Krátce před koncem loňského roku se jistě zaradoval každý příznivec Markéty Harasimové. Důvodem k radosti bylo vydání jejího nového thrilleru s názvem Slovo proti slovu. Tento román byl vydán opět pod hlavičkou autorčina nakladatelství MaHa. Ráda bych vám tuto novinku představila prostřednictvím dnešní recenze. S ohledem na to, že jsem přečetla téměř všechny knihy, jež autorka napsala, mám možnost srovnání. Musím konstatovat, že titul se od všech ostatních opět v mnoha ohledech liší. Tematikou i námětem autorka znovu sahá po jiném kalibru, jenž je tentokrát snad ještě údernější než kdy předtím. Kniha je plná intrik, napětí, strachu a rozjitřených emocí, ale objeví se i pár příjemných okamžiků, jež jsou, jak už z textu vyplývá, spíše upozaděny. Pokud by mělo dojít k žánrovému vymezení, knihu bez zaváhání zařadím k psychothrillerům.
Něco málo o autorce (zdroj: cbdb.cz):
Markéta Harasimová je autorka, jež si vydobyla své místo na poli české literární scény. Na svém kontě má pod hlavičkou vlastního nakladatelství MaHa vydaných dvanáct titulů pro dospělé čtenáře (Poháry touhy, Osmnáct, Potemnělý ráj, Černá vdova, Doktorka Viktorie, Purpurové doteky, Hedvábná past, Vůně noci, Klinická smrt, Smrtelný hřích, Jak chutná strach,Volným pádem a v této recenzi zmiňované Slovo proti slovu), dva dětské a nově jeden romantický pro dospělé pak vyšly pod taktovkou nakladatelství Bookmedia (Z deníku kočičky Ťapičky, Koťátka kočičky Ťapičky a Na kočičí svědomí), celkově je však těch titulů dvacet osm a perličkou je, že do roku 2014 vydala celkem deset titulů bez toho, aniž by měla vystudovanou školu s humanitním zaměřením. Její vývoj je na románech zajisté znát. Neustále obměňuje témata a snaží se v dějích vyobrazovat dnešní dobu a život v ní. Její příběhy jsou čtivé, napínavé a svižně ubíhající. Stěžejními tématy jsou problematika sociálních vztahů, láska a milostné vzplanutí či detektivní zápletky.
Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
„Gita prochází radostným životním obdobím – těší se na svatbu, její kariéra je na vzestupu a ačkoli to neplánovala, zjistí, že se svým snoubencem čeká miminko. Stačí však jediný firemní večírek, a všechno je rázem vzhůru nohama. Mladá žena se stává obětí znásilnění, které ji silně traumatizuje. Nejraději ze všeho by otřesný zážitek vygumovala z paměti, ale rovněž chce docílit spravedlnosti, a proto se rozhodne incident řešit oficiální cestou. Dočká se však tvrdého prozření, když narazí na laxní přístup ze strany policejních orgánů, a následně dokonce nepochopení vlastního snoubence, v jehož podporu věřila. Přichází depresivní propady, které vedou k bolestné ztrátě očekávaného dítěte, a nakonec Gitu šokuje rozchod, jenž je pro ni tou pověstnou poslední kapkou. Jelikož světská spravedlnost, zdá se, neexistuje, rozhodne se vzít ji do vlastních rukou a pomstít svůj zdevastovaný život po svém. Identitu násilníka zná a je odhodlaná jít i přes mrtvoly. Když na to přijde, nezastaví se ani před vraždou… Nemá už přece co ztratit.“
Základní informace o knize:
Psychothriller Slovo proti slovu vyšel v polovině listopadu 2022 pod taktovkou nakladatelství MaHa. Pokud vás recenze zaujme a budete si chtít titul pořídit a přečíst, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství. Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Markétě Harasimové a nakladatelství MaHa.
Recenze knihy:
Hlavní protagonistkou nového románu Markéty Harasimové je Gita Mindlová. Která je mladou a pohlednou ženou. Její život je poklidný a naplněný láskou. Žije se svým přítelem Adamem a užívají si společného soužití plnými doušky. Nic ale není stálé. Vše se zlomí ve chvíli, kdy na firemním večírku narazí na Norberta Chrta. Podaří se Gitě získat zpět pevnou půdu pod nohama? Podaří se jí vyhrát ve zdánlivě nerovném boji? Odpovědi na tyto otázky získáte, když se začtete do tohoto strhujícího, čtivého a velmi poutavého psychothrilleru.
Markéta Harasimová na své čtenáře vytasila snad ještě vyšší kalibr než kdy dříve. Text je naplněn spoustou emocí. Čtenář je napínán jako struna na base, hrůzou ani nemůže v některých případech dýchat, a to zejména tehdy, když se před jeho očima odehrávají násilné scény. Těch tu není tentokrát moc, ale myslím si, že to je pro navození odpovídající atmosféry dostačující. Rozhodně se jedná o četbu pro milovníky thrillerů a psychologických románů, kterým nevadí tematika násilných scén. Není to nic pro slabší povahy.
Markéta Harasimová velmi ráda pracuje s různorodými tématy, potvrzuje to i její novinka Slovo proti slovu. Tentokrát se pustila do mezilidských vztahů na pracovišti, dále rozpracovala téma rodinného života či zprvu nechtěného těhotenství. Těch témat je pochopitelně mnohem více, ale kdybych je začala jmenovat vytvořila bych nechtěné spoilery, proto nechám vyhledání dalších na vaší interpretaci.
Příběh je rozpracován v různě dlouhých kapitolách, na což jsme z knih Markéty Harasimové již zvyklí. S ohledem na to, že jsou epizody pouze číslovány, nemůže čtenář dopředu odhadnout, o čem následující text bude. Co se týká vypravěče, ten opět krouží kolem hlavní hrdinky a veškeré dění sleduje zpovzdálí. Je realizován er-formou, která je nabourávána polopřímou řečí, v níž postavy přemýšlí o tom, co by udělaly, kdyby… Objevuje se ale i množství přímé řeči, jíž mezi sebou postavy promlouvají. Kapitoly s ohledem na svou délku jsou dále členěny do kratších celků, jež jsou znatelné díky vynechanému řádku a následnému dějovému posunu.
Kompozice je chronologická s občasnými paralelními odbočkami, v nichž například nahlédneme do života a myšlenek pachatele. V tomto titulu však těchto odboček není tolik. Stejně jako v ostatních autorčiných románech uvádí do děje prolog, jenž se v průběhu děje zopakuje znovu, je to výborná sonda a návnada na to, co nás ve vyprávění čeká. Tento fakt dokládá to, že se tu pracuje hojně i s retrospektivou, konkrétně například ve vzpomínkách. Pro hlavní hrdinku jsou povětšinou smutné a trýznivé, na druhou stranu ale mohou sloužit jako hnací motor.
Autorčin styl už je tak vybroušený, že vás upoutá do křesla a nepustí vás do té doby, dokud nezjistíte, jak to všechno dopadlo. Markéta Harasimová veškeré situace popisuje tak, že působí živě a realisticky, tím pádem si je čtenář může snadno představit, čímž se vyprávění stává věrohodným, barvitým, procítěným a plastickým. Autenticita až nahání husí kůži. Díky tomu je čtenář poměrně snadno vtažen do děje.
V románu se tentokrát objeví jen malé množství postav. Jen čtyři z nich jsou charakterizovány do větší hloubky, protože do děje zasahují téměř po celou dobu děje. Mezi ně můžeme zařadit Gitu, Chrta, Gitinu kamarádku Kamilu a Adama. Ostatní postavy jsou spíše epizodní, a proto je autorka rozpracovala jen povrchně.
Jak jsem již uvedla výše, autorka pro své vyprávění zvolila objektivizovanou er-formu v minulém čase. V případě, že bylo potřeba navýšit napětí, tak bylo použito přítomného času. Budoucí čas se objevuje převážně v polopřímé řeči, kdy si hlavní postava plánuje, co bude jejím dalším krokem. Tyto vyprávěcí postupy přispívají k autenticitě a atraktivitě textu. Napětí je realizováno pomocí krátkých a úderných vět či výpovědí. Často je ale pracováno i s delšími textovými celky, které slouží ke zpomalení děje. Tyto celky jsou převážně vyvedeny v popisném slohovém postupu. Jedná se tedy o charakteristiky postav, popisy situací, času a prostředí. Jelikož se autorka nebojí útočit na čtenářovu psychiku, tak se stává, že musíte na chvíli knížku odložit, vydýchat se a znovu se začíst. Román jako celek se čte velmi dobře, ale pro tematickou náročnost si nejspíše budete dělat krátké pauzy.
Děj je uveden prologem a zakončen epilogem, celkem je vepsán do 30 kapitol a kniha má dohromady 328 stran. Líbí se mi též grafická úprava, kdy je použito přiměřeně velké patkové písmo, pro nadpisy kapitol je použito bezpatkových verzálek. Typografie a sazba se povedly výborně. Po grafické stránce musím vyzdvihnout i obálku svazku, protože výborně metaforicky zachycuje to, co se odehrává v příběhu. Autorčiny texty se čtou dobře i přes jejich obsáhlost. Zdatnější čtenář je bude mít přečtené během pár večerů.
Celkově hodnotím psychothriller Slovo proti slovu velmi pozitivně. Příběh je sice velmi náročný na psychiku, ale i přesto se mi četl téměř sám. Při čtení jsem si dělala malé pauzy a šlo to. Téma je pro současnou dobu poměrně ožehavé, což si myslím, že je právě ten důvod, proč po něm autorka sáhla. Když mi byl titul autorkou nabídnut, nepřemýšlela jsem ani vteřinu a nabídku jsem přijala, její příběhy a styl mám ráda od první chvíle, kdy jsem se s nimi setkala. Tento psychothriller je velmi napínavý, čtivý a celkově zajímavý. Od samého začátku mě vtáhl do děje a nepustil do té doby, dokud jsem nedočetla poslední stránku. Osud hlavní hrdinky byl hodně smutný, na druhou stranu ale obdivuji její odhodlání vymoci si spravedlnost, o níž se ne nadarmo říká, že je slepá. Autorka se opět ve svém psaní posunula o kus kupředu a už teď se těším na další setkání s její knihou. Z četby tohoto titulu jsem si odnesla velmi silný čtenářský zážitek, který jsem musela pár dní zpracovávat.
Román Slovo proti slovu mohu vřele doporučit všem milovníkům psychothrillerů, románů s tematikou sociálních a rodinných problémů. Nesmím však zapomenout ani na příznivce příběhů Markéty Harasimové, těm zajisté tato novinka udělá radost.
Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
|
Žánr |
Romány, Pro ženy, Psychothrillery, Literatura česká |
|
Vydání |
2022, MaHa |
|
Počet stran |
328 |
|
Jazyk vydání |
český |
|
Vazba knihy |
pevná / vázaná |
|
ISBN |
978-80-88363-21-7 |
Příběh je, jak jsme zvyklý u platformy nakladatelství MaHa, vepsán do různě dlouhých kapitol, jež jsou číslovány. Čtenář tudíž dopředu neví, o čem daná kapitola bude. Vypravěč dění kolem Lindy sleduje zpovzdálí a je realizován objektivizovanou er-formou, která je občas nabourávána polopřímou řečí (Lindiny myšlenky/vnitřní hlas) či přímou řečí realizovanou mezi jednotlivými postavami. S ohledem na to, že je text vepsán do různě dlouhých kapitol, tak ty delší jsou nabourávány vynechaným řádkem, což dopomáhá k tomu, že se vyprávění posouvá dále. Kompozice je chronologická, i když je nutné zmínit i fakt, že prolog je kapitolou, která se v textu objeví znovu, tudíž můžeme mluvit o retrospektivě. V retrospektivních pasážích autorka sází zejména na vzpomínky hlavní postavy, jež ji na jednu stranu v těžkých chvílích utápí, ale jindy ji zase pomáhají k tomu, aby se vyšvihla ze dna. Styl Markéty Harasimové ruku v ruce s kompozicí, tematikou a náměty doslova přiková čtenáře do křesla. Popisované situace jsou živé a hodně realistické, takže si je čtenář může poměrně snadno představovat. Vyprávění je díky tomu věrohodné, procítěné, plastické a barvité. Z jeho autenticity až běhá mráz po zádech. Celkově vše přispívá k tomu, že je čtenář snadno vtažen do děje, což je zapříčiněno konkrétně aktivací jeho fantazie.
Příběh je tentokrát vepsán do krátkých kapitol, jež nesou název, který odvolává k tomu, co se v následujících stránkách odehraje. Jelikož jsou kapitoly krátké a vypravěč, jímž je sama Beáta, sleduje jen to, co se děje kolem ní samotné a kočky Packy, nebylo nutné text nijak nabourávat pomlkami v podobě vynechaných řádků, na což jsme z jiných románů autorky zvyklí. Kompozice je chronologická a jen občas se objevují pasáže retrospektivní, v nichž vypravěčka zprostředkovává své vzpomínky. Kromě kompozičního zpracování, tematiky a námětů hodně přispívá k lehkosti příběhu i styl psaní Markéty Harasimové. Její popisy jsou živé, poměrně často se objevují i humorné situace. Vyprávění je plastické, barvité, věrohodné a procítěné. Děj tedy působí autenticky. Čtenář je díky těmto postupům snadno vtažen do centra dění, k čemuž také přispívá aktivace čtenářovy fantazie. Jedním z charakteristických prvků autorčiny tvorby jsou tzv. vnitřní monology, s jejichž pomocí snadno zjistíme, co si postava myslí a jak se cítí. V případě této novely máme přímý vhled do postavy hlavní protagonistky.
Po tematické stránce se básně zabývají převážně životem a vším, co může člověka v jeho průběhu potkat. Námět je filosofický a při interpretaci vede čtenáře k tomu, aby přemýšlel nad svým vlastním žitím. Některé básně jsou výrazné pro svou melancholii až smutek, lásku a moudrost. Ale jsou tu i takové, jež svým způsobem člověka posunou v jistém smyslu dále a navedou jej na správnou cestu. V některých básních můžeme vnímat poučný až výkladový charakter. Sbírku jsem četla hned něklikrát. U básní je to téměř nutnost, protože při jednom čtení toho spousta unikne, což je škoda. Kromě toho se mi texty líbily a zaujalo mě, že autor použil též citací starověkých filosofů, jako byl například Sokratés. Musím konstatovat, že se při každém čtení vždy částečně změní vyznění jednotlivých básní, důvodem je čtenářovo aktuální rozpoložení. Opět se mi potvrdilo, že poezie je kouzelná pro svou rozmanitost porozumění. Není potom nutné dodávat, že si z vícečetné interpretace odnesete mnohem lepší čtenářský požitek.
Román nám nabízí ucelený příběh, jenž je přímočarý a neobsahuje žádné odbočky a vedlejší dějové linie. Vše se točí kolem hlavní hrdinky. Kompozice je tedy převážně chronologická s menšími skoky, kde autorka postupně přechází od věku dospívání až k dospělosti. Avšak je nutné konstatovat i fakt, že s ohledem na prolog, jenž je vyprávěn v době současné, ostatní kapitoly jsou s ohledem na něj retrospektivní a chronologicky navazují až epizody poslední a epilog. Upozorňuji, že text je zejména v první třetině poměrně bohatý na surové scény, ale jakmile se přes tuto smutnou část pročtete, příběh již není tak psychicky náročný. Veškeré situace jsou věrohodně, procítěně a barvitě zpracovány, což působí autenticky. Díky tomu autorka aktivuje vaši fantazii a vy si tak snadno můžete představovat, co se v příběhu děje. Při četbě si můžete povšimnout četných vnitřních monologů. Nahlédnout můžete nejen do myšlenek Eriky, ale i jejích rodičů. Některé pasáže hovoří za vše a vysvětlují či možná spíše dokreslují celou mozaiku.
Čtenář by si měl Zrcadlo Věčnosti přečíst vícekrát, protože se texty obsažené ve sbírce dají interpretovat různě, a to právě na základě jeho aktuálního rozpoložení. Z vícečetného čtení si odnesete lepší čtenářský požitek. Při prvním čtení na vás mohou básně působit poměrně depresivně a smutně, ale po vícerém přečtení dojdete k poznání, že autor mezi řádky uschoval i jiné poslání, jež je mnohdy silnější než ono povrchní, jež postřehnete při prvním čtení. Jakmile se naladíte při četbě na stejnou vlnu jako autor sbírky, pochopíte vše, co chtěl básník svým dílem říct.
Anotace je velmi zajímavá a zároveň v sobě ukrývá tajemství, jež čtenáře doslova vybízí k interpretaci. Krátký popisný text vám nastíní, co můžete od svazku očekávat, ale rozhodně neprozrazuje příliš. Obálka plně odpovídá obsahu, jenž v sobě ukrývá nejen radosti lásky. Vyobrazení je umělecky ztvárněno velmi dobře a je tak působivé, že se do něj přímo zamilujete. Pokud jste se dívali do nabídky, co všechno můžete získat v předprodeji, je tam mimo jiné také jedinečná možnost ke svazku získat i plátno s obrázkem z obálky. Z obáky vyzařuje zamilovanost a pohoda. Na pozadí v odstínech fialové barvy jsou vykresleny postavy dvou milenců držících se za ruce, jež se odrážejí v kaluži, rybníku, nebo nějakém jezírku. A teď už k samotné knize. Když jsem si otevřela ve čtečce recenzní pdf, byla jsem velmi mile překvapená, jak rychle a snadno jsem se do vyprávění začetla, zaujala mě nejen náplň textu, ale také jeho grafické zpracování. Autorka zvolila přiměřeně velké patkové písmo, jež se dobře čte, kromě toho je ale použito také zajímavého formátování celé stránky. Text je zarovnán klasicky zleva a je strategicky umístěn přesně do poloviny stránky.
Když se mi ozvala autorka s nabídkou, zda bych si nechtěla přečíst a zrecenzovat její romantický počin, dlouho jsem nepřemýšlela a šla do toho. Byla to pro mě výzva, protože jsem poměrně dlouho takovýto typ literatury nečetla. Jak jsem ale psala v úvodu a v informačním článku o spuštění předprodeje, jsem romantická duše, která se ráda vrací do období dětství a dospívání. Kromě toho o mém souhlasu rozhodl také fakt, že v poslední době čtu mnoho složitých zápletek. Nyní jsem si mohla přečíst něco oddechové, tak proč bych do toho neměla jít, že?
Celý text je doplněn fotografickou přílohou, v níž můžeme najít fotografie Ottly, její rodiny, ale i přímo z koncentračního tábora, kde již byla sama. Fotografie jsou černobílé. Stěžejním je ale text a obrázky ho jen doplňují.
