Dítě školkou povinné: Jak čůrají nevěsty – Martin Macek Cabicar

Užili jste si první díl série vtipných příhod, jejichž hlavní aktérkou je malá Viki? Pokud ano, tak pojďte se mnou nahlédnout pod pokličku druhého dílu. Tentokrát knížka nese podtitul Jak čůrají nevěsty a můžete si být jisti, že vás její děj ani tentokrát nezklame. Malá divoška opět zatopí pod kotlíkem nejen svým rodičům, ale i ostatním lidem, kteří se jí přiblíží. Jak vše dopadne? Nechte se překvapit. Jedno vám mohu prozradit, vaše bránice opět bude silně podrážděná, budete slzet smíchy a určitě budete plni soucitu s rodiči malé dračice. Zároveň však budete mít i dostatek prostoru na nevěřícné kroutění hlavou nad hloupostí některých postav, jež se v díle náhodně objevují a zase mizí. Abych nezapomněla, rozhodně budete mít i dostatek prostoru k zamyšlení se nad svým vlastním rodičovstvím. Z některých chyb, jichž se dopustili druzí, se můžeme náležitě poučit. Mějte oči dokořán a užívejte si tuto bezvadnou knihu naplněnou úžasnými zážitky.

Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

„Zažijte s čtyřletou Viki a jejím otcem na mateřské dovolené další neuvěřitelně humorné příhody. Autor M. M. Cabicar vypráví příběhy, které již baví statisíce lidí. Pobavte se i vy!“

Knihu, již bych vám ráda prostřednictvím této recenze představila, vydala v roce 2016 nakladatelství Grada pod svou značkou COSMOPOLIS. Jedná se již o druhý díl série Dítě školkou povinné, koncem roku 2016 pak vyšel ještě i třetí díl s podtitulem Ze života andílků, avšak o tom někdy příště. Pokud jste příznivci elektronické formy, můžete titul sehnat i na stránkách portálu Palmknihy.cz.

Po přečtení druhého dílu této série jsem toužila hodně dlouho. Ač jsem věděla, že ji Palmknihy již v sortimentu mají, řekla jsem si, že by byla hloupost, začít číst ihned po dočtení prvního dílu. Obávala jsem se jistého ovlivnění názoru. Když na to zpětně hledím, myslím si, že jsem udělala dobře. S určitým odstupem jsem si příhody mohla užít mnohem více. Svým způsobem jsem získala i diametrálně odlišný pohled na věc a oprostila jsem se od zajetých kolejí, do nichž bych určitě najela.

Než jsem se do knihy začetla, opět jsem velkou pozornost věnovala obálce. Té opět vévodí krásné usměvavé děvčátko. Dále pak můžete spatřit medvídka vznášejícího se na balonkách a v pravé dolní části pak nevěstu na toaletě. Celé vyobrazení krásně vypovídá a monitoruje vše, co se v knize odehraje. Na obálce najdete vtip, nadhled, pohodu, klid a lásku. Ano, přesně toto všechno z výjevu prýští.

Celá kniha má opět pouhých 184 stran, na nichž se odehrává přes 50 povídek. Některé jsou obsáhlejší, jiné kratší, ale všechny mají jedno společné. Neskutečnou dávku humoru. Věřte tomu, že při čtení nebudete mít pocit nudy a budete si užívat okouzlujícího příběhu od samého počátku až do úplného konce. Výbuchy smíchu a s tím spojené slzení jsou zaručeny. Nevšední vtip si určitě úžasně užijete. Jen tedy pozor na čtení na veřejnosti, vaše okolí by k vašemu veselí vyvolanému touto knihou nemuselo mít pochopení.

Neskutečně oceňuji to, že autor pokračuje ve svém úsilí zachovat vzpomínky na dětství své dcerky. V knize se však nesetkáváme jen s popisem jejího dětství. Občas si můžeme užít zajímavých zážitků jejích rodičů, které jsou často také velice vtipné. Přestože se jedná o rodinnou kroniku, tak mohu s klidným svědomím říci, že je pro mě překvapující vybraný styl a zároveň použití spisovného jazyka. Od této literatury často čtenář může očekávat obecnou a místy až hovorovou češtinu.

Celá kniha je postavena zejména na retrospektivní kompozici, která zachycuje vzpomínky autora. Celý děj monitoruje autorův pohled na věc a sledovat můžeme i autorovy názory na rodičovství, ale i spoustu dalších problémů. Svoje postoje a stanoviska pak můžete krásně porovnat a případně se nad sebou zamyslet. Příhody jsou vyprávěny v ich-formě, opepřeny jsou pak o velké množství dialogů. Vypovídající hodnotu pak mají i jednotlivé nadpisy. V nich se vždy čtenář v jednoduchém rámci seznámí s tím, co jej v další kapitole čeká. Zajímavé mi přišly i ilustrace, kterými byl v tomto dílu doprovázen každý nadpis. Setkat se můžete například s plyšovým medvídkem, panenkou, ale i spousty dalších.

Musím říci, že jsem si čtení knihy neskutečně užívala. Dalo by se říci, že se mi četla téměř sama. Oslovila mě opět svou jednoduchostí, správně zvolenými slovy a neodmyslitelnou dávkou humoru. To vše se pro mě tak nějak automaticky stalo synonymem pro jméno autora. Příhody jsou opravdu strhující a věřím tomu, že běžný čtenář by mohl mít knihu přečtenou klidně za pouhých pár hodin. Velice si vážím toho, že se s námi čtenáři autor opět podělil o rodinné zážitky. Musím říci, že některé příhody hodně předčily můj čtenářský zážitek z prvního dílu, proto už se teď neskutečně těším na třetí díl a jsem zvědavá, co s malou dračicí prožijeme v Životě andílků. Již poslední kapitola druhého dílu trošku napovídá, ale… Nechme se překvapit.

Za neskutečný zážitek plný nekontrolovatelných výbuchů smíchu, ale také za množství obohacujících myšlenek patří samotnému autorovi velké poděkování a také patřičné hodnocení. Musím však ocenit i to, že knihy můžete číst v jakémkoliv pořadí, protože mají volnou návaznost a nevyžadují, aby je čtenář četl postupně. Toto dílo si ode mě zasloužilo nádherných 100 % a vřelá doporučení k tomu. U žádné knihy jsem se totiž nepobavila tolik, jako právě u série o malé divošce Viki. Občas mi to nedalo a kroutila jsem nevěřícně hlavou nad tím, jak něco podobného může dokázat provést nebo vymyslet malá dívenka. Myslím si, že žádný autor zatím nedokázal dítě nahlédnout s takovým nadhledem jako právě Martin Macek Cabicar. Smekám pomyslný klobouk.

Za poskytnutí recenzní e-knihy patří velké poděkování portálu Palmknihy.cz. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste přišli na kloub tomu, jak čůrají nevěsty, můžete si publikaci pořídit v elektronické podobě zde.

Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

Uložit

Uložit

• COSMOPOLIS
• Grada
• Palmknihy.cz
• recenze
• recenze pro nakladatelství