Strážce nádrže – Zdeněk Svěrák

Vážení čtenáři, blíží se nám konec roku a myslím si, že by bylo skvělé, rozloučit se s ním velkolepě, pokud možno s úsměvem na tváři. Ten vám zajisté vykouzlí kniha, kterou bych vám ráda představila prostřednictvím této recenze. Jedná se o knihu Zdeňka Svěráka, kterého jistě všichni známe minimálně z televize. Jeho příběhy jsou plné vzpomínek na dětství a mládí, což se projevuje nejen ve filmech, k nimž napsal scénář a režisérské taktovky se ujal jeho syn, ale také v knihách. V této recenzi si představíme jeho novinku Strážce nádrže, jež vyšla na podzim v nakladatelství Grada pod značkou COSMOPOLIS.

Něco málo o autorovi:

Zdeněk Svěrák je známým a populárním českým humoristou, scénáristou, textařem, hercem a dramatikem. Kromě toho, že píše knihy a filmové a divadelní scénáře, je sám hercem. Dlouhá léta působí v divadle Járy Cimrmana. Nejprve se však věnoval profesi, kterou vystudoval – učitelství. Vyučoval český jazyk. Vztah k rodnému jazyku je na jeho díle znát. Dále pracoval jako redaktor Československého rozhlasu. V sedmdesátých letech se ale začal věnovat skládání textů k písním, psaní filmových a divadelních scénářů. Coby hudebník spojil své síly s Jaroslavem Uhlířem, s nímž spolupracuje dodnes. Jejich písně pro děti jsou velmi známé. Co se týče literární tvorby, napsal Zdeněk Svěrák mnoho knih pro děti a v poslední době sepsal i několik knih pro dospělé. Jeho dílo oplývá humorem a lehkostí.

Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

„Starý strážce vodní nádrže Jiří Smrček si dopisuje s generálním ředitelem povodí. Jsou to zprávy o stavu přehrady, ale také o stavu jeho duše. Nevadí, že ředitel ani na jeden z jeho 23 dopisů neodpoví. Smrček, bývalý venkovský učitel, na sebe prozrazuje i věci, které každému nesvěříme. Je zjitřený úkolem, který ho zaskočil: má najít mezi spoluobčany obce Horní Znělá svého nástupce. Bude to plukovník Dekl, nebo někdo jiný? Je možné, aby to bylo veselé čtení? Pokusil jsem se o to. Z. Svěrák k novým textům dodává: „Celý život nosím u sebe notýsek, kam si zapisuji nejrůznější krátké poznámky o tom, co mi přijde zajímavé, co jsem viděl, prožil nebo co mi někdo vyprávěl. Nedávno jsem si řekl, že bych se na to měl zpětně podívat a události si připomenout, případně se z těch poznámek inspirovat. Když jsem je začal pročítat, tak jsem zjistil, že téměř 90 % je nepoužitelných, no a z toho zbytku je tato nová kniha.“

Základní informace o knize:

Titul Strážce nádrže byl vydán v roce 2018 nakladatelstvím Grada pod značkou COSMOPOLIS. Jedná se o humoristické dílo, které pohladí po duši a vykouzlí úsměv na tváři. Pokud vás recenze zaujme a rádi byste si knihu pořídili a přečetli, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství Grada.

Recenze knihy:

První, o čem bych se měla zmínit hned na začátku a co přitáhne čtenářovu pozornost na první pohled, je obálka knihy. Pokud jste se již někdy s autorovou tvorbou setkali, jistě si vzpomenete, že přebaly jeho knih oplývají jednoduchostí. Většinou jsou bílé, dominuje jim název a jméno autora a potom se objevuje drobný obrázek, který může, ale nemusí zcela vypovídat o obsahu knihy. Stejně tomu je i v případě Strážce nádrže. Ač se moc nedá mluvit o originalitě zpracování, protože autorovy tituly vypadají stejně, musím říci, že nadchne jednoduchost, jež se snoubí s humorem. Z tohoto vyplývá, že na obálce nic nepůsobí rušivým dojmem.

Co je však na díle originální, to je samotný děj. Nejedná se totiž o běžné odvyprávění. Setkáváme se tu s dopisovou formou, kdy hlavní postava (Jiří Smrček, strážce nádrže) píše fiktivní postavě generálního ředitele povodí své postřehy a vzpomínky. Společně s adresátem tyto dopisy čte ředitelova manželka, ale i čtenáři. Ti ze čtenářů, kteří dobře znají autora a zajímají se o jeho život, s největší pravděpodobností najdou hned několik autobiografických rysů. Nicméně stále je důležité brát dílo coby fikci.

Příběhu nepředchází žádný úvod, ihned je tedy čtenář vržen do vyprávění plného humorných okamžiků. Dopisy jsou přímočaré, tudíž si nebudete muset žádné informace domýšlet a nic nebude ztěžovat interpretaci díla. Příběhy jsou čtivé a jedná se o krátké dílčí texty, jež se pojí v poutavý celek.

Jiří Smrček je strážcem vodní nádrže Magda. Každý měsíc podává hlášení generálnímu řediteli povodí, k němuž pokaždé přikládá osobní dopis, v němž je zachyceno to, co aktuálně strážce trápí. Dopisů je v knize celkem 23, Smrček je píše i přesto, že zůstávají bez odezvy. Mimo to, co ho trápí na současné společnosti, se objevují informace i z historie. Mluví například o nástupu komunismu, o popravách, pádu Stalinova kultu osobnosti, o vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa atd. Z textu je tedy možné vycítit kritiku minulého režimu.

Co se týká postav, jsou to většinou figurky, o jejichž činech je vyprávěno, ale samy se v příběhu nijak neangažují. Veškerý popis je tedy subjektivně zabarven tím, jak charaktery vnímá strážce nádrže. Osobnost Jiřího Smrčka je popsána spíše jeho životním stylem a chováním. Nikde není přímo řečeno, jak vypadá. Nicméně o něm víme, že se pomalu chystá do důchodu. Hledá za sebe vhodnou náhradu.

Svazek jako takový bude hodně sympatický čtenářům, kteří nemají v oblibě obsáhlé tituly. Tento má pouhých 96 stran. Nenajdete tu ale jen text. Objevují se i krásné ilustrace Zdeňky Huškové st., které vyprávění dokreslují, dodávají mu šmrnc a oživují ho.

Text jako takový je živý a čte se velmi dobře. Je to taková jednohubka, která potěší a pobaví. Přečtete ji jedním dechem. Pokud ale máte rádi spíše knihy s hlubší myšlenkou, troufnu si tvrdit, že toto dílo vás neohromí. Jedná se spíše o odpočinkovou četbu, jež čtenáře donutí zavzpomínat. Pokud jste mladší a dobu minulého režimu jste nezažili, pomůže vám kniha v utvoření obrázku o těchto náročných časech.

Celý děj je odvyprávěn subjektivní ich-formou, a to očima strážce nádrže. Ten vám dá nahlédnout pod drobnohledem na tuto vcelku náročnou profesi, na jejímž správném provedení stojí životy mnoha lidí, žijících pod nádrží. Vypravěč je přímo účasten a popisuje mnoho různých situací. Ve vyprávění se objevuje sem tam nějaký dialog, ale s ohledem na živost zprostředkování děje to ani nevadí, že jich není více. Komika je zakódována v použitém jazyce a způsobu zachycení prchavých okamžiků.

Jazykově je dílo vyvedeno znamenitě. Vyjadřování odpovídá komunikaci staršího člověka, tudíž vše působí věrohodně. Na druhou stranu mi trošku vadí některé chyby, které se vyskytly. Jedná se o občas chybějící či přebývající písmena. Vše je ale autorem dopisů patřičně vysvětleno a autor knihy se tak od projevu své postavy distancuje. Strážce nádrže je vzorovým příkladem publikace, v níž je třeba od sebe rozeznat fiktivního autora (knižní postavu, vypravěče) od autora skutečného (Zdeněk Svěrák). V textu knihy se objevuje i vysvětlení, proč k častým chybám dochází. Jiří Smrček se učí psát na psacím stroji a občas mu nějaké to písmenko vypadne.

„Inženýr Anděl mi taktně naznačil, že byste uvítal, kdybych své osobní dopisy psal na počítači nebo na psacím stroji. Počítač nevlastním ani s ním neumím pracovat, a tak píši na staré mašině Remington a prosím, abyste omluvil překlepy a to, že některá písmena nedoléhají, jak by měla. Nevím, jestli je pravda, že si Vaše paní schovává mé kresby, nebo to pan inženýr uvedl jen proto, aby mě potěšil. Je-li tomu tak, rád občas nějkou přiložím, i když si myslím, že jsem byl možná jako učitel kreslení dobrý, ale jako kreslíř spíše průměrný.“

SVĚRÁK, ZDENĚK. Strážce nádrže. Praha 7: Grada Publishing, a. s., 2018. ISBN: 978-80-247-4184-0. s. 9

Knížka si mě mimo jiné získala i pro své grafické zpracování. Líbila se mi sazba textu do bloku s přiměřeně velkými patkovými písmeny, to přispívá k tomu, že se vyprávění velmi dobře čte a oči jsou krásně vedeny po řádcích. Každý z dopisů je od sebe odlišen. Oslovení adresáta a podpis Jiřího Smrčka jsou vyvedeny kurzivou. Nikdy tedy nebudeme tápat.

Moje subjektivní hodnocení knihy Strážce nádrže je pozitivní. I když jsem měla pár výtek k chybám v textu, avšak jejich důvod autor knihy lišácky vysvětlil a vyřešil, což je vidět v ukázce, kterou jste si mohli přečíst výše. Obdivuji slovní zásobu Zdeňka Svěráka, je znát, že rodný jazyk miluje a dokáže si se slovy různě pohrávat. Jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla přečíst, protože to byl netradiční zážitek, na který jsem se moc těšila. Nalákala mě jedna recenze, již jsem si přečetla zhruba před měsícem, když mi pak byl u COSMOPOLISu titul nabídnut, neváhala jsem a ihned jsem si tento skvost pro recenzi vybrala. Musím říci, že jsem byla mile překvapena a svého výběru jsem nelitovala. Originální forma zpracování knihy se mi moc líbila, a proto ji hodnotím krásnými 98 %.

Knihu mohu vřele doporučit milovníkům české literatury. Máte-li rádi humor, tak právě tento titul je pro vás tím pravým ořechovým.

Bibliografické údaje (databazeknih.cz):

• COSMOPOLIS
• Grada
• kniha
• recenze
• recenze pro nakladatelství