Putování vesmírem i smrtí
Sbírka Karmatikon od Pavla Sebastiana Hušky, napsaná v letech 2018–2019, představuje čtenáři neobyčejné spojení lyrického a epického žánru. Už samotná obálka slibuje daleké vesmírné putování, které se však neodehrává jen ve vnějším prostoru, ale především ve vnitřním světě lyrického subjektu. V jeho nitru čtenář objevuje tajuplné obrazy, filozofické úvahy i hluboké emoce, jejichž hlavním motivem je smrt – ne však jako konec, ale jako brána k pochopení.
(Pokračování textu…)
Úvod do děje a hlavní téma knihy
Vyprávění je převážně realizováno v minulém čase. Pro zvýšení napětí, ale i pro vnitřní monology či polopřímou řeč je využito přítomného času. Budoucí čas se objevuje velmi málo. Tyto vyprávěcí postupy přispívají k atraktivitě a autenticitě vyprávění. Napětí je pak realizováno zejména pomocí krátkých a úderných vět či výpovědí. Avšak poměrně často se objevují i delší textové celky, které slouží ke zpomalení toku děje. Tyto věty jsou převážně vyvedeny v popisném slohovém postupu. Nejčastěji jde o charakteristiky postav, popisy situací, času a prostředí. Upozorním, že dějová náročnost může vést k tomu, že budete muset knihu na chvíli odložit, vydýchat se a znovu se začíst. Román jako celek se však čte velmi dobře.
Hlavní hrdinkou nového románu Markéty Harasimové je Marika. Která je mladou, pohlednou a perspektivní ženou. V době, kdy se s ní setkává čtenář poprvé, žije sama v bytě a společnost jí tam dělají dvě milované kočky. Její život nabírá na obrátkách, když se potká s Josefem. Oba pracují ve stejné firmě, akorát každý v jiné pobočce. Josef Marice odhalí svou třináctou komnatu, jež ženě změní život od základu. Netuší však ještě, že to není všechno a že ještě stále se nepropadla na úplné dno. Co s sebou přinese svatba, na niž se těší? Jak se změní její život? Odpovědi nejen na tyto otázky získáte, když se začtete do tohoto strhujícího, poutavého, čtivého a oči otevírajícího psychothrilleru.
Co se týká tematiky, tentokrát autorka zabrousila do vod masových vražd, psychopatologických rysů osobnosti, náměsíčnosti, ale těšit se můžete i na, troufnu si tvrdit, stálé téma mezilidských vztahů. Těch témat je však mnohem více a jsou rozpracována do hloubky. Jejich vyhledání ponechám na vaší četbě a interpretaci. Tvorba spoilerů pochopitelně není cílem této recenze. Ještě upozorním na fakt, že autorka jde vždycky až do jádra problematiky a o zvolená témata se zajímá a konzultuje je s odborníky z praxe, což je rozhodně velkým přínosem.
Markéta Harasimová velmi ráda pracuje s různorodými tématy, potvrzuje to i její novinka 
Příběh je, jak jsme zvyklý u platformy nakladatelství MaHa, vepsán do různě dlouhých kapitol, jež jsou číslovány. Čtenář tudíž dopředu neví, o čem daná kapitola bude. Vypravěč dění kolem Lindy sleduje zpovzdálí a je realizován objektivizovanou er-formou, která je občas nabourávána polopřímou řečí (Lindiny myšlenky/vnitřní hlas) či přímou řečí realizovanou mezi jednotlivými postavami. S ohledem na to, že je text vepsán do různě dlouhých kapitol, tak ty delší jsou nabourávány vynechaným řádkem, což dopomáhá k tomu, že se vyprávění posouvá dále. Kompozice je chronologická, i když je nutné zmínit i fakt, že prolog je kapitolou, která se v textu objeví znovu, tudíž můžeme mluvit o retrospektivě. V retrospektivních pasážích autorka sází zejména na vzpomínky hlavní postavy, jež ji na jednu stranu v těžkých chvílích utápí, ale jindy ji zase pomáhají k tomu, aby se vyšvihla ze dna. Styl Markéty Harasimové ruku v ruce s kompozicí, tematikou a náměty doslova přiková čtenáře do křesla. Popisované situace jsou živé a hodně realistické, takže si je čtenář může poměrně snadno představovat. Vyprávění je díky tomu věrohodné, procítěné, plastické a barvité. Z jeho autenticity až běhá mráz po zádech. Celkově vše přispívá k tomu, že je čtenář snadno vtažen do děje, což je zapříčiněno konkrétně aktivací jeho fantazie.
Příběh je tentokrát vepsán do krátkých kapitol, jež nesou název, který odvolává k tomu, co se v následujících stránkách odehraje. Jelikož jsou kapitoly krátké a vypravěč, jímž je sama Beáta, sleduje jen to, co se děje kolem ní samotné a kočky Packy, nebylo nutné text nijak nabourávat pomlkami v podobě vynechaných řádků, na což jsme z jiných románů autorky zvyklí. Kompozice je chronologická a jen občas se objevují pasáže retrospektivní, v nichž vypravěčka zprostředkovává své vzpomínky. Kromě kompozičního zpracování, tematiky a námětů hodně přispívá k lehkosti příběhu i styl psaní Markéty Harasimové. Její popisy jsou živé, poměrně často se objevují i humorné situace. Vyprávění je plastické, barvité, věrohodné a procítěné. Děj tedy působí autenticky. Čtenář je díky těmto postupům snadno vtažen do centra dění, k čemuž také přispívá aktivace čtenářovy fantazie. Jedním z charakteristických prvků autorčiny tvorby jsou tzv. vnitřní monology, s jejichž pomocí snadno zjistíme, co si postava myslí a jak se cítí. V případě této novely máme přímý vhled do postavy hlavní protagonistky.
Po tematické stránce se básně zabývají převážně životem a vším, co může člověka v jeho průběhu potkat. Námět je filosofický a při interpretaci vede čtenáře k tomu, aby přemýšlel nad svým vlastním žitím. Některé básně jsou výrazné pro svou melancholii až smutek, lásku a moudrost. Ale jsou tu i takové, jež svým způsobem člověka posunou v jistém smyslu dále a navedou jej na správnou cestu. V některých básních můžeme vnímat poučný až výkladový charakter. Sbírku jsem četla hned něklikrát. U básní je to téměř nutnost, protože při jednom čtení toho spousta unikne, což je škoda. Kromě toho se mi texty líbily a zaujalo mě, že autor použil též citací starověkých filosofů, jako byl například Sokratés. Musím konstatovat, že se při každém čtení vždy částečně změní vyznění jednotlivých básní, důvodem je čtenářovo aktuální rozpoložení. Opět se mi potvrdilo, že poezie je kouzelná pro svou rozmanitost porozumění. Není potom nutné dodávat, že si z vícečetné interpretace odnesete mnohem lepší čtenářský požitek.
