Vážení čtenáři, měsíc červen je již nějakou dobu za námi a já vám přináším s menším zpožděním souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla a slyšela. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Přečtené knihy:
Šikmý kostel – Karin Lednická (Tato kniha mi učarovala. Autorka dokázala zapracovat do beletristického díla velký kus historické pravdy. Při psaní pracovala s prameny jak písemné, tak ústní podoby. Povídala si s pamětníky a jejich vzpomínky zachycovala tak, aby příběhy mohly něco napovědět následujícím pokolením. Příběh je živý a působí velmi autenticky. Čteno v rámci projektu DIČ.)
Četli jste, nebo jste slyšeli některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.
Dnes je to poprvé po roce, kdy jsme s mou spřízněnou duší Darinkou z webu daramegan.cz rozjely projekt DIČ (Darča a Ivča čtou), co vám konečně zprostředkuji první recenzi knihy. Bude se jednat o titul, jenž byl vylosován na měsíc květen 2021, konkrétně jde o Šikmý kostel. Domluvily jsme se, že s ohledem na to, že Darča již první díl četla, přečte ona druhý díl a mě to alespoň dovede k přečtení obou dílů. Povedlo se a já mohu s klidným svědomím říci, že vůbec koupě obou titulů nelituji.
První díl jsem si užila a jeho tematická náplň si mě získala. Autorka totiž umě s pomocí vyprávění rodáků z Karviné a okolí a historických pramenů dokázala utvořit věrohodnou kroniku jedné rodiny. První díl Šikmého kostela vás zavede do období druhé poloviny 19. století, kde děj začíná a končí rokem 1921, tedy v meziválečné době. Válka v této oblasti hodně ovlivnila životy lidí, ale rozhodně ne tolik, jako tomu bylo po jejím konci, kdy se mezi sebou začalo dohadovat Polsko a Československo o území Těšínska, což je v knize také krásně vyobrazeno. V následujících řádcích recenze se dozvíte mnohem více o tom, co na mě při interpretaci díla zapůsobilo a do jaké míry. Čtěte dále a dozvíte se více.
Karin Lednická je karvinskou rodačkou, vyrůstala v Havířově a v současnosti žije v Ostravě, a proto má k místům, v nichž se odehrává děj Šikmého kostela, velmi blízko. Při studiích se chtěla věnovat knihovnictví a žurnalistice, avšak to se nepodařilo. Pracovala na různých pracovních pozicích, příkladem mohou být Benzina, Tesla Havířov či Moravské chemické závody Ostrava. Na počátku 90. let se jí splnil sen, jelikož se dostala ke své vysněné profesi. Svou kariéru začala v regionálních periodikách, pracovala coby zprávařka v jednom z prvních soukromých rádií a věnovala se také kulturní publicistice. Roky 1993 a 1994 se pro ní nesly v barvách zahraničních studií. Vydala se do anglického Londýna, kde se zabývala studiem angličtiny a anglické historie. Po návratu z Anglie se zabývala po dobu dvou let překladem beletrie, následně dvacet let vydávala knihy a v současnosti se věnuje své vlastní literární tvorbě. Debutovala prvním dílem trilogie Šikmý kostel, v současnosti už je vydán i druhý díl, jemuž se budu věnovat v příští recenzi v projektu DIČ.
„Románová kronika ztraceného města. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavních budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románové tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstavalo skryto ve třinácté komnatě české historie.“
Základní informace o knize:
Románová kronika s názvem Šikmý kostel byla vydána v roce 2020 v nakladatelství Bílá vrána. Jedná se o první díl trilogie o zaniklé osadě. Titul je k dostání jak ve fyzické, tak i v elektronické podobě. Pokud vás recenze zaujme, můžete si publikaci zakoupit buď na stránkách e-shopu nakladatelství, nebo na portálu Palmknihy.
Recenze knihy:
Kniha Šikmý kostel je zajímavým příběhem, vyprávějícím o osudu hned několika lidí, jejichž životy se prolínají a vzájemně se ovlivňují. Jak již anotace říká, hlavní postavou je Barbora, jež je matkou tří dětí, po onom neštěstí se jí narodí ještě dítě čtvrté, o něž se musí se srdcem zatíženým smutkem a zároveň i myšlenkou, jak to s ní a třemi dívkami, jež jí zbyly, bude dále. Její nejlepší přítelkyní je Julka, s níž se seznámila během dlouhé cesty pro sůl, již podnikla Barbora s dětmi už v poměrně pokročilém stadiu těhotenství. Julka jí pomůže přenést se přes všechny potíže a jsou si tudíž velmi blízké. Obě jsou ale na úplně jiné sociální úrovni. Kontrastem k těmto dvěma ženám je Ludwik, jenž je o generaci mladší a ukazuje na to, jak se žilo některým dětem v 19. století. Ač postavy prožívají mnoho zlých okamžiků, dokáží se z pomyslného dna sebrat a žit dál. Situace je zocelují a otupují hroty bolesti a zármutku. Zachyceny jsou ale i okamžiky radosti.
Při četbě se mi líbilo, že autorka nechodila kolem horké kaše a rovnou svého čtenáře vrhne do víru dění. Vyprávění tedy není uvedeno žádnou předmluvou, nicméně na konci se můžete těšit na autorčin doslov, v němž vysvětluje, proč kniha vznikla a jakým způsobem na ní pracovala. Zaujalo mě, že autorka pracovala s konkrétními vzpomínkami lidí, které vyslechla a některé události na základě nich zachytila i pro další generace. Dochází zde i k vysvětlení některých časových nesrovnalostí. Osudy jejích postav jsou tedy načerpány z reálných událostí, čehož je třeba si vážit a šířit je dále.
Než jsem se pustila do četby, pročetla jsem si anotaci, jež byla sice poměrně rozsáhlá, ale na druhou stranu z knihy nevyzrazovala nic důležitého. Slova o titulu si mě získala hned na první dobrou. Kromě toho mě ale zaujala i krásně a poměrně jednoduše zpracovaná obálka, o niž se postaralo duo autorek, a to Rajka Marišinská a Kateřina Coufalová. Obálka knihy působí epicky. Vyobrazen je na ní šikmý kostel, střecha domu a v horním pravém rohu dvě těžební věže, jež také částečně odvolávají k použité tematice.
Příběh je sestaven logicky a chronologicky do čtyř dílů. První je věnován vyprávění o životě Barbory a je rozčleněna do dvou kapitol. Druhý patří Ludwikovi a první z kapitol jako jediná má název Sen, ostatní jsou číslovány podle datací let, kdy se děj aktuálně odehrává. Třetí pojednává o Julce a stejně jako v případě Barbory je dělena do dvou epizod. Poslední čtvrtý díl je věnován Barce, dceři Barbory. Tato část obsahuje osm kapitol. Jak jsem již napsala výše, vše je uzavřeno doslovem a poděkováním autorky. Tato románová kronika má potenciál si získat své čtenáře průřezově, protože si ji užijí jak milovníci historické literatury, tak příznivci romantických či tragických příběhů. To vše se totiž v textu ukrývá.
Text knihy je sepsán v objektivní er-formě v minulém čase. Při interpretaci je čtenář plně vtažen do děje a často mu bude běhat mráz po zádech nebo ho chvilkami budou lechtat křídla motýlů v břiše. Jsou tu ale i takové okamžiky, kdy vám nastalá situace vžene slzy do očí. Příběh, jenž pro nás nachystala Karin Lednická, působí velmi realisticky. S ohledem na to, že jednotlivé postavy jsou prokresleny do nejmenších detailů, máte pocit, jako byste byli jejich přáteli a stáli jim po boku ve chvílích nejtěžších, ale i těch radostných. Proč se zmiňuji v této pasáži recenze o postavách? Je to z toho důvodu, že text rozdělují na čtyři části, ale i přesto je děj přímočarý a neobsahuje téměř žádné dějové odbočky. Občas se stává, že autorka příběh na moment přeruší a posune jej o kousek dále. Toto poznáme na základě faktu, že je vynechaný jeden řádek textu.
Co se týká tematiky a námětu, můžeme dát několik styčných bodů, a to dětství a dospívání v oblasti zatížené průmyslem a těžbou uhlí, těžkosti spojené s výbuchy v dolech, smrt a život, těžký život matky samoživitelky, touha po lepším životě ve velkém městě a takto bych mohla jmenovat dále, což mi však nepřísluší, protože by se již mohlo jednat o spoilery. Vyprávění chvilkami působí pesimisticky a melancholicky. Autorka v něm prolíná hned několik slohových postupů, a to vyprávěcí, popisný a místy i úvahový. To hodně přispívá nejen na věrohodnosti, ale i procítěnosti, což čtenář zajisté pocítí, protože se jej naplno dotknou veškeré emoce, jež prožívají hrdinové knihy – smutek, strach, hrůzu, zamilovanost, radost a spoustu dalších.
Publikace obsahuje krásných 400 stran. Text je psán ale velmi čtivým způsobem, a proto jej zhltnete za pár večerů. Autorčin styl je živý a chytne vás za srdce. Po jazykové stránce mě zaujalo, že je použito v některých pasážích polského jazyka, ale objevit můžeme i slezský dialekt. Ke čtivosti příběhu hodně přispívá použité písmo, jež je poměrně velké a patkové, proto se dobře čte, vede oči po řádcích a nebolí z něj oči. S ohledem na pravopis a stylistiku musím konstatovat, že kniha byla zpracována výborně a téměř bezchybně.
Celkově knihu Šikmý kostel hodnotím velmi pozitivně. Důvodem je zejména použitá tematika, jež mě zaujala hned v první chvíli. Líbilo se mi, že je titul dobře strukturován. Nejenže je rozdělen do čtyř částí, avšak ty jsou ještě dále členěny do dalších kapitol, jež jsou uvedeny datací, aby si čtenář snadněji zasadil to, co se postavám děje, do historického kontextu. Kvituji, že ač se jedná o román, jenž je závislý na konkrétním příběhu, tak je na pozadí zachycena historie oblasti, jež v tuto chvíli již bohužel neexistuje. Autorka tedy pracovala se vzpomínkami pamětníků a s archiváliemi. Je to tedy příběh, jenž má velkou hodnotu a přesah, protože může následujícím generacím zprostředkovat to, co hodně zasáhlo v minulosti do života Slezanů. Musím podotknout, že toto je jeden z dalších titulů, jenž má vyhrazené svoje neodmyslitelné místo v naší domácí knihovně. Získal si mě pro svou čtivost, plynulost vyprávění a poutavý příběh. Románová kronika si ode mě vysloužila krásných 100 % hodnocení.
Publikaci mohu vřele doporučit všem milovníkům historických a sociálních románů, tematiku dobývání uhlí, první světové války a boje Polska a Československa o slezská území.
Každému z nás se již při zmínce o Jakubovi Krčínovi vybaví jeho díla, která se v době jejich vzniku střetávala spíše s nevděkem než s radostným přivítáním. Kniha, kterou bych vám ráda představila prostřednictvím dnešní recenze, vypráví nejen příběh o budování, ale i o osobním životě rožmberského regenta a budovatele velkých vodních děl. Toužil po moři v Čechách a jeho přání se mu téměř i splnilo, jen ta slaná voda chybí. Tajná láska Jakuba Krčína je zajímavou publikací, jež vypovídá nejen o životě Krčína, ale monitoruje také moc Rožmberků, dobovou kulturu, architekturu a sociální rozvrstvení společnosti. Román si oblíbí zejména milovníci historie, ale na své si přijdou také čtenáři detektivek a romancí. V této drobné publikaci, jež má pouhých 208 stran a skládá se z 11 kapitol, se tyto žánry krásně prolínají a vytváří zajímavý celek.
„Noc rozprostřela nad krajinou temný samet; jen občas se jeho sítem prodral měsíční paprsek, aby pohlédl na smutné popravní místo. Ve větru se tady kymácelo tělo odsouzeného, teď už bez očí, které vyklovali havrani dříve, než slunce ukončilo svou každodenní pouť.“ (s. 18)
Již v okamžiku, kdy jsem zjistila, že si budu moci přečíst tento román, byla jsem natěšená. O tomto příběhu jsem již slyšela a nemohla jsem uvěřit tomu, že se toho do tak útlé knížečky může vejít tolik. Když jsem si pak přečetla anotaci, která slibuje opravdu jízdu ve velkém, tak jsem se nemohla dočkat na chvíli, kdy se do četby pustím. Ve chvíli, kdy jsem začala číst, příběh mě doslova pohltil. Občas přišla příjemná vyrušení v podobě milých ilustrací od Rudolfa Daňka. Obrázky si nelze nezamilovat, jsou tak čisté a skvěle dokreslují děj. O tom se ale můžete úžasně přesvědčit i na přebalu a deskách svazku. Ve vyprávění si najdou to své jak ženy, tak i muži.
Vážení čtenáři, měsíc duben je za námi a já vám přináším souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla a slyšela. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Přečtené knihy:
Smrtelný hřích – Markéta Harasimová (Novinka mojí oblíbené české autorky. Musím podotknout, že tematicky je kniha odlišná od těch předchozích a zároveň je právě po této stránce hodně náročná. Při četbě mi nejednou ukápla slza, protože, když si uvědomím, co se ve společnosti skryto za zdmi domů občas odehrává, je mi vážně smutno. Příběh je úderný a smutný už jen z toho důvodu, že se vše děje malému dítěti, jež svým rodičům plně důvěřuje a nedokáže ještě zcela rozeznat, co je ještě dobré a co už nikoliv.)
Ta naše nadace česká – V. R. Mach (Tak jsem si po roce dala re-reading knihy, kterou jsem četla pro účely portálu Čteme české autory. Kniha se mi již před rokem líbila a teď jsem si ji užila ještě mnohem více, protože jsem nikam nemusela spěchat a mohla jsem si ji užívat plnými doušky. Tentokrát V. R. Mach řeší českou pobočku nadace rodiny Gregorových, v jejímž čele je Ben Preuss, ten touží po povýšení a snaží se, seč mu síly stačí, aby se do vedení v Británii dostal. Povedené dílo, které mohu vřele doporučit milovníkům románů bohatých na zápletky.)
Královská štvanice – Jan Bauer (Další detektivní příběh z pera mého oblíbeného autora. Tentokrát je děj pěkně zašmodrchaný a zápletka se rozplétá nečekaným způsobem. Kniha se mi moc líbila.)
Poslechnuté audioknihy:
Viděla jsem vraždu – Agatha Christie (Další případ s Herculem Poirotem, který jsem si měla tu čest poslechnout. Musím říci, že příběh byl hodně zamotaný. Obdivovala jsem ústřední postavu Hercula Poirota, že dokázal případ poměrně rychle rozřešit. Některé souvislosti se mi spojily dohromady teprve ve chvíli, když je nadhodil Hercule, sama bych je asi dohromady jen tak nedala.)
Četli jste, nebo jste slyšeli některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.
Vážení čtenáři, měsíc březen je za námi a já vám přináším souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla a slyšela. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Přečtené knihy:
Meč a Koruna 4: Srdce z kamene – Sabine Ebertová (Již 4. pokračování čtivé ságy ze středověkého prostředí svaté říše římské národa německého. Kromě germanských rodů se setkáváme i s těmi slovanskými. Ani tentokrát není nouze o spoustu rytířských turnajů, válečných tažení a bitev.)
Bretaňský odkaz – Jean-Luc Bannalec (Již osmý případ detektiva Dupina, jehož zápletka je tak zašmodrchaná, že se na konci člověk diví, jak to vše dopadlo. Zajímavé a čtivé dílo.)
Četli jste, nebo jste slyšeli některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.
Dnes, 21. dubna roku 2021, je velký den nejen pro autorku Markétu Harasimovou, ale i pro její příznivce, kteří vždy netrpělivě očekávají další její knihu. Přiznám se, že již zhruba dva roky se také do této skupiny hrdě počítám. Ale zpět ke zmiňované události, právě dnes spatřuje světlo světa román s názvem Smrtelný hřích. Svou novinku vydala pod hlavičkou vlastního nakladatelství MaHa. Od autorky jsem četla většinu jejích titulů a musím říci, že mě vždy dokáže hodně překvapit zejména zvolenou tematikou, jež je pokaždé jiná, ale i stylem vyprávění. Tentokrát autorka pojednala o tom, co se může dít za zavřenými dveřmi domácnosti, aniž by o tom někdo věděl. Dokonce o tom mnohdy neví nikdo jiný než zúčastněné osoby. Takže prim tentokrát hrají příslušníci jedné rodiny. Vyprávění přetéká spoustou emocí, napětím a nechybí ani erotické jiskření, tentokrát ale ve smyslu zvrhlosti.
Markéta Harasimová je autorka, jež si vydobyla své místo na poli české literární scény. Na svém kontě má pod hlavičkou svého nakladatelství vydaných deset titulů pro dospělé čtenáře (Poháry touhy, Osmnáct, Potemnělý ráj, Černá vdova, Doktorka Viktorie, Purpurové doteky, Hedvábná past, Vůně noci, Klinická smrt a konečně dnes zmiňovaná novinka Smrtelný hřích), dva dětské pak vyšly pod taktovkou nakladatelství Bookmedia (Z deníku kočičky Ťapičky a Koťátka kočičky Ťapičky), celkově je však těch titulů dvacet pět a perličkou je, že do roku 2014 vydala celkem deset titulů bez toho, aniž by měla vystudovanou školu s humanitním zaměřením. Její vývoj je na románech zajisté znát. Neustále obměňuje témata a snaží se v dějích vyobrazovat dnešní dobu a život v ní. Její příběhy jsou čtivé, napínavé a svižně ubíhající. Stěžejními tématy jsou problematika sociálních vztahů, láska a milostné vzplanutí či detektivní zápletky.
„Jedenáctiletá Erika vede úplně normální život, což se ale změní v době, kdy její matka odjíždí pečovat o nemocnou babičku. Zůstává tak na čas sama s otcem, který dceru začne sexuálně zneužívat, přičemž své jednání omlouvá rodičovskou autoritou. Erice navzdory nízkému věku dochází, že něco není v pořádku a chce se bránit – její naděje však zemřou ve chvíli, kdy v zoufalství vykřičí temnou pravdu před matkou. Ta se k dceři obrátí zády a stojí pevně za svým manželem, což dívčin už tak nabouraný svět rozbije docela. Eričinu duši i po letech trápí deprese spojené se sebevražednými myšlenkami, není schopna navázat partnerský vztah a má fobii ze sexu. Vše se ještě zhorší, když na svět neplánovaně přijde její sestra Nikola. Již dospělá Erika se zmítá v bolestivých vzpomínkách a jejím životním cílem se s postupujícími roky stává jediné: ochránit sestřičku před stejně krutým osudem, jaký kdysi potkal ji. A jednou přijde den, kdy navzdory tomu, že riskuje vlastní svobodu, vezme spravedlnost do svých rukou…“
Hlavní hrdinkou knihy je Erika, v prologu se s ní setkáváme jako s dospělou ženou, ale příběh jako takový zasahuje časově mnohem hlouběji. Setkáváme se s ní v době, kdy jí je jedenáct let a užívá si dětských radostí a bezstarostnosti, tedy aspoň do té chvíle, než se v rodině něco zvrtne a ona musí skrývat hrůzné tajemství. Dívka je do té doby, než se jí život obrátí v peklo, otevřená, přátelská a ochotná pomoci a komunikovat s ostatními, je cílevědomá a sní o svém budoucím povolání, jež by ji mohlo naplňovat. Za jeho splněním si jde, tedy do té chvíle, než její život skončí v kotrmelcích. Její rodiče ji nikdy nechtěli, byla pouhým omylem. Matka je psychicky labilní a v podstatě závislá na podpůrných uklidňujících lécích. Otec je však skrytým zlem, o čemž nikdo nemá nejmenší ponětí. Jak moc poznamená život své dcery? Odpověď zjistíte, když se začtete do tohoto čtivého, poutavého, strhujícího, ale zároveň i hodně bolavého románu.
Po tematické stránce se autorka opět dostává někam úplně jinam, než jsme byli dosud zvyklí. Jediný příběh, kde by se dala trošku vycítit podobnost, je Osmnáct, ale podobnost je opravdu jen mlhavá. Hlavní tematika tentokrát není detektivní, ta je spíše v pozadí, nýbrž námět je zaměřen spíše na rodinné prostředí. Ústředními tématy jsou pohled za zeď jednoho rodinného domu, rodičovská láska, incest, nedůvěra a život s krutým tajemstvím, jež může v mnohém poznamenat kvalitu dalšího života a soužití s jinými lidmi. Upozorňuji však, že o pocit mrazení ani napětí nepřijdete, ba co více, v této knize vás ony pocity budou pronásledovat mnohem častěji a dalo by se říci, že tomu tak bude i v mnohem větší míře. Více se však o tematice a námětech rozepisovat nebudu, abych neposkytovala spoilery, což rozhodně není cílem této recenze.
Román nám nabízí ucelený příběh, jenž je přímočarý a neobsahuje žádné odbočky a vedlejší dějové linie. Vše se točí kolem hlavní hrdinky. Kompozice je tedy převážně chronologická s menšími skoky, kde autorka postupně přechází od věku dospívání až k dospělosti. Avšak je nutné konstatovat i fakt, že s ohledem na prolog, jenž je vyprávěn v době současné, ostatní kapitoly jsou s ohledem na něj retrospektivní a chronologicky navazují až epizody poslední a epilog. Upozorňuji, že text je zejména v první třetině poměrně bohatý na surové scény, ale jakmile se přes tuto smutnou část pročtete, příběh již není tak psychicky náročný. Veškeré situace jsou věrohodně, procítěně a barvitě zpracovány, což působí autenticky. Díky tomu autorka aktivuje vaši fantazii a vy si tak snadno můžete představovat, co se v příběhu děje. Při četbě si můžete povšimnout četných vnitřních monologů. Nahlédnout můžete nejen do myšlenek Eriky, ale i jejích rodičů. Některé pasáže hovoří za vše a vysvětlují či možná spíše dokreslují celou mozaiku.
Co se týká postav, není jich v ději moc. Autorka se hodně zaměřila na domácí prostředí, kde figury nechává přemýšlet nahlas a prokresluje je hodně do hloubky. Dále je věnován poměrně velký prostor Eričině kamarádce ze sdíleného bydlení a jejímu bratrovi. Ostatní postavy jsou spíše epizodní a do života hlavní protagonistky zasáhnou jen na malou chvíli a potom hned mizí.
Autorka pro vyprávění zvolila objektivní er-formu, jež sleduje události odehrávající se kolem Eriky. Vše je sepsáno v minulém čase, jedině tehdy, pokud je třeba zvýšit napětí je využíváno polopřímé či přímé řeči a přítomného času. V ději se objevuje spousta popisných pasáží, které však čtenáři nijak nevadí. Většinou jsou tyto party zaměřeny na charakteristiky figur, popisují situace a prostředí. Ač jsou často takovéto úseky do příběhů vkládány pro zpomalení děje, tady by se dalo tvrdit, že je to přímo opačně. Vyprávění se velmi dobře a rychle čte. Od knihy se neodtrhnete do té doby, dokud nedočtete do konce a nezjistíte, jak to všechno dopadne.
Celkově Smrtelný hřích hodnotím pozitivně. Kniha by mohla coby osvětová otevřít čtenářům oči a mohla by je upozornit na možné problémy, jež jsou v okolí jejich očím ukryty. Téma je tentokrát hodně náročné a abych pravdu řekla, nejednou mi vhrkly slzy do očí. Když jsem titul četla, vzpomněla jsem si na jiný, který mi dala maminka, když mi bylo patnáct let, jmenoval se Už nejsem vaše dcera a napsala jej Karin Jäckelová. Mnohokrát se mi při interpretaci novinky Markéty Harasimové vybavila. Smrtelný hřích si mě získal pro poutavý, přímočarý, čtivý a plynule odvyprávěný příběh, v němž byste nenašli jedinou pasáž, která by byla navíc. Dále nesmím zapomenout vyzdvihnout grafické zpracování. Autorka opět použila velké patkové písmo, jež se mi dobře čte a nebolí mě z něj oči. Svazek má celkově 320 stránek, což je u Markéty Harasimové standardní rozsah, avšak přečteno jsem měla poměrně rychle. Autorka totiž oplývá vytříbeným stylem, jenž je dílo od díla lepší. Interpretace pro mě byla s ohledem na náročnou tematiku poměrně silným čtenářským zážitkem.
Román Smrtelný hřích mohu vřele doporučit všem milovníkům napínavých románů, jimž nevadí tematicky náročná četba, erotické scény, a pochopitelně také příznivcům Markéty Harasimové. Pozor, tentokrát to není nic pro slabé povahy.
Vážení čtenáři, měsíc únor je za námi a já vám přináším souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla a slyšela. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Přečtené knihy:
Kejklíř – Oliver Pötzsch (Krásný, napínavý a mysteriózní příběh o Johannu Georgu Faustovi. Autor vypráví o osudech této postavy známé z díla Johanna Wolfganga Goetheho. Látka je zpracována moderně a autor se snaží kopírovat životní osud Fausta, jenž byl reálnou historickou postavou. Knihu jsem si přečetla pro účely recenze pro portál Chrudimka.)
Vrány – Petra Dvořáková (Velmi pěkný, čtivý, ale zároveň i drsný a smutný příběh jedné rodiny, v níž je jeden sourozenec vynášen nad druhého. Při četbě knihy jsem si uvědomila spoustu věcí.)
Poslechnuté audioknihy:
Marie Terezie: Symfonie života velké císařovny – Josef Bernard Prokop (Velmi zajímavý příběh o nejen panovnickém, ale i osobním životě jedné z největších žen naší historie a v podstatě jediné ženské panovnice na českém trůnu. Jedná se o pravděpodobně poslední audioknihu, na níž je možné zaslechnout příjemný a milý hlas Hany Maciuchové. Ve vyprávění jí skvěle sekundoval v mužských rolích Otakar Brousek ml. Audioknihu jsem si poslechla pro účely recenze pro portál Chrudimka.)
Četli jste, nebo jste slyšeli některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.
Dnes je 27. ledna a toto datum je ve všech kalendářích označeno coby významný den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Období druhé světové války bylo velmi náročné a na zločiny proti lidskosti bohaté, o čemž se mohou přesvědčit nejen žáci a studenti škol v rámci hodin dějepisu, ale i dospělí prostřednictvím televizních dokumentů nebo mnoha knih. Četná svědectví se dají dohledat nejen v literatuře faktu, ale i v beletrii. Zářným příkladem je publikace, již bych vám ráda představila v této recenzi. Jedná se o titul Byl jsem číslo 30529, který v sobě ukrývá skutečný příběh chlapce z Čech, jenž přežil četná příkoří spojená s řešením židovské otázky. Jak na mě toto dílo zapůsobilo? Čtěte dále a dočtěte se více.
Felix Jiří Weinberg se narodil 2. dubna 1928 a zemřel 5. prosince 2012. Jeho jméno je neodmyslitelně spjato s vědním oborem fyziky. Kromě toho, že jej vystudoval a následně se mu věnoval v praxi, tak dokonce byl profesorem spalovací fyziky a významným pracovníkem v Imperial College London. Jeho dětství bylo zpočátku idylické. Avšak s nástupem Adolfa Hitlera k moci se pomalu ale jistě začalo proměňovat v noční můru. K sepsání titulu Byl jsem číslo 30529 se odhodlával poměrně dlouho, avšak je dobře, že jej nakonec napsal, protože se jedná o jeden z titulů, jež reálně zpracovávají tematiku života v koncentračních táborech.
„Po válce se Felix Weinberg, aby vůbec dokázal jít dál, rozhodl potlačit své vzpomínky a neohlížet se zpátky. Málokdo by uvěřil, že uznávaný vědec a univerzitní profesor fyziky jako dospívající chlapec prošel peklem koncentračních táborů a přežil i pochod smrti. Po šedesáti pěti letech se odhodlal svůj příběh sepsat, učinil tak ale s nečekaným nadhledem. Jen tak se mohl vrátit k událostem, které ho připravily o milovanou maminku, malého bratra i všechny další příbuzné. Zůstal mu jen otec, který ještě před okupací Československa uvízl v Anglii. Spolu si tam nakonec vybudovali nový život. Měl jsem velmi šťastné dětství. Skončilo ovšem příliš brzy a příliš krutě vinou Adolfa Hitlera, já ovšem věřím, že právě na dětství záleží nejvíc. Vzpomínky na něj vytvářejí v mysli jakousi ulitu bezpečí a radosti, do níž se může člověk v dobách utrpení stáhnout. Moje ulita byla plná krásných vzpomínek a jistoty, že mě mí blízcí zbožňovali a milovali.“
Základní informace o knize:
Jedná se o knihu vzpomínek na krásně prožité dětství a nesnadné až mnohdy hrůzné dospívání židovského chlapce v období druhé světové války, jež prožil v koncentračních táborech. Z celé jeho rodiny zůstal pouze on a jeho otec, kterému se povedlo před vypuknutím toho nejhoršího vycestovat do zahraničí, kde uvízl. Publikace vyšla v originálu (Boy 30529: A Memoir) roku 2013. U nás se jejího překladu dočkáváme až v roce 2020. O vydání se postaral vydavatelský dům Grada pod svou značkou Cosmopolis. Titul je k dostání jak ve fyzické, tak i v elektronické podobě. Pokud vás recenze zaujme, titul můžete zakoupit v e-shopu Grady.
Recenze knihy:
Kniha Byl jsem číslo 30529 je jedinečnou zpovědí válečného „hrdiny“, jenž v poměrně útlém věku dokázal přežít nástrahy koncentračních táborů, a dokonce i pochod smrti. Viděl a prožil spoustu zlého, což ho však nezlomilo a po šedesáti pěti letech se rozhodl vrátit do minulosti a zrekapitulovat svůj život. Osobité vyprávění a zachycování myšlenek Felixe Weinberga je uvedeno předmluvou, jejíž autorkou je Suzanne Bardgettová, ředitelka výzkumu Imperiálního válečného muzea. Než čtenář nahlédne do rodinného života a prostředí, v němž Felix Georg vyrůstal, přečte si ještě poděkování a autorův úvod s názvem Složité rozhodnutí. Už jen při četbě úvodních slov je člověku smutno. Je však nutné podotknout, že ač to muselo být pro autora složité, je velmi dobře, že svůj životní příběh sepsal a otevírá tak subjektivní formou nahlédnout objektivně na smutnou dějinnou epochu, která poznamenala osudy mnoha lidí.
Jistě se ptáte, proč jsem sáhla zrovna po této knize. Když se mi ozvali z nakladatelství s nabídkou, zda bych nechtěla napsat recenzi některé z uvedených knih, tato mi padla do oka již svým názvem. Jelikož jsem studovala dějepis a tematika koncentračních táborů a druhé světové války jako takové patřily k mým oblíbeným, bylo mi tedy jasné, co mohu od titulu očekávat. Neváhala jsem a otevřela jsem si anotaci, jež mě utvrdila v mých domněnkách. Kromě názvu a anotace se mi také zalíbila zajímavě zpracovaná obálka svazku.
Příběh je logicky a chronologicky rozdělen do čtyř částí. První část vyobrazuje období dětství a je rozčleněna do tří kapitol. Nejdelší částí ze všech je ta druhá, jež se zabývá lágry a sestává z šesti epizod. Třetí část s názvem Návrat obsahuje pouze dvě kapitoly. Čtvrtá část nesoucí název Anglie má tři kapitoly. Vše uzavírá příloha s přehledem chronologie 1942–1945, jež v sobě ukrývá nejdůležitější body Felixova života v těchto letech. Kniha vzpomínek má potenciál oslovit milovníky historie, tematiky druhé světové války a v neposlední řadě i žánru životopisu.
Nedá mi to a musím napsat, že se mi v úvodní části hodně líbila autorova myšlenka, kde tvrdí a já se s jeho tvrzením plně ztotožňuji, že současní autoři píší příběhy o tom, jak si myslí, že to mohlo tehdy býti, životní osudy jejich hrdinů většinou končí smrtí. Klade si tu otázku, jak může někdo, kdo tehdejší dobu neprožil a neví, jak těžké to bylo, psát o útrapách těch, kteří v ní žili a zemřeli. Jeho kniha je jiná v tom, že se snaží čtenáři zprostředkovat tehdejší realitu tak, jak ji doopravdy vnímal, a to vše s nadhledem. Předpokládám, že ten návrat do minulosti byl pro autora hodně psychicky náročný.
Pro sepsání své knihy autor zvolil subjektivní ich-formu v minulém čase, jež působí úderně a čtenáře to mnohem více vtáhne do děje. Při čtení tak máte pocit, jako byste byli součástí vyprávěného a častokrát budete mít pocit nepříjemného mrazení. Slabším povahám mohou některé pasáže vehnat slzy do očí, protože si Felix Weinberg nebral při psaní servítky a ztvárnil vše tak, jak si to pamatoval a jeho vyprávění je velmi realistické.
Text je přímočarý a neobsahuje žádné dějové odbočky. V podstatě sledujeme neustále osud hlavního hrdiny, jenž vše vypráví ze svého úhlu pohledu. Co se týká tematiky a námětu, není tu o čem diskutovat, jedná se o povětšinou melancholické a smutné dílo, jež vyobrazuje hrůzy období druhé světové války a zacházení s židovským obyvatelstvem. Vše je procítěné, a proto se na stránkách setkáte se smutkem, strachem, hrůzou a smrtí, jež je tu nahlížena coby milosrdná, pokud se tedy nejedná o smrt vraždou. Autor je šťastlivcem, jenž jako jeden z mála dokázal útrapám čelit a přežil.
Publikace sestává z pouhých 200 stran. Vše je ale psáno velmi čtivým způsobem, a proto knihu zhltnete téměř jako jednohubku. Tomu všemu přispívá nejen téma, ale i autorův styl, jenž vás chytne za srdce. Co nesmím zapomenout vyzdvihnout, je fakt, že je text doprovozen poměrně bohatým obrazovým materiálem. Jedná se o fotografie z pozůstalosti autora knihy, jež zachycují milé, ale i smutné okamžiky jeho života. Některé jsou cennými historickými dokumenty, jimiž teď disponuje Imperiální válečné muzeum. Co se týká použitého písma, musím vyzdvihnout, že se jedná o velký patkový font, jenž se dobře čte, protože vede oči po řádcích a nebolí z něj oči. Zaměřím-li se na jazykové zpracování, musím konstatovat, že kniha byla stran jazyka a stylistiky zpracována výborně.
Celkově knihu Byl jsem číslo 30529 hodnotím velmi pozitivně. Důvodem je zejména fakt, že by se nám i generacím, jež přijdou po nás, mělo neustále připomínat nejen vše dobré, ale i to zlé, co lidstvo v předcházejících staletí prožilo a čím si prošlo. Jen tak můžeme zopakovat úspěchy a ponaučit se z chyb našich předků. Toto je kniha, již jsem si v posledních několika letech přečetla a vím, že si ji zase někdy v budoucnu s radostí otevřu a začtu se do ní znovu. Již má vytvořené místo v mé knihovně. Získala si mě svou čtivostí, plynulostí vyprávění a poutavým příběhem. Dále se mi líbí její grafické a jazykové zpracování, která jsou brilantní.
Jak jsem již napsala výše, publikaci mohu vřele doporučit všem milovníkům historie, tematiky druhé světové války či koncentračních táborů a v neposlední řadě i žánru životopisu, jimž nevadí motivy smrti a trýzně.
měsíc prosinec je za námi a já vám přináším souhrn všeho, co jsem v tomto měsíci přečetla a slyšela. Snažím se vám zprostředkovat všechny recenze, a to včetně těch, které vycházejí mimo stránky Iwíkovy knihovny. Ke všem recenzím vám vložím odkazy, abyste si mohli o mnou přečtených knihách zjistit více.
Přečtené knihy:
Někdo cizí v domě – Shari Lapena (Tato kniha mě hodně mile překvapila a musím říci, že mě dostala. Byla napínavá, plná nečekaných zvratů a hlavně byla plná otázek, na něž jsem našla odpovědi až v úplném konci. Pro mě naprosté překvapení a jsem ráda, že jsem si titul přečetla.)
Zrcadlo Věčnosti – Pavel Sebastian Huška (Tato sbírka básní paradoxně vyšla až coby třetí, ale ve skutečnosti se jedná o básníkovu prvotinu. S předchozími dvěma sbírkami jsem se setkala již před pár lety, kdy jsem je recenzovala pro účely webu Čteme české autory. Zrcadlo Věčnosti se mi líbilo pro čistotu veršů a rýmů, ale také díky jemným metaforám, jež pochopí každý čtenář.)
Hotel Ritz: Život, smrt a zrada v nejslavnějším pařížském hotelu na Place Vendôme – Tilar J. Mazzeová (Tato kniha se mi líbila pro specifický způsob, jakým ji autorka zpracovala. Jsou v ní zachyceny životní osudy jednotlivých postav a zároveň je se jedná o náhled do historie tohoto slavného hotelu v temných dobách první poloviny a části druhé poloviny 20. století. Ač se jedná o beletristické dílo, může na vás chvilkami působit jako populárně naučná literatura. V knize najdete i rozsáhlý poznámkový aparát s odkazy na použitou literaturu a vysvětlivkami. Kniha přečtena v rámci projektu DIČ.)
Četli jste, nebo jste slyšeli některý z titulů? Jaký je váš názor? Budu ráda za každý příspěvek a případná doporučení, co bych si mohla přečíst příště.
Manage Cookie Consent
To provide the best experiences, we use technologies like cookies to store and/or access device information. Consenting to these technologies will allow us to process data such as browsing behavior or unique IDs on this site. Not consenting or withdrawing consent, may adversely affect certain features and functions.
Functional
Vždy aktivní
The technical storage or access is strictly necessary for the legitimate purpose of enabling the use of a specific service explicitly requested by the subscriber or user, or for the sole purpose of carrying out the transmission of a communication over an electronic communications network.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistics
The technical storage or access that is used exclusively for statistical purposes.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
The technical storage or access is required to create user profiles to send advertising, or to track the user on a website or across several websites for similar marketing purposes.
Román nám nabízí ucelený příběh, jenž je přímočarý a neobsahuje žádné odbočky a vedlejší dějové linie. Vše se točí kolem hlavní hrdinky. Kompozice je tedy převážně chronologická s menšími skoky, kde autorka postupně přechází od věku dospívání až k dospělosti. Avšak je nutné konstatovat i fakt, že s ohledem na prolog, jenž je vyprávěn v době současné, ostatní kapitoly jsou s ohledem na něj retrospektivní a chronologicky navazují až epizody poslední a epilog. Upozorňuji, že text je zejména v první třetině poměrně bohatý na surové scény, ale jakmile se přes tuto smutnou část pročtete, příběh již není tak psychicky náročný. Veškeré situace jsou věrohodně, procítěně a barvitě zpracovány, což působí autenticky. Díky tomu autorka aktivuje vaši fantazii a vy si tak snadno můžete představovat, co se v příběhu děje. Při četbě si můžete povšimnout četných vnitřních monologů. Nahlédnout můžete nejen do myšlenek Eriky, ale i jejích rodičů. Některé pasáže hovoří za vše a vysvětlují či možná spíše dokreslují celou mozaiku.
Jistě se ptáte, proč jsem sáhla zrovna po této knize. Když se mi ozvali z nakladatelství s nabídkou, zda bych nechtěla napsat recenzi některé z uvedených knih, tato mi padla do oka již svým názvem. Jelikož jsem studovala dějepis a tematika koncentračních táborů a druhé světové války jako takové patřily k mým oblíbeným, bylo mi tedy jasné, co mohu od titulu očekávat. Neváhala jsem a otevřela jsem si anotaci, jež mě utvrdila v mých domněnkách. Kromě názvu a anotace se mi také zalíbila zajímavě zpracovaná obálka svazku.