala jako recenzní e-knihu od samotného autora, za což mu moc děkuji a vážím si toho, že jsem měla tu čest si jeho román přečíst. Pokud bych měla titul zařadit žánrově, nemohla bych jmenovat jen jeden. Je to dílo, jež plní všechny znaky postmodernistické literatury. Příběh v sobě uzavírá prvky sci-fi, alternativní historie, thrilleru, špionážního románu, ale objevuje se i několik erotických scén, za něž by si titul vysloužil s klidem jednu papričku. Kniha je psána velmi zajímavým způsobem, každá z kapitol obsahuje několik dějových střihů, v jejichž rámci přeskakujeme mezi postavami, prostorem, ale i v čase. Autor se nebojí mimozemské tematiky, cestování časem či oživování mrtvých. Vyprávění je složeno ze tří částí, dohromady čítá 16 kapitol, příběh je pak uzavřen epilogem. Vloženo bylo i několik poznámek a zajímavostí, které s příběhem a situacemi v něm souvisí, autor v tomto textu vysvětluje spoustu věcí, které pozornému čtenáři zajisté neuniknou. Nesmím zapomenout ani na poděkování všem, kteří autorovi pomohli při tvorbě knihy. Na posledních 13 stranách jsou ukázky z knih Špinavý kšefty a Páté srdce. Kniha jako celek se mi velmi líbila a čtení jsem si užila. Vytknout však musím jazykovou stránku, protože je obsaženo několik chyb, překlepů, chybějících písmen a znamének v textu. Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi sci-fi, thrillery a příběhy o cestování časem.)
Četli jste některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.
Napsat komentář