• Nekonečný příběh – Michael Ende (audiokniha)

    Nekonečný příběh – Michael Ende (audiokniha)

    Nekonečný příběh obal

    Máte rádi pohádkové příhody prodchnuté množstvím fantastických výjevů? Michael Ende vytvořil nadčasový román, jenž těší čtenáře po celém světě již od roku 1976. U nás už si tento příběh mohou užít i příznivci audioknih, což je skvělá zpráva. Nekonečný příběh je kultovním dílem německé fantasy literatury. Zajímavostí je, že autor stvořil hrdinu, který je v reálném světě outsiderem a prostřednictvím „jakési“ knihy ho nechá projít do světa fantastického, v němž se z něj rázem stane rek, jenž může zachránit ono tajuplné místo. Jak příběh plyne, tak postava zažije četná dobrodružství a zmoudří. Za celou dobu poslechu se setkáte s mnohými tajuplnými bytostmi a jejich zajímavými vlastnostmi. Určitě se nebudete nudit, a to i přes to, že audio má padesát stop, které jsou rozděleny do prologu a sedmadvaceti kapitol. Poslechněte si tento poutavý příběh a nezapomeňte na svou fantazii, jen tak může žít Nekonečný příběh dál. Jen díky naší fantazii může svět Fantázie růst a vzkvétat.

     

    Fantastický román Michaela Endeho jsem si oblíbila jak v knižní, tak i ve filmové podobě (i když ta není moc věrná knize). Když jsem tento příběh našla v nabídce vydavatelství, bylo o výběru bez pochyb jasno. Byla jsem zvědavá, jak se Jan Vlasák s tímto nelehkým úkolem popral, a tak jsem se na poslech nebývale těšila. Jak jsem již zmínila, příběh jsem znala v několika zpracováních již z dřívějška, a proto jsem při pročítání anotace neprojevovala žádné překvapení. Ve skutečnosti jsem četla to, co už jsem dávno věděla, ale kdo nezná, anotace ho uchvátí a k titulu přitáhne. Obálka je působivá a je na ní ve zkratce vyobrazeno vše, s čím se při poslechu setkáte. Ač je výjev vcelku divoký a měl by působit smutně, je naopak spíše rozjuchaný. O veškeré ilustrace, a že jich není zrovna málo, se postaral český výtvarník Přemek Ponáhlý. Originalita přebalu nosiče tkví v tom, že je mnohem větší. Prostřední část s CD snadno zakryjete dvěma křídly, která jsou též ilustrována, a to oboustranně. Prostřednictvím těchto nádherných obrázků se můžete seznámit osobně s hrdiny, ale i s dalšími fantastickými postavami. I vy se tak zprostředkovaně dostanete do světa Fantázie, která potřebuje pomoc nejen od Bastiána, ale i od vás. Oceňuji, že si malíř s přebalem opravdu vyhrál a jeho kresby jsou úchvatné. Potěší oko nejen malého dítěte, ale i dospělého.

     

    Dílo je nadčasové, milovala jej celá řada dětí a troufnu si tvrdit, že bude příběh oblíbený ještě po mnoho dalších generací. Děj je zajímavý tím, že má hned dva vypravěče. První sleduje nezúčastněně dění ve Fantázii, druhým je sám hlavní hrdina Bastián Baltazar Bux; projevy obou se po celou dobu nenásilně prolínají. Výhodou knižní podoby však bezesporu je, že se oba úhly pohledu od sebe liší barvou textu.

     

    Jak jsem již napověděla, příběh pro nás načetl Jan Vlasák, kterého můžeme znát například z filmů Bathory, Vratné lahve, Milenci a vrazi či Výchova dívek v Čechách. Jeho hlas je mi známý a mám jej velice ráda. K této audioknize se náramně hodil, lahodil uchudodal všemu pomocí práce s hlasem patřičnou atmosféru. Tam, kde měly tryskat emoce, tam opravdu byly. Vypravěč nijak nepřehrával, takže vše působí realisticky. Prožijete s ním spoustu radostí, smutků, strachu, třeba se i zamilujete. Mimo to, každá z postav získala svůj neodmyslitelný charakter a snadno se do nich vžijete. Audiokniha se dle mého názoru stoprocentně vydařila.

     

    Nadšená jsem byla i v případě vypravěčovy rétoriky, která byla brilantní. Celý román přečetl bez jediného zadrhnutí a pochopitelně bez chyb. Příběh se poslouchá téměř sám a krásně ubíhá, a to i přesto, že Jan Vlasák čte pomaleji. Vše vyřčené je krásně srozumitelné, a proto se při poslechu nebudete muset v žádném případě vracet. Vyprávění jsem si užila plnými doušky a ráda se k němu v brzké době vrátím a s radostí jej budu někdy v budoucnu pouštět i svým dětem.

     

    Knižní předloha této audioknihy vyšla v originálu (Die unedliche Geschichte) v roce 1976, u nás ji vydalo hned několikrát nakladatelství Albatros. V roce 2018 se postaralo vydavatelství OneHotBook o audio verzi tohoto kultovního díla. Pokud vás recenze zaujme a budete si chtít tento fantasy román poslechnout, můžete si jej v audio podobě pořídit zde.

     

    Audiokniha si vás získá nejen díky kouzelnému příběhu, ale i díky podmanivému hudebnímu podkresu, který si zamilujete během několika vteřin. V audiu najdete hned několik zajímavých znělek, některé jsou veselejší, jiné vás třeba zaskočí svou trudností. Nicméně ty veselejší znělky jsou mnohem delší a můžete si je tak užívat i několik desítek vteřin. Podkres se zasloužil o nastolení patřičné atmosféry. Posluchač se tak mnohem lépe vžije do děje. U některých melodií jsem měla chuť si zatančit, jak byly pěkně melodické, jiné mi vehnaly slzy do očí.

     

    Děj audioknihy ubíhá, že ani nevíte jak. Nemusíte se bát žádného zadrhávání plynulosti. Jediné, co trošku myšlenky přerušuje, je hudební podkres na přechodech jednotlivých kapitol. Při poslechu si užijete množství emotivních okamžiků, dobrodružství a v neposlední řadě i kupu strachu o postavy. Příběh čtenáři nedovolí, aby zapomněl na svou fantazii a ani na to, kým ve skutečnosti je. Autor velice umně ukazuje, co se stává lidem, kteří přijdou o schopnost utvářet vlastní příběhy, ale upozorňuje i na problémy, s nimiž se potýkáme i my v dnešní době. Řešena je zejména problematika méněcennosti, šikany, ale i mnoho dalších. Některá témata jsou řečena přímo, jiná jsou zakódována na pozadí poutavého pohádkového vyprávění. Čtenář/posluchač tak dochází při interpretaci k uvědomění a učí se, proto nemůžeme upřít dílu didaktickou funkci. Ponaučení najde jak dítě, tak i dospělý.

     

    Délka jednotlivých stop je různá, některé budete poslouchat 10 minut, jiné třeba i 25. Mnohé kapitoly jsou zachycené ve dvou stopách a předěl mezi nimi je vymezen jen kraťoučkou znělkou. Na konci každý kapitoly je pak rytmická delší melodie, někdy smutná, jindy veselá, podle toho, co se v následujících minutách bude odehrávat. Celkově vás bude tato audiokniha bavit po dobu 14 hodin a 53 minut.

     

     

    Moje celkové subjektivní hodnocení Nekonečného příběhu nemůže být jiné než pozitivní. Při poslechu jsem se s radostí vrátila do svých dětských let, kdy jsem příběh mohla číst neustále kolem dokola. Vyprávění je krásně živé a důvěryhodné. Všechny situace jsem si mohla krásně představit, a dokonce i zavzpomínat na scény z oblíbeného filmu. Nadšená jsem byla hned od první chvíle, kdy jsem se zaposlouchala a uslyšela ten nádherný hudební podkres. Jan Vlasák je jeden z mých nejoblíbenějších herců, takže poslech byl pro mě úžasným zážitkem. Jsem ráda, že jsem se mohla vrátit do období plného bezstarostnosti a fantastických příběhů. Audioknihu s radostí doporučím všem milovníkům pohádek a fantasy příběhů, věřte tomu, že nebudete litovat. Za úchvatné zpracování patří tomuto veledílu nádherných a zasloužených 100 %.

     

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
    Originální název:

    Die Unendliche Geschichte (1976)

    Žánr:
    Literatura světová, Fantasy, Pro děti a mládež
    Vydáno: 2001, Albatros
    Počet stran: 396
    Překlad: Eva Pátková
    Ilustrace/foto: František Skála jr.
    Autor obálky: František Skála
    Vazba knihy: vázaná
    ISBN: 80-00-00957-9

    Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

  • Knižní citát týdne #12

    Knižní citát týdne #12

    Milí čtenáři,

     

    další týden je už za námi a s ním přišlo i jaro. Ano, včera i dnes to venku vypadalo opravdu nádherně, tak snad nám to sluníčko a blankytně modrá obloha vydrží co nejdéle. Už se totiž moc těším na ty chvíle, kdy si vynesu na zahradu židli a budu moci číst s dobrým čajíčkem nebo džusem venku. Miluji, když se začtu do krásného příběhu a kolem mě to žije. Ptáčci zpívají, tráva se zelená a voní… Zatím je to jen sen, ale pevně věřím, že v brzké době se stane skutečností. Jak to máte vy? Také si rádi čtete venku?

     

    A teď už k samotné náplni dnešního článku. Jak je již zvykem, vždy se s aktuálním týdnem loučíme zajímavým knižním citátem. Ač ještě stále nejsem úplně fit, nemohla jsem vás o tento příspěvek ochudit. Tentokrát se s vámi podělím o milá slova významného francouzského představitele romantismu a realismu. Jeho díla jako Lesk a bída kurtizánZtracené iluzeEvženie GrandetováOtec Goriot a další jsou známá po celém světě. Ano, jistě jste všichni uhodli, že se jedná o spisovatele Honorého de Balzaca. Jaké poselství nám zanechal?

    Knižní-citát-týdne-12-2

  • Knižní citát týdne #11

    Knižní citát týdne #11

    Vážení čtenáři,

     

    jedenáctý týden tohoto roku je již na sklonku a přinesl nám mnohá překvapení. Kromě neustále se měnícího počasí také spoustu knižních novinek. Stránky Iwíkovy knihovny v něm oslavily své třetí narozeniny a já si pomalu začínám pohrávat s myšlenkou, že by stálo za to vás odměnit za vaši věrnost. Přeci jen tři roky již nejsou málo. Pro někoho je trojka nešťastná, ale osobně pevně věřím, že pro IK tento rok nijak tragický nebude a že se tu budeme setkávat i nadále.

     

    Teď už ale k náplni tohoto článku. Je jím opět zajímavý knižní citát. Osobnost, která mu vdechla život, v říjnu roku 1918 spojila území Čech a Slovenska do jednoho celku – Československé republiky. V letošním roce si připomínáme sté výročí od tohoto velkého činu. Jistě už všichni víte, že se nemůže jednat o nikoho jiného, než o českého státníka, filozofa, pedagoga a pochopitelně i prvního československého prezidenta (jinak také prezidenta Osvoboditele) Tomáše Garrigua Masaryka. Jaký vzkaz nám tato velká osobnost českých dějin zanechala?

    Knižní-citát-týdne-11-2

  • Dýka s hadem – Vlastimil Vondruška (audiokniha)

    Dýka s hadem – Vlastimil Vondruška (audiokniha)
    Dýka s hadem
    Sériová obálka

    Je to již nějakou dobu, co jsem k narozeninám dostala několik audioknih. Mezi nimi byla i Dýka s hadem, příběh z pera mého oblíbeného autora Vlastimila Vondrušky. Audio jsem si za tu dobu poslechla již několikrát, ale nějak jsem se pořád neměla k tomu, abych sepsala recenzi. Až teď jsem našla předpřipravený koncept a řekla jsem si, že už je čas, abych vám tuto jednohubku představila. Proč jednohubku? To je velice jednoduché, vyprávění není nijak dlouhé a velice dobře se poslouchá. A teď již k samotné recenzi.

    (Pokračování textu…)

  • Knižní citát týdne #10

    Knižní citát týdne #10

    Vážení čtenáři,

     

    desátý týden se již nezadržitelně blíží ke svému konci (už máme za sebou téměř pětinu roku 2018). Za sebe musím konstatovat, že v tomto týdnu mohu být se svou aktivitou nad míru spokojená. Prohřešky z týdne minulého jsou zažehnány, avšak stále mám spoustu zajímavostí, o něž bych se s vámi ráda podělila. Ať už to jsou autorské profily, recenze, ale i spousta dalšího. Navíc v úterý (13. března) čeká tento blog velký den, oslaví totiž svoje třetí narozeniny. Budou následovat nějaké změny? Uvidíme, čas nám tuto otázku jistě rád zodpoví. A teď již od organizačních informací k tématu dnešního článku.

     

    Autorem dnešního citátu je filozof a nejslavnější ruský spisovatel v jedné osobě. Byl představitelem realismu a jeho díla v sobě odráží nejen situaci 19. století v Rusku. K jeho nejznámějším románům patří například Vojna a mírAnna Karenina. Ano, jistě jste všichni poznali, že půjde o citát Lva Nikolajeviče Tolstého. A jaké poselství nám přenechal? Odpoví vám obrázek.

    Knižní-citát-týdne-10-2

  • Carlos Ruiz Zafón – medailonek

    Carlos Ruiz Zafón – medailonek

    Carlos-Ruiz-Zafón-2O autorovi (zdroj: obálka knihy Stín větru):

    Carlos Ruiz Zafón je španělský prozaik, který se pyšní katalánským původem. Vyrůstal v Barceloně. Toto město si hodně oblíbil, bodeť by ne, když je to starobylé město, které skýtá spoustu gotických a barokních památek. Ač se v roce 1994 přestěhoval do amerického Los Angeles, ve svém srdci stále uchovává milovanou Barcelonu. Jeho láska k rodišti je patrná i z knih, které dosud vytvořil. Jejich děj je umístěn právě do ulic a uliček tohoto kouzelného města.

     

    Ve své bibliografii nemá pouze romány pro dospělé čtenáře. Krátce se věnoval i tvorbě literatury pro děti a mládež. V současné době se tento spisovatel řadí k nejprodávanějším současným žijícím španělsky píšícím autorům na světě.

    Můj názor:

    Carlos Ruiz Zafón pro mě byl milým překvapením. Jeho román Stín větru je čtivý a jsou v něm zahrnuty prvky několika různých žánrů. Nudit se čtenář rozhodně nebude, protože je příběh plný akce, chvilkami se dokonce budete s hlavními protagonisty i bát o holý život. Mimo jiného si můžete povšimnout i toho, jak brilantně autor zachycuje ve svých popisech okolní architekturu, atmosféru, ale i charakteristiky osob. Na pozadí příběhu lze také zaznamenat několik historických okamžiků. Myslím si, že jeho knihy zajisté stojí za přečtení a neměly by ujít vaší pozornosti.

    Autorova bibliografie (zdroj: cbdb.cz):

    1. Kníže z mlhy (1993)
    2. Půlnoční palác (1994)
    3. Zářijová světla (1995)
    4. Marina (1999)
    5. Stín větru (2001)
    6. Andělská hra (2008)
    7. Nebeský vězeň (2011)
    8. Labyrint duchů (2017, v ČR vydání asi 2018)
  • Nebezpečná laskavost – Darcey Bell

    Nebezpečná laskavost – Darcey Bell

    Nebezpečná laskavost 2

    Máte rádi knihy plné napětí, v nichž až do úplného konce nevíte, na čem jste? Pokud ano, tak Nebezpečná laskavost je to pravé ořechové právě pro vás. Dočkáte se takového množství manipulace, že nebudete vědět, kde vám hlava stojí. Ač se jedná o prvotinu Darcey Bell, není to vůbec znát. Příběh je propracovaný a dotažený do úplného konce. Knihu čtete a neustále si kladete další a další otázky, dostanete na ně odpověď? Uvidíte. Každý čtenář v textu najde něco jiného a může si příhody dotvářet ve své fantazii sám podle svého.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
    „Emily je okouzlující žena s oslnivou kariérou v módním oboru a s pohledným manželem Seanem tvoří pár, kterému leckdo závidí. Zároveň je zodpovědná a milující matka. Její kamarádka Stephanie, jejíž manžel před několika lety tragicky zahynul při autonehodě, se stará o malého syna a úzkostné pocity ventiluje na svém blogu určeném komunitě matek s malými dětmi. Všechno začalo drobnými laskavostmi. “Mohla bys vyzvednout Nickyho ze školy?” prosila Emily už několikrát svoji nejlepší kamarádku. A Stephanie je pokaždé ráda, že může být přítelkyni užitečná.“

     

    (Pokračování textu…)

  • Knižní citát týdne #9

    Knižní citát týdne #9

    Vážení čtenáři,

     

    další týden již je za námi. Jelikož pro mě nebyl zrovna jednoduchý, tedy hlavně po zdravotní stránce, mám pro vás do následujícího týdne poměrně dost postřehů z literárního světa, o které se s vámi postupně podělím. Avšak tento článek nemá být pochopitelně věnován mému zdravotnímu stavu.

     

    Stejně jako tomu bylo doposud, tak i tento týden na mě z mého diářku z Knižního klubu vykouknul zajímavý knižní citát. Nebyla bych to já, abych vás s ním neseznámila. Autorem milých slov je Lucius Annaeus Seneca, kterého většina z nás zná coby římského filozofa, dramatika a básníka, avšak byl i politikem, dokonce se podílel i na výchově císaře Nerona. Copak nám L. A. Seneca vzkazuje?

    Knižní-citát-týdne-9-2

  • Žádost o pomoc

    Žádost o pomoc

    Milý čtenáři,

    zapojila jsem se do zajímavého experimentu! Vysokoškolská studentka bohemistiky zkoumá knižní blogery a u toho já nemůžu chybět! Můžete jí prosím vyplnit dotazník o tom, jak sami vnímáte knižní blogy? Má jen 30 povinných otázek a jeho vyplnění zabere asi 15 minut. Děkuji a vaší pomoci si vážím! Pozor, dotazník bude aktivní pouze do 15. března 2018. https://www.vyplnto.cz/databaze-dotazniku/64160/

  • Pan Herec Miroslav Donutil: Co řekli nejen slavní? – Petr Čermák

    Pan Herec Miroslav Donutil: Co řekli nejen slavní? – Petr Čermák

    pan-herec-miroslav-donutil-2Miroslav Donutil je velkou osobností českého divadelnictví a herectví vůbec. Jen málokterá žena odolá jeho kouzlu osobnosti a málokterý muž si nezapne v televizi pořad s touto hvězdou. Miroslav Donutil je nejen herec, ale také úžasný bavič a moderátor. Jeho kolegové ho mají rádi, i když se ho zpočátku třeba trošku obávali, protože ho předcházela ne zrovna pochvalná pověst. I v tomto případě je lepší člověka nejprve pořádně poznat a potom jej teprve soudit. Petr Čermák se čtenáři pomocí této publikace pokusil přiblížit osobnost této významné české persóny. Povedlo se mu jeho záměr beze zbytku realizovat? Odpověď na tuto otázku naleznete níže.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Na jevišti stojí muž, který hraje, zpívá i tančí, směje se i rozesmívá až k slzám, ale také dokáže truchlit i rozesmutnět, a na druhé straně, v hledišti, si jeho výkon užívá, a dokonce se jím kochá divák. Na nejrůznějších scénách stojí i vládne Miroslav Donutil. A mě již déle ovládá neklamný pocit, že mladá historie Česka zapisuje v divadle i sportu, tedy her, pokud vzpomeneme kulturu antiky, fenomén nikoliv nepodobný Karlu Gottovi, ale také Jaromíru Jágrovi či Pavlu Nedvědovi. Ti všichni byli a jsou schopni naplnit stadiony a hlediště diváky. A s nimi také Miroslav Donutil, který dnes není jenom hercem z nejuznávanějších i nejpopulárnějších, ale také bavičem a komikem, neuvěřitelným i uvěřitelným vypravěčem. Personou, která snese nejpřísnější měřítka na úrovních Jana Wericha, Miroslava Horníčka i Vladimíra Menšíka. „Já taky miluju, když můžu přijet za divákem a přímo jemu vyprávět. To je nejlepší, co může herec zažít. Zpočátku mě někteří lidé kritizovali, že jezdím s pořadem po republice, jako že je to snad něco podbízivého,“ svěřuje Mirek. „A já na to říkal: Co už by měl herec dělat a co víc by měl chtít, než přijet někam, kam přijdou diváci jen kvůli němu a jeho historkám. To je přece krásné.“ Tak přemýšlel i Menšík a právě s ním je Donutil často srovnáván. Ostatně, je nějaká obtížnější herecká disciplína, než být bavičem a komikem, ptám se Jiřího Suchého, nestora Semaforu. „Možná, že ano, ale já o ní nevím,“ odpovídá pregnantně, jak je mu vlastní. „A Donutil je skvělý vypravěč a výjimečný jako herec.“ I proto mě zajímalo, co si o „mém hrdinovi“ myslí a co také řeknou nejen další slavní jako právě Karel Gott, Hana Zagorová, Jiřina Bohdalová či Boleslav Polívka, jak ho vnímají osobnosti z různých oborů, významní lékaři, sportovci, ale i lidé zajímaví i obyčejní, studenti, všichni, které jsem oslovil v posledních dvou letech. Jak poznali Mirka Donutila jako člověka, jak ho viděli na divadle a ve filmu včetně rolí Nikoly Šuhaje ve slavné Baladě pro banditu či jako Truffaldina v díle Carla Goldoniho „Sluha dvou pánů“, které na prknech Národního divadla v průběhu dvaadvaceti let ztvárnil v rekordních 600 (!) představeních, podotýkám, zcela vyprodaných. „Tohle je ten důvod, proč to dělám!“ mohl si říci na konci každé reprízy. A teď je Pan Herec sám zvědavý: „Co to o mně všichni řekli?““

     

    (Pokračování textu…)