Kniha Povídky a jedna báseň od Zdeňka Svěráka přináší osm příběhů, ve kterých si autor s radostí a lehkostí pohrává s českým jazykem. Každá povídka překvapuje svou originalitou a často obsahuje nečekané pointy, které nutí čtenáře k zamyšlení i úsměvu. Autor se nevyhýbá nevšedním tématům a dokáže s lehkostí propojit humor s hlubšími myšlenkami.
Moje třetí knížka povídek vás má svým názvem oklamat, že se jedná o skvělé čtení. Proto jsem jejího grafika ponoukl, aby spojka „a“ byla na obálce nenápadná. Pravda je, že obsahuje povídky různého ladění. Nejveselejší je asi Ruina (1963), nejsmutnější je možná Generál (2020). Některé jsou ze života, jiné jsou vymyšlené, ale tak věrohodně, že to nemůžete odhalit.
Byl bych rád, kdybyste ve všech našli dávku humoru. Je tam různě poschovávaný, ale doufám, že tam je, protože jinak by mě psaní ani nebavilo.
Zdeněk Svěrák jako mistr vyprávění
Zdeněk Svěrák je známý nejen jako herec a scenárista, ale také jako výborný spisovatel. Jeho schopnost hrát si s jazykem, vytvářet poutavé postavy a budovat příběhy s výrazným českým rukopisem se projevuje i v této knize. Každá z povídek nese jeho typický rukopis plný inteligentního humoru a lidskosti.
Struktura knihy a její obsah
Kniha obsahuje osm povídek a jednu báseň, která je doplněná předmluvou. Tato skladba dodává sbírce příjemnou dynamiku a čtenáři nabídne nejen příběhové vyprávění, ale i umělecký projev ve verších. Povídky jsou rozmanité, ačkoliv je spojuje Svěrákův osobitý styl.
Humor a odpočinek pro duši
Jednou z největších předností knihy je její schopnost rozesmát a současně přinést čtenáři pocit pohody. Povídky jsou příjemně napsané, nenáročné, ale zároveň nejsou povrchní. Autor dokáže bravurně pracovat s absurditou každodenních situací a představit je v novém světle.
Celkové hodnocení
Kniha Povídky a jedna báseň je milým, osvěžujícím čtením, které rozhodně stojí za pozornost. Je vhodná pro všechny, kdo si chtějí odpočinout u kvalitní literatury a nechat se unášet autorovou jazykovou hravostí. Doporučuji ji všem, kdo hledají inteligentní humor a příběhy, které zahřejí u srdce.
Julie Caplinová se díky svému románu Kavárna v Kodani, který byl prvním dílem série Romantické útěky, zapsala mezi mé oblíbené autorky. Příběh plný hygge atmosféry mě nadchl a inspiroval k dalšímu poznávání jejích knih. K devátému dílu této série, Hrad ve Skotsku, jsem se dostala díky výzvě čtenářského klubu na webu ČBDB. Román jsem si zvolila s očekáváním dalšího příběhu plného romantiky, zajímavých postav a krásného prostředí.
Julie Caplinová a její tvůrčí dvojí identita
Julie Caplinová, autorka známá svou sérií Romantické útěky, si dokáže získat čtenáře díky své schopnosti vykreslit atmosféru míst, kam své příběhy zasazuje. Zajímavostí je, že Caplinová píše také pod pseudonymem Jules Wake. Pod tímto jménem publikuje knihy zaměřené na širší spektrum romantické a moderní literatury, které rovněž stojí za povšimnutí. Její styl je lehký, čtivý a dokáže zprostředkovat kouzlo každodenních situací i intenzivních emocí.
Na Skotskou vysočinu se pomalu snášejí první sněhové vločky a předvánoční závod s časem začíná.
Izzy McBrideové se ani nesnilo, že zdědí skutečný hrad. A teď se z ní díky odkazu prastrýce Billa stala hradní paní s velkými plány a mizivou hotovostí. Její excentrická matka Xanthe naštěstí sehnala první dobře platící hosty, jejichž peníze pomohou prostory zvelebit. Střechou sice stále ještě zatéká, ale počet obyvatel hradu nečekaně roste.
Zbývá už jen maličkost – během pár týdnů před Vánoci proměnit chátrající hrad v kouzelný hotel. Naštěstí má k ruce pár pomocníků, kteří se pustí do renovace spolu s ní. Jedním z nich je i Ross, na kterého Izzy myslí víc, než by se jí líbilo. Vždyť ona přece musí chystat sváteční menu, a ne dumat nad tím, co se tomu tajemnému spisovateli honí hlavou…
Příběh, který rozehřeje zimní večery
Román Hrad ve Skotsku nás zavádí do zasněženého Skotska, kde hlavní postava Izzy nečekaně zdědí hrad po svém příteli Billovi. Zpočátku se tento dar jeví spíše jako přítěž – hrad vyžaduje mnoho oprav, a navíc skrývá různá tajemství. Postupem času si však Izzy toto místo zamiluje a začne jej vnímat jako nový domov. Příběh se odehrává v období příprav na Vánoce, což dodává celé knize nezaměnitelnou atmosféru.
Čtivost a překvapivé momenty
Caplinová opět ukazuje, že má talent vytvořit příběh, který čtenáře pohltí od první stránky. Román se čte téměř sám a je plný překvapivých zvratů, které z něj činí nejen romantické, ale i napínavé čtení. Zároveň nechybí typická lehkost a humor, díky nimž se i vážnější momenty odlehčí a čtenář může naplno prožít kouzlo každé scény.
Doporučení všem milovníkům romantiky
Hrad ve Skotsku je ideální volbou pro každého, kdo hledá oddechovou, ale zároveň poutavou knihu. Její vánoční atmosféra navozuje pocit klidu a pohody, což z ní činí perfektní čtení na zimní večery. Doporučuji ji nejen fanouškům Julie Caplinové, ale všem, kdo touží po romantice zasazené do krásného prostředí plného historie a magie.
Na počátku měsíce října, jsem vám představila novou pravidelnou rubriku. Co by to bylo za slib, kdybych jej nesplnila, a proto jsem pro vás připravila další článek s titulem: Na co se těším… Opět se bude jednat o krátké představení knížek, do jejichž čtení bych se ráda pustila v tomto měsíci. Takže jak odpovím na otázku, na co se těším v měsíci listopadu 2021? Čtěte dále a dozvíte se to.
Bretaňský příboj – Jean-Luc Bannalec (Můj oblíbený autor a další z případů charismatického detektiva, jehož jsem si doslova zamilovala. Líbí se mi autorův styl, který je čtivý. Troufnu si tvrdit, že si získá téměř každého čtenáře. Kniha Bretaňský příboj je druhým dílem série. Pokud sledujete tyto stránky pravidelně, tak zjistíte, že sérii nečtu v tom pořadí, v jakém byla vydávána. Její předností je to, že na sebe jednotlivé díly nenavazují, v každém titulu se řeší nový případ a jediné, co knihy propojuje je postava vyšetřovatele a jeho kolegů.)
Katova dcera a prokletí moru – Oliver Pötzsch (Další z mých oblíbených autorů, jehož knihy mi učarovaly. Na svém kontě má již několik titulů, které patří do dvou sérií. První, kam patří i tato kniha, se zabývá příběhy o Katově dceři a druhou je série o Johannu Faustovi. Obě série mám rozečtené a zamilovala jsem si je. Autorův styl je čtivý a zajímavý, protože se po celou dobu v jeho příbězích něco děje, a proto se dobře čtou.)
Moje neuvěřitelné sestry (Další román z mojí oblíbené série 7láska. I tentokrát se bude jednat o nevšední pohled na lásku, tentokrát, jak již název hlásá, půjde o lásku sourozeneckou. Nakladatelství Metafora si v této edici drží jistý standard, ať už se jedná o obálku, nebo grafické zpracování. Na interpretaci se již velmi těším.)
Divadlo Járy Cimrmana po padesátce… (Moje oblíbené divadelní uskupení slaví další půlkulatiny (55 od založení), tak proč si o něm něco pěkného nepřečíst? Kniha vychází pod hlavičkou nakladatelství Cosmopolis. V titulu si můžete nejen přečíst spoustu zajímavých informací, ale také tam najdete fotografie z představení a zkoušek. Domnívám se, že se jedná o vhodný dárek od Ježíška pro milovníky tohoto uskupení.)
Diktátorova múza (Další kniha z edice o významných ženách, která vychází v nakladatelství Metafora. Jedná se o beletrizovaný životopis. Pokud tento žánr máte rádi, rozhodně s výběrem této knihy nesáhnete vedle.)
Většina z nás, kteří sledujeme knižní blogy, si mohla povšimnout faktu, že spousta blogerů vytváří tzv. unboxing články. Jedná se o články, jež jsou u některých plné fotografií, u jiných zase popisují vteřinu po vteřině, co si z balíčku od nakladatatelství či knihkupectví vybalili. Na jednu stranu je to hrozně fajn, protože má daný bloger dokonalý přehled o tom, co si pořídil do své knihovny, na druhou stranu mi to ale dlouho přišlo poměrně zbytečné. Až tedy jednou nadešel čas, kdy jsem zjistila, že mám knihovnu, čtečku a mobil plné titulů a občas se mi stane, že si koupím nějaký svazek podruhé, protože mě anotace, obálka apod. prostě uhranuly. Tuto pravidelnou rubriku budu vydávat vždy k 1. v daném měsíci. Můj článek nese nadpis Na co se těším… Pochopitelně to bude zase jen a výhradně o knihách a představím vám tituly, které jsem si pořídila, dostala atd. v měsíci předchozím. Takže jak odpovím na otázku, na co se těším v měsíci říjnu 2021? Čtěte dále a dozvíte se to.
Chata ve Švýcarsku – Julie Caplinová (Od této autorky jsem se začetla do všech předchozích dílů a zamilovala si je. Jedná se o odpočinkové čtení, v jehož rámci poznáte i něco nového, konkrétně například tradice, kulturu, kulinářství a spoustu dalších znaků zemí, kam se vydávají hrdinky této autorky, jež je sama závislá na cestování. O přečtení vás může přesvědčit nejen zkušenost s předchozími tituly, ale také působivá, krásně barevná a ke všemu ještě epická obálka, či čtivá anotace. Kdo z vás se na tento román těší také?)
Aristokrat – Antonín Mazáč (S knihami tohoto autora jsem se zatím nesetkala, a to i přesto, že má na svém kontě deset titulů. Povětšinou se jedná o detektivní romány. V případě Aristokrata se jedná o krimi thriller, jenž se odehrává v Karlových Varech. Anotace slibuje zajímavou a napínavou jízdu. A obálka mě zaujala hned na první pohled. Dlouho jsem se tedy o výběru nerozhodovala.)
Poslední knihkupectví – Madeline Martinová (Knihy, knihy a zase knihy. Moje milovaná tematika. Bez knihy prostě ani ránu. Tento titul slibuje mnoho zajímavých chvil strávených nejen v milovaném prostředí knihkupectví, ale také množství smutných okamžiků spojených s válkou. Válka dokáže svět rozervat a rozdrtit a knihy jsou naopak pomyslným pojivem světa. Prvním faktorem, který si mě naklonil, je již samotný název. Dalším pak je krásně barevná, ilustrovaná, epická obálka a vše pak završila čtivá anotace. Kdo by si podobný titul nepřečetl?)
Jak chutná strach – Markéta Harasimová (Kniha, jež teprve vyjde pod taktovkou autorčina nakladatelství MaHa 21. října, je již několikátým jejím počinem, který jsem si měla možnost přečíst. Jsem tedy velmi zvědavá, zda autorka bude pokračovat ve velkolepém stylu, na nějž jsem u ní zvyklá. Momentálně mám k dispozici recenzní reading copy a vy se můžete těšit v den vydání na recenzi.)
Dnes je 27. ledna a toto datum je ve všech kalendářích označeno coby významný den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Období druhé světové války bylo velmi náročné a na zločiny proti lidskosti bohaté, o čemž se mohou přesvědčit nejen žáci a studenti škol v rámci hodin dějepisu, ale i dospělí prostřednictvím televizních dokumentů nebo mnoha knih. Četná svědectví se dají dohledat nejen v literatuře faktu, ale i v beletrii. Zářným příkladem je publikace, již bych vám ráda představila v této recenzi. Jedná se o titul Byl jsem číslo 30529, který v sobě ukrývá skutečný příběh chlapce z Čech, jenž přežil četná příkoří spojená s řešením židovské otázky. Jak na mě toto dílo zapůsobilo? Čtěte dále a dočtěte se více.
Felix Jiří Weinberg se narodil 2. dubna 1928 a zemřel 5. prosince 2012. Jeho jméno je neodmyslitelně spjato s vědním oborem fyziky. Kromě toho, že jej vystudoval a následně se mu věnoval v praxi, tak dokonce byl profesorem spalovací fyziky a významným pracovníkem v Imperial College London. Jeho dětství bylo zpočátku idylické. Avšak s nástupem Adolfa Hitlera k moci se pomalu ale jistě začalo proměňovat v noční můru. K sepsání titulu Byl jsem číslo 30529 se odhodlával poměrně dlouho, avšak je dobře, že jej nakonec napsal, protože se jedná o jeden z titulů, jež reálně zpracovávají tematiku života v koncentračních táborech.
„Po válce se Felix Weinberg, aby vůbec dokázal jít dál, rozhodl potlačit své vzpomínky a neohlížet se zpátky. Málokdo by uvěřil, že uznávaný vědec a univerzitní profesor fyziky jako dospívající chlapec prošel peklem koncentračních táborů a přežil i pochod smrti. Po šedesáti pěti letech se odhodlal svůj příběh sepsat, učinil tak ale s nečekaným nadhledem. Jen tak se mohl vrátit k událostem, které ho připravily o milovanou maminku, malého bratra i všechny další příbuzné. Zůstal mu jen otec, který ještě před okupací Československa uvízl v Anglii. Spolu si tam nakonec vybudovali nový život. Měl jsem velmi šťastné dětství. Skončilo ovšem příliš brzy a příliš krutě vinou Adolfa Hitlera, já ovšem věřím, že právě na dětství záleží nejvíc. Vzpomínky na něj vytvářejí v mysli jakousi ulitu bezpečí a radosti, do níž se může člověk v dobách utrpení stáhnout. Moje ulita byla plná krásných vzpomínek a jistoty, že mě mí blízcí zbožňovali a milovali.“
Základní informace o knize:
Jedná se o knihu vzpomínek na krásně prožité dětství a nesnadné až mnohdy hrůzné dospívání židovského chlapce v období druhé světové války, jež prožil v koncentračních táborech. Z celé jeho rodiny zůstal pouze on a jeho otec, kterému se povedlo před vypuknutím toho nejhoršího vycestovat do zahraničí, kde uvízl. Publikace vyšla v originálu (Boy 30529: A Memoir) roku 2013. U nás se jejího překladu dočkáváme až v roce 2020. O vydání se postaral vydavatelský dům Grada pod svou značkou Cosmopolis. Titul je k dostání jak ve fyzické, tak i v elektronické podobě. Pokud vás recenze zaujme, titul můžete zakoupit v e-shopu Grady.
Recenze knihy:
Kniha Byl jsem číslo 30529 je jedinečnou zpovědí válečného „hrdiny“, jenž v poměrně útlém věku dokázal přežít nástrahy koncentračních táborů, a dokonce i pochod smrti. Viděl a prožil spoustu zlého, což ho však nezlomilo a po šedesáti pěti letech se rozhodl vrátit do minulosti a zrekapitulovat svůj život. Osobité vyprávění a zachycování myšlenek Felixe Weinberga je uvedeno předmluvou, jejíž autorkou je Suzanne Bardgettová, ředitelka výzkumu Imperiálního válečného muzea. Než čtenář nahlédne do rodinného života a prostředí, v němž Felix Georg vyrůstal, přečte si ještě poděkování a autorův úvod s názvem Složité rozhodnutí. Už jen při četbě úvodních slov je člověku smutno. Je však nutné podotknout, že ač to muselo být pro autora složité, je velmi dobře, že svůj životní příběh sepsal a otevírá tak subjektivní formou nahlédnout objektivně na smutnou dějinnou epochu, která poznamenala osudy mnoha lidí.
Jistě se ptáte, proč jsem sáhla zrovna po této knize. Když se mi ozvali z nakladatelství s nabídkou, zda bych nechtěla napsat recenzi některé z uvedených knih, tato mi padla do oka již svým názvem. Jelikož jsem studovala dějepis a tematika koncentračních táborů a druhé světové války jako takové patřily k mým oblíbeným, bylo mi tedy jasné, co mohu od titulu očekávat. Neváhala jsem a otevřela jsem si anotaci, jež mě utvrdila v mých domněnkách. Kromě názvu a anotace se mi také zalíbila zajímavě zpracovaná obálka svazku.
Příběh je logicky a chronologicky rozdělen do čtyř částí. První část vyobrazuje období dětství a je rozčleněna do tří kapitol. Nejdelší částí ze všech je ta druhá, jež se zabývá lágry a sestává z šesti epizod. Třetí část s názvem Návrat obsahuje pouze dvě kapitoly. Čtvrtá část nesoucí název Anglie má tři kapitoly. Vše uzavírá příloha s přehledem chronologie 1942–1945, jež v sobě ukrývá nejdůležitější body Felixova života v těchto letech. Kniha vzpomínek má potenciál oslovit milovníky historie, tematiky druhé světové války a v neposlední řadě i žánru životopisu.
Nedá mi to a musím napsat, že se mi v úvodní části hodně líbila autorova myšlenka, kde tvrdí a já se s jeho tvrzením plně ztotožňuji, že současní autoři píší příběhy o tom, jak si myslí, že to mohlo tehdy býti, životní osudy jejich hrdinů většinou končí smrtí. Klade si tu otázku, jak může někdo, kdo tehdejší dobu neprožil a neví, jak těžké to bylo, psát o útrapách těch, kteří v ní žili a zemřeli. Jeho kniha je jiná v tom, že se snaží čtenáři zprostředkovat tehdejší realitu tak, jak ji doopravdy vnímal, a to vše s nadhledem. Předpokládám, že ten návrat do minulosti byl pro autora hodně psychicky náročný.
Pro sepsání své knihy autor zvolil subjektivní ich-formu v minulém čase, jež působí úderně a čtenáře to mnohem více vtáhne do děje. Při čtení tak máte pocit, jako byste byli součástí vyprávěného a častokrát budete mít pocit nepříjemného mrazení. Slabším povahám mohou některé pasáže vehnat slzy do očí, protože si Felix Weinberg nebral při psaní servítky a ztvárnil vše tak, jak si to pamatoval a jeho vyprávění je velmi realistické.
Text je přímočarý a neobsahuje žádné dějové odbočky. V podstatě sledujeme neustále osud hlavního hrdiny, jenž vše vypráví ze svého úhlu pohledu. Co se týká tematiky a námětu, není tu o čem diskutovat, jedná se o povětšinou melancholické a smutné dílo, jež vyobrazuje hrůzy období druhé světové války a zacházení s židovským obyvatelstvem. Vše je procítěné, a proto se na stránkách setkáte se smutkem, strachem, hrůzou a smrtí, jež je tu nahlížena coby milosrdná, pokud se tedy nejedná o smrt vraždou. Autor je šťastlivcem, jenž jako jeden z mála dokázal útrapám čelit a přežil.
Publikace sestává z pouhých 200 stran. Vše je ale psáno velmi čtivým způsobem, a proto knihu zhltnete téměř jako jednohubku. Tomu všemu přispívá nejen téma, ale i autorův styl, jenž vás chytne za srdce. Co nesmím zapomenout vyzdvihnout, je fakt, že je text doprovozen poměrně bohatým obrazovým materiálem. Jedná se o fotografie z pozůstalosti autora knihy, jež zachycují milé, ale i smutné okamžiky jeho života. Některé jsou cennými historickými dokumenty, jimiž teď disponuje Imperiální válečné muzeum. Co se týká použitého písma, musím vyzdvihnout, že se jedná o velký patkový font, jenž se dobře čte, protože vede oči po řádcích a nebolí z něj oči. Zaměřím-li se na jazykové zpracování, musím konstatovat, že kniha byla stran jazyka a stylistiky zpracována výborně.
Celkově knihu Byl jsem číslo 30529 hodnotím velmi pozitivně. Důvodem je zejména fakt, že by se nám i generacím, jež přijdou po nás, mělo neustále připomínat nejen vše dobré, ale i to zlé, co lidstvo v předcházejících staletí prožilo a čím si prošlo. Jen tak můžeme zopakovat úspěchy a ponaučit se z chyb našich předků. Toto je kniha, již jsem si v posledních několika letech přečetla a vím, že si ji zase někdy v budoucnu s radostí otevřu a začtu se do ní znovu. Již má vytvořené místo v mé knihovně. Získala si mě svou čtivostí, plynulostí vyprávění a poutavým příběhem. Dále se mi líbí její grafické a jazykové zpracování, která jsou brilantní.
Jak jsem již napsala výše, publikaci mohu vřele doporučit všem milovníkům historie, tematiky druhé světové války či koncentračních táborů a v neposlední řadě i žánru životopisu, jimž nevadí motivy smrti a trýzně.
Vážení čtenáři, přináším vám recenzi románu, který vám poodhalí taje jednoho současného fenoménu, jenž se šíří světem a mění lidské životy k lepšímu. Možná právě prostřednictvím této knihy zlepší i ten váš. Nakladatelství Grada pod značkou COSMOPOLIS vám přináší Kavárnu v Kodani, která vás posilní a zároveň obohatí. Nechte na sebe dýchnout kouzelnou atmosféru dánské metropole a odhalte taje hygge.
Něco málo o autorce:
Autorka do literárního světa vnikla se svým debutem, o němž bude pojednáno v této recenzi, a to s Kavárnou v Kodani. Jejím největším koníčkem je cestování a má ráda dobré jídlo, což se v titulu ve velké míře projevilo. Při svých cestách objevovala nejen taje měst, ale zároveň i místní gastronomii. Z materiálů, které během svých cest nasbírala, vznikají postupně tři romány, jež zobrazí krásy nejen Kodaně, ale i Brooklynu a Paříže. Vždy se zabývá jiným prostředím, v prvním díle je to kavárna, v druhém pekárna a v posledním cukrárna.
„Vtipný příběh o lásce, štěstí a cestování, který vás chytne od první stránky! Popadněte teplou deku, hrnek horké čokolády a začtěte se… Úspěšná manažerka Kate má přesně takový život, jaký si vysnila. Pracuje pro jednu z nejlepších PR agentur v rušném Londýně, je úspěšná, okouzlující a její přítel je tak… skvělý. Dokud jí tento skvělý přítel neukradne nápady, díky nimž je povýšen místo ní. Kate by ráda všem dokázala, že není tak mladá a nezkušená, jak si všichni myslí. Získat jako nového klienta velkého prodejce dánských bytových doplňků a nábytku je její šance. Protože práce je pro ni vším. Proto musí absolvovat cestu do Kodaně. Co se zprvu zdá jako otravný PR výlet pro hrstku ještě otravnějších novinářů, jehož jediným účelem je získání zakázky pro Kate, se nakonec změní v cestu, která všem účastníkům změní životy. Během poznávání krás Kodaně a dánského přístupu k životu poznávají novináři i Kate sami sebe. A nakonec se ukáže, že všichni získali mnohem víc než jen námět na články nebo pracovní příležitost.“
Základní informace o knize:
Titul Kavárna v Kodani byl vydán v originálu (The Little Café in Copenhagen) v roce 2018. U nás ji ve stejném roce přeložila Jana Chartier a o vydání se postaralo nakladatelství Grada pod značkou COSMOPOLIS. Jak jsem již poznamenala výše, jedná se o první díl trilogie, jež nese poetický název Romantické útěky. Pokud vás recenze zaujme a rádi byste si román pořídili a přečetli, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství Grada. Pokud máte v oblibě e-knihy, ani vy nebudete zklamaní. Kavárnu v Kodani najdete v sortimentu portálů Palmknihy i eReading.
Recenze knihy:
Tuto knihu jsem si pro recenzi nevybrala jen tak náhodou. Než jsem se do ní sama pustila, povšimla jsem si několika recenzí, jež knihu hodnotily velmi pozitivně. Byla jsem zvědavá, jak titul zapůsobí na mě, a proto jsem při výběru vůbec netápala a ihned jsem měla jasno, že chci zrovna tuto. S ohledem na avizované názory předchozích čtenářů jsem byla plná očekávání a zvědavosti, avšak i strachu, že se mi dílo nebude líbit. Přiznám se ale, že, ještě než jsem se pustila do četby, jsem se zamilovala do kouzelné obálky, z níž vyzařuje útulnost prostředí a láska. Mohu tedy konstatovat, že přesně vystihuje atmosféru vyprávění. Dalším faktorem, jenž vás přiměje k četbě, je poutavá anotace, která nastiňuje, co se bude dít, ale neprozradí více, než by měla.
Ač se jedná o romantický román, nemohu říci, že by byl prvoplánový a jen o tom, jak žena hledá muže, či naopak. Tady je to úplně jinak. I když se objevují romantické pasáže a pár sexuálních scén, je příběh spíše vystavěn na zážitcích z cestování a na objevování hygge. Mnozí z nás mají o tomto životním stylu představy, jež se nestřetávají se skutečností, až si přečtete tento román, teprve tehdy pochopíte, o čem tento trend je. Na ploše celého příběhu můžeme sledovat radosti a strasti hned několika hrdinů. Často z vyprávění prýští celá řada emocí, jež se projevují v chování postav. Tyto emoce na mě působily velmi silně, ale nemusí tomu tak nutně být u každého čtenáře. Hodně záleží na jeho momentálním psychickém rozpoložení.
Hlavní hrdinkou románu je Kate, která je úspěšnou manažerkou v jedné velké PR firmě. Již delší dobu protagonistka touží po povýšení, ale nepodaří se jí to. Pro to, aby získala místo svých snů, musí podniknout cestu do Kodaně, kde bude trávit týden s několika novináři. Zde se začne rozvíjet zajímavá a často hodně zábavná zápletka. Podaří se Kate onen postup výše, nebo se svého snu vzdá a změní svůj dosavadní život o 180°? To jistě zjistíte sami při své interpretaci.
Způsob vyprávění mě uchvátil, protože se na stránkách knihy pořád něco dělo a autorka mě nenechala ani vteřinku vydechnout. Příběh mi tedy utíkal velmi rychle, protože byl strhující, čtivý a živý. Jednotlivé kapitoly jsem doslova hltala, a to i přesto, že byly některé trošku delší. Vypravěčkou příběhu byla sama Kate, která nám svýma očima dává nahlédnout na všechny události, ale také nás nechá poznat své pocity, charakter a celkově samu sebe. Čtenář je tedy přímo účastný všemu, co se v příběhu odehrává. Vypravěč je ryze subjektivní, tedy v ich-formě, a děj je odvyprávěn v minulém čase a doplněn o množství oživujících dialogů, jež dodávají vyprávění patřičný šmrnc. Kromě toho je použito i mnoho popisů a charakteristik, jež se ale velmi dobře čtou a čtenáře nezahlcují.
Titul je rozdělen do tří částí, jež se dále dělí na několik kapitol a ty se potom štěpí ještě na dílčí podkapitoly. Vyprávění nepředchází žádné úvodní slovo, a proto jsme hned vrženi do děje. Postupně se sžijete s hlavní protagonistkou a prožijete s ní doslova smršť událostí. Dohromady má kniha 33 kapitol a je uzavřena epilogem a poděkováním. Čtení románu je jednoduché a zábavné, protože v něm objevíte spoustu vtipných pasáží.
Postavy v románu jsou různé, ale všechny jsou popsány vcelku hluboko. Nejvíce se autorka věnovala samotné Kate, protože skrze ni sledujeme vše, co se v příběhu odehrává. Všechny postavy dění kolem hlavní protagonistky nějakým způsobem ovlivňují. Některé více, jiné méně, vždy to ale stojí za to.
Svazek má celkem 352 stránek a čte se velmi dobře. Po grafické stránce jsem byla spokojená, protože bylo použito velkých patkových písmen, při jejichž čtení mohou oči snadno putovat po jednotlivých řádcích a nejsou nijak zatěžovány. Jednotlivé odstavce byly zarovnány do bloku. Jediné, co může působit rušivým dojmem je nadpis jednotlivých kapitol, jenž je vyveden jiným fontem.
Po gramatické a jazykové stránce mě však román trošku zklamal, protože obsahoval vcelku velké množství chyb. Místy bylo vynecháno, nebo naopak přidáno písmeno, někde chyběly čárky a objevilo se i pár pravopisných chyb. Některé z chyb působily rušivým dojmem, ale takových případů bylo jen mizivé množství, a tak jsem si dílo mohla užít plnými doušky.
Moje subjektivní hodnocení románu Kavárna v Kodani je vesměs pozitivní. Četbu jsem si užila od samého začátku až do úplného konce, protože se po celou dobu něco dělo a nebyla chvilka, kdy bych se nudila. Mám ráda díla, při jejichž četbě mohu cestovat a dozvědět se nové informace nebo se něco přiučit. V této knize možností bylo dost. Jednou z takových příležitostí byly i informace o hygge, ač jsem o tomto životním stylu četla mnohé, vždy jsem měla pocit podobný jako Ben, jeden z hrdinů knihy. Až po dočtení ona skepse zmizela a vystřídalo ji porozumění a chuť hygge vyzkoušet na vlastní kůži. Je však velmi důležité sdělit, že kniha není reklamou na dánský životní styl. Způsob, jakým autorka příběh odvyprávěla, byl zajímavý a živý. Použila celou řadu zajímavých témat, ať už se jedná o vaření, sociální vztahy, nebo o pracovní povinnosti a spoustu dalších. Dílo hodnotím krásnými 95 %.
Titul s radostí doporučím všem čtenářům, kteří si z četby rádi odnesou přidanou hodnotu a něco nového se naučí, ale také těm, kteří chtějí zažít cestu po Kodani plnou emotivních chvil a vtipných zvratů.
COSMOPOLIS vznikl v roce 2015 jako značka Nakladatelského domu GRADA specializovaná na široký výběr kvalitní světové i české krásné literatury různých žánrů. Knihy s logem COSMOPOLIS napovídají, že čtenář drží v ruce beletristický titul, který i nadále udržuje vysoké standardy kvality. Logo nové značky v sobě nese více významů: hřbety stojících knih, živoucí město i rytmus. Značka tady přináší svým čtenářům knihy z celého světa a drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů a stylů ostatně ilustruje nejen logo, ale i motto redakce beletrie – KNIHY PLNÉ EMOCÍ.
PalmKnihy jsou největším a nejstarším obchodem s elektronickými knihami v České republice. Téměř dvanáct tisíc titulů od více než šest seti nakladatelství doplňuje také široká nabídka audioknih. Přehledný a intuitivní eshop umožňuje okamžitý a jednoduchý nákup e-knih, které můžete začít číst ještě dnes. Dostupnost všech formátů e-knih zajišťuje podporu všem zařízením, od čteček až po počítače nebo mobily. Na Palmknihách navíc najdete i stovky titulů zcela zdarma. Široký záběr slevových akcí učiní každou e-knihu dostupnou, díky předprodejům pak první stránky novinek ochutnáte mnohem dřív, než se kniha objeví na pultech.
Vážení čtenáři, blíží se nám konec roku a myslím si, že by bylo skvělé, rozloučit se s ním velkolepě, pokud možno s úsměvem na tváři. Ten vám zajisté vykouzlí kniha, kterou bych vám ráda představila prostřednictvím této recenze. Jedná se o knihu Zdeňka Svěráka, kterého jistě všichni známe minimálně z televize. Jeho příběhy jsou plné vzpomínek na dětství a mládí, což se projevuje nejen ve filmech, k nimž napsal scénář a režisérské taktovky se ujal jeho syn, ale také v knihách. V této recenzi si představíme jeho novinku Strážce nádrže, jež vyšla na podzim v nakladatelství Grada pod značkou COSMOPOLIS.
Něco málo o autorovi:
Zdeněk Svěrák je známým a populárním českým humoristou, scénáristou, textařem, hercem a dramatikem. Kromě toho, že píše knihy a filmové a divadelní scénáře, je sám hercem. Dlouhá léta působí v divadle Járy Cimrmana. Nejprve se však věnoval profesi, kterou vystudoval – učitelství. Vyučoval český jazyk. Vztah k rodnému jazyku je na jeho díle znát. Dále pracoval jako redaktor Československého rozhlasu. V sedmdesátých letech se ale začal věnovat skládání textů k písním, psaní filmových a divadelních scénářů. Coby hudebník spojil své síly s Jaroslavem Uhlířem, s nímž spolupracuje dodnes. Jejich písně pro děti jsou velmi známé. Co se týče literární tvorby, napsal Zdeněk Svěrák mnoho knih pro děti a v poslední době sepsal i několik knih pro dospělé. Jeho dílo oplývá humorem a lehkostí.
„Starý strážce vodní nádrže Jiří Smrček si dopisuje s generálním ředitelem povodí. Jsou to zprávy o stavu přehrady, ale také o stavu jeho duše. Nevadí, že ředitel ani na jeden z jeho 23 dopisů neodpoví. Smrček, bývalý venkovský učitel, na sebe prozrazuje i věci, které každému nesvěříme. Je zjitřený úkolem, který ho zaskočil: má najít mezi spoluobčany obce Horní Znělá svého nástupce. Bude to plukovník Dekl, nebo někdo jiný? Je možné, aby to bylo veselé čtení? Pokusil jsem se o to. Z. Svěrák k novým textům dodává: „Celý život nosím u sebe notýsek, kam si zapisuji nejrůznější krátké poznámky o tom, co mi přijde zajímavé, co jsem viděl, prožil nebo co mi někdo vyprávěl. Nedávno jsem si řekl, že bych se na to měl zpětně podívat a události si připomenout, případně se z těch poznámek inspirovat. Když jsem je začal pročítat, tak jsem zjistil, že téměř 90 % je nepoužitelných, no a z toho zbytku je tato nová kniha.“
Základní informace o knize:
Titul Strážce nádrže byl vydán v roce 2018 nakladatelstvím Grada pod značkou COSMOPOLIS. Jedná se o humoristické dílo, které pohladí po duši a vykouzlí úsměv na tváři. Pokud vás recenze zaujme a rádi byste si knihu pořídili a přečetli, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství Grada.
Recenze knihy:
První, o čem bych se měla zmínit hned na začátku a co přitáhne čtenářovu pozornost na první pohled, je obálka knihy. Pokud jste se již někdy s autorovou tvorbou setkali, jistě si vzpomenete, že přebaly jeho knih oplývají jednoduchostí. Většinou jsou bílé, dominuje jim název a jméno autora a potom se objevuje drobný obrázek, který může, ale nemusí zcela vypovídat o obsahu knihy. Stejně tomu je i v případě Strážce nádrže. Ač se moc nedá mluvit o originalitě zpracování, protože autorovy tituly vypadají stejně, musím říci, že nadchne jednoduchost, jež se snoubí s humorem. Z tohoto vyplývá, že na obálce nic nepůsobí rušivým dojmem.
Co je však na díle originální, to je samotný děj. Nejedná se totiž o běžné odvyprávění. Setkáváme se tu s dopisovou formou, kdy hlavní postava (Jiří Smrček, strážce nádrže) píše fiktivní postavě generálního ředitele povodí své postřehy a vzpomínky. Společně s adresátem tyto dopisy čte ředitelova manželka, ale i čtenáři. Ti ze čtenářů, kteří dobře znají autora a zajímají se o jeho život, s největší pravděpodobností najdou hned několik autobiografických rysů. Nicméně stále je důležité brát dílo coby fikci.
Příběhu nepředchází žádný úvod, ihned je tedy čtenář vržen do vyprávění plného humorných okamžiků. Dopisy jsou přímočaré, tudíž si nebudete muset žádné informace domýšlet a nic nebude ztěžovat interpretaci díla. Příběhy jsou čtivé a jedná se o krátké dílčí texty, jež se pojí v poutavý celek.
Jiří Smrček je strážcem vodní nádrže Magda. Každý měsíc podává hlášení generálnímu řediteli povodí, k němuž pokaždé přikládá osobní dopis, v němž je zachyceno to, co aktuálně strážce trápí. Dopisů je v knize celkem 23, Smrček je píše i přesto, že zůstávají bez odezvy. Mimo to, co ho trápí na současné společnosti, se objevují informace i z historie. Mluví například o nástupu komunismu, o popravách, pádu Stalinova kultu osobnosti, o vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa atd. Z textu je tedy možné vycítit kritiku minulého režimu.
Co se týká postav, jsou to většinou figurky, o jejichž činech je vyprávěno, ale samy se v příběhu nijak neangažují. Veškerý popis je tedy subjektivně zabarven tím, jak charaktery vnímá strážce nádrže. Osobnost Jiřího Smrčka je popsána spíše jeho životním stylem a chováním. Nikde není přímo řečeno, jak vypadá. Nicméně o něm víme, že se pomalu chystá do důchodu. Hledá za sebe vhodnou náhradu.
Svazek jako takový bude hodně sympatický čtenářům, kteří nemají v oblibě obsáhlé tituly. Tento má pouhých 96 stran. Nenajdete tu ale jen text. Objevují se i krásné ilustrace Zdeňky Huškové st., které vyprávění dokreslují, dodávají mu šmrnc a oživují ho.
Text jako takový je živý a čte se velmi dobře. Je to taková jednohubka, která potěší a pobaví. Přečtete ji jedním dechem. Pokud ale máte rádi spíše knihy s hlubší myšlenkou, troufnu si tvrdit, že toto dílo vás neohromí. Jedná se spíše o odpočinkovou četbu, jež čtenáře donutí zavzpomínat. Pokud jste mladší a dobu minulého režimu jste nezažili, pomůže vám kniha v utvoření obrázku o těchto náročných časech.
Celý děj je odvyprávěn subjektivní ich-formou, a to očima strážce nádrže. Ten vám dá nahlédnout pod drobnohledem na tuto vcelku náročnou profesi, na jejímž správném provedení stojí životy mnoha lidí, žijících pod nádrží. Vypravěč je přímo účasten a popisuje mnoho různých situací. Ve vyprávění se objevuje sem tam nějaký dialog, ale s ohledem na živost zprostředkování děje to ani nevadí, že jich není více. Komika je zakódována v použitém jazyce a způsobu zachycení prchavých okamžiků.
Jazykově je dílo vyvedeno znamenitě. Vyjadřování odpovídá komunikaci staršího člověka, tudíž vše působí věrohodně. Na druhou stranu mi trošku vadí některé chyby, které se vyskytly. Jedná se o občas chybějící či přebývající písmena. Vše je ale autorem dopisů patřičně vysvětleno a autor knihy se tak od projevu své postavy distancuje. Strážce nádrže je vzorovým příkladem publikace, v níž je třeba od sebe rozeznat fiktivního autora (knižní postavu, vypravěče) od autora skutečného (Zdeněk Svěrák). V textu knihy se objevuje i vysvětlení, proč k častým chybám dochází. Jiří Smrček se učí psát na psacím stroji a občas mu nějaké to písmenko vypadne.
„Inženýr Anděl mi taktně naznačil, že byste uvítal, kdybych své osobní dopisy psal na počítači nebo na psacím stroji. Počítač nevlastním ani s ním neumím pracovat, a tak píši na staré mašině Remington a prosím, abyste omluvil překlepy a to, že některá písmena nedoléhají, jak by měla. Nevím, jestli je pravda, že si Vaše paní schovává mé kresby, nebo to pan inženýr uvedl jen proto, aby mě potěšil. Je-li tomu tak, rád občas nějkou přiložím, i když si myslím, že jsem byl možná jako učitel kreslení dobrý, ale jako kreslíř spíše průměrný.“
SVĚRÁK, ZDENĚK. Strážce nádrže. Praha 7: Grada Publishing, a. s., 2018. ISBN: 978-80-247-4184-0. s. 9
Knížka si mě mimo jiné získala i pro své grafické zpracování. Líbila se mi sazba textu do bloku s přiměřeně velkými patkovými písmeny, to přispívá k tomu, že se vyprávění velmi dobře čte a oči jsou krásně vedeny po řádcích. Každý z dopisů je od sebe odlišen. Oslovení adresáta a podpis Jiřího Smrčka jsou vyvedeny kurzivou. Nikdy tedy nebudeme tápat.
Moje subjektivní hodnocení knihy Strážce nádrže je pozitivní. I když jsem měla pár výtek k chybám v textu, avšak jejich důvod autor knihy lišácky vysvětlil a vyřešil, což je vidět v ukázce, kterou jste si mohli přečíst výše. Obdivuji slovní zásobu Zdeňka Svěráka, je znát, že rodný jazyk miluje a dokáže si se slovy různě pohrávat. Jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla přečíst, protože to byl netradiční zážitek, na který jsem se moc těšila. Nalákala mě jedna recenze, již jsem si přečetla zhruba před měsícem, když mi pak byl u COSMOPOLISu titul nabídnut, neváhala jsem a ihned jsem si tento skvost pro recenzi vybrala. Musím říci, že jsem byla mile překvapena a svého výběru jsem nelitovala. Originální forma zpracování knihy se mi moc líbila, a proto ji hodnotím krásnými 98 %.
Knihu mohu vřele doporučit milovníkům české literatury. Máte-li rádi humor, tak právě tento titul je pro vás tím pravým ořechovým.
Je to tu, malá Viki zase řádí a s ní i její tatínek, jenž všechny zábavné epizodky z rodinného života zachycuje. Je to až k nevíře, co takové malé dítě může zapříčinit. Martin Macek Cabicar se znovu přihlásil o slovo, tentokrát s třetím pokračováním série Dítě školkou povinné. Tentokrát knížka dostala podtitul Ze života andílků. Na počátku jsem byla trošku v rozpacích a nevěděla jsem důvod tohoto výběru, protože mi malá dívenka připadá spíše jako ďáblík. Když jsem se však pořádně začetla, věřte, že mě to nestálo žádné úsilí, záhada byla odhalena. Pokud vás zajímá, jak to s tím podtitulem je, zkuste si tuto sbírku povídek přečíst a uvidíte sami. Teď už je na čase, abychom se společně podívali na oficiální popis knihy.
„3. kniha v sérii Dítě školkou povinné. Další nálož úsměvných a hlavně vtipných příhod s nyní již čtyřletou Viki. S touto knížkou se budete chlámat, řehtat a slzet smíchy.“
Užili jste si první díl série vtipných příhod, jejichž hlavní aktérkou je malá Viki? Pokud ano, tak pojďte se mnou nahlédnout pod pokličku druhého dílu. Tentokrát knížka nese podtitul Jak čůrají nevěsty a můžete si být jisti, že vás její děj ani tentokrát nezklame. Malá divoška opět zatopí pod kotlíkem nejen svým rodičům, ale i ostatním lidem, kteří se jí přiblíží. Jak vše dopadne? Nechte se překvapit. Jedno vám mohu prozradit, vaše bránice opět bude silně podrážděná, budete slzet smíchy a určitě budete plni soucitu s rodiči malé dračice. Zároveň však budete mít i dostatek prostoru na nevěřícné kroutění hlavou nad hloupostí některých postav, jež se v díle náhodně objevují a zase mizí. Abych nezapomněla, rozhodně budete mít i dostatek prostoru k zamyšlení se nad svým vlastním rodičovstvím. Z některých chyb, jichž se dopustili druzí, se můžeme náležitě poučit. Mějte oči dokořán a užívejte si tuto bezvadnou knihu naplněnou úžasnými zážitky.
„Zažijte s čtyřletou Viki a jejím otcem na mateřské dovolené další neuvěřitelně humorné příhody. Autor M. M. Cabicar vypráví příběhy, které již baví statisíce lidí. Pobavte se i vy!“
Myslíte si, že je vaše dítko neposedné a zlobí až příliš? Občas byste se nejraději sebrali a odjeli hodně daleko a užívali si klidu? Věřte tomu, že určitě to není tak zlé, jak to vidíte. Někteří rodiče dokonce dokáží svoje trable s výchovou hodit na papír a svými zážitky potěší své čtenáře. K bestsellerům typu Deník moderního fotra a Deník fejsbukové matky přibývá další působivé dílo z rodinného života.
Knihu vydalo v roce 2015 nakladatelství Grada pod svou značkou Cosmopolis. Příběh seženete i v elektronické podobě, zakoupit jej můžete na stránkách portálu Palmknihy.cz.
O této e-knize jsem začala uvažovat hned po tom, co jsem si přečetla anotaci a bližší popis v časopisu Dobrodruh od knihkupectví Dobrovský. Již obálka je hodně zábavná, maminka na houpačce, tatínek v letadélku a malé děvčátko tomu celému vévodí. Obrázek, ale i název knihy výstižně představuje vše, co najdete v příběhu.
E-kniha se skládá z vcelku velkého množství humorných povídek. Na to, že má pouhých 184 stránek je cca 55 povídek opravdu hodně. Nicméně jedná se o povídky, které vás budou bavit, a to od prvního písmenka až do toho posledního. Jen tedy pozor na četbu na veřejnosti, lidé v okolí by si mohli ťukat na čela při každém výbuchu smíchu a věřte tomu, že jich bude hodně.
Tento typ literatury bych zařadila mezi rodinné kroniky, protože zachycují velmi věrně veškeré příhody, na něž by si každý chtěl ponechat vzpomínku až do konce svého života. Ještě opatřit knihu několika fotografiemi a bylo by to úplně nejskvělejší počtení i pro další generace rodiny :). Nicméně oceňuji to, že se autor chtěl odlišit od výše zmiňovaných dvou titulů a zůstal svůj. Jelikož se jedná o knihu zachycující rodinný život, vyskytuje se zejména retrospektivní kompozice. Vše je vyprávěno z pohledu autora a opatřeno velkým množstvím dialogů, jež dodávají vyprávění patřičnou šťávu. Tu dodávají ale také samotné nadpisy, již ty hodně vypovídají o tom, co se bude v následující kapitole dít, zároveň jsou ale neskonale vtipné.
E-kniha se mi četla téměř sama a těšila jsem se, jak to vše dopadne. Chvilkami jsem se bála o zdraví rodičů, chvilkami o zdraví malé Viki, ale vše dobře dopadlo, všichni přežili bez újmy. Všichni jsou obohaceni o spoustu materiálu pro pozdější vyprávění u rodinného krbu. Za to, že se s námi autor o tyto peprné zážitky podělil, si ode mě zasloužil nádherných 100 % a vřelá doporučení.
Bonusové info: Již vyšel i druhý díl, na který se velice těším, až si jej přečtu. A perlička… Letos by měl vyjít třetí díl.
Stručné shrnutí nakonec: Luxusní počtení ze života, které bych doporučila všem, kteří mají rádi vyprávění o rodinných trablích a kteří se při četbě rádi zasmějí. Ale také těm, které zajímá… Kdo nám pos**l Swarovského? Odpověď naleznete právě v této e-knize. Objevíte však i tipy a cenné rady, jak se při výchově dítěte nezbláznit.
Za poskytnutí recenzní e-knihy patří velké díky portálu Palmknihy.cz.
Pokud vás recenze zaujala, můžete si titul poříditzde.
Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
Žánr:
Humor, Literatura naučná,Psychologie a pedagogika
Rok vydání:
2015
Počet stran:
184
Nakladatelství:
Grada
ISBN:
9788024757834
Uložit
Manage Cookie Consent
To provide the best experiences, we use technologies like cookies to store and/or access device information. Consenting to these technologies will allow us to process data such as browsing behavior or unique IDs on this site. Not consenting or withdrawing consent, may adversely affect certain features and functions.
Functional
Vždy aktivní
The technical storage or access is strictly necessary for the legitimate purpose of enabling the use of a specific service explicitly requested by the subscriber or user, or for the sole purpose of carrying out the transmission of a communication over an electronic communications network.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistics
The technical storage or access that is used exclusively for statistical purposes.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
The technical storage or access is required to create user profiles to send advertising, or to track the user on a website or across several websites for similar marketing purposes.
Struktura knihy a její obsah
Jistě se ptáte, proč jsem sáhla zrovna po této knize. Když se mi ozvali z nakladatelství s nabídkou, zda bych nechtěla napsat recenzi některé z uvedených knih, tato mi padla do oka již svým názvem. Jelikož jsem studovala dějepis a tematika koncentračních táborů a druhé světové války jako takové patřily k mým oblíbeným, bylo mi tedy jasné, co mohu od titulu očekávat. Neváhala jsem a otevřela jsem si anotaci, jež mě utvrdila v mých domněnkách. Kromě názvu a anotace se mi také zalíbila zajímavě zpracovaná obálka svazku.
Je to tu, malá Viki zase řádí a s ní i její tatínek, jenž všechny zábavné epizodky z rodinného života zachycuje. Je to až k nevíře, co takové malé dítě může zapříčinit. Martin Macek Cabicar se znovu přihlásil o slovo, tentokrát s třetím pokračováním série Dítě školkou povinné. Tentokrát knížka dostala podtitul Ze života andílků. Na počátku jsem byla trošku v rozpacích a nevěděla jsem důvod tohoto výběru, protože mi malá dívenka připadá spíše jako ďáblík. Když jsem se však pořádně začetla, věřte, že mě to nestálo žádné úsilí, záhada byla odhalena. Pokud vás zajímá, jak to s tím podtitulem je, zkuste si tuto sbírku povídek přečíst a uvidíte sami. Teď už je na čase, abychom se společně podívali na oficiální popis knihy.
