Iwík
severní Čechy

Jmenuji se Ivana. Mým největším koníčkem je četba. O své čtenářské zážitky se s vámi ráda dělím na těchto stránkách. Najdete zde recenze zajímavých knih a audioknih, rozhovory s jejich autory a spoustu dalších zajímavostí ze světa literatury. Moje články však najdete i na portálu Chrudimka.cz. Spolupracuji s předními českými nakladatelstvími a vydavatelstvími, což mi umožňuje vám představit mnoho zajímavých knižních novinek.

Jsem redaktorka portálu
3. blogové narozeniny
Odebírat novinky
Archiv blogu
Reklamní miniokénko



10% sleva na domácího právníka po zadání jednoho ze slevových kódů: MCZPUF8BEK nebo TITDP3BVAK
20% sleva na cestovní pojištění po zadání kódu: HWSHB1ZCFL

Rozhovory

Na slovíčko s…

24. 5. 2017

Vážení přátelé,

po vcelku dlouhé době se na Iwíkovu knihovnu vrací rubrika s rozhovory s vašimi oblíbenými autory. V této rubrice jste se mohli setkat s rozhovory s několika autory, jejichž knihy se mi líbí a mám na stránkách alespoň jednu recenzi některé z nich. Je pravda, že zatím v této rubrice jsou pouze tři články, ale v budoucnu jistě nějaké další přibydou. Tento článek je jedním z nich. Jste zvědaví, kdo přijal moje pozvání do Iwíkovy knihovny tentokrát? Tak čtěte dále, tajemství bude vyjeveno.

 

Před několika měsíci se na těchto stránkách objevila recenze knihy Projekt Alfa: V pasti a před pár týdny pak recenze titulu Dcery světla a temnoty: Démon stínů. Knihy se mi moc líbily a já se rozhodla oslovit jejich autorku Lenku Dostálovou, zda by neměla zájem se s námi podělit o několik milých slov. Lenka moje pozvání přijala, za což jsem velice ráda a moc jí za všechny její odpovědi a postřehy děkuji. Nesmírně si vážím toho, že mým zvídavým otázkám věnovala svůj drahocenný čas.

 

Pro zajímavost přikládám i oficiální Lenčin životopis s několika zajímavostmi, protože některé otázky rozhovoru z něj přímo vycházejí.

 

Lenčin oficiální životopis (zdroj: cbdb.cz)

„Lenka Dostálová se narodila 22.3.1992 v Jičíně. Na základní školu chodila do České Skalice, vystudovala Českou lesnickou akademii v Trutnově a nyní studuje na České zemědělské univerzitě v Praze.

Když byla malá, vymýšlel pro ni příběhy její dědeček. Poté, co se naučila číst, se stejně jako on stala vášnivou knihomolkou. Vlastní příběhy začala tvořit ve třinácti letech. Její prvotina vyšla v dubnu roku 2016.

Žije na vesnici s rodinou a kromě práce v zemědělském podniku se podílí na chodu malého rodinného statku. Mezi její koníčky kromě knih patří tanec a zvířata.

Zajímavosti
1) Jičín je také zván jako „Město pohádek“.
2) Lenka se narodila přesně 100 let po Karlu Poláčkovi, jenž je známý například dílem „Bylo nás pět“.
3) Česká Skalice je známá Barunčinou školou, kam chodila Barunka Panková, jež je známá později jako Božena Němcová.

Rozhovor s Lenkou

Leni, vystudovala jsi na České zemědělské univerzitě v Praze, jak ses potom dostala k literární tvorbě?

Ve skutečnosti jsem s tvůrčím psaním začala již na základní škole a nepustilo se mě to ani na vysoké. Hodně jsem četla a jako malé jsme s kamarádkou stvořily při hrách spoustu příběhů. Nechtěla jsem, aby ty příběhy zmizely, až vyrosteme, tak jsem je začala vkládat na papír. A už mi to zůstalo.

 

Ve Tvém životopisu jsem se dočetla o tom, že jsi se psaním zabývala již na základní škole. Máš nějaká díla schovaná v pomyslném šuplíčku? Pokud ano, můžeme se těšit v budoucnu na jejich vydání?

Těch by bylo! Ale protože jsou již staršího data, čeká mě mnoho práce, než je předělám. Od jejich dokončení jsem se hodně přiučila, takže vidím chyby, které jsem dříve neviděla. Spousta příběhů je v různé fázi dokončení a úpěnlivě škemrají, abych si i na ně našla čas. Doufám, že vám jednou představím i je. 😊

 

Z Tvého životopisu je také zřejmé, že jsi v dětství ráda četla. Jaké knihy jsi měla ráda? A co autoři? Měla jsi nějaké oblíbence?

Dokud jsem byla školou povinná, četla jsem prakticky pořád, takže jsem brzy vyluxovala vše, co naše knihovna nabízela. Začínala jsem jako většina malých holek na knihách o koních. Pak jsem se dostala k dobrodružným příběhům a od nich už to bylo jen kousek k fantasy. Nebyla jsem moc vybíravá, přečetla jsem skoro všechno, ale srdcovkou se pro mě staly knihy Star Wars (což zrovna NENÍ fantasy 😃). Oficiální autorskou Top ten sice nemám, ale mezi oblíbence patří Timothy Zahn, Trudi Canavan, Garth Nix, Meg Cabot nebo Michelle Paver.

 

Kde bereš inspiraci pro svou tvorbu?

Nemám tušení! Většinou přijde naprosto nečekaně a často vůbec nesouvisí s tím, co zrovna dělám. 😊 Stačí, abych dělala nějakou práci, u které nemusím moc přemýšlet, a nápad na sebe nenechá dlouho čekat. Někdy naopak stačí vidět zajímavý obrázek, nebo slyšet text nějaké písně. I sny jsou dobrým zdrojem, jen si je musí člověk zapamatovat. 😊

 

Obě Tvoje knihy se řadí do žánru fantasy a Tvoje hrdinky se pyšní nadpřirozenými schopnostmi. Jakou nadpřirozenou schopnost bys ráda měla Ty?

Tak o tom nemusím dlouho přemýšlet. Vždycky jsem chtěla umět létat. Nejlépe mít křídla, ale nepohrdla bych ani koštětem! 😃

 

Kdyby sis měla vybrat, jakou postavou z Tvých knih by ses ráda stala a proč?

Těžká volba. Lea nebo Layla. Obě jsou tak trochu mnou, takže mě to k nim samozřejmě nejvíc táhne. Ale kdybych si vybrat MUSELA, byla by to asi Lea. Její rozpolcenost a temná stránka mě prostě fascinuje.

 

Příběh knihy V pasti se odehrává v zahraničí, tuším, že v USA. Jak jsi čerpala informace o místech, jež se v tomto díle objevují? Psalo se Ti toto dílo dobře? Navštívila jsi někdy USA?

V USA jsem bohužel nikdy nebyla, ale jednou bych se tam podívat chtěla. Vím, že mi spousta čtenářů vyčítá, že jsem děj zařadila tam, místo aby se odehrával u nás, ale protože jsem v té době psala další příběhy, které se naopak odehrávají u nás, chtěla jsem změnu. Kdo mohl tušit, že to bude zrovna Projekt Alfa, kdo si první najde cestu mezi čtenáře? 😊 Hodně jsem hledala na netu a často také zpovídala přátele, kteří měli to štěstí a za oceán zavítali. Umístit děj jinam mi vůbec problém nedělalo.

 

Kniha Démon stínů se odehrává ve fantastickém světě. Jsou zde nějaké paralely s místy v Tvém okolí, nebo je naopak úplně všechno vymyšleno? Psalo se Ti toto dílo lépe než V pasti?

Dalo by se říct, že je vše vymyšlené, avšak v některých místech, jako například školní chodby nebo učebny, tam si představuji místa ze své základky a střední. Nemůžu říct, že by se mi jedno nebo druhé psalo hůř. Oba příběhy a styly vyprávění mají své plus i mínus. Jakmile se ale vžiji do děje, vůbec nad tím přemýšlet nemusím.

Dívky z Démona stínů mají česká jména. Znamená to, že počátek knihy se odehrává v Čechách? Nebo kam můžeme místně tuto knihu zařadit? Nikde to totiž není přímo řečeno.

Ano, Dcery světla a stínů mají počátek skutečně u nás. 😊 Nenašla jsem žádné místo, které by přesně odpovídalo mým požadavkům, takže není jmenováno žádné konkrétní město nebo kraj, ale protože si často v ději představuji místa, která znám, můžu s jistotou říct, že pocházejí z Čech.

 

Jak se Ti píší příběhy s prvky fantasy? Co vše to po Tobě vyžaduje? Odehrávají se Ti občas příběhy před očima nebo ve snu?

Fantasy má tu výhodu, že je to právě fantasy. A fantasie je bez hranic. Jediné podmínky, které tak musím dodržovat, jsou ty, které si já sama stanovím, ať už je v příběhu zmíním nebo ne. I fantasy musí mít svá pravidla a zákony. Alespoň pro daný příběh určitě. Jakmile něco čtu nebo píšu, nevidím písmenka, ale obrazy. I sny si občas převezmou něco z příběhů, ale ne vždy to zrovna zapadá do děje. 😃

 

Stává se Ti občas, že se Ti třeba pokračování příběhu zdá ve snu? Vstáváš pak, aby sis námět zapsala? Nebo se Ti to nestává a fantazie se Ti aktivuje jiným způsobem?

Myslím, že jeden z budoucích dílů Dcer má základ ze snu. Bohužel už nevím, který. 😊 Pátý díl mě naopak napadl během výletu s kamarádkou, když jsme Dcery probíraly po cestě. Většinou si nápad krátce poznamenám na nejbližší papír. Horší je ten papír pak najít.

 

S jakými ohlasy na své knihy se nejčastěji setkáváš? Která z knih má u čtenářů větší úspěch?

Jak kdy. Někdo je nadšený, někdo to označí za slabý průměr pro děti. Naopak se to líbilo i spoustě „dospěláků“. Co čtenář, to jiný názor. Mladší čtenáři mají většinou v oblibě víc Dcery světla a temnoty a ti starší zase Projekt Alfa. Není to však pravidlo.

 

Tvoje postavy se nacházejí v neustálých problémech. Jsou však nějaké situace, které bys ráda zažila?

Nějaké? Všechny! Moje duše touží po dobrodružství jako květina v poušti po vodě! 😊 Psaní příběhů je pro mě taková náhrada za nedostatek akce a vzrušení v mém vlastním životě.

 

Vkládáš do psaní příběhů svou náladu a emoce? Je možné z díla vyčíst Tvoje momentální rozpoložení? Funguje u Tebe psaní třeba jako určitá terapie? Vím, že někteří autoři to tak mají.

Určitě by se tam nějaké paralely daly najít, kdybych si vedla deník a měla to s čím srovnat. Většinou se ale do psaní nepouštím, když jsem třeba naštvaná nebo smutná. Nikdy si netvořím přesnou osnovu, nevím, co bude na další stránce. Kdybych psala s negativními emocemi, nejspíš bych nezabránila, aby se v ději promítly, a to nechci. Většinou to funguje spíš naopak. Já přebírám emoce postav. Nechtějte mě potkat, když jsem zrovna musela skončit psát v části, kde hlavní postava zuří. 😃

 

Jaké je Tvoje nejoblíbenější místo, kde píšeš? Máš radši klidná místa, nebo vyhledáváš spíše nějaká rušnější, kde je možné získat nějaké podněty pro tvorbu?

Toť otázka. Dalo by se říct, že mám ráda extrémy. Nejlépe se mi psalo ve škole nebo ve vlaku cestou domů, kde bylo vždy rušno. Jakmile však začnu psát, vnímám okolí jen okrajově a zareaguji, jen když chci. S tím je teď však utrum. Do školy již nepůjdu. Druhým extrémem je naprostý klid. „Půlnoční psaní“ jsem provozovala na koleji, když spolubydlící šly spát a všude byla tma a ticho. Tedy dokud se nezačaly v areálu ve dvě hodiny ráno zavírat hospody. Když teď ale musím ráno chodit do práce, nemůžu začít psát v jedenáct, protože bych dřív jak ve tři neskončila. Co mám teda teď dělat???

 

Jak vypadá Tvoje práce na knize? Máš nějaké rituály?

Sednout, zapnout hudbu (výběr záleží na náladě či aktuální části děje), začít psát. Nebyla jsem náročná. 😊 Ale teď si asi budu muset nějaký rituál vytvořit. Stanovit si čas, kdy budu spát, protože všechna má „psací“ místa zmizela.

 

Zaujalo mě, že si většinu korektur děláš sama a musím říci, že knihy jsou opravdu kvalitní a bez chyb. Jak dlouho Ti tato práce trvá?

Snažím se vždy odevzdat co nejlepší práci, takže příběh před odesláním do redakce většinou skutečně třikrát nebo čtyřikrát po dokončení čtu. Ale výsledek není jen má práce. I když se snažím, bez pomoci redakce by to nikdy nešlo. Oni vidí to, co autor přehlédne. A za jejich tvrdou práci jim patří můj dík.

 

Co se Ti honí hlavou před tím, než vydáš svou novou knihu? Jaké pocity jsi měla z vydání svojí prvotiny?

Moje pocity v dané době byly horší než aprílové počasí. V jednu chvíli jsem se nadnášela štěstím, svým falešným zpěvem ohrožovala duševní zdraví celého okolí a culila se jako čerstvě zamilovaná patnáctka. Za půl hodiny jsem byla nervózní, kývala se na židli a okusovala všechno, co mi přišlo pod ruku. Byl to zmatek. 😊

 

Knihy V pasti a Démon stínů jsou součástí sérií. Můžeme se těšit na jejich pokračování a případně kdy?

Určitě ano! Dcery světla a temnoty – Labyrint osudu by měly vyjít letos v říjnu. Projekt Alfa 2 je zatím předběžně stanovený na únor 2018.

 

Když bys měla sama sebe vystihnout třemi slovy, co bys o sobě řekla?

Ehm… 😃 Výbušná, praštěná, nepředvídatelná!

 

Máš na srdci něco, co bys ráda řekla svým čtenářům?

Svým čtenářům bych chtěla poděkovat jak za podporu, které se mi od nich dostává, tak i za kritiku a postřehy, které se nebojí říct. Chybami se člověk učí, a já se chci pořád zlepšovat. Pro sebe i pro vás. 😊

 

Za vyplnění dotazníku, milá slova a poskytnutí fotografií patří velké díky mladé a talentované autorce Lence Dostálové. Sledovat ji můžete zde.

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

 
štítky
podobné články
3 komentáře
  1. Odpovědět

    TlusŤjoch

    24. 5. 2017

    Prima.

     
    • Odpovědět

      Iwik

      24. 5. 2017

      Mám radost, že se rozhovor líbil :).

       

Zanechat komentář