Lenčiny katastrofy: Všude plno králíků – Alice Pantermüllerová, Daniela Kohlová

Ahoj, je mi deset let a jmenuji se Lenka. Ač se Ti na první pohled mohu zdát úplně obyčejná jako každá jiná holka, není tomu tak. Mně se totiž každou chvilku stává něco zajímavého, většinou to jsou hodně divné věci. I když často se mi něco zvláštního děje, když… Pokud se chceš dozvědět, čím jsem výjimečná a jaké zajímavosti mi do života vložila Alice Pantermüllerová, autorka, která mi dala jméno a sepsala moje příběhy, není nic jednoduššího než si přečíst knihy o mně. Moje příběhy jsou zajímavé a čtivé, udělají radost nejen dívkám, ač budeš jistě nevěřícně kroutit hlavou, svoje si zde najdou i chlapci. Nesmějí ale očekávat něco ve stylu mého čtenáři velice oblíbeného kolegy Poseroutky. I když grafickým ztvárněním mají naše osudy k sobě hodně blízko. Já jsem ale jiná… Čím? O tom se dočtete více v recenzi níže.

Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

„1. kniha v sérii Lenčiny katastrofy.
Jmenuju se Lenka, mám deset let a jsem poměrně normální. Každopádně mnohem normálnější než moji rodiče a oba moji blbobráši. Proto taky nechápu, proč se právě mně poslední dobou stává tolik divných věcí. Třeba že se na školní tabuli samy od sebe objevují strašně trapné věty nebo že mé oblíbené jídlo najednou páchne po růžičkové kapustě. Blééé! Způsobuje to snad indická zobcová flétna, kterou mi dala máma? Na něco takového přitom vůbec nemám čas. Chci si totiž bezpodmínečně pořídit vlastní zvíře. Mám už i docela dobrý plán, jak to udělat. Jen kdyby mi pořád nestála v cestě ta hloupá flétna…“

Komiksový deník Lenčiny katastofy: Všude plno králíků vyšel v originálu (Mein Lottta-Leben: Alles voller Kaninchen) v roce 2012, u nás se jejího vydání dočkáváme až v roce 2017 a postaralo se o ně nakladatelství Bookmedia. Jak již prozrazuje oficiální anotace, jedná se o první díl Lenčiných katastrof.

Když mi byla nabídnuta k recenzi tato kniha, byla jsem trošku skeptická, obávala jsem se toho, aby se mi do ruky nedostalo dílo, které se bude snažit nějakým způsobem kopírovat oblíbeného Poseroutku. Ve chvíli, kdy mi přišel balíček a já ho rozbalila, byla jsem mile překvapená. Rozdílů je tu totiž hned několik. Prvním z nich je zajímavá vazba, ta je lepená a desky připomínají paperback. Bála jsem se, abych knihu nezničila, ale naštěstí jsou desky tak tvrdé, jako kdybyste v ruce drželi svazek v pevném obalu. Obrázek na obálce plně koresponduje s obsahem vyprávění a je na něm plno králíků a mezi nimi milovnice zvířat Lenka.

Když jsem knihu otevřela, dostala mě do kolen grafika, a to nejen komiksovými obrázky s bublinkami a popisky, ale také volbou písma. Osobně mohu říci, že font v Lenčiných katastrofách mi byl mnohem milejší než v případě Poseroutky. Pokud chce vypravěčka něco zdůraznit, projeví se to i patřičně ve vzhledu písma. Objevuje se tedy celkem často tučné písmo a další zvýrazňující fonty, občas písmena působí až uměleckým dojmem, i přesto se ale velmi dobře čtou. Z toho, jak vypadá písmo, kterým je text psán, můžeme vypozorovat, v jakém rozpoložení se zrovna dívka nachází. Její jednání a vyprávění vypovídá hodně o jejím charakteru, který není moc rozepsán, ale to se dá snadno pochopit a omluvit, kdyby totiž hlavní postava popisovala sama sebe až moc, mohla by působit egoistickým dojmem, což nebylo autorčiným cílem. Lenka má být kamarádkou našich dětí a má je pobavit. Ostatní postavy jsou popsány očima Lenky od hlavy až k patě a jsou propracovány do větší hloubky.

Dílo je stylizováno coby deník, každá nová kapitola je nadepsána dnem a jeho datem. Je v ní popsáno vše, co Lenka zažila za celý den, a to zábavnou formou. Nejedná se jen o suchý popis, text žije a je zpracován tak dobře, že se při jeho četbě pobaví klidně i dospělý čtenář… Jsem toho příkladem. Některé myšlenky čtenáře dokonce vedou k zamyšlení nad sebou samým. Jinak se na daný problém bude dívat dítě, jinak to bude vnímat dospělý. I přesto, že je kniha určena pro čtenáře od 8 let, myslím si, že ji mohou předčítat maminky i mladším dětem. Ilustrace Daniely Kohlové krásně doplňují příběh, některé mají dokonce vysvětlující funkci. Někdy byly obrázky vloženy i do textu samotného, ale rozhodně to není na překážku. Ač má kniha 184 stránek, je koncipována tak, že se čte téměř sama a i dítě, které nemá rado čtení, si tento příběh zaručeně oblíbí. Obrázky totiž efektivně snižují textovou plochu.

Celý příběh je vystaven na subjektivní ich-formě, která je často doplňována dialogy, a na chronologické kompozici. Jednotlivé kapitoly popisují postupně události (ne)všedního dne. Epizody jsou vcelku krátké. První díl vyobrazuje s několika vynechávkami události 17 dnů (1. – 17. září).

Moje subjektivní hodnocení nemůže být jiné než pozitivní. Domnívám se, že Alice Pantermüllerová společně s Danielou Kohlovou oživily postavu, která může bez sebemenších potíží konkurovat Poseroutkovi. Dokonce si myslím, že ho v mnoha ohledech i předčí. Líbil se mi vtip, který osloví nejen cílovou skupinu, ale i dospělého čtenáře. Oceňuji, že se děti mohou přiučit něčemu novému, a to nenásilnou formou. Zároveň je podobné publikace přivedou k četbě, čehož bychom si v dnešní době měli cenit. Kromě příběhu mě oslovily i ilustrace, které jsou živé a úžasně vyobrazují to, co se v textu právě odehrává. Kooperace autorky a ilustrátorky je obdivuhodná. Ani jedno nepřebíjí to druhé. Za skvělý čtenářský zážitek patří tomuto deníku nádherných 100 %. Knihu s radostí doporučím všem, kteří chtějí udělat radost svým potomkům, a to nejen dívkám. Podle mého názoru je to úžasný dárek pod stromeček.

Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké díky nakladatelství Bookmedia. Pokud vás recenze oslovila a budete chtít svému potomkovi, nebo i sobě tento titul pořídit, můžete tak učinit právě zde.

Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

Srovnejte cenu knihy v ostatních obchodech…

Uložit

• Bookmedia
• recenze
• recenze pro nakladatelství