Iwíkova knihovna

Rubrika: Recenze

  • Naposledy se ohlédni – Janelle Brown

    Naposledy se ohlédni – Janelle Brown

    Vážení čtenáři, je to tu, další skvělý román, při jehož čtení budete napjatí jak struny. Jedná se o thriller, který však trošku vybočuje z řady těch tradičních. Avšak stále si toto označení plným právem zaslouží, stejně tak jako nálepku Světový bestseller #1. O tom, proč tomu tak je, se ale rozepíši níže.

    Román Naposledy se ohlédni je zajímavou a velmi čtivou knihou, jež je prosycena tajemstvím a napětím. Zároveň je nutné podotknout, že se jedná o moderní titul, jenž v sobě zachycuje mnoho současných problémů, ať už se jedná o rodinné, ekonomické, či existenční otázky. V ději je pojednáno o tom, jak se manžel s dcerou pohřešované Billie snaží vyrovnat se ztrátou, avšak nikdo neví, zda k oné ztrátě opravdu došlo. Nežije Billie náhodou někde stranou od své rodiny? Co se vlastně vůbec této energické ženě s mnoha koníčky stalo? Proč se nevrátila z výletu do hor domů? Na tyto a ještě mnohé další otázky se budeme společně s hlavními hrdiny Ollive a Jonathanem snažit najít odpovědi.

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „KDYŽ SE VÁM ŽIVOT NAJEDNOU OBRÁTÍ NARUBY, MUSÍTE SE PROSTĚ JEŠTĚ NAPOSLEDY OHLÉDNOUT…

    Patnáctiletá Olive je na svou matku pyšná, miluje ji, jsou si tak blízké.

    Jenomže jednou se Billie Flanaganová vydá sama na horskou túru – a už se nevrátí. Její tělo se nenašlo, nechala po sobě jenom rozbitý telefon a botu zapadlou v blátě. Manžel a dcera se s tragédií vyrovnávají každý po svém: Jonathan se uchýlí k whisky a ze smutku se snaží vypsat v něžných vzpomínkách na ztracenou lásku, Olive se změní v uzavřenou samotářku.

    Jednoho dne se jí ale máma najednou mihne před očima. Byla to jen halucinace?

    Co když Billie smrt jenom předstírala? Příběh nabírá na obrátkách, otec s dcerou se dozvídají o událostech z Billiiny minulosti a začínají pochybovat, že svou manželku a matku doopravdy znali. S kým celé ty roky vlastně žili? Kdo byla Billie Flanaganová ve skutečnosti?“

    Co o knize řekla Lisa Gardner?

    „Fascinující příběh, který ukazuje, že o těch které milujeme, ani zdaleka nevíme všechno… a že nás tajemství, které skrýváme, může nakonec zavést do slepé uličky.“

    Titul Naposledy se ohlédni vyšel v originálu (Watch Me Dissapear) v roce 2017. U nás vychází kniha o rok později v překladu Lucie Menclíkové, a to pod hlavičkou nakladatelství LEDA.

    Titul Naposledy se ohlédni je prvotinou americké autorky Janelle Brown. Nicméně, abych pravdu řekla, na románu to není v žádném případě znát. Pravděpodobně se na tomto faktu podepsalo to, že původním povoláním je autorka novinářkou. Troufla bych si tvrdit, že některé scény, jež se v knize objevují, mohou být inspirované skutečnými událostmi. Překvapující pro mě bylo, že ač má svazek úctyhodných 456 stran, autorka děj dokázala zpracovat velmi čtivě, a proto se dá přečíst během pár večerů. Na čtivosti se ale nepodílí jen její styl psaní, nýbrž také působivý grafický kabátek, jenž byl knížce „oblečen“.

    Naposledy se ohlédni

    Při výběru knihy čtenáře zajisté upoutá na první pohled obálka. Ta je zpracována tak, že z ní tajemství přímo srší. Na bílém pozadí jsou zřejmé záhadné obrysy, jež působí coby lidská postava. Tento výjev hodně napovídá o tom, co se v knize bude dít. Dokáže se Ollive spojit se svou matkou? Pokud ano, spojuje se s duchem zesnulé osoby, nebo naopak s živou ženou, která se snaží svou dceru k sobě přivolat? Obálka ke čtenáři promlouvá tajuplnou řečí a byla by škoda záhadu nerozplést. Nechte se zlákat, rozhodně nebudete litovat.

    Děj tohoto románu je strhující. Mohu vám garantovat, že jakmile se do čtení jednou pustíte, nebudete se moci od knihy odtrhnout. Autorka se své čtenáře v průběhu čtení snaží do děje zapojit, nechá ho přemýšlet nad tím, co se Billie stalo a proč. Nechá jej po ní společně s Ollive pátrat. Příběh je ve velké míře odvyprávěn er-formou, a to zejména z úhlu pohledu dospívající Ollive. Objevuje se tu ale i ich-forma, již můžeme najít v Jonathanově díle, jež vypráví o životě s Billie. Jednotlivé kapitoly (celkem 19 + prolog a epilog) jsou prokládány kapitolami z Jonathanovy knihy s názvem Tam, kde se hory dotýkají oblohy: Můj život s Billie Flanaganovou. Obě linie jsou od sebe odlišeny druhem použitého písma. Jonathanovo vyprávění je vyvedeno tučně, kdežto příběh z úhlu pohledu Ollive je napsán jednoduchým písmem. Je však důležité poznamenat, že obě formy vyprávění jsou doplněny mnohými dialogy s postavami, jež ovlivňují život obou hlavních postav.

    „Rita se za ten rok, co ji Jonathan neviděl, v podstatě vůbec nezměnila. Její nakrátko ostříhané vlasy, nalakované tak, aby držely tvar, jsou pořád tak platinově blond, že se zdají téměř bílé. Na sobě má mikinu s lebkou a maskáčové běžecké kalhoty. A i v tomhle zataženém severokalifornském ránu vypadá krásně opálená.“


    BROWN, Janelle. Naposledy se ohlédni. 1. vyd.. Voznice: LEDA. ISBN 978-80-7335-537-1. s. 104

    Autorka svoje dílo věnuje dvěma blízkým osobám, a to Auden a Theovi. Toto věnování je vcelku strohé a čtenář se z něj nedozví, kdo ony osoby vůbec jsou. Pak už začíná samotný příběh. Abych pravdu řekla, docela mě překvapila obsáhlost prologu a epilogu. U obou částí jsem většinou zvyklá na jedno až dvoustránkové texty, v případě této publikace je tomu jinak a můžeme se těšit hned na několik stránek. I ostatní kapitoly jsou trošku delší, ale zato se dobře čtou, nebudete se tedy ani chvilku nudit.

    Jak jsem již napsala výše celkem je v knize 19 kapitol + epilog a prolog. Tyto epizody jsou dále členěny na menší celky. Tímto způsobem se příběh posouvá kupředu. Pokud však patříte ke čtenářům, kteří raději čtou knihy s krátkými kapitolkami, nemusíte se bát, že byste s výběrem této knihy sáhli vedle. I vy si tu najdete to svoje. Ony avizované menší celky jsou kratší, a proto nemusíte nutně dočíst ihned celou kapitolu. I přes svou obsáhlost je kniha velmi atraktivní.

    Už v úvodním slovu jsem se zmínila o tom, že kniha částečně vybočuje z žánru thriller. Takový postřeh jsem zaznamenala v několika komentářích na knižních databázích a sama se s ním zčásti ztotožňuji. Autorka totiž v knize ve velké míře rozebírá způsob hledání odpovědí na otázky, ale také hledání sebe sama. Čtenáři tak mohou nahlédnout do niter postav, ale při těchto náhledech se neděje nic napínavého, ani neočekávaného. V tomto ohledu je tedy popřen jeden ze znaků žánru. Jsou tu pak ale i takové okamžiky, kdy se čtenář může bát či pociťuje napětí a za sebe mohu říci, že jsem takovýchto chvil zaznamenala stejné množství jako tomu bylo v případě mimožánrových prvků.

    O grafickém zpracování textu jsem se již okrajově zmínila výše, avšak je ještě několik faktů, s nimiž jsem vás neseznámila. Ani tentokrát mě nakladatelství nezklamalo a grafickou úpravu zvládlo na jedničku s hvězdičkou. Text byl vyveden velkými patkovými písmeny, jež potěší čtenářovy oči, protože při čtení nebudou bolet a písmena se budou dobře číst. Jednotlivé posuny v ději jsou vyznačovány vynechaným řádkem, a proto se ve vyprávění neztratíte.

    Moje subjektivní hodnocení románu Naposledy se ohlédni nemůže být jiné než pozitivní. Při četbě jsem byla napjatá jak struna a těšila jsem se, jak to vše dopadne. Od příběhu jsem dostala přesně to, co slíbila obálka knihy. Čtení jsem si užívala od první stránky až do té poslední. Oceňuji, že autorka nikam nespěchala a pointu jsem se dozvěděla až tam, kde jsem ji měla zjistit. Co se týče jazyka, byla jsem nad míru spokojená, protože se v textu nevyskytovaly žádné chyby, jež by zásadně narušovaly mou pozornost. Kniha se mi moc líbila a hodnotím ji nádhernými 100 %. Ráda publikaci doporučím všem, kteří mají v oblibě tajemné a napínavé příběhy.

    Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké poděkování nakladatelství LEDA. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si tento román pořídili a přečetli, najdete jej v e-shopu nakladatelství. 

    Videotrailer ke knize

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz)

    Orig. název:Watch Me Dissapear (2017)
    Žánr:Literatura světová, Romány, Thrillery
    Vydáno:2018, Leda
    Překlad:Lucie Menclíková
    ISBN:978-80-7335-537-1
  • Zářivá světla velkoměsta – Jay McInerney

    Zářivá světla velkoměsta – Jay McInerney

    Vážení čtenáři, dovolte mi, abych vás touto cestou pozvala k přečtení knihy, která vás v mnohém překvapí a ohromí. Jedná se o čtivý román s názvem Zářivá světla velkoměsta. Tento román se dá přirovnat k žánru tzv. románu ztracených iluzí, autor v něm naráží na ideu amerického snu, který ztrácí hlavní hrdina po smrti své matky a odchodu své ženy Amandy. Zároveň je ale důležité poznamenat, že Jay McInerney vytvořil vysoce sugestivní příběh. Co to znamená? Jaká je pravděpodobnost, že zrovna vás jeho dílo osloví? Čtěte dále a odpovědi na tyto otázky zajisté dostanete.

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Redaktor známého newyorského časopisu (sám autor jeden čas pracoval v The New Yorker), typický úspěšný mladý muž 80. let minulého století, se nelehce vzpamatovává ze dvou životních šoků – smrti matky a odchodu krásné manželky – a během jediného týdne stráveného výhradně na mejdanech a v nočních klubech ledacos pochopí.“

    Co o knize napsala kritika:

    „Zářivá světla velkoměsta jsou mimořádně sugestivní dílo – jedinečné, svěží, nápadité a přesvědčivě autentické.“ – THE NEW YORK TIMES

    „Elegantní, výstižné a mimořádně zábavné… Ze srdce tryská touha po čistším, nezáludném, promyšlenějším a méně extrémním způsobu života.“ – CHICAGO TRIBUNE

    „Každá generace potřebuje svůj manhattanský román. Než se však zrodí, je zapotřebí trpět mnoha bolestmi. A to se McInerneymu podařilo.“ – THE NEW YORK TIMES BOOK REVIEW

    Titul Zářivá světla velkoměsta vyšel v originálu (Bright Lights, Big City) již v roce 1984. U nás bylo dílo vydáno již dvakrát. Poprvé v roce 1994 v nakladatelství Volvox Globator. Podruhé kniha vychází v překladu Jiřího Hrubého v roce 2018 pod hlavičkou nakladatelství LEDA.

    Jméno autora pro mě bylo novinkou, stejně tak jako jeho kniha. Jelikož mám ráda výzvy, nabídnutý recenzní výtisk jsem přijala a do četby jsem se s vervou sobě vlastní pustila. Musím hned na začátku říci, že jsem byla velmi mile překvapena. Nejedná se o nijak obsáhlé dílo, příběh se odvíjí na pouhých 208 stranách a na jeho čtivosti přidává nejen autorův styl psaní, ale také grafická úprava svazku, ale o tom více níže. Zdatný čtenář příběh zhltne za pár hodin.

    Pokud patříte ke čtenářům, kteří se při výběru knihy rozhodují na základě obálky, mohla by vás kniha oslovit. Přebal je řešen zajímavým způsobem a výjev z obrázku vypovídá o ději mnohé, ač se to na první pohled nemusí zdát. Při čtení se budete pohybovat po barech, ale i v prostředí oddělení verifikace faktů jednoho newyorského časopisu, kde hrdina pracuje. Obálka je krásně barevná a vábí čtenářovo oko.

    Jak jsem již upozornila v úvodním odstavci, děj tohoto románu je silně sugestivní, což pro čtenáře znamená, že se ho autor snaží zapojit do svého díla. Toto činí zvláštní formou, používá pro tento účel vyprávění v druhé osobě jednotného čísla (tzv. du-forma) – snaží se vám tímto způsobem vsugerovat, že jste hlavním hrdinou jeho díla. Z tohoto důvodu se mnohem snáze vžijete do děje a svým způsobem všechny situace zažijete doslova na vlastní kůži. Du-forma je doplňována mnoha dialogy, jež jsou důmyslně nespisovné. Vyprávění je přímočaré a autor v něm nijak neskáče, tudíž se nemusíte bát, že byste se v textu ztráceli. Kniha je členěna do 12 kapitol, jež mají název, který vás doslova vybízí k přečtení, protože mnohé titulky jsou jakýmisi metaforami.

    „U baru ti někdo poklepe na rameno. Otočíš se. Chvíli ti trvá, než si ten obličej zařadíš, ale když si podáváte ruce, už se ti jméno vybaví: Rich Vanier. Na koleji jste chodívali do stejné menzy. Ptáš se ho, co pořád provádí. Dělá do bankovnictví, právě se vrátil z Jižní Ameriky, kde nějakou banánovou republiku zachránil před bankrotem.“


    MCINERNEY, Jay. Zářivá světla velkoměsta. Vyd. 2, upravené. Voznice: LEDA. ISBN 978-80-7335-555-5. s. 62

    Celému dílu předchází autorovo věnování díla rodičům a Merry, jež doprovází citát z díla Ernesta Hemingwaye s názvem Fiesta. Pak už je čtenář vhozen přímo do víru dění. Jak jsem již napsala, vyprávění má 12 vcelku krátkých kapitol, jež jsou členěny na menší celky, v nichž se posouvá příběh velkými kroky kupředu. Pokud patříte ke čtenářům, kteří mají v oblibě spíše knihy s krátkými kapitolami, s tímto dílem nesáhnete vedle. Stručnost přidává knize společně se zmiňovanou sugestivností na atraktivitě.

    Grafické zpracování knihy je vyřešeno velmi dobře. Zvolena byla velká patková písmena, jež se čtenáři krásně čtou a z nichž nebolí oči. I jednotlivé posuny kupředu v příběhu jsou výborně vyznačeny, tudíž se nebudete v textu ztrácet i přesto, že se jedná jen o jednu jedinou dějovou linii. Vše se odehrává v rámci jednoho jediného týdne, v němž se bude hlavní postava snažit po svém zahnat smutek.

    Moje subjektivní hodnocení románu Zářivá světla velkoměsta je ryze pozitivní. Od příběhu se mi dostalo mnohem více, než jsem od něj očekávala. Četbu jsem si patřičně užívala od samého počátku až do úplného konce. Líbila se mi originalita zpracování celého díla. Ač jsem si na různých databázích přečetla i negativní názory, vlastní četbou jsem se přesvědčila o tom, že se dílo dá chápat z mnoha různých úhlů pohledů. Já si asi dle všeho našla ten správný, protože si ke mně našlo cestu a oblíbila jsem si je. Co se týče jazyka, v textu se neobjevují žádné chyby, které by zásadně narušovaly čtenářovu pozornost. Mohu tedy říci, že i po této stránce bude čtenář spokojený. Kniha se mi moc líbila a hodnotím ji tedy zaslouženými 100 %. Velice ráda ji budu doporučovat dál.

    Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké poděkování nakladatelství LEDA. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si tento nevšední počin pořídili a přečetli, najdete jej zde.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Orig. název:Bright Lights, Big City (1984)
    Žánr:Literatura světová, Romány
    Vydáno:2018, Leda
    Počet stran:208
    ISBN:978-80-7335-555-5
  • Hra na lháře – Ruth Ware

    Hra na lháře – Ruth Ware

    První knihou, kterou bych vám ráda v měsíci říjnu představila, je poutavý román s názvem Hra na lháře. Je to dílo, které vás během několika chvil naprosto polapí. V podstatě se není ani čemu divit, protože autorka Ruth Ware je pro mnohé české čtenáře (a nejen pro ně) synonymem kvalitního počtení. Nejprve se nám představila se svým strhujícím románem Všude kolem černý les a poté zabodovala také s Ženou z kajuty č. 10. Oba tyto počiny se dočkaly vesměs pozitivních čtenářských ohlasů. I já jsem si obě knihy oblíbila. A jak tomu je s Hrou na lháře? Oslovila mě, či nikoliv? O tom více v následujících odstavcích.

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „HRA NA LHÁŘE MÁ JEDNODUCHÁ PRAVIDLA: 1. VYSLOV LEŽ!  2. NA SVÉM VÝMYSLU TRVEJ!  3. NENECH SE NAČAPAT!

    V chladném červnovém ránu se na anglickém pobřeží prochází kdosi z místních lidí se psem. Zvíře vyhrabe věc, kterou jeho paní zpočátku považuje za trouchnivou větev, po chvíli ale zjistí, že se jedná o cosi podstatně zlověstnějšího.

    Hned nazítří dostanou tři mladé ženy žijící v Londýně – Fatima, Thea a Isa – textovku, kde stojí pouze dvě slova: „Potřebuju tě!“

    Isa a její kamarádky kdysi v internátní škole hrávaly takzvanou hru na lháře: vykládaly smyšlené historky spolužačkám, učitelkám a vlastně kdekomu. Jenomže jejich poťouchlá zábava se neobešla bez následků, a tak dívky vyloučili ze školy.

    Po téměř dvou desetiletích je volá zpět Kate, poslední ze čtveřice nerozlučných přítelkyň. Nebude to ale sentimentální setkání po letech. Roky bájného lhaní si vyžádaly svou daň a teď je třeba uvést věci na pravou míru – hra na lháře má totiž ještě tahle dvě pravidla:

    4. NIKDY SI NELŽEME NAVZÁJEM!  5. POZNEJ, KDY S LHANÍM PŘESTAT!“

    Co o knize a autorce napsala kritika:

    „V umění napsat strašidelný příběh bez nadpřirozených prvků dnes Ruth Ware nikdo nepředčí.“ – NEW YORK JOURNAL OF BOOKS

    „Spousta zvratů a překvapení v detektivním románu klasického střihu!“ – R. L. STINE, THRILLIST

    „Fanoušci Agathy Christie se od téhle napínavé detektivky neodtrhnou!“ – BUSTLE

    „Strašidelné, neodolatelné a chytré!“ – DAILY EXPRESS

    Titul Hra na lháře vyšel v originálu (The Lying Game) v roce 2017. U nás dílo vydalo v překladu Věry Kláskové v roce 2018 nakladatelství LEDA.

    Jak jsem již naznačila v úvodním odstavci, od autorky jsem přečetla oba její předchozí tituly a byla jsem nad míru spokojená. Když mi byl k recenzi nabídnut další její počin, nemohla jsem odmítnout. Byla jsem velmi zvědavá, zda si autorka i v další knize udrží laťku, kterou si nastavila v předchozích dvou případech. Když mi však kniha přišla, já ji otevřela a začetla se, zjistila jsem, že to bude případ i tohoto románu. Ač má svazek 407 stránek, budete mít příběh zhltnutý během pár hodin četby.

    Než ale začnu hodnotit obsah, měla bych trošku popsat i obálku, která je opravdu povedená. Ač zpočátku vidí čtenář jen zamotanou rybářskou síť na písku, při čtení se vše postupně vyjasní a výjev z obálky získá v tu ránu úplně jiný směr. Vyobrazení je krásně barevné. Na deskách nejsou žádné nedůležité informace. Dobře je, že čtenář hned od samého začátku bude vědět, jakou knihu si vzal do ruky, že se jedná o světový bestseller. Toto označení je většinou zárukou kvalitního počtení a v případě Hry na lháře tomu není jinak.

    Děj se nikde nezadrhává a je plynulý. Jediné, co plynulost může trošku narušit, je střídání doby, v níž se vyprávění odehrává. Isa, postava, z jejíhož úhlu pohledu je vše ich-formou odvyprávěno, je chvíli v současnosti a po několika kapitolách se vrací ve vzpomínkách do minulosti, kdy se svými třemi kamarádkami (Fatima, Kate a Thea) navštěvovala Saltenskou internátní školu.

    „Neskládá se ti to dohromady proto, že kreslíš jednotlivé rysy, a ne osobu. Jsi přece něco víc než sbírka zakaboněných čar a pochybností! Osoba, kterou vidím, když se na tebe dívám, je…“

    Ware, Ruth. Hra na lháře. Voznice: LEDA, 2018. ISBN 978-80-7335-535-7. s. 92

    Celému dílu předchází stránkový úvod bez názvu, jenž vás seznámí se záhadou, jež opřádá celé vyprávění. To je rozděleno do pěti dílčích částí, z nichž každá nese název dle jednoho z pravidel hry na lháře. Tyto úseky jsou děleny do krátkých kapitol, jež však nejsou číslovány, ale jejich předěly jsou od sebe dobře rozeznatelné. Pokud tedy spíše oceňujete knihy, v nichž jsou kapitoly krátké a čtivé, věřte, že s Hrou na lháře nesáhnete v žádném případě vedle. Vy tak můžete vždy rychle dočíst daný úsek, knihu položit a jít dělat něco jiného. Tato stručnost přidává příběhu na napínavosti a spádu.

    Grafické zpracování knihy mi více než vyhovovalo. Text byl složen tak, že se krásně četl. Použito bylo velkých patkových písmen, a proto se čtenář nebude při četbě potýkat s bolestí očí. Vhodně zvolená velikost i font písma přispívají velkou mírou ke čtivosti textu. V tomto odstavci opět velmi ráda zopakuji i postřeh s předěly jednotlivých kapitol. Ty jsou také graficky dobře propracovány, a proto nedochází k prolínání jednotlivých dějových linií. V tomto příběhu jsou dvě. Jedna z nich zastupuje minulost a druhá současnost.

    Moje subjektivní hodnocení románu Hra na lháře nemůže být jiné než pozitivní. Četbu jsem si užívala v podstatě od první stránky až po tu poslední. Líbí se mi, že autorka ve svých dílech dokáže udržet laťku, kterou si nastavila. Co se týče jazyka, objevuje se sem tam nějaká chyba, ale vesměs se nejedná o nic, co by nějak zásadně ovlivňovalo vyznění příběhu. Mohu tedy říci, že i po této stránce může být čtenář spokojený. Kniha se mi po všech stránkách líbila, a proto ji hodnotím nádhernými 100 %. Velice ráda ji doporučím dál.

    Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké poděkování nakladatelství LEDA. Nejste-li ještě plně rozhodnuti, můžete se podívat na trailer ke knize, jenž najdete tady. Pokud vás recenzovaná kniha zaujala, budete si ji chtít pořídit a přečíst, najdete ji zde.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Originální název:The Lying Game (2017)
    Žánr:Literatura světová, Thrillery, Záhady
    Vydáno:2018, Leda
    Počet stran:408
    Překlad:Věra Klásková
    Autor obálky:Ondřej Červenka
    Vazba knihy:pevná / vázaná
    ISBN:978-80-7335-535-7
  • Kniha měsíce srpna: Ottova encyklopedie hub – Ladislav Hagara

    Kniha měsíce srpna: Ottova encyklopedie hub – Ladislav Hagara

    image001Je měsíc září. Mnozí z nás ráno vezmou košík a běží do lesa. Houbám letošní rok však moc vláhy nedopřál, i přesto se dají v lese najít opravdové skvosty. Některé jsou po patřičné tepelné úpravě velice chutné, jiné jsou nejedlé a dalším bychom se měli velkým obloukem vyhýbat, protože jsou jedovaté. Kdo se v tom ale má vyznat? Vždyť jich v lesích roste tolik… Kniha, kterou vám prostřednictvím této recenze představím, je opravdu rozsáhlá a představí vám podrobně každou houbu, již můžete v našich luzích a hájích najít. Pojďme se tedy na tohoto obra podívat blíže a odpovědět si na otázku, co nám může nabídnout.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Úplný přehled našich hub a současně nejrozsáhlejší atlas hub na světě. Encyklopedie obsahuje stručný, ale výstižný popis každého ze 3 100 druhů spolu se základní charakteristikou houby, doplněnou jejími rozlišovacími znaky a oblastmi výskytu, označením jedlosti nebo jedovatosti, případně ochrany. Popisy jednotlivých hub doplňuje 4 200 názorných barevných fotografií (proměnlivé druhy jsou zastoupeny 2 – 3 fotografiemi) s přesným označením místa nálezu, datem a jménem nálezce určité houby. Autorem a sestavitelem encyklopedie je uznávaný československý mykolog Ladislav Hagara, PhD., autor několika atlasů hub, které vyšly již v 35 vydáních. Toto unikátní rozsáhlé dílo připravil ve spolupráci s předními českými a slovenskými fotografy.“

     

    Titul Ottova encyklopedie hub vydalo v roce 2014 Ottovo nakladatelství. S ohledem na zvolenou tematiku se stal o čtyři roky později, tj. v letošním roce 2018 KNIHOU MĚSÍCE srpna.

     

    Již od útlého dětství jsem milovala, když se vyrazilo s tatínkem na houby. Tato záliba mi zůstala do dnešních dní. Z tohoto důvodu mi udělalo velkou radost, když se mi ozvala paní Hana Pavlíčková s nabídkou, zda bych nechtěla napsat recenzi tohoto knižního houbařského gigantu. Pravda, zpočátku jsem si myslela, že půjde o knihu, kterou si snadno zabalíte do batůžku a vydáte se s ní do terénu, avšak když titul přišel, málem mi vypadly oči z důlků, jedná se opravdu o mega knihu, jež se pyšní nádhernými 1152 stranami. Ihned po rozbalení mě však zaujala obálka, jež je krásně barevná a jsou na ní zachyceny hned čtyři druhy hub. Mile mě překvapilo, že desky knihy nejsou zahrnuty „nedůležitými“ informacemi.

     

    Ladislav Hagara své veledílo opatřil působivým úvodem, v němž jej představuje. Dozvíte se tak to, jak je dílo členěno, podle čeho jsou v něm houby uspořádány a také to, jak se v knize snadno orientovat. Hned za úvodem na vás čeká obsah, jenž je doslova nabušený všemi hesly. Aby se v titulu vyznal i houbař laik, bylo nutné jej opatřit slovníkem odborných výrazů, jenž také zabírá v publikaci úctyhodný prostor. Nakonec pak přichází nejdůležitější zkratky a značky, jež vás budou provázet po celou dobu publikace a snadno se díky nim zorientujete v tom, zda je houba jedlá, jedovatá, smrtelně jedovatá nebo nejedlá. Dále se objevují zkratky oblastí, v nichž se houby vyskytují, a to např. CHKO – chráněná krajinná oblast, NPR – národní přírodní rezervace, PP – přírodní památka, PR – přírodní rezervace.

     

    Každá houba je popsána do posledního detailu, ale autor se snažil zachovat délku textu tak, aby se z něj čtenář dozvěděl vše důležité. Každá z hub patří do určitého kmenu, jenž je vždy představen trošku obsáhleji oproti houbám samotným. Co se týče popisu houby, najdete zde informace o tom, jak velké jsou plodnice, jak vypadají, jakou barvu mají, jak široký je třeň. Dozvíte se také od kdy do kdy houba roste a v jakých lesích se s ní můžete setkat. Dále také zjistíte, zda houba roste ve skupinách, nebo se naopak vyskytuje jednotlivě. A v neposlední řadě objevíte informaci o tom, zda se sbírá k jídlu.

     

    Celou knihou vás budou provázet barevné, ale v některých případech i černobílé fotografie hub. Vyobrazena je každá popisovaná houba tak, aby si houbař mohl udělat obrázek o tom, jakou houbu v lese viděl. Bohatý obrazový materiál je tedy velkým plusem celé publikace. Abych pravdu řekla, bez ilustračních fotografií si takovouto knihu vůbec nedokážu představit. Dalo by se říci, že bez doprovodných obrázků by encyklopedie byla nepoužitelná.

     

    Grafické zpracování této knihy je nutné vyzdvihnout, protože se opravdu vydařilo. Vše je umístěno tak, aby bylo dílo přehledné a nikde nic nepřekáželo. Veškeré obrázky jsou vyladěné jak barvou, tak velikostí. Nesetkáte se tedy s žádným „rozsypaným zrním“. Stejně můžeme hodnotit i grafickou práci s textem, kdy jsou dodržována pravidla práce s textem a typografie. Zároveň je důležité poznamenat, že ať čtete, o jaké houbě čtete, veškeré příspěvky jsou jednotné a vždy přesně budete vědět, kde najdete informaci, kterou aktuálně potřebujete.

     

    Jak jsem již poznamenala výše, tento svazek vás překvapí svým formátem. Očekávání bylo takové, že přijde kniha maximálně o rozměrech formátu A5, kterou v pohodě strčíte do batohu a vyrazíte do terénu. Opak byl pravdou, kniha je mnohem větší a obsáhlejší, tudíž je vhodná na domácí studování.

     

    K tomuto titulu nemám prakticky žádné výhrady. Maximálně splňuje úlohu, jež je od něj očekávána. Moje subjektivní hodnocení tak bude ryze pozitivní. Na této knize se mi líbí, že je důkazem toho, že i něco takového, jako je encyklopedie, může být nejen poučné, ale i zábavné a čtivé. Jednotlivé houby dle popisků snadno a rychle rozezná i úplný laik, což je dle mého názoru hlavním úkolem takovéto knihy. Encyklopedie je krásně barevná a v té souvislosti je třeba také podotknout, že textová plocha je v rovnováze s tou obrazovou. Po jazykové stránce jsem s knihou nad míru spokojená. Stejně tak mě potěšilo i grafické zpracování. Kniha tak působí krásně vyváženě. Ottovu encyklopedii hub hodnotím zaslouženými 100 % a s radostí ji budu doporučovat dále všem houbařům.

     

    Paní Haně Pavlíčkové patří moje vřelé poděkování za zprostředkování této krásné a velmi poučné publikace. Za poskytnutí recenzního výtisku patří poděkování projektu KNIHA MĚSÍCE. Pokud vás recenze zaujala a budete si chtít titul pořídit, můžete tak učinit zde.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr:
    Literatura naučná, Příroda, zvířata
    Vydáno: 2014, Ottovo nakladatelství – J. Otto
    1. vydání originálu: 2014
    Počet stran: 1152
    Ilustrace/foto: Ladislav Hagara, Martin Kříž, Vladimír Antonín, Stanislav Glejdura, Edvard Skála, Per Marstad, Oldřich Jindřich, Petr Vampola, Jean-Marc. Moingeon, Pavol Škubala, Pavel Špinar, Michal Mikšík, Jiří Polčák, Josef Hlásek, Vladimír Kunca, Petr Kokeš, Bohouš Bušek, Tomáš Papoušek, Oldřich Roučka, Vladimír Zita, Jiří Burel, Jaroslav Malý, Radovan Bodnár, Ján Červenka, Dalibor Matýsek, Jan Gaisler, Vincent Kabát, Miroslav Beran, Anton Hausknecht, Jan Komár, Miroslav Švidroň, Dalibor Janda, Pavol Tomka, Milan Novotný, Jan Borovička, Zuzana Egertová, Yvona Jonotová, Pavol Kešelák, Miguel Angel Pérez-De-Gregorio, Estera Bohunická, Jan Kramoliš, Viliam Ridzoň
    Autor obálky: Milan Šindler
    Vazba knihy: pevná / vázaná
    ISBN: 978-80-7451-407-4

     

  • Kniha měsíce června: Ottův atlas nejkrásnější české cyklotrasy – Ing. Ivo Paulík

    Kniha měsíce června: Ottův atlas nejkrásnější české cyklotrasy – Ing. Ivo Paulík

    nejkrásnější-české-cyklotrasy-1Je měsíc červen a o slovo se přihlásilo léto. Teplé dny však přály výletům již mnohem dříve, a to jak těm pěším, tak i těm cyklistickým. Při takovýchto výletech můžete zažít spoustu pěkného a objevit mnoho pěkných míst, o nichž jste zatím neměli ani ponětí. Bonusem pro vás může být to, že pro svoje tělo uděláte to nejlepší. Kniha, kterou vám prostřednictvím této recenze představím, vám naservíruje sto působivých výletů, jež můžete podniknout a objevovat krásy české krajiny. Pojďme se podívat na to, co nám může publikace nabídnout.

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Praktický průvodce s navigací pomocí GPX souborů vás provede po nejkrásnějších a nejzajímavějších místech Čech.

    – 100 tras s podrobnými informacemi pro cyklisty
    – mapky s vyznačením cesty a grafy výškového profilu
    – každá trasa obsahuje dva QR kódy, jejichž pomocí si do chytrého telefonu stáhnete trasu ve formě navigace či popisu výletu
    – čtyři stupně náročnosti výletů a rady, jak se na ně připravit
    – zajímavosti o nejznámějších historických, kulturních, technických i přírodních památkách s kontaktními údaji a užitečné odkazy a informace
    – tipy, jak si výlet upravit podle vlastních zájmů a možností
    – fotografie zachycující atmosféru nejpoutavějších míst Čech“

    Titul Ottův atlas nejkrásnější české cyklotrasy: 100 výletů na kolech vydalo v roce 2018 Ottovo nakladatelství. S ohledem na zvolenou tematiku se stal KNIHOU MĚSÍCE června.

     

    Jelikož mám sama v oblibě turistiku a cyklistiku, velice mě potěšilo, když se mi ozvala paní Hana Pavlíčková s nabídkou, zda bych tuto knihu nechtěla objektivně posoudit. Z nabídky jsem měla velkou radost a přijala ji. Když mi kniha přišla, hned na první pohled mě zaujala svou krásně barevnou obálkou, jež je zvolena tematicky. Překvapující jsou na deskách uvedené informace o počtu fotografií, zajímavostí, tipů a kontaktů, které můžete na stránkách objevit – není jich zrovna málo. Zavádějící však je rozcestník, kde jsou uvedeny oblasti Šumavy a Krkonoš, což mě osobně zamrzelo, protože oblasti jsou od mojí domovské lokality daleko. Nakonec jsem zjistila, že svazek obsahuje stovku poutavých výletů po celých Čechách, takže jsem některé výlety mohla vyzkoušet v praxi a byla více než spokojená.

     

    Autor se snaží pomocí krátkých informačních textů čtenáři přiblížit každý z výletů. Dozvíte se zajímavosti nejen o historii daného místa, ale také o geologii, přiblíženy vám budou i pověsti, které se v kraji odehrávají. V úvodu každého výletu je zelený sloupeček, v němž najdete dva QR kódy (první obsahuje mapu, druhý slovní popis cesty), dále pak informace o náročnosti, cílové skupině, pro niž je daný cyklovýlet určen, orientační délka cyklotrasy, vhodný typ kola, celkové převýšení, oblasti startu a cíle, možnosti občerstvení po cestě, charakteristika trasy a v neposlední řadě nesmí chybět popis trasy (uvedená města, přes která budete projíždět).

     

    Zajímavostí jsou také informace o akcích, které můžete v průběhu svého výletu navštívit, nebo kam se můžete vydat dále mimo trasu. Tento údaj je opět uvedený v menším zeleném rámečku a je označen svítící žárovkou. Pokud jste zvědaví, jaké nadmořské výšky budete v průběhu vašeho cyklovýletu zdolávat, můžete nahlédnout do grafického vyobrazení výškového profilu trasy. Zde krásně uvidíte, kde budete stoupat, kde klesat a jak dlouho tomu tak bude. Chybět nesmí ani mapa, kde je trasa vždy vyznačena pomocí tučné růžové čáry. Jak jsem zmínila výše, nechybí ani rámeček s užitečnými kontakty a informacemi, kde objevíte například kontakty na informační centra, zdravotnická zařízení a nachází se zde i popis možností veřejné hromadné dopravy.

     

    Čtenáře na první pohled zaujme přehledné grafické zpracování. Ať si nalistujete jakýkoliv cyklovýlet, vždy se setkáte se stejným rozmístěním informačních polí a nebudete se tak muset zdržovat sáhodlouhým hledáním. Autor nesáhl vedle ani s volbou délky textu, každý z výletů se vešel na dvoustranu. Avšak myslím si, že některé výlety by si zasloužily mnohem větší rozvedení.

     

    Průvodce je uveden obsahem, podle něhož si můžete vybrat svůj výlet, aniž byste museli knihou listovat. Následuje několik slov o publikaci, jež vám ji představí a naznačí, jak s ní správně zacházet a interpretovat některé informace. Dále se dozvíte, jak správně pracovat s QR kódy a co každý z nich pod sebou ukrývá. A nebyl by to správný průvodce, aby neobsahoval několik základních tipů a rad na cesty.

     

    Abych se přiznala, svazek mě překvapil svým formátem. Očekávala jsem, že jeho velikost bude volena tak, aby se dala kniha prakticky schovat do malého batůžku, který s sebou na výlety většinou vozím. Rozměr A4 mi tak přijde nepraktický. Možná bylo původním předpokladem to, že si cyklista trasu naplánuje z domova, kde knihu ponechá a na výlet pojede bez ní a jen s navigací.

     

    Dalším faktorem, který mě trošku zamrzel, je to, že se v publikaci neobjevila žádná cyklotrasa z oblasti našich malebných Lužických hor. Jistě chybí i spousta dalších zajímavých míst, která mají svoje kouzlo a místo v podobné publikaci by si více než zasloužily. Nechme se tedy překvapit, zda vzniknou ještě další podobné tituly.

     

    I přes některé výhrady, jež jsem zmínila výše, je moje subjektivní hodnocení spíše pozitivní. Když jsem některé cyklotrasy zkoušela, byla jsem více než spokojená, protože to stálo za to. Viděla jsem mnoho krásných míst, kam bych se asi za normálních okolností nevydala, což je dle mého názoru pravý účel vzniku této knihy. Cyklista získává spoustu zajímavých informací a vše ve stručnosti, jež jej nijak nezatíží a odnese si tak z plánování i finalního výletu maximální požitek. Obrazový materiál v knize je krásný, barevný a láká k navštívení mnohých lokalit. Po jazykové stránce byla kniha zpracována dobře. Grafické zpracování je výborné a líbí se mi, že složitě nemusíte nikde nic hledat, předem víte, kde požadovanou informaci objevíte. Knihu Ottův atlas nejkrásnější české cyklotrasy: 100 výletů na kolech hodnotím krásnými 95 %  a mohu ji doporučit všem milovníkům cyklistiky a turistiky.

     

    Paní Haně Pavlíčkové děkuji za zprostředkování této pěkné publikace. Za poskytnutí recenzního výtisku patří poděkování projektu KNIHA MĚSÍCE. Pokud vás recenze zaujala a budete si chtít titul pořídit, můžete tak učinit zde.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr:
    Cestování, Cyklistika
    Vydáno:
    2018, Ottovo nakladatelství
    1. vydání originálu:
    2018
    Počet stran:
    207
    Vazba knihy:
    vázaná
    ISBN:
    978-80-7451-693-1

  • Smrt konvertity – Petr Eidler

    Smrt konvertity – Petr Eidler

    4460aHurá, do edice Původní česká detektivka opět přibyly další přírůstky. Jedním z nich je i Smrt konvertity, kterou jsem si měla možnost přečíst.  S tvorbou Petra Eidlera jsem se zatím ještě nikdy nesetkala, a proto jsem byla zvědavá, co mě čeká a nemine. Pevně věřím, že stejnou zvědavost a zájem o tento zajímavý titul vzbudím i ve vás, moji milí čtenáři. Je na čase, abych vám tento spletitý detektivní román aspoň trošku přiblížila. Ač jsou často do edice vloženy příběhy, jež se svým ražením vracejí zpět k původnímu pojetí detektivky, tentokrát se setkáte s moderním uchopením tohoto oblíbeného žánru. Při čtení se v žádném případě nebudete nudit, protože autor ve vás vyvolá spoustu otázek a budete se snažit pomoci soukromému vyšetřovateli a jeho náhodným pomocníkům při vyšetřování. Knížka byla přečtena téměř obratem, zdatnější čtenář ji klidně zvládne i za pouhý jeden večer.

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Pětadvacetiletý Jiří Stein se rozhodne radikálně změnit svůj život. Připravuje se na konverzi k židovství, víře svých prarodičů. Zasnoubí se s Miriam, plánují sňatek. Jiří však najednou zmizí a ani policie ho nedokáže najít. Steinův strýc se proto obrací na soukromého detektiva, aby po synovci pátral. Bezejmenný detektiv a jeho svérázný přítel, majitel košer restaurace a drsný motorkář, začínají mapovat poslední týdny Steinova života a zjišťují, že mnohé je jinak, než se na první pohled zdá. V té době policie najde zavražděné tělo ve Slapské přehradě…“

     

    Detektivní román Smrt konvertity vyšel v roce 2018 v nakladatelství MOBA. Jedná se o 278. svazek oblíbené edice Původní česká detektivka. Pokud jste spíše příznivci elektronických knih, můžete tuto publikaci najít v nabídce obchodů s e-knihami Palmknihy a eReading.

     

    Jak je vám již dobře známo, zelená edice je mou velice oblíbenou. Pokaždé, když zahlédnu v nabídce nakladatelství nějakou novou, musím si ji nutně přečíst. To byl případ i Smrti konvertity, která mě zaujala již svým zajímavým názvem. Než mi kniha přišla a mohla jsem se do ní začíst, neustále jsem si kladla otázku, co má konvertita společného s motocyklem, jehož drobná část je vyobrazena na obálce. Na nic jsem nemohla přijít, a proto jsem se na četbu těšila o to více. Mimo obálku a poutavý název mě také zaujala zajímavá anotace, jež o příběhu vypovídá tak akorát. Neprozrazuje toho ani moc, ani málo.

     

    Vyprávění má velký potenciál čtenáře zaujmout svou čtivostí a zajímavým příběhem, v němž se bez ustání něco děje a nedochází k žádné stagnaci. Veškeré situace jsou nahlíženy očima soukromého detektiva, kterému bylo vyšetřování případu svěřeno klientem. Vše je odvyprávěno v subjektivní ich-formě, která je oživována mnohými dialogy. Mohu konstatovat, že právě tyto rozhovorové pasáže mi při čtení utíkaly nejrychleji. Zajímavá je i autorova práce se čtenářem. Text je sepsán tak spletitě, že je každý čtenář donucen ke spolupráci. Nejednou se nachytáte při tom, že se snažíte pomoci vyšetřovateli a jeho pomocníkům. Často spolu s nimi dostanete mnoho zavádějících důkazů, jež vás svedou ze správné cesty.

     

    „Když už jsem scházel po schodech, slyšel jsem, jak za mnou někdo běží. Byla to jeho žena. Dala si ukazováček před rty, že teď nemůže mluvit. Až dole v domovním vchodu. Konečně jsem si ji pořádně prohlédl. Mohla být o deset roků mladší než její muž. Stále si zachovala mladistvý vzhled. Krátký sestřih blond vlasů jí dodával šmrnc. I figuru měla výstavní. A co hlavní, v jejích očích jsem viděl laskavost, pokud to nebylo leskem kontaktních čoček.“ (s. 32)

     

    Vyšetřování má hned dvě linie. Jedna je věnována rodině Jiřího Steina a její historii a druhá pak jeho lásce k historickým věcem s židovskou tematikou, jež přeprodával. Co mu přivodilo smrt a proč? Toť otázka, která si zaslouží vaše prošetření a nalezení odpovědi. Ač jsem se s autorem ještě nikdy nesetkala, má na svém kontě již celou řadu děl. Jeho umění je na tomto titulu znát. Petr Eidler do svého díla vložil spoustu zajímavých a oživujících zvratů, které se zasluhují o čtivost a zajímavost titulu.

     

    Jak jsem již poznamenala výše, vypravěč je subjektivní a popisuje otevřeně všechno, a to od charakteru postav přes prostředí, v němž se děj odehrává, až po barvité vylíčení nejrůznějších situací. Vypravěč je ve středu celého dění a čtenáři zprostředkovává své poznatky a průběh vyšetřování.

     

    Publikace se skládá ze čtyřiceti kapitol a slovníku s vysvětlivkami hebrejských výrazů. Některé epizody jsou vcelku krátké, jiné jsou trošku delší, ale i tak jsou hodně čtivé, takže se nemusíte bát, že byste se při čtení zasekli. Občas se setkáte, a to zejména v těch delších kapitolách, s jejich přerušením, které je naznačené vynecháním řádku. V těchto pasážích se děj posouvá o kus dále. Kompozičně je detektivka vcelku jednoduchá a odpočinková. Objevuje se v ní pouze chronologický a retrospektivní postup.

     

    Celý děj je zachycen na 288 stranách. Tematika příběhu je velice zajímavá. Ono také, kde se můžete jinde setkat se zavražděným konvertitou? Židovství a jeho úskalí jsou pěkně zpracována, a to i s potřebnými odkazy na druhou světovou válku. Jiří Stein se totiž snaží najít odpověď na jednu situaci, která se odehrála v koncentračním táboře. Toto téměř vědecké bádání mě zaujalo a mile překvapilo. V podobném titulu bych to asi ani nečekala. Stejně jako bych neočekávala v žádném případě zpracované téma židovství takového, jaké je.

     

    Autor si se mnou pohrával jako kočka s myší, ale rozhodně jsem si četbu užívala více, než kdyby mi vše naservíroval na zlatém podnosu. Mám ráda, když spisovatel nutí čtenáře, aby si příběh trošku dotvářel i ve své hlavě. Aktivujete tak svou fantazii a možná se vám podaří vraha odhalit ještě dříve, než k výsledku dojde sám soukromý detektiv s parťáky.

     

    Moje subjektivní hodnocení je tedy s ohledem na všechny výše zmíněné faktory pozitivní. Opět jsem dostala to, co mám na této edici ráda. Skvělý detektivní román s propracovanou zápletkou, která vás donutí přemýšlet. Příběh je tak zábavný a není to jen o čtení nezáživného textu. Zajímavé je i množství emocí, které jsou zachyceny mezi řádky a působí na čtenáře. Styl psaní autora mě nadchnul a jelikož jsem zjistila, že Smrt konvertity je jeho jedenáctým titulem, rozhodla jsem se, že si přečtu i jeho předchozí romány. Zvolená tematika židovství mě již hodně dlouho zajímá, a proto se vždy do takovýchto knih ráda začtu. Hned několik jich patří do MOBácké zelené detektivní edice, což je pro mě zárukou kvality. Co se týče jazyka a grafického zpracování, byla jsem více než spokojená. V textu se sice sem tam nějaká ta drobná chybička najde, ale není to nic, co by pozměňovalo vyznění tvrzení. Nic mou četbu tudíž nenarušovalo. Smrt konvertity si ode mě vysloužila krásných 100 % hodnocení. Titul vřele doporučím všem milovníkům českých detektivek, ale také těm, které zajímá téma židovství.

     

    Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké díky nakladatelství MOBA. Pokud vás recenze nadchla a rádi byste si knihu přečetli, můžete si knihu pořídit zde.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr:
    Detektivky, Literatura česká
    Vydáno: 2018, MOBA (Moravská bastei)
    Počet stran: 272
    Vazba knihy: vázaná
    ISBN: 978-80-243-8059-9

     

  • Zadrátovaný svět: Pátrání po rodinném tajemství a holokaustu – Noah Lederman

    Zadrátovaný svět: Pátrání po rodinném tajemství a holokaustu – Noah Lederman

    Zadrátovaný svět -Řadíte se k příznivcům historických příběhů, které čerpají ze vzpomínek skutečných pamětníků. Kniha, kterou bych vám prostřednictvím této recenze ráda představila, vám zajisté splní vše, po čem toužíte. Autor vás v ní seznámí se svými prarodiči, kteří si prošli trýznivým obdobím pobytu v koncentračním táboře. Oba pocházeli z polského Otwocku. Autorova babička pocházela z velké židovské rodiny, ale válku přežila jen ona. Ostatní byli zplynováni nebo zastřeleni. Dědeček na tom nebyl o moc lépe. Noah Lederman již od útlého dětství toužil po tom, aby mu prarodiče o těžkostech druhé světové války vyprávěli. Od dědy se toho moc nedozvěděl a babička se o tomto bolestném období nerada bavila. Jak to tedy zařídit, aby mohl vzniknout působivý příběh plný emocí a dojemných okamžiků. Nebojte, autor se s potížemi popral a nakonec vznikl literární skvost monitorující události druhé světové války, ale i toho, jak bolestivé okamžiky poznamenávají životy i dalších generací.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
    „Děsivé vzpomínky plné napětí, smrti i lásky, které přečtete jedním dechem
    Autor knihy Noah Lederman si vytýčil nelehký úkol – odhalit tajemnou minulost svých židovských prarodičů pocházejících z Polska. Jako jediní ze svých rodin přežili druhou světovou válku i koncentrační tábory Majdanek, Osvětim, Bergen Belsen, Ravensbrück. Po válce emigrovali do USA. Lederman cítil, že potřebuje znát své kořeny. Po několik let tak skládá střípky z vyprávění své babičky, ze svých cest po Evropě po místech, kde byly koncentrační tábory, z návštěv památek holokaustu a ze vzpomínek pamětníků.“

     

    Titul Zadrátovaný svět: Pátrání po rodinném tajemství a holokaustu vyšel v originálu (A World Erased) v roce 2017. U nás jej vydává v roce 2018 nakladatelství BizBooks. A příznivci e-knih se poměrně záhy dočkávají i jeho elektronického zpracování. Příběh najdete jak v sortimentu portálu Palmknihy, tak i na eReadingu.

     

    Když jsem si vybírala titul, který bych si mohla přečíst tentokrát, byl kandidát jasný vcelku ihned. V okamžiku, kdy jsem zahlédla v nabídce Zadrátovaný svět a přečetla jsem si jeho působivou anotaci, věděla jsem, že nesáhnu vedle. Na první pohled mě uchvátila i obálka, která ilustruje temné prostředí koncentračního tábora v Osvětimi. Je to smutné místo, které v sobě uzavírá mnoho lidských trápení a smrti. Jelikož mě tematika Hitlerova „konečného řešení židovské otázky“ zajímá, tak pro mě bylo téměř nutností se do knihy pustit. Při jejím čtení si uvědomíte spoustu věcí. Neustále si budete klást otázky, jak to tedy všechno bylo.

     

    Příběh této knihy je psán velice zajímavým způsobem a čtenář se tak do něj vcelku lehce začte. Nicméně téma je těžší a bolestivé, křehčí povahy budou mít nejspíše při čtení problém a budou si jej muset dávkovat postupně. V textu je zachyceno mnoho příkoří, ale i smrti. Proto vás vyprávění s největší pravděpodobností velmi zasáhne. Děj je čtivý a plyne téměř sám. Vše je sepsáno tak umně, že budete během chvilky do dění vtaženi. Postavy jsou popsány jak po charakterové stránce, tak je charakterizují i jejich činy, jimiž se prezentují. Vypravěčů je v textu několik, jakýmsi komentátorem událostí současnosti je Noah, občas se zpočátku projevil dědeček a následně jeho slovo, i když s menšími obtížemi, převzala babička. Objevuje se ale i několik krátkých postřehů ze strany Noahova otce. Na to, že se v ději objevuje hned několik Noahem zprostředkovaných úhlů pohledu, není tento fakt nijak rušivý. Spíše naopak, jednotlivá vyprávění se skvěle doplňují.

     

    Čtenáři budou mile překvapení pátráním po minulosti, jejíž hledání a odpovídání na celou řadu otázek je velmi zajímavé. Celý příběh o holokaustu a touze po přežití je zachycen na pouhých 240 stranách. Avšak abyste nečekali jen text, na konci knihy se objevují i obrázky, které rodinu představují v celé její kráse. Některé snímky vznikly před válkou a je na nich zachyceno velké množství lidí, na fotografiích po válce už je jen dvojice (Noahovi prarodiče), časem k nim přibudou dvě malá dítka, Noahův otec a jeho teta.

     

    Kromě tematizace 2. světové války si budete moci povšimnout základních informací o židovském náboženství a různých jeho zvycích. Občas se v textu najdou i nějaká ta hebrejská slovíčka. K jejich vysvětlení je vždy připojena poznámka pod čarou, jež je označena určitým počtem hvězdiček.

     

    Autorův styl je svěží a ryze výpravný. Kniha se dá použít coby skvělý pramen, jenž monitoruje smutné události a pobyt v koncentračním táboře. Nedočtete se tu žádné odborné informace. Autorovým zdrojem byly ryze prameny orální historie (tj. vyprávění pamětníků).

     

    Vyprávění je složeno ze dvou dějových linek. Vše začíná v současnosti, kdy se autor čtenáři svěřuje s důvody, proč knihu začal psát a seznamuje jej se svou rodinou a její historií. Postupně se retrospektivně vrací do svého dětství a nastiňuje, jak náročné je zjišťování informací o událostech, jež potkaly v minulosti jeho prarodiče. Když však odroste, otevírají se mu dveře k tomu, co jej jako malého tolik zajímalo. Mimo postřehů z vyprávění také hodně cestuje a navštíví všechna místa, v nichž se babička s dědou pohybovali. Vše jej hluboce zasáhne, a to je i ten důvod, proč bylo nutné tento příběh sepsat.

     

    V ději autor zachycuje plejádu neočekávaných zvratů, které ovlivnily život hned několika lidí, dokonce i celých rodin. Celý děj je zachycen v 37 kapitolách, vše uzavírá epilog, poděkování autora, zdroje a několik informací o autorovi. Zajímavou přílohou jsou již zmíněné fotografie. V knize se nachází několik delších kapitol, nicméně převažují spíše epizody kratší, které posouvají vyprávění sloními kroky kupředu.

     

    Celá kniha je odvyprávěna v subjektivní ich-formě, která je obohacena množstvím dialogů, jež vyprávění obohacují a působí tak mnohem autentičtěji, než kdyby vyprávěla pouze jedna postava. Jak jsem již poznamenala, objevuje se tu i hebrejský jazyk.

     

    Moje subjektivní hodnocení tohoto počinu je pozitivní. Při čtení jsem byla spokojená, protože mi text příjemně plynul a nezadrhával se. Vyprávění bylo plné emocí a silných zážitků. Každý si tak z četby této knihy odnese něco jiného. Někdo si odnese ponaučení, jiný pochopí, ale hlavní je, že se autor postaral o další zajímavý pramen, který autenticky monitoruje smutnou dobu. Jednou, až tu žádný pamětník nebude, budeme moci vzít do rukou aspoň jejich vzpomínky zaznamenané do knih. Titul jsem sice měla přečtený během pár chvil, ale musela jsem zpracovat onen silný prožitek. Autorovi se dílo zdařilo a myslím, že jeho prarodiče někde v nebíčku jsou na svého vnuka náležitě hrdí. Po jazykové stránce jsem byla s textem spokojená, ač se sem tam objevila nějaká jazyková chyba, nebylo to nic, co by narušovalo můj čtenářský požitek. Zadrátovaný svět si ode mě vysloužil nádherných 100 % hodnocení.

     

    Pokud si rádi přečtete silnější příběh s emotivní náplní, jenž je zachycen na základě vzpomínek pamětníků, tuto knihu vám mohu vřele doporučit.

     

    Za poskytnutí recenzní e-knihy patří vřelé díky portálu Palmknihy. Pokud vás recenze zaujala a titul byste si rádi přečetli, můžete si jej pořídit zde nebo tady.

     

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Originální název:

    A World Erased (2017)
    Žánr:
    Literatura faktu, Biografie a memoáry, Historie
    Vydáno: 2018, BizBooks
    Počet stran: 240
    Vazba knihy: vázaná
    ISBN: 978-80-265-0730-7
  • Plátno z Turína: Meditace o historii a spiritualitě – Zdeněk Jančařík

    Plátno z Turína: Meditace o historii a spiritualitě – Zdeněk Jančařík

    plátno-z-turína-2V nedávné době jsme si užívali Velikonoce, smutné období poslední večeře a ukřižování Ježíše Krista, ale i jeho návrat zpět mezi živé. S aktem ukřižování a následným pohřbením je spojena také jedna vzácná relikvie, a to Turínské plátno, do kterého byl po sejmutí z kříže Ježíš zabalen. S tímto plátnem je spojeno mnoho tajemného a autor knihy Plátno z Turína s podtitulem Meditace o historii a spiritualitě se snaží tyto otázky znovu otevřít a najít na ně odpovědi. Zajímá vás tento tajemný relikt a to, na co při svých zamyšleních Zdeněk Jančařík přišel? Otevřete tuto útlou knížku a začtěte se. Třeba naleznete odpovědi i na svoje vlastní otázky.



    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Turínské plátno patří mezi nejpodivuhodnější křesťanské relikvie. Ačkoli je jeho pravost stále nejasná, jeho spirituální působnost je nezpochybnitelná. V češtině přesto neexistuje žádná kniha, která by tento duchovní rozměr Turínského plátna rozvíjela a moderně reflektovala. Zdeněk Jančařík, autor úspěšné knihy Přeskočit horu, se chápe tématu jak v jeho faktické, historické rovině, tak té spirituální. Nad plátnem rozvíjí současnou, a přesto nadčasovou meditaci o zásadních aspektech křesťanské víry. Dává tak klíč jak k duchovnímu vnímání plátna v jeho historické perspektivě, tak k rozvoji osobní spirituality každého člověka.
    Zdeněk Jančařík je salesián, překladatel z němčiny (např. sebrané spisy Edity Steinové), autor knihy Přeskočit horu. V současné době vede salesiánskou komunitu v Brně-Žabovřeskách.“


    Spiritualistická kniha Plátno z Turína: Meditace o historii a spiritualitě vyšla v roce 2018 v nakladatelství Portál.


    Tato publikace mě zaujala už ve chvíli, kdy se mi dostal do rukou ediční plán nakladatelství pro první pololetí tohoto roku. Nadchla mě nejen svou obálkou, která zobrazuje detail reliktu, ale i náplní. Anotace slibuje zajímavé počtení. Jelikož už jsem o posvátné relikvii slyšela mnohé názory, ale jen ze zahraničního prostředí, zajímal mě český pohled na věc. Jelikož je nám všem dobře známo, že my Češi jsme spíše ateistickým národem, o to více jsem se na čtení těšila. Musím říci, že dílo splnilo všechna moje očekávání a v mnohém je dokonce předčilo.


    V případě této knížky můžu s klidem konstatovat, že v jednoduchosti tkví krása. Autor píše tak, že všechno krásně pochopíte. Své teze dokonce dokládá příklady ze svého vlastního života. V titulu se ukrývá celkem dvanáct kapitol, které jsou vcelku krátké. Každá se dále skládá z menších celků. Prvních několik se vždy týká přímo plátna a jeho historie, případně výzkumu. Vše je podloženo citacemi z nejrůznějších pramenů a odborné literatury. Nesmí chybět ani citáty z Bible. Poslední částí každé kapitoly je meditace samotného autora, jenž přemýšlí zejména nad tím, jaký vliv má plátno na člověka. V jedné takové podkapitole se setkáváme i s historickým pohledem na násilné vystěhování Němců z pohraničí v roce 1946, ale mohla bych jmenovat i spoustu dalších okamžiků, jež měly vliv nejen na autorův život, ale také na společnost jako celek. Přečtení této knihy vás donutí se zamyslet, a to nejen nad svými činy, ale i nad minulostí.


    Každá z kapitol byla uvedena citátem z Bible nebo z jiných textů, které s křesťanstvím blízce souvisí. Příkladem může být sloka ze Znamení moci Jana Zahradníčka, jež v sobě odráží kauzu Číhošťského zázraku, kvůli níž se stal číhošťský farář Toufar jednou z obětí minulého režimu. Jak jsem již naznačila, epizody i jejich části jsou krátké, avšak i přesto se v některých objevuje další členění na menší celky. Vyprávění je i přes členitost plynulé a výstižné.


    Teoretické části kapitol jsou psány odborným stylem v er-formě. Ve zdrojích, odkud autor čerpal, se krásně vyzná každý čtenář. Důvodem toho je, že je použit poznámkový aparát pod čarou. Nemusíte tak pro zjištění pramenu listovat knihou, stačí se podívat do dolní části stránky, na níž se poznámka nachází. Jakmile se dostanete k poslední podkapitole, styl se mění v osobní vyprávění v ich-formě. Většinou jde o autorovy vlastní vzpomínky. Jedná se o text oproštěný o dialogy, ale nemusíte se bát nudy. Těšit se můžete na zajímavé otázky, při hledání odpovědí na ně se zajisté pobavíte a třeba odhalíte taje svého nitra.


    Jak jsem již poznamenala, celý text je uzavřen do pouhých dvanácti kapitol, je uveden poděkováním a úvodním slovem a završen epilogem. Svazek má pouhých 168 stran textu a 8 stránek s fotografickými přílohami, které vám plátno představí. Myslím si, že obsah je naprosto adekvátní a Zdeněk Jančařík dal do titulu vše, co by čtenář měl o plátnu znát, dokonce nechal vhlédnout i do svého nitra a projevil svůj vlastní názor na tuto cennou relikvii.


    Můj subjektivní názor na tuto publikaci plnou spirituality a dalších zajímavostí nemůže být jiný než pozitivní. Jelikož mě baví dějiny, bylo pro mě přínosné nahlédnout i pod pokličku křesťanství. Jak je v mém případě vidět, tak i ateista si může z podobných titulů mnohé odnést. Nesmí se však bát otevřít oči a brát svět takový, jakým je. Styl Zdeňka Jančaříka, který je salesiánem a knězem, si mě získal. Jelikož mě zaujalo jeho bádání a způsob přemýšlení, rozhodla jsem se, že si přečtu i jeho další titul Přeskočit horu. Při čtení jsem si položila mnoho otázek a snažila jsem se na ně najít odpověď, publikace mi byla oporou a podpořila mě. Vhled do vlastní duše mě překvapil. Nikdy jsem netušila, že čtení podobné knihy pro mě bude mít takový přínos. Co se týče grafického a jazykového zpracování, byla jsem v obou případech nad míru spokojena. Kniha se mi dobře četla a nebyla jsem ničím rušena. Plátno z Turína si ode mě vysloužilo zasloužených 100 % hodnocení. Knížku vřele doporučím všem, kteří rádi přemýšlí a hledají odpovědi na své otázky v meditaci a spiritualitě.


    Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké poděkování nakladatelství Portál. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si knihu pořídili, můžete tak učinit právě tady.



    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr:
    Duchovní literatura, Náboženství, Historie
    Vydáno: 2018, Portál
    Počet stran: 176
    Vazba knihy: brožovaná (paperback)
    ISBN: 978-80-262-1325-3

     

  • Oni nevědí, co činí – Jussi Valtonen

    Oni nevědí, co činí – Jussi Valtonen

    Oni nevědí, co činíZajímají vás otázky ohledně lidského mozku? Jak moc jsme ovlivnitelní technickými vymoženostmi? Mohou nám nějak ublížit? Jaký názor máte na pokusy na zvířatech? Odpovědi na tyto otázky můžeme najít v debutovém románu finského autora Jussiho Valtonena s odpovídajícím názvem Oni nevědí, co činí. Ač se jedná o prvotinu, není to znát, toto dramatické dílo si plně zaslouží označení VELKÝ ROMÁN, jenž ale není pro každého čtenáře. Ti, kteří si nepotrpí na těžší četbu, si tuto knihu moc neužijí. Příběh zachycuje život dvou rodin, jež pojí úspěšný neurovědec Joe Chayefski. Proč zrovna osobnost tohoto protagonisty pojí dvě entity, které jsou od sebe vzdáleny tisícovky kilometrů? Odpověď naleznete v tomto románu.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Úspěšný neurovědec Joe Chayefski je muž s mnoha problémy, a to nejen takovými, které občas sami zažíváme, ale i mnohem méně obvyklými. Jeho žena je zahlcena prací, dcera tráví většinu času se smartphonem nejnovější generace a kdosi neznámý začal obtěžovat rodinu protesty proti Joeovým laboratorním pokusům na zvířatech. Nějak to pravděpodobně souvisí také s jeho bývalou ženou, která žije ve Finsku, a jejich synem. Ve snaze bránit svoji novou, americkou rodinu před násilím a svou dceru před zneužíváním bezohlednou technologickou firmou je Joe donucen přehodnotit své postoje a podniknout drastické kroky, aby zachránil ty, které miluje. Valtonenův velký společenský román, který se z větší části odehrává v blízké budoucnosti, přináší vypjaté psychologické drama, jehož některé pasáže spadají do žánru techno-thrilleru nebo dokonce techno-hororu. Role zločinců přísluší bezskrupulózním technologickým firmám, mediálním monopolům, farmaceutickému průmyslu a teroristickým buňkám. Hlavní postavy románu pronásleduje neklid a nespokojenost se současným světem, citové odcizení i vzájemné neporozumění mezi evropskou a americkou kulturou. Ze všeho nejvíc ale trpí nezamýšlenými důsledky svých vlastních činů v komplikovaném globálním prostředí. Vyplatí se přečíst pozorně těch několik set stran? V tomto případě ano. Valtonenovy postavy – především sám Joe, jeho bývalá manželka Alina a jejich syn Samuel – jsou komplikované, plasticky zobrazené osobnosti, usilující o život v pravdě a současně podléhající klamným iluzím. Na povrch se dostávají staré, hluboké problémy, ale také ještě znepokojivější otázky, které souvisejí se zneužíváním digitálních technologií a psychofarmak. Budoucnost, kterou román zachycuje, se totiž už začala dít, třebaže kniha dramatičnost jejích projevů zatím daleko překonává. Román oceněný prestižní literární cenou Finlandia (2014) byl dosud přeložen do devíti jazyků a jen ve Finsku se ho prodalo přes sto deset tisíc výtisků.“

     

    Psychologické drama Oni nevědí, co činí vyšlo v originálu (He eivät tiedä mitä tekevät) v roce 2014. U nás se překladu dočkáváme až v roce 2018. O jeho vydání se postaralo nakladatelství LEDA.

     

    Když jsem si vybalila knížku z balíčku, byla jsem nadšená. Ta obálka je naživo naprosto úchvatná. Je krásně barevná a zachycuje jeden z problémů, se kterým se v příběhu setkáme. Údaje o autorovi a názvu knihy jsou vytlačené, takže je příjemná i na omak. Dalším důvodem, proč jsem se těšila, až se do čtení pustím, byla působivá anotace. O ději vypovídá tak akorát, neprozrazuje ani moc, ani málo. Do četby jsem se pustila pár dní po tom, co titul přišel. Čtení mi však docela trvalo, což bylo zapříčiněno hlavně nemocí, ale část viny nesla i obtížnost tohoto románu.

     

    Ano, vyprávění je vcelku složité. Jednotlivé dějové linie se prolínají. Chvilku se pohybujete v Helsinkách roku 1994, pak se přesunete do amerického Baltimoru a posunete se i v čase. S každou kapitolou čtenář cestuje mezi těmito dvěma destinacemi. Některé kapitoly jsou kratší, jiné mají i kolem sta stránek. Text je zajímavý svou náplní, donutí čtenáře přemýšlet nad otázkami budoucnosti lidské existence. Pokusy na zvířatech nás mohou uchránit před smrtelnými nemocemi. Technika nás naopak může dovést do záhuby, pokud ji budeme zneužívat. Autor dokázal tato témata velice dobře skloubit dohromady. Kniha však není zaměřena jen na vědu a techniku, při četbě si užijete hned několik napínavých scén, které posilují čtivost textu. Není vyloučeno, že u některých z nich vám bude běhat mráz po zádech. Za oslabující faktor ale považuji rozvláčné technické popisy a vědecký výzkum, který nezasvěceným nic moc neřekne. Na druhou stranu je nutné vyzdvihnout, že autor si s dílem opravdu vyhrál, komunikoval s vědci v oboru, četl odborné publikace a výstupy výzkumů, o čemž se můžete dočíst v závěrečném poděkování.

     

    Z důvodu toho, že jsou některé kapitoly dost dlouhé, dochází v textu k přerušování myšlenek a plynulosti vyprávění. V takovýchto případech se vypravěč posouvá v rámci místa, někdy dokonce i v čase. Občas se mění také úhel pohledu na jednu danou událost. Díky těmto přerušením můžete čekat spoustu zvratů, jež vás jistě překvapí a mnohdy i zaskočí.

     

    Celé vyprávění je vyvedeno v objektivní er-formě, která je oživena množstvím dialogů mezi jednotlivými postavami. Z těchto promluv můžeme odvodit, do jaké skupiny společnosti se daný protagonista řadí. Občas se totiž objevují i vulgarismy, mnohem častěji pak odborné vyjadřování. Vypravěč je nezúčastněný a zprostředkovává čtenáři to, co pozoruje. Kompozičně je kniha vcelku náročná a není tak vhodná pro každého. Na stránkách se setkáme s chronologií, paralelou, retrospektivou, ale také řetězovou kompozicí. Tento koktejl neuspokojí milovníky jednodušších příběhů.

     

    Příběh je uzavřen do bezmála 15 kapitol, jež jsou zachyceny do nádherných 488 stran. Už jen tato obsáhlost asi některé čtenáře od čtení odradí. Na druhou stranu si myslím, že délka textu byla navýšena právě o technické popisy a líčení výsledků výzkumů. Možná bych tuto část trošku zkrátila. Autor však toužil čtenáři předat odborné informace, s jejichž pomocí si uděláme mnohem lepší obrázek o vědě a technice.

     

    Moje subjektivní hodnocení je vesměs pozitivní. Četbu jsem si užila i přesto, že jsem si ji musela dávkovat postupně. Autorův styl mě zaujal, i když těch technických a vědeckých záležitostí by podle mého názoru mohlo být trošku méně. Příběh mimo univerzitní budovu byl však čtivý a poukazoval na život rodiny vědce, ale také jeho bývalé rodiny. Jak otec ovlivní svého syna, jehož dětství mu doslova proteklo mezi prsty? O tom všem se můžete dočíst v této zajímavé knize. Z četby jsem si odnesla zajímavý požitek a pocity. Od přečtení si kladu otázky spojené s budoucností lidstva. Co se týče grafického zpracování, byla jsem docela překvapená. Písmo bylo tentokrát menší a stránky byly hustěji potištěné, což mi moc nevyhovovalo. Stejně tak mě docela překvapilo, když jsem v textu našla jazykové chyby (opakující se slova apod.). I přesto se však kniha četla vcelku dobře. Psychologické drama Oni nevědí, co činí hodnotím krásnými a zaslouženými 90 %. Titul mohu vřele doporučit všem, kteří si rádi přečtou náročnější romány a nebojí se vědy a techniky.

     

    Za poskytnutí recenzního výtisku patří vřelé poděkování nakladatelství LEDA. Pokud vás recenze zaujala a chtěli byste si román přečíst, můžete si jej pořídit zde.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Originální název:

    He eivät tiedä mitä tekevät (2014)
    Žánr:
    Literatura světová, Thrillery, Sci-fi
    Vydáno: 2018, Leda
    Počet stran: 488
    Překlad: Michal Švec
    Autor obálky: Tomáš Cikán
    Vazba knihy: brožovaná (paperback)
    ISBN: 978-80-7335-526-5

     

  • Panny a netvor – Roman Cílek

    Panny a netvor – Roman Cílek

    4455aLákají vás detektivní zápletky? Máte rádi, když vás autor dlouho nenapíná a během chvilky se dozvíte, kdo byl vrahem a proč? Pokud jste odpověděli na všechny předchozí otázky kladně, sbírka povídek z pera Romana Cílka s názvem Panny a netvor bude pro vás tím pravým ořechovým. Autor i tentokrát své čtenáře potěší 13 vcelku krátkými texty. Ve vyprávěních se často vracíme k tradičnímu pojetí detektivního žánru. Při čtení vás spisovatel bude stále vybízet ke spolupráci, máte-li rádi knihy, v nichž soupeříte s vyšetřovateli, kdo první odhalí vraha či zloděje, tato kniha vám poskytne hned třináct příležitostí. Všechny povídky jsou čtivé a mají zajímavou pointu. Musím říci, že jsem přečteno měla během pár chvil, až tak mě kniha chytla. Nepustila mě do té doby, dokud jsem nedočetla až do konce.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Absurdní situace. Postarší, panovačně působící žena žádá policii, aby hledala jejího dospělého syna, kterého již několik dní postrádá. Tvrdí jim, že ho musejí najít, ale v duchu si není jista tím, zda si to opravdu přeje. Obává se totiž, že její syn je patologický násilník, poznamenaný nenávistí zejména k mladým ženám. Scéna z titulní povídky nové knihy znovu naznačuje, co o autorovi již víme: že je mistrem v dramatickém popisu vypjatých lidských osudů… “

     

    Soubor povídek Panny a netvor vydalo v roce 2018 nakladatelství MOBA. Jedná se již o 275. svazek zelené edice Původní česká detektivka. Pokud jste příznivci elektronických knih, ani vy nebudete zklamaní, protože knihu nabízí portály s e-knihami Palmknihy a eReading.

     

    Ti z vás, kteří moje stránky znají, vědí, že jsem si v nakladatelství MOBA zamilovala edici Původní česká detektivka. Zelené knížky jsou pro mě jakýmsi znakem kvality, většina detektivek, ať už románů, nebo povídkových souborů, si mě získala na svou stranu a nejen samotné příběhy, ale i jejich tvůrce jsem si oblíbila. Když jsem v nabídce recenzních výtisků nakladatelství postřehla, že je tento titul volný, řekla jsem si, že bych byla hloupá, kdybych po něm nezkusila sáhnout. Svazek mě zaujal nejen svou poutavou anotací, jež ve skutečnosti odhaluje jen jednu z povídek, ale i zajímavou obálkou. Musím říci, že jsem nakonec byla nesmírně potěšena, když mi o pár dní později domů přišel balíček a v něm byl tento skvost. Téměř ihned jsem se do četby pustila a byla jsem mile překvapena.

     

    Vyprávění je zajímavé. Každý z příběhů vypráví o jiném případu, avšak společným jmenovatelem všech povídek jsou vyšetřovatelé. Autor dokázal vytvořit spoustu zajímavých a napínavých scén. V některých případech vám dokonce bude přebíhat mráz po zádech. Nicméně, jelikož jsou povídky vcelku krátké, nebudete mít problém každý případ vyřešit během chvilky. Jednotlivé texty se čtou téměř samy, jsou zajímavé a vraha odtajníte vždy až na konci, nedostanete moc vodítek, jež by vám pomohla předhonit v odhalování policisty. Pokud jste již četli některé z předchozích Cílkových detektivních sbírek, jednotlivé vyšetřovatele již znáte.

     

    Při čtení se v žádném případě nebudete nudit, protože autor se vás snaží neustále aktivizovat. Činí tak pomocí předkládání důkazů, nejprve jsou cíleně zavádějící – většinou jde o výslechy – ke konci pak společně s vyšetřovateli vytáhnete eso z rukávu a pachatele odhalíte. Když se do povídek začtete, zjistíte, že Roman Cílek už je zkušeným autorem žánru krimi, příběhy jsou promyšlené a dotažené do posledního detailu. Své umění tak bravurně vložil i do této sbírky povídek. Zažijete tak spoustu nepředvídatelných zvratů, které vám mnohdy vyrazí dech. U některých textů jsem si kladla otázku, jak případ z toho mála, co měli, vůbec mohli detektivové rozlousknout.

     

    Všechny příběhy jsou odvyprávěny objektivní er-formou, která je oživena množstvím dialogů mezi jednotlivými postavami. Vypravěč popisuje otevřeně všechno, a to od prostředí přes charaktery, provedení trestného činu až po samotné vyšetřování. Zajímavá je vypravěčova nezúčastněnost, má jen pozorovací funkci a zprostředkovává čtenáři to, co sleduje. Ač jsou jednotlivé povídky vcelku krátké, překvapí vás, jak autor vyprávění posouvá o kus dále. Plynulost textu je často narušována právě prostřednictvím posunů. Kompozice je však jednoduchá, a to chronologická s několika retrospektivními pohledy, které se ukazují zejména ve výpovědích svědků a následně i pachatelů. Kniha se tedy dá označit za oddechovou.

     

    Jak jsem již několikrát poznamenala, povídek je v publikaci třináct a jsou rozděleny na menší celky – posuny v textu. Každá z povídek má kolem 25 stránek. Souhrnně jsou příběhy zachyceny na nádherných 280 stranách. Nebýt posunů, svazek by byl mnohem obsáhlejší a myslím si, že by klidně každá z povídek mohla vydat materiál pro samostatný román, ale troufnu si tvrdit, že takto je to mnohem lepší. Přetínání myšlenek čtenáře nijak neruší, spíše podněcuje k přemýšlení a kladení si otázek, co by se stalo, kdyby… Přemýšlející a spolupracující čtenář je pro autora lepší než ten, který o čteném textu vůbec nepřemýšlí a jen ho bezmyšlenkovitě absorbuje. Z tohoto důvodu si Cílkovy povídky užívám a mám je ráda, protože je svým způsobem ve svých myšlenkách dotvářím.

     

    Moje subjektivní hodnocení je pozitivní. Knihu jsem si oblíbila, stejně tak mám v oblibě i tvorbu Romana Cílka. Autorův styl mě uchvátil již před nějakou dobou a jsem ráda, že mě ani tentokrát nezklamal. Mám ráda ty neočekávané zvraty, zajímavý způsob řešení případů, ale i zajímavé finální rozuzlení. Čtení mě bavilo, nenudila jsem se ani chvilku, protože to se prostě nedá. Spisovatel držel mou pozornost od první chvíle až do té poslední. Z četby jsem si odnesla zajímavý požitek, jenž si zajisté odnesete i vy. Co se týče grafiky a jazyka, musím obě kritéria vyzdvihnout. Kniha se dobře čte, protože je použito vcelku velkého patkového místa a po jazykové stránce je práce téměř bezchybná. Nic mě tedy od čtení a vnímání textu jako takového nerušilo. Sbírku povídek Panny a netvor hodnotím krásnými a zaslouženými 100 %. Titul mohu vřele doporučit všem milovníkům příběhů s detektivní zápletkou.

     

    Za poskytnutí recenzního výtisku patří vřelé díky nakladatelství MOBA. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si soubor povídek přečetli, můžete si jej opatřit tady.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr:
    Detektivky, Literatura česká
    Vydáno: 2018, MOBA (Moravská bastei)
    1. vydání originálu: 2018
    Počet stran: 280
    Vazba knihy: vázaná
    ISBN: 978-80-243-8052-0