Iwík
severní Čechy

Jmenuji se Ivana. Mým největším koníčkem je četba. O své čtenářské zážitky se s vámi ráda dělím na těchto stránkách. Najdete zde recenze zajímavých knih a audioknih, rozhovory s jejich autory a spoustu dalších zajímavostí ze světa literatury. Moje články však najdete i na portálu Chrudimka.cz. Spolupracuji s předními českými nakladatelstvími a vydavatelstvími, což mi umožňuje vám představit mnoho zajímavých knižních novinek.

Jsem redaktorka portálu
3. blogové narozeniny
Odebírat novinky
Archiv blogu
Reklamní miniokénko



10% sleva na domácího právníka po zadání jednoho ze slevových kódů: MCZPUF8BEK nebo TITDP3BVAK

Uložit

Recenze

Chlapec, kterého chovali jako psa – Bruce D. Perry, Maia Szalavitz

3. 12. 2017

Útloučká kniha, která je plná bolesti a dalších podobných emocí. Nejhorší na tom všem je, že hlavními aktéry jedenácti příběhů nejsou dospělí lidé, nýbrž děti. Malí bezbranní tvorečkové, kteří si v žádném případě nezasloužili to, čeho se na nich dopouštěli ostatní. Nikomu nic neprovedli a už v dosti nízkém věku okusili trpkou příchuť násilí. V některých případech na vlastní kůži, v jiných pak byli nuceni přihlížet. Takovéto traumatické situace poznamenají hodně dospělého, na malé dítě zapůsobí ale mnohem intenzivněji, ač si to většina z nás nechce připustit. Abychom si uvědomili důsledky chování některých členů společnosti vůči dětem, vznikl tento titul, který vás doslova položí na lopatky. Jednotlivé příběhy jsou sice smutné, ale zajímavé, čtivé a obohacující o zajímavé poznatky z oblasti psychologie a psychoterapie. Během několika hodin je budete mít přečtené.



Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

„Dětský psychiatr Bruce Perry měl v terapii děti, které zažily nepředstavitelné hrůzy: přežily genocidu, byly svědky násilných činů, dospělí je zavírali do skříní či klecí, byly oběťmi násilí v rodině. Perry vypráví jejich příběhy a mluví o traumatech, která utrpěly, i o tom, jak se z nich dokázaly zotavit. V knize najdeme příběh dětí ze sekty Davidiánů nebo příběh satanské paniky, která zachvátila Spojené státy v 80. letech minulého století a která se řadí k moderním pověstem, do stejné skupiny fenoménů, kam patří například falešné vzpomínky na sexuální zneužívání.
Bruce D. Perry je americký psychiatr, specializuje se na dětské duševní zdraví a neurovědu. Maia Szalavitz je americká reportérka, autorka specializující se na oblast vědy, politiky a léčby závislostí.“



Kniha Chlapec, kterého chovali jako psa vyšla v originálu (The boy who was raised as a dog) v roce 2007. U nás se jejího překladu dočkáváme až v roce 2016 a o jeho vydání se postaralo nakladatelství Portál, které se zabývá nejen vydáváním odborných a populárně naučných děl, ale také těch beletristických. Tento titul bych zařadila spíše do skupiny populárně naučných.

 

Když jsem se podívala do nabídky nakladatelství Portál a přemýšlela jsem, co bych si ráda přečetla, padlo mi oko na Chlapce. Ani nevím proč, získal si mou pozornost. Jeho obálka je jednoduchá a čtenáře přímo seznamuje s tím, co od knihy může očekávat. Její podtitul, který zní Příběhy dětí, které překonaly trauma, mluví za vše. Když jsem si pak přečetla anotaci, která mi přiblížila, na co se příběhy zaměřují, věděla jsem, že si je musím přečíst. Od zkušených psychologů vím, že události z dětství mohou hodně ovlivnit duševní, ale i fyzické zdraví člověka. Zajímalo mě tedy, jak psychoterapeut může trauma zmírnit či úplně vyeliminovat. Tato kniha mi podala řadu odpovědí a představila mi množství vědeckých poznatků, o kterých jsem neměla ani tušení.

 

V okamžiku, kdy knihu otevřete, uvítá vás úvodní slovo autora, které je působivé a dává celému dílu určitý kontext. Již z tohoto důvodu vám doporučím si ho přečíst, protože vám představí způsob, jakým autor knihu sestavil, jak na ní pracoval a zároveň vám dá jakési doporučení, jak získané informace interpretovat a případně využít ve svém vlastním životě. Jelikož se jedná o kazuistiky skutečných případů, byla zaměněna jména jednotlivých aktérů. Jak jsem již naznačila v úvodu, příběhů je jedenáct. Všechny jsou od sebe náležitě odděleny. Grafické zpracování knihy mi při čtení vyhovovalo. Jelikož je použito vcelku velkých patkových písmen, vše se mi dobře četlo a nebolely mě oči. Gramatika je na výborné úrovni, a tak není nic, co by nějakým zásadním způsobem narušovalo můj čtenářský požitek.

 

Autorovo vyprávění si mě získalo. Na to, že text psal odborník, musím konstatovat, že je stylizovaný s ohledem na čtenáře laika, kterého daná problematika zajímá. Ve chvíli, kdy je zmíněn nějaký odborný termín či je popis postupu práce s pacientem náročný, autor vše uvádí postupně velice záživným a snadno pochopitelným způsobem na pravou míru. Nemusíte se tedy bát neporozumění textu. Kapitoly jsou šablonovité, každá začíná hrubým nástinem případu, pak přicházejí lékařovy přípravy a následuje práce s pacientem. Některé postupy jsou srovnávány s postupy práce s dospělým pacientem, autor tak dává možnost komparace náročnosti jednání a následné léčby. Kapitoly jsou řazeny chronologicky, což lze velice snadno poznat podle toho, jak se doktor Perry ve své práci odvolává na předchozí případy, o kterých jste si již mohli přečíst v předchozích kapitolách. Neustále své pacienty srovnává, a to včetně jejich symptomů a charakterů.

 

Dílo mi občas připadalo útržkovité. Jednotlivé kapitoly jsou složeny z více částí. Vždy tedy poznáme, kdy se v případu určitým způsobem posouváme kupředu. Jak jsem již popisovala v předchozím odstavci, každá kapitola má svůj rámec a toho se autor drží. Někdy mi však přišlo líto, že došlo k přerušení plynulosti toku myšlenek a přesunu jinam. Nicméně musím přiznat, že tohoto titulu si velice vážím, protože mnoha lidem otevře oči, ať už v rámci prevence ubližování dětem, nebo v případě odhalení a následného řešení již vzniklého problému. Autor totiž dává čtenáři řadu rad a tipů, jak odhalit, že dítěti, které právě stojí před ním, je ubližováno.

 

Celá kniha je stylizována v subjektivní ich-formě. Není se čemu divit, protože se jedná o studii autorových poznatků z jeho oboru. Vše je psáno v minulém čase, a to formou vypravování. Nejedná se však jen o suchý popisný text. Vyprávění je opepřeno množství dialogů, a to nejen s supervizory z praxe při poradách, ale také s dětskými pacienty. Ti sice zpočátku mlčí, ale nakonec se lékaři vždy povede prolomit barikádu nedůvěry.

 

Moje subjektivní hodnocení této knihy je nad míru pozitivní. Jedná se o jednu z mála publikací, která dokáže běžnému čtenáři přiblížit záživným způsobem to, jak pracuje naše psychika a jak může trauma poznamenat další život malého dítěte. S touto knihou si uvědomíte, že nikdy není pozdě na řešení potíží. Psychika je naše všechno a od ní se odvíjí i náš zdravotní stav, což si málokdy připouštíme. Líbilo se mi, že i tak náročné téma dokázal autor pojmout čtivým způsobem a držel mou pozornost od první stránky až do té poslední. Jeho styl psaní, ale i léčby mě nadchnul. Za zajímavý čtenářský zážitek patří tomuto souboru případových studií zasloužených 100 %. Knihu vřele doporučuji všem, kteří se zajímají o psychologii a psychoterapii malých dětí.

 

Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké poděkování nakladatelství Portál. Pokud vás recenze zaujala a budete si chtít lékařovo vyprávění přečíst, můžete si knihu pořídit zde.



Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

Originální název:

The boy who was raised as a dog (2007)

Žánr:
Literatura naučná, Psychologie a pedagogika, Sociologie
Vydáno: 2016, Portál
Počet stran: 344
Překlad: Linda Bartošková
Vazba knihy: brožovaná (paperback)
ISBN: 978-80-262-1112-9

Srovnejte cenu knihy v ostatních obchodech…

 
štítky
podobné články
2 komentáře
  1. Odpovědět

    TlusŤjoch

    3. 12. 2017

    Duše je věc křehká.
    Hlavně ta dětská.

     
    • Odpovědět

      Iwik

      3. 12. 2017

      Mě právě v té knize dost překvapilo, že autor tvrdí, že lidstvo si myslí, že dítě není vůbec zranitelné, protože to je nepopsaný list papíru. Nicméně to je možná důvod toho, proč si člověk nejčastěji odnáší traumatické zážitky právě z tohoto raného období života.

       

Zanechat komentář