Iwíkova knihovna

Štítek: kniha

  • Med v hlavě, marmeláda v srdci – Hilly Martineková

    Med v hlavě, marmeláda v srdci – Hilly Martineková

    Prázdniny a dovolené jsou od nepaměti tím nejlepším časem pro četbu. Člověk se odreaguje, zrelaxuje a odpoutá se od všech problémů, které na něj po skončení tohoto blahodárného období čekají. Kniha je skvělou společnicí při cestování, ale i v dlouhých dnech zalitých slunečními paprsky a s teplotami mnohdy přesahujícími příjemných 25 °C. Proto se často setkáte na různých koupalištích či na lavičkách v parcích s čtenáři, kteří se v jiných měsících před očima veřejnosti raději ukrývají. K letním měsícům zajisté patří také knihy, jež zpracovávají rozličnými způsoby tematiku lásky. K těmto knihám se řadí i ta, již bych vám ráda představila prostřednictvím dnešní recenze. Jedná se o titul s názvem Med v hlavě, marmeláda v srdci od autorky Hilly Martinekové. Abych pravdu řekla, tak kniha naprosto plní předpoklady pro prázdninové čtení. Náplň knihy vás pobaví, ale zároveň zahrnuje i pasáže, jež vás doženou k slzám. Při tom všem vás autorka donutí se zamyslet nad sebou samým, svým jednáním a postojem ke starším lidem. V následujících řádcích recenze se o románu dozvíte mnohem více, přečtete si o tom, co na mě při četbě zapůsobilo a do jaké míry.

    Něco málo o autorce (zdroj: obálka knihy):

    „Hilly Martineková je německou autorkou, jež se narodila v roce 1977 v Cuxhavenu. V současnosti žije se svým manželem Krystianem v Hamburku. Společně napsali scénář k seriálu televize ARD Hotel snů. Známou se stala scénářem k filmu Med v hlavě (2014), který se v roce 2018 dočkal amerického remaku s Mattem Dillonem a Nickem Noltem a který napsala společně s Tilem Schweigerem na základě vlastních zkušeností s dědečkem, jenž onemocněl Alzheimerovou chorobou. Med v hlavě, marmeláda v srdci je jejím prvním románem.“

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Tilda vzpomíná, jak se svým dědečkem, který onemocněl Alzheimerem, prožila naplno, s láskou a se smíchem každou chvíli. Dnes žije poklidný život s manželem a dvěma dětmi, jen jako by během dospělosti odložila samu sebe. Navíc s obavou sleduje, že její tatínek začíná být trochu zmatený. Tilda tedy opráší nejen vzpomínky, ale i svůj život…“

    Základní informace o knize:

    Román Med v hlavě, marmeláda v srdci vyšel v originálu (Marmelade im Herzen) v roce 2018. U nás se překladu této knihy dočkáváme v roce 2020 a postarala se o něj Miloslava Hnízdilová. Titul vyšel pod značkou Metafora nakladatelského domu Grada. Jedná se o devátý svazek edice 7lásky. Titul je k dostání jak ve fyzické, tak i v elektronické podobě. Pokud vás recenze zaujme, můžete si publikaci zakoupit na stránkách e-shopu nakladatelství.

    Recenze knihy:

    Kniha Med v hlavě, marmeláda v srdci v sobě uzavírá hodně dojemný příběh, jenž vypráví o životě v jedné rodině, do jejíchž vztahů nemilosrdně zasáhne nemoc. Jak již napovídá anotace knihy, hlavní postavou titulu je Tilda, jež je vnučkou milovaného dědečka Amanda. Společně zažívají spoustu legrace, jež je mnohdy zapříčiněna právě dědečkovou nemocí – Alzheimerem. Vnučka svého dědečka miluje nade vše, a proto ji hodně zasáhne okamžik, kdy si na ni a na všechno hezké není schopen vzpomenout. Proti těmto chvílím pak stojí okamžiky, jež Tildu zasáhnou v dospělosti a které jí vše připomenou. Dokáže se Tilda vymanit ze zažitého stereotypu a vrátit se mentálně do okamžiků svého dětství? Toť otázka, na kterou vám odpověď poskytne právě tento román.

    Čtenáře může zaujmout fakt, že je přímo hozen do víru dění. Autorka se rozhodla své vyprávění začít rovnou akcí, což se často nevidí. Ihned tudíž začnete sledovat osudy hlavní postavy, jež nejsou příliš snadné, ale o to více jsou uvěřitelné. Příběh je rozdělen do dvou částí, jež se neustále prolínají a aktivně na sebe navzájem reagují a navazují. Vyprávění není uvedeno předmluvou, ani není zakončeno epilogem či doslovem.

    Když mi byla kniha nakladatelstvím nabídnuta k recenzi, pročetla jsem si anotaci, jež mě zaujala. Zároveň mě o četbě přesvědčil i fakt, že je titul součástí mojí oblíbené edice 7lásky, nebylo tedy o čem přemýšlet. Anotace jako taková je poměrně krátká a o knize neprozrazuje příliš. Kromě popisného textu mě ale zaujala i krásně barevná, tentokrát do oranžova laděná obálka, na níž můžeme sledovat ilustraci zelené židle, na níž leží sklenice marmelády s lístkem s nápisem Tilda a sklenice medu s nálepkou se jménem Amandus. Na opěradle židle je pověšen klobouk. Vedle této ilustrace je vyveden text, jenž definuje náplň románu.

    Román je sestaven na logické bázi. I když se skládá ze dvou prolínajících se, časově posunutých částí, vše má své dané místo a krásně to zapadá do konceptu vyprávěného. První část je věnována Tildinu dětství, jež bylo v přítomnosti dědečka bezstarostné a naplněné. V protikladu pak stojí část druhá, jež naopak vypráví o nenaplněných touhách dospělé hlavní hrdinky. Obě pasáže jsou vzájemně kontrastní a vytvářejí interesantní celek. Kniha má celkem 52 kapitol, jež jsou zachyceny do 272 stran.

    Po tematické stránce titul zpracovává lásku v rámci rodiny, rodinné vztahy a v neposlední řadě také lidské zdraví a smrt. Poukazuje na to, že jakmile člověk onemocní nějakou vážnější nemocí, jeho život se ze dne na den obrátí o 180 stupňů. Okolí se na něj najednou začíná dívat jinak a stejně tak se začnou měnit vztahy v rodině. Tento román má na základě tematiky potenciál zaujmout čtenáře, kteří si potrpí na sociální romány z rodinného prostředí, ale i ty, kteří si rádi přečtou o lásce všeho druhu.

    Text knihy je sepsán v subjektivní ich-formě v minulém čase. Při interpretaci je čtenář plně vtažen do děje, chvilkami mu potečou slzy smíchy, občas však lítostí a smutkem. Příběh, jenž pro nás nachystala Hilly Martineková, působí velmi realisticky. Ač je to smutné, tak o podobných životních peripetiích často slýcháme z médií, a proto se všemu, co se v knize dočteme, dá velice snadno a rychle uvěřit. Děj je přímočarý, a to i přesto, že je občas narušován přechody od jedné dějové linie k druhé a zase zpět. Když se objeví kapitola, která je delší, může se stát, že autorka vyprávění na moment přeruší a posune jej o kousek dále. To učiní tak, že vynechá jeden řádek textu.

    Vyprávění jako takové je chvilkami naplněno optimismem, ale jsou obsaženy i pesimistické a melancholické pasáže. Autorka ve svém vyprávění použila vyprávěcí, popisný, úvahový a v menším množství též naučný slohový postup. Z textu můžeme vycítit hluboké procítění a do postav se můžeme díky tomu mnohem lépe vžít, protože jsou snadno uchopitelné a důvěryhodné. Martineková dá svému čtenáři možnost dotknout se a prožít s postavami veškeré emoce, jež hrdinové knihy prožívají, ať už se jedná o smutek, strach, zamilovanost, radost, pocity z vyloučení za společnosti a z odlišnosti od ostatních lidí, avšak i spoustu dalších.

    Jak jsem již zmiňovala výše, publikace má 272 stran. Vyprávění je stylizováno velmi čtivým a živým způsobem, a proto jej zdatný čtenář zhltne za pár hodin. Autorčin styl je interesantní a zajisté vás chytne za srdce. Po jazykové stránce bylo dílo zpracováno velmi dobře, o což se zasloužil kvalitní překlad Miloslavy Hnízdilové. Na čtivosti hodně přidává také použitá grafika a písmo, kdy byla zvolena větší velikost a patkový font, jenž vede oči krásně po jednotlivých řádcích a text se tak čte téměř sám.

    Celkově hodnotím román Med v hlavě, marmeláda v srdci velmi pozitivně. Kniha mě zaujala již zvolenou tematikou, jež si mě získala již od chvíle, kdy jsem si přečetla anotaci. Kromě toho jsem se již setkala s několika romány z této edice a zamilovala jsem si ji, tudíž pro mě volba tohoto titulu byla naprostou samozřejmostí. Ještě než jsem otevřela svazek, zaujala mě barevná obálka s epickým vyobrazením, jež velmi dobře sedí k názvu, avšak i k náplni vyprávění. Po otevření knihy se mi líbilo, že je logicky a velmi dobře strukturována. Autorka vždy včas upozornila na prolnutí dvou dějových linií, protože u čísla kapitoly vždy uvedla rok, v němž se děj následující epizody odehrává. Čtenář se tak velmi snadno při četbě orientuje a nehrozí, že by se v ději ztratil. Při čtení tohoto románu si odpočinete, zrelaxujete, ale zároveň se i zamyslíte nad svými činy a chováním. Titul si mě získal pro svou čtivost, poutavý děj, ale i plynulost vyprávění.

    Publikaci mohu vřele doporučit všem milovníkům sociálních románů z rodinného prostředí, ale i těm čtenářům, kteří si rádi přečtou o lásce v jejích nejrozličnějších podobách.

    Bibliografické údaje:

    Žánr Literatura světová, Romány
    Nakladatelství Metafora
    Rok vydání 2020
    Originální název Marmelade im Herzen (2018)
    Překlad Miloslava Hnízdilová
    Autor obálky Jiří Pros
    Počet stran 272
    ISBN 978-80-7625-088-8
    Jazyk vydání český
    Edice 7lásky (9.)
    Vazba knihy měkká/brožovaná

  • Kydd – Julian Stockwin

    Kydd – Julian Stockwin

    Úryvek recenze

    Vydejte se spolu s mladým Thomasem Kydem, hlavní postavou této knihy, na dobrodružnou plavbu. Je pravda, že on sám si zpočátku rozhodně nepřál stát se mořským vlkem, nakonec tomu tak ale osud chtěl a on byl se svými kamarády unesen verbíři a dostal se tak na palubu válečné lodi Duke William. Neumíte si představit, jaké to je pracovat na lodi ve vcelku nehostinných podmínkách, kde s vámi jednají jako s onucí? To všechno budete moci sledovat při čtení této zajímavé knihy, která monitoruje náročnou dobu napoleonských válek. Příhody vás překvapí svou drsností, ale i vysokou vypovídající hodnotou o době. Jak se s nechtěnou ztrátou domova a náročnou prací všechny postavy vyrovnají? To vše se dočtete v tomto zajímavém historickém románu.

    „Důstojník se mlčky zastavil a zuřivě se zadíval na řadu nováčků. Sundal si klobouk a podrážděně se s ním plácl do boku. Nebyl nijak vysoký, ale postavu měl jako zápasník. Hluboce posazené oči pod temným huňatým obočím se dívaly hrozivě a podrážděně. Bohaté zlaté prýmky na temné modré a bílé uniformě mu dodávaly autoritu.“ (s. 19)

    Kniha mě zaujala již na první pohled. Její obálka slibuje poutavý historický román z prostředí bitevní lodi, která je na deskách vyobrazena. Vše je laděno do odstínů uklidňující modré barvy. Lodě a neklidné moře však vládnou i přední a zadní předsádce. Na zadní straně desek jsem si mohla přečíst krátký úryvek z knihy, který mě upoutal a přesvědčil o tom, že kniha stojí za to. Vše pak dokonala i poutavá anotace. Nebylo tedy nic, co by mě od četby románu odradilo a nadšení mi vydrželo až do poslední stránky knihy. Ta má krásných 288 stran a děj je rozdělen do dvanácti různě dlouhých kapitol. Při čtení se jistě pobavíte, ale často vám i zatrne.

    Kompletní recenze na stránkách Chrudimka.cz

  • Tajná láska Jakuba Krčína – Eliška Jindrová

    Tajná láska Jakuba Krčína – Eliška Jindrová

    Úryvek recenze

    Každému z nás se již při zmínce o Jakubovi Krčínovi vybaví jeho díla, která se v době jejich vzniku střetávala spíše s nevděkem než s radostným přivítáním. Kniha, kterou bych vám ráda představila prostřednictvím dnešní recenze, vypráví nejen příběh o budování, ale i o osobním životě rožmberského regenta a budovatele velkých vodních děl. Toužil po moři v Čechách a jeho přání se mu téměř i splnilo, jen ta slaná voda chybí. Tajná láska Jakuba Krčína je zajímavou publikací, jež vypovídá nejen o životě Krčína, ale monitoruje také moc Rožmberků, dobovou kulturu, architekturu a sociální rozvrstvení společnosti. Román si oblíbí zejména milovníci historie, ale na své si přijdou také čtenáři detektivek a romancí. V této drobné publikaci, jež má pouhých 208 stran a skládá se z 11 kapitol, se tyto žánry krásně prolínají a vytváří zajímavý celek.

    „Noc rozprostřela nad krajinou temný samet; jen občas se jeho sítem prodral měsíční paprsek, aby pohlédl na smutné popravní místo. Ve větru se tady kymácelo tělo odsouzeného, teď už bez očí, které vyklovali havrani dříve, než slunce ukončilo svou každodenní pouť.“  (s. 18)

    Již v okamžiku, kdy jsem zjistila, že si budu moci přečíst tento román, byla jsem natěšená. O tomto příběhu jsem již slyšela a nemohla jsem uvěřit tomu, že se toho do tak útlé knížečky může vejít tolik. Když jsem si pak přečetla anotaci, která slibuje opravdu jízdu ve velkém, tak jsem se nemohla dočkat na chvíli, kdy se do četby pustím. Ve chvíli, kdy jsem začala číst, příběh mě doslova pohltil. Občas přišla příjemná vyrušení v podobě milých ilustrací od Rudolfa Daňka. Obrázky si nelze nezamilovat, jsou tak čisté a skvěle dokreslují děj. O tom se ale můžete úžasně přesvědčit i na přebalu a deskách svazku. Ve vyprávění si najdou to své jak ženy, tak i muži.

    Kompletní recenze na stránkách Chrudimka.cz

  • Byl jsem číslo 30529: Válečné vzpomínky židovského chlapce z Čech – Felix Weinberg

    Byl jsem číslo 30529: Válečné vzpomínky židovského chlapce z Čech – Felix Weinberg

    Byl jsem číslo 30529 - náhled

    Dnes je 27. ledna a toto datum je ve všech kalendářích označeno coby významný den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Období druhé světové války bylo velmi náročné a na zločiny proti lidskosti bohaté, o čemž se mohou přesvědčit nejen žáci a studenti škol v rámci hodin dějepisu, ale i dospělí prostřednictvím televizních dokumentů nebo mnoha knih. Četná svědectví se dají dohledat nejen v literatuře faktu, ale i v beletrii. Zářným příkladem je publikace, již bych vám ráda představila v této recenzi. Jedná se o titul Byl jsem číslo 30529, který v sobě ukrývá skutečný příběh chlapce z Čech, jenž přežil četná příkoří spojená s řešením židovské otázky. Jak na mě toto dílo zapůsobilo? Čtěte dále a dočtěte se více.
     

    Něco málo o autorovi (zdroj: cbdb.cz):

    Felix Jiří Weinberg se narodil 2. dubna 1928 a zemřel 5. prosince 2012. Jeho jméno je neodmyslitelně spjato s vědním oborem fyziky. Kromě toho, že jej vystudoval a následně se mu věnoval v praxi, tak dokonce byl profesorem spalovací fyziky a významným pracovníkem v Imperial College London. Jeho dětství bylo zpočátku idylické. Avšak s nástupem Adolfa Hitlera k moci se pomalu ale jistě začalo proměňovat v noční můru. K sepsání titulu Byl jsem číslo 30529 se odhodlával poměrně dlouho, avšak je dobře, že jej nakonec napsal, protože se jedná o jeden z titulů, jež reálně zpracovávají tematiku života v koncentračních táborech.
     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Po válce se Felix Weinberg, aby vůbec dokázal jít dál, rozhodl potlačit své vzpomínky a neohlížet se zpátky. Málokdo by uvěřil, že uznávaný vědec a univerzitní profesor fyziky jako dospívající chlapec prošel peklem koncentračních táborů a přežil i pochod smrti. Po šedesáti pěti letech se odhodlal svůj příběh sepsat, učinil tak ale s nečekaným nadhledem. Jen tak se mohl vrátit k událostem, které ho připravily o milovanou maminku, malého bratra i všechny další příbuzné. Zůstal mu jen otec, který ještě před okupací Československa uvízl v Anglii. Spolu si tam nakonec vybudovali nový život. Měl jsem velmi šťastné dětství. Skončilo ovšem příliš brzy a příliš krutě vinou Adolfa Hitlera, já ovšem věřím, že právě na dětství záleží nejvíc. Vzpomínky na něj vytvářejí v mysli jakousi ulitu bezpečí a radosti, do níž se může člověk v dobách utrpení stáhnout. Moje ulita byla plná krásných vzpomínek a jistoty, že mě mí blízcí zbožňovali a milovali.“
     

    Základní informace o knize:

    Jedná se o knihu vzpomínek na krásně prožité dětství a nesnadné až mnohdy hrůzné dospívání židovského chlapce v období druhé světové války, jež prožil v koncentračních táborech. Z celé jeho rodiny zůstal pouze on a jeho otec, kterému se povedlo před vypuknutím toho nejhoršího vycestovat do zahraničí, kde uvízl. Publikace vyšla v originálu (Boy 30529: A Memoir) roku 2013. U nás se jejího překladu dočkáváme až v roce 2020. O vydání se postaral vydavatelský dům Grada pod svou značkou Cosmopolis. Titul je k dostání jak ve fyzické, tak i v elektronické podobě. Pokud vás recenze zaujme, titul můžete zakoupit v e-shopu Grady.
     

    Recenze knihy:

    Kniha Byl jsem číslo 30529 je jedinečnou zpovědí válečného „hrdiny“, jenž v poměrně útlém věku dokázal přežít nástrahy koncentračních táborů, a dokonce i pochod smrti. Viděl a prožil spoustu zlého, což ho však nezlomilo a po šedesáti pěti letech se rozhodl vrátit do minulosti a zrekapitulovat svůj život. Osobité vyprávění a zachycování myšlenek Felixe Weinberga je uvedeno předmluvou, jejíž autorkou je Suzanne Bardgettová, ředitelka výzkumu Imperiálního válečného muzea. Než čtenář nahlédne do rodinného života a prostředí, v němž Felix Georg vyrůstal, přečte si ještě poděkování a autorův úvod s názvem Složité rozhodnutí. Už jen při četbě úvodních slov je člověku smutno. Je však nutné podotknout, že ač to muselo být pro autora složité, je velmi dobře, že svůj životní příběh sepsal a otevírá tak subjektivní formou nahlédnout objektivně na smutnou dějinnou epochu, která poznamenala osudy mnoha lidí.
     
    Byl jsem číslo 30529 - obálkaJistě se ptáte, proč jsem sáhla zrovna po této knize. Když se mi ozvali z nakladatelství s nabídkou, zda bych nechtěla napsat recenzi některé z uvedených knih, tato mi padla do oka již svým názvem. Jelikož jsem studovala dějepis a tematika koncentračních táborů a druhé světové války jako takové patřily k mým oblíbeným, bylo mi tedy jasné, co mohu od titulu očekávat. Neváhala jsem a otevřela jsem si anotaci, jež mě utvrdila v mých domněnkách. Kromě názvu a anotace se mi také zalíbila zajímavě zpracovaná obálka svazku.
     
    Příběh je logicky a chronologicky rozdělen do čtyř částí. První část vyobrazuje období dětství a je rozčleněna do tří kapitol. Nejdelší částí ze všech je ta druhá, jež se zabývá lágry a sestává z šesti epizod. Třetí část s názvem Návrat obsahuje pouze dvě kapitoly. Čtvrtá část nesoucí název Anglie má tři kapitoly. Vše uzavírá příloha s přehledem chronologie 1942–1945, jež v sobě ukrývá nejdůležitější body Felixova života v těchto letech. Kniha vzpomínek má potenciál oslovit milovníky historie, tematiky druhé světové války a v neposlední řadě i žánru životopisu.
     
    Nedá mi to a musím napsat, že se mi v úvodní části hodně líbila autorova myšlenka, kde tvrdí a já se s jeho tvrzením plně ztotožňuji, že současní autoři píší příběhy o tom, jak si myslí, že to mohlo tehdy býti, životní osudy jejich hrdinů většinou končí smrtí. Klade si tu otázku, jak může někdo, kdo tehdejší dobu neprožil a neví, jak těžké to bylo, psát o útrapách těch, kteří v ní žili a zemřeli. Jeho kniha je jiná v tom, že se snaží čtenáři zprostředkovat tehdejší realitu tak, jak ji doopravdy vnímal, a to vše s nadhledem. Předpokládám, že ten návrat do minulosti byl pro autora hodně psychicky náročný.
     
    Pro sepsání své knihy autor zvolil subjektivní ich-formu v minulém čase, jež působí úderně a čtenáře to mnohem více vtáhne do děje. Při čtení tak máte pocit, jako byste byli součástí vyprávěného a častokrát budete mít pocit nepříjemného mrazení. Slabším povahám mohou některé pasáže vehnat slzy do očí, protože si Felix Weinberg nebral při psaní servítky a ztvárnil vše tak, jak si to pamatoval a jeho vyprávění je velmi realistické.
     
    Text je přímočarý a neobsahuje žádné dějové odbočky. V podstatě sledujeme neustále osud hlavního hrdiny, jenž vše vypráví ze svého úhlu pohledu. Co se týká tematiky a námětu, není tu o čem diskutovat, jedná se o povětšinou melancholické a smutné dílo, jež vyobrazuje hrůzy období druhé světové války a zacházení s židovským obyvatelstvem. Vše je procítěné, a proto se na stránkách setkáte se smutkem, strachem, hrůzou a smrtí, jež je tu nahlížena coby milosrdná, pokud se tedy nejedná o smrt vraždou. Autor je šťastlivcem, jenž jako jeden z mála dokázal útrapám čelit a přežil.
     
    Publikace sestává z pouhých 200 stran. Vše je ale psáno velmi čtivým způsobem, a proto knihu zhltnete téměř jako jednohubku. Tomu všemu přispívá nejen téma, ale i autorův styl, jenž vás chytne za srdce. Co nesmím zapomenout vyzdvihnout, je fakt, že je text doprovozen poměrně bohatým obrazovým materiálem. Jedná se o fotografie z pozůstalosti autora knihy, jež zachycují milé, ale i smutné okamžiky jeho života. Některé jsou cennými historickými dokumenty, jimiž teď disponuje Imperiální válečné muzeum. Co se týká použitého písma, musím vyzdvihnout, že se jedná o velký patkový font, jenž se dobře čte, protože vede oči po řádcích a nebolí z něj oči. Zaměřím-li se na jazykové zpracování, musím konstatovat, že kniha byla stran jazyka a stylistiky zpracována výborně.
     
    Celkově knihu Byl jsem číslo 30529 hodnotím velmi pozitivně. Důvodem je zejména fakt, že by se nám i generacím, jež přijdou po nás, mělo neustále připomínat nejen vše dobré, ale i to zlé, co lidstvo v předcházejících staletí prožilo a čím si prošlo. Jen tak můžeme zopakovat úspěchy a ponaučit se z chyb našich předků. Toto je kniha, již jsem si v posledních několika letech přečetla a vím, že si ji zase někdy v budoucnu s radostí otevřu a začtu se do ní znovu. Již má vytvořené místo v mé knihovně. Získala si mě svou čtivostí, plynulostí vyprávění a poutavým příběhem. Dále se mi líbí její grafické a jazykové zpracování, která jsou brilantní.
     
    Jak jsem již napsala výše, publikaci mohu vřele doporučit všem milovníkům historie, tematiky druhé světové války či koncentračních táborů a v neposlední řadě i žánru životopisu, jimž nevadí motivy smrti a trýzně.
     

    Bibliografické údaje:

    Žánr
    Literatura faktu, Biografie a memoáry, Historie
    Nakladatelství
    Cosmopolis
    Rok vydání
    2020
    Název originálu
    Boy 30529: A Memoir, 2013
    Počet stran
    200
    ISBN
    ISBN: 978-80-7589-753-4
    Jazyk
    český
    Vazba knihy
    pevná/vázaná
  • Prima sezóna – Josef Škvorecký

    Prima sezóna – Josef Škvorecký

    Prima sezóna náhled IK

    Vážení přátelé české klasiky, dnešní recenzí udělám radost zejména vám, protože v ní představím Prima sezónu od Josefa Škvoreckého. Tento titul se již právem řadí ke klasice. Minulý měsíc se dílo dočkalo svého druhého samostatného vydání, a to v nakladatelství LEDA. Nakladatelství má ve svém portfoliu celou řadu jazykových příruček a beletristických děl, zejména těch současných. V poslední době se ale setkáváme stále častěji s klasickými díly, o jejichž vydání se postaralo právě toto nakladatelství. Jedním z nich je právě i v této recenzi zmiňovaná Prima sezóna.

    Něco málo o autorovi:

    Josef Škvorecký je český spisovatel, jehož dobové okolnosti donutily k emigraci do Kanady, kde se se svou ženou Zdenou Salivarovou usadili a založili spolu v Torontu exilové nakladatelství ’68 Publishers. Mimo to, že psal a vydával, byl také výborným překladatelem. Svoje dětství prožil v Náchodě a jeho vztah k tomuto městu se odráží i v jeho knihách. Čtenáři znalí náchodských poměrů v Červeném Kostelci, hlavním dějišti některých Škvoreckého knih, odhalí právě zákoutí města Náchod. Pár těchto titulů bylo dokonce zfilmováno.

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „1. kniha v sérii Danny Smiřický.
    Kniha líčí dospívání, studium a lásky gymnazisty Dannyho Smiřického v období 2. světové války.
    Děj knihy se odehrává ve fiktivním městě Kostelec v období Protektorátu Čechy a Morava.“

    Základní informace o knize:

    Román Prima sezóna se dočkal již dvou vydání. Poprvé kniha vyšla v roce 1990 v nakladatelství Galaxie a podruhé v roce 2019 v nakladatelství LEDA. Jak je již uvedeno v oficiální anotaci, jedná se o první díl série o Dannym Smiřickém. Pokud vás recenze zaujme a budete si chtít knihu pořídit a přečíst, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství. Jste-li příznivci e-knih, najdete titul na portálech Palmknihy a eReading.

    Recenze knihy:

    Přijdeme-li coby potenciální čtenáři do knihkupectví či knihovny, první, co většinou upoutá naši pozornost a ve velké míře rozhoduje o tom, zda si knihu přečteme, je obálka. Přebal knihy by měl být zpracován tak, aby nalákal ke čtení a aby odpovídal obsahu děje. Přebal Prima sezóny tyto podmínky do posledního puntíku splňuje. Jelikož jsem již přečetla i Tankový prapor, zaujal mě fakt, že nakladatelství zvolilo grafiku tak, aby k sobě obě díla ladila a bylo na první pohled zřejmé, že se jedná o jednu sérii. Liší se od sebe jen barvou a motivem. Na Prima sezóně se střetáváme s vyobrazením jazzové kapely a dvou tanečníků charlestonu. Obálka nepůsobí rušivým dojmem a není vůči čtenáři nikterak strohá.

    Než vás autor pustí k příběhu samotnému, přečtete si čtyři krátké básničky, jejichž autory jsou takové osobnosti jako Jaroslav Seifert, Miloš Forman, Evelyn Waugh a Nanhaniel Hawthorne. Tyto textíky jsou jakýmsi intermezzem navozujícím patřičnou atmosféru. Tomuto dílu nepředchází žádná předmluva, ani jej neuzavírá doslov. Prostě a jednoduše si užijete vyprávění o prvních láskách Dannyho Smiřického.

    Román, v němž se poprvé setkáváme s Dannym Smiřickým (následují: Zbabělci a Tankový prapor), nás zavede do malebného městečka Červený Kostelec. Hlavní hrdina je puberťák, jenž rád vyhledává společnost děvčat a všechny je hrozně miluje, nejvíce pochopitelně Irenu. Při čtení protagonistových milostných eskapád se čtenář náramně pobaví. K dějové komice hojně přispívají i barvité popisy a charakteristiky jednotlivých postav. Ty jsou totiž vykresleny do nejmenšího detailu.

    Děj je přímočarý a čtenář si při jeho interpretaci oddychne. Jelikož se pohybujeme v období protektorátu Čechy a Morava, není zde možné v tak hojné míře vyčíst autorovy postoje. V tomto se Prima sezóna od následujících dvou románů liší. Sice v několika postavách můžeme vidět znaky kritiky trýznivého chování Německa (např. otec Ireny), ale není to v takové míře. Nicméně i tak si Danny (zosobnění Čecha) připadá nicotný a bezbranný, když nemůže dosáhnout svého, postupně ztrácí sebevědomí. K odlehčení útrap je použito situační komiky, jež je vcelku často absurdní, ale dokáže zlomit vážnost vyprávění.

    Svazek má pouhých 256 stran, jež jsou popsány celou řadou vtipných scén. I tentokrát se v knize objevují vtipné a oživující dialogy mezi postavami. Text se čte téměř sám. Osobně jsem ke knize ráno zasedla a za pár hodin jsem ji jedním dechem zhltla, ani jsem nevěděla jak. Jedná se o velice čtivé a strhující dílo.

    Celý děj je odvyprávěn subjektivní ich-formou, a to očima vypravěče, se kterým sledujete a aktivně se účastníte všeho, co se mu děje. Vypravěč nás tedy zasvětí do veškerých situací a otevře se. Nechá čtenáři nahlédnout do svého nitra, vyobrazí tak své vnitřní pocity a dojmy. Kromě popisu situací je text doplněn mnohými dialogy, jež mnohdy vyznívají až groteskně. Mluva je nespisovná a dá se říci, že je bližší běžnému lidovému čtenáři.

    Kniha je složena ze čtyř úvodních básní, autorova věnování, šesti kapitol (každá je uvedena básní Josefa Krátkého ze septimy b) a vysvětlivek, v nichž je uveden překlad německých a latinských slovních spojení, která se občas v textu objevila. Jednotlivé epizody příběhu jsou různě dlouhé, některé jsou delší, jiné kratší, ale čtou se všechny stejně dobře. Každá z kapitol nese svůj název, jenž ve zkratce představuje to, co se na následujících stranách bude dít.

    „Zamyslela se. Byli jsme už skoro u jejich domu, u mostu přes řeku. Řeka byla zamrzlá a ležela na ní tlustá bílá sněhová duchna. Na rohu visela další modrá lucerna a vločky se přes ni sypaly ještě hustěji než před chvílí u Granady. Vypadalo to, že celé město zapadá sněhem. Vešli jsme do jejich ulice. Takové štěstí mi připadalo nemožné. Ale snad moje ukecávací metoda konečně zabrala i na Irenu. Anebo je v tom něco jiného? Vzpomněl jsem si, že jsem v neděli zapálil v aule svíčku, abych získal Irenu. Tak proto! Ta svíčka! Ale se teda dá říct, že to je skoro zázrak. Po třech letech. Skoro třech.“


    ŠKVORECKÝ, JOSEF. Prima sezóna. Voznice: LEDA, 2019. ISBN 978-80-7335-575-3. s. 15

    Tato knížka si mě mimo jiné získala i díky svému grafickému zpracování, které je zárukou dobrého čtení. I tentokrát hodně přidala na čtivosti románu. Text je sázen do bloku přiměřeně velkými patkovými písmeny. Kapitoly jsou přehledně rozděleny do několika částí, jež jsou od sebe odlišovány vložením tří hvězdiček, které čtenáře posunují v ději o kus dál.

    Moje subjektivní hodnocení románu Prima sezóna je ryze pozitivní. Miluji klasickou literaturu a toto je skvost české klasiky, jenž se pyšní velkou dávkou originality. Přiznám se, že jsem román poprvé četla již před několika lety v rámci přípravy na literární exkurzi, kterou jsem absolvovala na vysoké škole. Už tehdy jsem si příběhy Dannyho zamilovala a jsem moc ráda, že jsem se k nim mohla po pár letech vrátit. Nové vydání mě mile překvapilo. Čtení jsem si užila plnými doušky a s radostí jsem si zavzpomínala na mnohá místa, jež jsme v rámci exkurze v Náchodě navštívili a v nichž se odehrávalo toto poutavé a čtivé vyprávění. Při četbě jsem se hodně pobavila, což bylo autorovým záměrem. Co se týče použitého jazyka, oceňuji, že Škvorecký příběh odvyprávěl nespisovným jazykem, což bylo rozhodně přidanou hodnotou. Knihu hodnotím zaslouženými 100 %.

    Knihu doporučím s radostí všem milovníkům české klasiky, ale i těm, kteří mají v oblibě humor. Příhody Dannyho Smiřického si vás zajisté získají.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Název knihy Prima sezóna
    Autor Josef Škvorecký
    Žánr sociální román
    Nakladatelství LEDA
    Rok vydání 2019
    Počet stran 256
    ISBN 978-80-7335-575-3
    Nákup knihy www.leda.cz
    Nákup e-knihy www.palmknihy.cz
    Databáze knih www.databazeknih.cz



    LEDA

    Nakladatelství LEDA vydává slovníky a učebnice celkem pro 28 jazyků světa. V roce 2007 rozšířilo svoji nabídku o literaturu beletristickou a naučnou.

    www.leda.cz



    Palmknihy

    PalmKnihy jsou největším a nejstarším obchodem s elektronickými knihami v České republice. Téměř dvanáct tisíc titulů od více než šest seti nakladatelství doplňuje také široká nabídka audioknih. Přehledný a intuitivní eshop umožňuje okamžitý a jednoduchý nákup e-knih, které můžete začít číst ještě dnes. Dostupnost všech formátů e-knih zajišťuje podporu všem zařízením, od čteček až po počítače nebo mobily. Na Palmknihách navíc najdete i stovky titulů zcela zdarma. Široký záběr slevových akcí učiní každou e-knihu dostupnou, díky předprodejům pak první stránky novinek ochutnáte mnohem dřív, než se kniha objeví na pultech.

    www.palmknihy.cz

  • Nebezpečné známosti – Choderlos de Laclos

    Nebezpečné známosti – Choderlos de Laclos

    Nebezpečné známosti - náhled

    Vážení čtenáři, hlásím se vám s další recenzí. Tentokrát vám představím netradiční dílo ze soudku klasické literatury. Jedná se o již třetí knihu, kterou nakladatelství LEDA zařadilo do své edice s názvem DÉMANTY LITERATURY, v níž vydává klasická díla. S předchozími tituly jste se již na stránkách Iwíkovy knihovny mohli setkat, jedná se o romány Na větrné hůrce a Jana Eyrová. Třetím titulem, jemuž je věnována tato recenze, jsou Nebezpečné známosti z pera Choderlose de Laclose. Již teď vám mohu slíbit, že pokud jste romantické duše, dílo si vás jistě získá.

    Něco málo o autorovi (zdroj: obálka knihy):

    Pierre Ambroise Francois Choderlos de Laclos vstoupil v roce 1760 do královského dělostřeleckého učiliště. Posléze byl jmenován důstojníkem, co se žebříčku hodností týče, postupoval po něm velmi pomalu. Při svém působení v rozličných posádkách sledoval to, jak si žili jeho bohatší kolegové, kteří po kariérním žebříčku stoupali k výšinám. Koncem 70. let začal pomýšlet na sepsání Nebezpečných známostí, v nichž chtěl vyobrazit šlechtické mravy na sklonku absolutismu. K vydání díla došlo v roce 1782 a Choderlos de Laclos se díky němu dočkal slávy. Dalším jeho dílem byl spis s názvem Úvahy o vlivu Vaubanova génia. Prostřednictvím spisu oslavil, ale zároveň i zkritizoval činnost maršála Vaubana, slavné postavy francouzského vojenství, což s sebou přineslo nepřízeň ze strany ministerstva války. V roce 1803 umírá při obléhání italského Tarentu.

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Po více než dvou staletích přitahuje román Nebezpečné známosti krutě kultivovaným stylem, jímž jeho dva protagonisté, markýza de Merteuil a vikomt de Valmont, analyzují milostné city a pro pobavení nebo ze msty vybírají oběti své milostné strategie. Velké pozornosti se těší i u režisérů – připomeňme si Vadimův film z roku 1959 s Jeanne Moreauovou a Gérardem Philipem, adaptaci britského režiséra Stephena Frearse s Johnem Malkovichem či Formanův film Valmont.“

    Základní informace o knize:

    Titul Nebezpečné známosti byl vydán v originálu (Les Liaisons dangereuses) už v roce 1782. U nás dílo vyšlo hned v několika vydáních, a to v Odeonu a Academia. Dalším nakladatelstvím je také LEDA, kde titul poprvé vyšel v roce 2013 a podruhé v roce 2019. Pokud vás recenze zaujme a rádi byste si originální dílo přečetli, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství LEDA. Jste-li příznivci e-knih a audioknih, najdete titul v e-shopu Palmknihy.

    Recenze knihy:

    Když se mi ozvali z nakladatelství LEDA s nabídkou recenzování tohoto díla, byla jsem na vážkách. Pak jsem si ale pročetla přiložené informace a podívala jsem se na náhled obálky, obavy byly hned pryč a já s radostí odsouhlasila. Nebezpečné známosti mě zprvu moc neoslovily, ale potom jsem zjistila, že se jedná o klasickou literaturu, kterou bych mohla číst bez ustání. Do toho si mě získaly svou zajímavou anotací, jež o díle mnohé napoví, ale neprozradí vše. Aby toho nebylo málo, na první pohled jsem se zamilovala do luxusní obálky, která je z velké části vyvedena v matu, ale květy růží se lesknou a jsou plastické. To hned máte chuť tuto knihu uchopit do rukou a začíst se.

    Žánrově působí dílo Choderlose de Laclose různorodě, ale ve skutečnosti v sobě ukrývá jednotu. Příběh je sepsán formou dopisů, kdy si jednotlivé postavy mezi sebou píší a poskytují nám nejen situační popisy a intrikaření, ale také dávají nevědomky nahlédnout do svých duší. Neskryjí tak před čtenářem vůbec nic, a to i přes to, že se často velmi snaží. Mnoho dopisů v sobě obsahuje erotické jiskření a touhu, v některých se ale ukrývá zloba, nenávist a toužení po pomstě.

    V ději je hlavními aktéry několik postav, každá má svůj part, v němž se projevuje a nenechá se ničím ovlivnit. Ač se může zdát dopisová forma, která je přerušována dopisy jiných postav, hektická, při četbě zjistíte, že je to jen zdání a že dílo jako celek působí coby originálním způsobem pojatý román. Přetrhávání plynulosti toku vyprávění vás tedy nebude nijak rušit.

    Poutavým námětem si kniha získá každého milovníka romantiky, ale také sociálních románů. Není to jen o tom, jak si mezi sebou postavy posílají dopisy o své náklonnosti, nýbrž na pozadí můžeme sledovat sociální rozvrstvení doby a chování se k ostatním.

    Způsob vyprávění si čtenáře získá zejména pro svou živost a čtivost. Děj má spád a dává nahlédnout život doby 18. století, i když tedy v upozornění pro čtenáře a v předmluvě vydavatele, kteréžto předcházejí vyprávění samému, se můžeme dočíst, jak se to s dobovým zařazením ve skutečnosti má. Tyto dvě části udávají dílu neodmyslitelný kontext a jsou drobnou příručkou k tomu, jak titul interpretovat co nejsprávněji.

    Z této knihy budou mít radost zejména ti, kteří upřednostňují tituly s krátkými kapitolami. Žádný z dopisů nemá více jak deset stránek, většina je na pouhé jedné či dvou stranách. Svazek je rozdělen do čtyř částí a obsahuje celkem 175 dopisů.

    Jelikož se jedná o dopisy, je zřejmé, že vypravěči jsou subjektivní, tedy v ich-formě, v minulém čase. Jejich očima nahlížíme nejen to, co se děje kolem nich, ale i to, co se odehrává v nich samých. Dialogy v tomto případě nejsou potřeba, i když sem tam se nějaký objeví. Při čtení tohoto počinu si odpočinete, protože je jednoduché, bezproblémové a svižné, a to i přes to, že je děj zachycen na 456 stranách.

    Jedním z faktorů, které musím pochválit, je grafické zpracování. Je zřejmé, že si grafici na přípravě této knihy dali záležet a zvolili správný font a velikost písma, které se dobře čte, a protože je patkové, tak i krásně vede oči po jednotlivých řádcích. Citace jsou psány kurzivou a opatřeny číslem poznámky pod čarou, kde se dozvíte, buď odkud pocházejí, nebo něco bližšího k významu sdělení. Text je zarovnán do bloku, což vždy ocením, jelikož nepůsobí coby rozsypané zrní.

    „Moje nejmilejší přítelkyně, pořád ještě nic neví. Včera večeřela u mamičky spousta lidí. Přestože bylo v mém zájmu, abych si je pořádně prohlédla, především muže, dost jsem se nudila. Všichni, muži i ženy, se na mne často dívali a potom si něco šeptali. Věděla jsem dobře, že mluví o mně, červenala jsem se a nedovedla jsem tomu zabránit. Moc bych to chtěla umět, neboť jsem si všimla, že ostatní ženy se nečervenají, když se na ně někdo dívá. Snad je to tím, že se malují, a že pod líčidlem není vidět ruměnec z rozpaků nečervenat se, když se na tebe upřeně dívá muž, musí být jistě hrozně těžké.“


    DE LACLOS, CHODERLOS. Nebezpečné známosti. Voznice: LEDA, 2019. ISBN: 978-80-7335-572-2. s. 22

    Moje subjektivní hodnocení Nebezpečných známostí je velmi pozitivní. Četbu jsem si maximálně užila. Přiznám se, že zpočátku jsem měla předsudky a obávala jsem se, že to bude román jen o tom, jak dostat holku do postele. Nakonec jsem byla dost mile překvapená, protože jsem se dočkala dopisů plných intrik, ale také čisté a ničím neposkvrněné lásky. Líbilo se mi, jakým způsobem se autor svého úkolu zhostil. Čtivým způsobem tak přiblížil čtenáři to, jak to mohlo vypadat před několika staletími v životech urozených lidí. Vyprávění je zpracováno originálně, a to formou čtivých dopisů, v nichž jsou rozebírána zajímavá témata, ale můžeme skrze ně také nakouknout do nitra postav. Je to jedno z mála děl, v němž jsem se stoprocentně vžila do protagonistů a porozuměla jsem jejich chování. Dílo hodnotím nádhernými 100 %.

    Knihu vřele doporučím všem milovníkům romantických vyprávění se špetkou erotiky, ale i těm, kteří si rádi přečtou sociální romány a rádi se vciťují do postav, tady budete mít příležitostí mnoho.

    Bibliografické údaje:

    Název knihy Nebezpečné známosti
    Autor Choderlos de Laclos
    Žánr romantické romány
    Nakladatelství LEDA
    Rok vydání 2019
    Počet stran 456
    ISBN 978-80-7335-572-2
    Nákup knihy www.leda.cz
    Nákup e-knihy www.palmknihy.cz
    Databáze knih www.databazeknih.cz



    LEDA

    Nakladatelství LEDA vydává slovníky a učebnice celkem pro 28 jazyků světa. V roce 2007 rozšířilo svoji nabídku o literaturu beletristickou a naučnou.

    www.leda.cz



    Palmknihy

    PalmKnihy jsou největším a nejstarším obchodem s elektronickými knihami v České republice. Téměř dvanáct tisíc titulů od více než šest seti nakladatelství doplňuje také široká nabídka audioknih. Přehledný a intuitivní eshop umožňuje okamžitý a jednoduchý nákup e-knih, které můžete začít číst ještě dnes. Dostupnost všech formátů e-knih zajišťuje podporu všem zařízením, od čteček až po počítače nebo mobily. Na Palmknihách navíc najdete i stovky titulů zcela zdarma. Široký záběr slevových akcí učiní každou e-knihu dostupnou, díky předprodejům pak první stránky novinek ochutnáte mnohem dřív, než se kniha objeví na pultech.

    www.palmknihy.cz

  • Evoluce: Město přeživších – Thomas Thiemeyer

    Evoluce: Město přeživších – Thomas Thiemeyer

    Vážení čtenáři, přináším vám recenzi zajímavého young adult dobrodružného románu, jenž vám ukáže, jak by to na planetě Zemi mohlo vypadat za pár stovek let. Jedná se o dílo s názvem Evoluce: Město přeživších z pera německého autora Thomase Thiemeyera. Nakladatelství Bookmedia u nás vydalo zatím první díl série Evoluce a hned se jedná o velkou pecku.

    Něco málo o autorovi:

    Thomas Thiemeyer je vystudovaný geolog a geograf, což se hojně projevilo i v jeho dílech. Po studiích se osamostatnil a začal se aktivně věnovat literární a ilustrátorské tvorbě. Příběhy, jež píše, pokračují v tradici klasických dobrodružných románů. Jejich námětem často bývá objevování zaniklých kultur a ohrožení záhadnými mocnostmi. Příkladem toho je právě i Evoluce: Město přeživších.

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „1. kniha v sérii Evoluce.
    Když Lucie a Jem spolu se skupinou dalších studentů cestují do Spojených států kvůli výměnnému pobytu, ani ve snu by je nenapadlo, co na ně čeká. Po nouzovém přistání letadla na letišti v Denveru si uvědomí, že svět, jak jej dosud znali, již přestal existovat. A to navíc nejspíše opravdu dávno. Přistávací dráha je zarostlá a letištní terminál opuštěný, nikde není ani živáčka. Město si bere zpátky příroda a na každém kroku na ně číhají všemožná nebezpečí. Zdá se dokonce, že se proti nim spikla i zvířata. Co se vlastně stalo? Během své nebezpečné cesty do centra města se dozvídají o nárazu komety a zničení civilizace. Stali se z nich jediní přeživší na ztraceném světě? A mají vůbec nějakou naději, když je proti nim nejspíše celá Země?“

    Základní informace o knize:

    Titul Evoluce: Město přeživších byl vydán v originálu (Die Stadt der Überlebenden) už v roce 2016. U nás dílo vyšlo koncem roku 2018. O překlad se postarala Eva Pátková a o vydání nakladatelství Bookmedia. Jak jsem již několikrát poznamenala, jedná se o první díl série s názvem Evoluce. Pokud vás recenze zaujme a rádi byste si román pořídili a přečetli, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství Bookmedia.

    Recenze knihy:

    Když se mi ozvali z nakladatelství Bookmedia, zda bych neměla zájem o recenzní výtisk Evoluce: Město přeživších, chvíli jsem váhala. Trošku mě zastrašil žánr. Pak jsem si ale přečetla anotaci a ta na mě zapůsobila velmi pozitivně, stejně tak si mě získala i ilustrovaná obálka vyvedená v pestrých barvách, jež vyobrazuje jednu scénu z vyprávění. Když jsem nakonec srovnala všechna pro a proti, rozhodla jsem se nabídku přijmout a po dočtení mohu říci, že jsem rozhodně nesáhla vedle. Kniha mě mile překvapila. Čím? O tom se zmíním níže.

    Jak je již ze štítků jasné, jedná se o young adult román s prvky sci-fi a dobrodružných příběhů. Skrývá v sobě ale i sociální tematiku, protože hlavními hrdiny je skupina dospívajících dívek a chlapců a dalších pasažérů spadlého letadla. Mezi nimi se utvářejí různé vztahy, s jejichž pomocí se pokusí vyzrát nad nepřízní osudu. Chvilkami se jim to však moc nedaří, a tak dochází k nejrůznějším konfliktům. S tím souvisí i množství akčních scén a emotivních okamžiků.

    Příběh je originální svým námětem. Abych pravdu řekla, ještě jsem se nesetkala s podobným vyprávěním. Kromě zvláštního prostředí, jímž se stal Denver porostlý bujnou vegetací, se objevují známá zvířata, která se ale chovají pro ně nepřirozeným způsobem. Představují pro hlavní hrdiny nebezpečí, nebo se jich protagonisté obávají zbytečně? Thomas Thiemeyer vykouzlil zajímavý svět a děj, jenž si získá snad každého milovníka sci-fi a dobrodružství.

    Způsob vyprávění si mě získal, protože byl živý a strhující. Děj měl spád a četl se téměř sám. Kapitoly jsou povětšinou krátké, jen výjimečně se objeví nějaká, která má kolem deseti stránek. Jsou tu ale i takové, jež mají jen jednu stránku. Každá z epizod začíná na liché stránce. Pokud předchozí na liché končí, pak je sudá strana vynechána. Jen v případě jednostranných kapitol je tomu jinak a jako jediné jsou vloženy na stranu sudou.

    Vypravěč je subjektivní, tedy v er-formě, v minulém čase. Jeho očima nahlížíme střídavě na osud Jema a Lucie, ke konci se ale objeví pár kapitol, s jejichž pomocí můžeme navštívit „město přeživších“. Vyprávění je oživeno množstvím dialogů. Již zmíněné jednostranné epizody jsou jen o rozpravách a rozkazech, jež si mezi sebou předávají zvířata. Zpomalující tendenci dodávají popisy prostředí a charakteristiky postav. Zpočátku jich je více, ke konci už děj spíše sviští do svého závěru, jenž je otevřený, což čtenáře naláká k přečtení dalšího dílu.

    Vyprávění jako takovému předchází věnování a několik citátů od Charlese Darwina a Johna Connora. Než budete vhozeni do víru dění, seznámíte se s dvěma hlavními protagonisty (Lucie a Jem) v prologu. Pak už autor začne rozvíjet poutavou a napínavou zápletku, jež je v mnohém překvapivá. Celý román je rozdělen do 61 kapitol, poslední kapitola však končí otevřeně, a to slovy: „Konec prvního dílu. Pokračování příště…“ Tento způsob ve mně vyvolal zvědavost a již teď se těším na další pokračování. Čtení tohoto počinu je jednoduché, bezproblémové a svižné. Zdatný čtenář knihu zhltne za dva večery.

    Co se týče postav, Lucie a Jem jsou popsáni do hloubky, ostatní jsou spíše charakterizovány svými činy a chováním, popř. barvami. Lucie má totiž zvláštní schopnost vidět, cítit, slyšet, ale i ochutnávat barvy. Popsána a charakterizována jsou jednotlivá zvířata, jež se v příběhu objevují. Ta v mnohém ovlivňují život přeživších.

    Svazek se zdá obsáhlý, ale má pouhých 312 stránek. Důvodem toho je kvalitní papír, jenž byl na výrobu knihy použit. Graficky je dílo zpracováno výborně. Grafici při sazbě zvolili velká patková písmena, při jejichž čtení se nenamáhá zrak a zároveň krásně vedou oči po řádcích. Jednotlivé odstavce byly zarovnány do bloku. Text se tedy četl velmi dobře, a to i přesto, že byla plynulost v některých kapitolách narušována, protože vypravěč přecházel od jedné postavy k druhé. V těchto částech se však nikdy neztratíte, protože jsou označeny vynechanými řádky.

    Po jazykové stránce jsem byla spokojená, protože kniha neobsahovala téměř žádné chyby. Nechyběla, ani nepřebývala žádná písmenka ani čárky mezi větami. Stylisticky bylo dílo také zpracováno kvalitně. Nemusíte se tedy bát toho, že byste se při četbě museli vracet, abyste pochopili, co vám autor chtěl říci.

    „Fasáda vypadala dost zchátrale. Hromada chromu, skla a oceli, která dřív zcela určitě vypadala impozantně, byla teď spíš případem pro demoliční kouli. Za skupinou domů se po fasádách pnul vzhůru břečťan a divoké víno. Na kuželovitých střechách bujelo husté křoví. Ale byla tam i místa, která vypadala jako velmi udržovaná.“


    THIEMEYER, THOMAS. Evoluce: Město přeživších. Ostrava: Bookmedia, 2018. ISBN: 978-80-88213-36-9. s. 46

    Moje subjektivní hodnocení románu Evoluce: Město přeživších je ryze pozitivní. Miluji knihy, z nichž si čtenář odnese ponaučení a třeba se i něco nového přiučí. Toto dílo mnohé vypovídá o historii lidstva a předjímá, co by se mohlo stát, kdybychom nezměnili své chování k přírodě a všemu, co nám nabízí. Uchvátil mě způsob, jakým autor problematiku uchopil a přiblížil ji nejen dospívajícím čtenářům. Vyprávění mě zaujalo hned od první stránky, protože již samotný prolog v sobě ukrývá mnoho otázek, na něž v průběhu čtení jistě objevíte odpovědi. Témata, jež byla pro účely strhujícího příběhu zvolena, byla překvapující a zajímavá. Za sebe mohu říci, že již teď se moc těším na další díl. Nicméně někteří čtenáři by mohli být zklamáni tím, že je příběh neukončený a budou muset čekat na vydání dalšího pokračování. Román hodnotím zaslouženými 100 %.

    Knihu vřele doporučím všem dospívajícím, ale i dospělým čtenářům, kteří jsou příznivci sci-fi a dobrodružných románů s apelem a ponaučením.

    Bibliografické údaje

    Název knihy Evoluce: Město přeživších
    Autor Thomas Thiemeyer
    Žánr sci-fi
    Nakladatelství Bookmedia
    Rok vydání 2018
    Počet stran 312
    ISBN 978-80-88213-36-9
    Nákup knihy www.bookmedia.cz
    Databáze knih www.databazeknih.cz

  • Na Větrné hůrce – Emily Brontëová

    Na Větrné hůrce – Emily Brontëová

    Na Větrné hůrce - úvod

    Vážení čtenáři, hlásím se vám s první recenzí tohoto roku. Bez mučení se přiznám, že jsem ji měla připravenou již dávno, ale zdraví a další okolnosti nechtěly svolit, abych ji umístila na stránky. Naštěstí už je všechno v pořádku, a tak vám mohu říci, že od této chvíle se tu snad dočkáte většího počtu článků. Vrátím se ale zpět ke knize, již bych vám prostřednictvím této recenze ráda představila. Jedná se o titul klasické literatury, o nějž se postarala Emily Brontëová. Tvorba této autorky byla velmi oblíbena u našich maminek, babiček i prababiček. Jak si kniha povede u dnešních čtenářek?

    Něco málo o autorce:

    Emily Brontëová byla anglickou autorkou, jež se i přes to, že napsala pouze jeden jediný významný román (Na Větrné hůrce), stala světově známou a uznávanou. Můžeme se jen domnívat, zda by toho v podobné kvalitě dokázala napsat více. Její život skončil náhle. Nachladila se při pohřbu svého bratra, nemoc se rozvinula v tuberkulózu, která se jí stala osudnou. Zemřela v pouhých 30 letech.

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Slavný romantický a dramatický román Emily Brontëové se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, aby nečekaně prožil strašidelné noční dobrodružství a začal pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Objevuje příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a celoživotní touhu po pomstě. Heathcliffova neukojitelná krutost po léta ničí životy lidí z usedlosti, pak ale láska, kterou nelze řídit rozumem, znovu zasáhne do osudů hlavních hrdinů.
    Vyšlo také pod názvem Bouřlivé výšiny (1946) a Vichrné návrší (1958).“

    Základní informace o knize:

    Titul Na Větrné hůrce byl poprvé v originálu vydán v roce 1847. U nás se jejího vydání dočkáváme hned několikrát. Poprvé ji v Československu vydal v roce 1946 Jan Laichter, pak vyšel román i v Mladé frontě, Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Odeonu, Lidovém nakladatelství, Našem vojsku, Levných knihách, Československém spisovateli, Alpressu, Omeze a nejnověji v nakladatelství LEDA. Pokud vás recenze zaujme a rádi byste si knihu pořídili a přečetli, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství.

    Recenze knihy:

    Nejprve bych se měla zmínit o tom, co čtenáře může ke knize přivést, ale také ho to může třeba odradit. Takovýmto kritériem, jež může knize hodně pomoci, nebo naopak ublížit, je obálka. U Větrné hůrky je možné tvrdit, že je tajemná a k přečtení přímo vybízí. Můžeme na ní vidět částečně vyobrazený obličej a klást si otázku, zda patřil dívce či chlapci. Obrázek působí smutným dojmem, protože je celé vyobrazení pomuchlané. Dále se z obálky můžeme dozvědět, že bylo dílo zařazeno do LEDácké edice Démanty literatury.

    Děj knihy je originální a strhující. Zpočátku se seznámíme s hlavním hrdinou Lockwoodem, jenž se v roce 1801 nově přistěhoval do pronajatého Drozdova. Společně s ním se vydáme poznat obyvatele nedaleké Větrné hůrky. Hrdina je však vyveden z míry tím, jak jej v usedlosti přijali nevlídně, a tak se snaží nashromáždit co nejvíce informací o tom, proč tomu tak je. Se sestavením skládanky mu napomáhá Nella, jež dlouhá léta působila na Větrné hůrce coby chůva. Jaká tajemství budou odhalena? Věřte tomu, že jich nebude zrovna málo.

    Tato kniha vás rovnou vrhne do víru událostí, protože jí nepředchází žádný úvod. Můžete se těšit na 33 kapitol čtení, v němž se neustále bude něco dít. Autorka se snažila o přímočaré vykreslení všech situací, a proto je hojně použito chronologického postupu vystavování děje. Občas se ale objeví nějaká ta paralela či retrospekce. Posledních jmenovaných si můžeme povšimnout zejména v linkách, kdy vypráví Nella o tom, co se odehrálo na Větrné hůrce.

    Postavy jsou popsány vcelku detailně a mají v ději svou důležitou a nezaměnitelnou roli. My pomocí vypravěče sledujeme jejich konání zpovzdálí. Popisy jsou věrohodné a nejsou nijak subjektivně zabarveny. U všech protagonistů je detailně popsán nejen jejich vzhled, ale i charakter. V některých případech je tak učiněno přímo, u jiných to vyplývá z jejich chování a vystupování.

    Co se týče svazku, je zpracován moderně. Avšak knihu si s největší pravděpodobností budou pořizovat dívky, jež chtějí zažít romantiku s trochou tajemna, ale také ženy, které si budou chtít připomenout chvíle strávené s hrdiny Emily Brontëové. Titul má krásných 376 stran nabitých spoustou zajímavých a tajuplných událostí.

    Text knihy je živý a z toho důvodu se čte velmi dobře. Popisové části nejsou nijak dlouhé a když už jsou, objevují se v nich oživující dialogy mezi jednotlivými postavami, jež dodávají celému vyprávění šmrnc. Ač se jedná o obsáhlejší dílo, mohu z vlastní zkušenosti říci, že ho budete mít během několika večerů přečtené. Při četbě si odpočinete a v případě, že jste knihu již v minulosti četli, zavzpomínáte si. Já jsem titul četla již asi před půl rokem, kdy byla zadáním v jedné měsíční čtenářské výzvě, tudíž u mě nastaly oba jmenované případy. Z románu srší sociální problémy doby přelomu 18. a 19. století. Autorka nás velkými dávkami zásobí nejrůznějšími emocemi.

    Po celou dobu je vyprávění vedeno subjektivní ich-formou, avšak povšimnout si můžeme, že na děj nahlížíme z různých úhlů pohledu a jako pozorovatelé si utváříme postupně obrázek nejen o aktérech, ale také o jejich sociálním postavení, jež nemálo souvisí s charakterovými rysy. Vypravěči sami o sobě jsou přímo účastni děje a čtenářům zprostředkovávají svoje pocity, emoce a dojmy z toho, co se kolem nich udává. Jak jsem již poznamenala výše, romance je bohatá na množství dialogů, jež ji oživují.

    Jazykově mi dílo udělalo radost, protože, ač je tak obsáhlé, obsahovalo jen mizivé množství jazykových chyb. Ty ale nijak nenarušovaly plynulost a vyznění děje. Hrubé pravopisné chyby se neobjevují. Tudíž čtenáře nic při četbě neruší.

    „Začalo hustě sněžit, a právě když jsem chtěl zase zuřivě zacloumat dvířky, objevil se vzadu na dvoře nějaký mládenec. Byl bez kabátu a přes rameno nesl vidle. Křikl na mě, abych šel za ním. Prošli jsme prádelnou na dlážděný dvorek s pumpou, přístřeškem na uhlí a holubníkem a nakonec skončili v té rozlehlé, příjemně vytopené seknici, kde se mi včera dostalo přijetí. Báječně žhnula v  záři mohutného ohně krmeného směsí rašeliny, uhlí a dřeva. Na stole bylo prostřeno k bohaté večeři. Potěšilo mě, že poznávám paní domu, o jejíž existenci jsem dosud nevěděl. Uklonil jsem se a čekal, že mě pobídne, abych se posadil, ale ona mlčela, jen se na mě podívala, opřela se v křesle dozadu a zůstala nehybně sedět.“


    BRONTËOVÁ, EMILY. Na Větrné hůrce. Voznice: LEDA, 2018. ISBN: 978-80-7335-530-2. s. 15

    Kniha se mi líbila i díky grafickému zpracování. Použito bylo zarovnání do bloku a pro sazbu byla zvolena přiměřeně velká patková písmena, jež se dobře četla a vedla oči po jednotlivých řádcích. Citace byly od ostatního textu odlišeny kurzivou.

    Moje subjektivní hodnocení románu Na Větrné hůrce je nad míru pozitivní. Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. I když… Při druhém čtení se mi otevřel ještě jiný úhel pohledu na toto nadčasové dílo. Jeho přečtení mě obohatilo a moc jsem si ho užila. Jsem moc ráda, že mi nakladatelství LEDA dovolilo podívat se na Větrnou hůrku znovu. Byl to netradiční zážitek a ke knize se jistě ještě někdy v budoucnu vrátím. Dílo bylo přeloženo výborně, stejně tak chválím i práci grafiků. Knihu hodnotím nádhernými a zaslouženými 100 %. Vřele ji doporučím všem dospívajícím dívkám a ženám, jež rády čtou romantické příběhy s příměsí tajemna.

    Bibliografické údaje:

    Název knihy Na Větrné hůrce
    Autor Emily Brontëová
    Žánr romantické romány
    Nakladatelství LEDA
    Rok vydání 2018
    Počet stran 376
    ISBN 978-80-7335-530-2
    Nákup knihy www.leda.cz
    Nákup e-knihy www.palmknihy.cz
    Databáze knih www.databazeknih.cz



    LEDA

    Nakladatelství LEDA vydává slovníky a učebnice celkem pro 28 jazyků světa. V roce 2007 rozšířilo svoji nabídku o literaturu beletristickou a naučnou.

    www.leda.cz



    Palmknihy

    PalmKnihy jsou největším a nejstarším obchodem s elektronickými knihami v České republice. Téměř dvanáct tisíc titulů od více než šest seti nakladatelství doplňuje také široká nabídka audioknih. Přehledný a intuitivní eshop umožňuje okamžitý a jednoduchý nákup e-knih, které můžete začít číst ještě dnes. Dostupnost všech formátů e-knih zajišťuje podporu všem zařízením, od čteček až po počítače nebo mobily. Na Palmknihách navíc najdete i stovky titulů zcela zdarma. Široký záběr slevových akcí učiní každou e-knihu dostupnou, díky předprodejům pak první stránky novinek ochutnáte mnohem dřív, než se kniha objeví na pultech.

    www.palmknihy.cz

  • Strážce nádrže – Zdeněk Svěrák

    Strážce nádrže – Zdeněk Svěrák

    Strážce nádrže - náhled

    Vážení čtenáři, blíží se nám konec roku a myslím si, že by bylo skvělé, rozloučit se s ním velkolepě, pokud možno s úsměvem na tváři. Ten vám zajisté vykouzlí kniha, kterou bych vám ráda představila prostřednictvím této recenze. Jedná se o knihu Zdeňka Svěráka, kterého jistě všichni známe minimálně z televize. Jeho příběhy jsou plné vzpomínek na dětství a mládí, což se projevuje nejen ve filmech, k nimž napsal scénář a režisérské taktovky se ujal jeho syn, ale také v knihách. V této recenzi si představíme jeho novinku Strážce nádrže, jež vyšla na podzim v nakladatelství Grada pod značkou COSMOPOLIS.

    Něco málo o autorovi:

    Zdeněk Svěrák je známým a populárním českým humoristou, scénáristou, textařem, hercem a dramatikem. Kromě toho, že píše knihy a filmové a divadelní scénáře, je sám hercem. Dlouhá léta působí v divadle Járy Cimrmana. Nejprve se však věnoval profesi, kterou vystudoval – učitelství. Vyučoval český jazyk. Vztah k rodnému jazyku je na jeho díle znát. Dále pracoval jako redaktor Československého rozhlasu. V sedmdesátých letech se ale začal věnovat skládání textů k písním, psaní filmových a divadelních scénářů. Coby hudebník spojil své síly s Jaroslavem Uhlířem, s nímž spolupracuje dodnes. Jejich písně pro děti jsou velmi známé. Co se týče literární tvorby, napsal Zdeněk Svěrák mnoho knih pro děti a v poslední době sepsal i několik knih pro dospělé. Jeho dílo oplývá humorem a lehkostí.

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Starý strážce vodní nádrže Jiří Smrček si dopisuje s generálním ředitelem povodí. Jsou to zprávy o stavu přehrady, ale také o stavu jeho duše. Nevadí, že ředitel ani na jeden z jeho 23 dopisů neodpoví. Smrček, bývalý venkovský učitel, na sebe prozrazuje i věci, které každému nesvěříme. Je zjitřený úkolem, který ho zaskočil: má najít mezi spoluobčany obce Horní Znělá svého nástupce. Bude to plukovník Dekl, nebo někdo jiný? Je možné, aby to bylo veselé čtení? Pokusil jsem se o to. Z. Svěrák k novým textům dodává: „Celý život nosím u sebe notýsek, kam si zapisuji nejrůznější krátké poznámky o tom, co mi přijde zajímavé, co jsem viděl, prožil nebo co mi někdo vyprávěl. Nedávno jsem si řekl, že bych se na to měl zpětně podívat a události si připomenout, případně se z těch poznámek inspirovat. Když jsem je začal pročítat, tak jsem zjistil, že téměř 90 % je nepoužitelných, no a z toho zbytku je tato nová kniha.“

    Základní informace o knize:

    Titul Strážce nádrže byl vydán v roce 2018 nakladatelstvím Grada pod značkou COSMOPOLIS. Jedná se o humoristické dílo, které pohladí po duši a vykouzlí úsměv na tváři. Pokud vás recenze zaujme a rádi byste si knihu pořídili a přečetli, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství Grada.

    Recenze knihy:

    První, o čem bych se měla zmínit hned na začátku a co přitáhne čtenářovu pozornost na první pohled, je obálka knihy. Pokud jste se již někdy s autorovou tvorbou setkali, jistě si vzpomenete, že přebaly jeho knih oplývají jednoduchostí. Většinou jsou bílé, dominuje jim název a jméno autora a potom se objevuje drobný obrázek, který může, ale nemusí zcela vypovídat o obsahu knihy. Stejně tomu je i v případě Strážce nádrže. Ač se moc nedá mluvit o originalitě zpracování, protože autorovy tituly vypadají stejně, musím říci, že nadchne jednoduchost, jež se snoubí s humorem. Z tohoto vyplývá, že na obálce nic nepůsobí rušivým dojmem.

    Co je však na díle originální, to je samotný děj. Nejedná se totiž o běžné odvyprávění. Setkáváme se tu s dopisovou formou, kdy hlavní postava (Jiří Smrček, strážce nádrže) píše fiktivní postavě generálního ředitele povodí své postřehy a vzpomínky. Společně s adresátem tyto dopisy čte ředitelova manželka, ale i čtenáři. Ti ze čtenářů, kteří dobře znají autora a zajímají se o jeho život, s největší pravděpodobností najdou hned několik autobiografických rysů. Nicméně stále je důležité brát dílo coby fikci.

    Příběhu nepředchází žádný úvod, ihned je tedy čtenář vržen do vyprávění plného humorných okamžiků. Dopisy jsou přímočaré, tudíž si nebudete muset žádné informace domýšlet a nic nebude ztěžovat interpretaci díla. Příběhy jsou čtivé a jedná se o krátké dílčí texty, jež se pojí v poutavý celek.

    Jiří Smrček je strážcem vodní nádrže Magda. Každý měsíc podává hlášení generálnímu řediteli povodí, k němuž pokaždé přikládá osobní dopis, v němž je zachyceno to, co aktuálně strážce trápí. Dopisů je v knize celkem 23, Smrček je píše i přesto, že zůstávají bez odezvy. Mimo to, co ho trápí na současné společnosti, se objevují informace i z historie. Mluví například o nástupu komunismu, o popravách, pádu Stalinova kultu osobnosti, o vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa atd. Z textu je tedy možné vycítit kritiku minulého režimu.

    Co se týká postav, jsou to většinou figurky, o jejichž činech je vyprávěno, ale samy se v příběhu nijak neangažují. Veškerý popis je tedy subjektivně zabarven tím, jak charaktery vnímá strážce nádrže. Osobnost Jiřího Smrčka je popsána spíše jeho životním stylem a chováním. Nikde není přímo řečeno, jak vypadá. Nicméně o něm víme, že se pomalu chystá do důchodu. Hledá za sebe vhodnou náhradu.

    Svazek jako takový bude hodně sympatický čtenářům, kteří nemají v oblibě obsáhlé tituly. Tento má pouhých 96 stran. Nenajdete tu ale jen text. Objevují se i krásné ilustrace Zdeňky Huškové st., které vyprávění dokreslují, dodávají mu šmrnc a oživují ho.

    Text jako takový je živý a čte se velmi dobře. Je to taková jednohubka, která potěší a pobaví. Přečtete ji jedním dechem. Pokud ale máte rádi spíše knihy s hlubší myšlenkou, troufnu si tvrdit, že toto dílo vás neohromí. Jedná se spíše o odpočinkovou četbu, jež čtenáře donutí zavzpomínat. Pokud jste mladší a dobu minulého režimu jste nezažili, pomůže vám kniha v utvoření obrázku o těchto náročných časech.

    Celý děj je odvyprávěn subjektivní ich-formou, a to očima strážce nádrže. Ten vám dá nahlédnout pod drobnohledem na tuto vcelku náročnou profesi, na jejímž správném provedení stojí životy mnoha lidí, žijících pod nádrží. Vypravěč je přímo účasten a popisuje mnoho různých situací. Ve vyprávění se objevuje sem tam nějaký dialog, ale s ohledem na živost zprostředkování děje to ani nevadí, že jich není více. Komika je zakódována v použitém jazyce a způsobu zachycení prchavých okamžiků.

    Jazykově je dílo vyvedeno znamenitě. Vyjadřování odpovídá komunikaci staršího člověka, tudíž vše působí věrohodně. Na druhou stranu mi trošku vadí některé chyby, které se vyskytly. Jedná se o občas chybějící či přebývající písmena. Vše je ale autorem dopisů patřičně vysvětleno a autor knihy se tak od projevu své postavy distancuje. Strážce nádrže je vzorovým příkladem publikace, v níž je třeba od sebe rozeznat fiktivního autora (knižní postavu, vypravěče) od autora skutečného (Zdeněk Svěrák). V textu knihy se objevuje i vysvětlení, proč k častým chybám dochází. Jiří Smrček se učí psát na psacím stroji a občas mu nějaké to písmenko vypadne.

    „Inženýr Anděl mi taktně naznačil, že byste uvítal, kdybych své osobní dopisy psal na počítači nebo na psacím stroji. Počítač nevlastním ani s ním neumím pracovat, a tak píši na staré mašině Remington a prosím, abyste omluvil překlepy a to, že některá písmena nedoléhají, jak by měla. Nevím, jestli je pravda, že si Vaše paní schovává mé kresby, nebo to pan inženýr uvedl jen proto, aby mě potěšil. Je-li tomu tak, rád občas nějkou přiložím, i když si myslím, že jsem byl možná jako učitel kreslení dobrý, ale jako kreslíř spíše průměrný.“



    SVĚRÁK, ZDENĚK. Strážce nádrže. Praha 7: Grada Publishing, a. s., 2018. ISBN: 978-80-247-4184-0. s. 9

    Knížka si mě mimo jiné získala i pro své grafické zpracování. Líbila se mi sazba textu do bloku s přiměřeně velkými patkovými písmeny, to přispívá k tomu, že se vyprávění velmi dobře čte a oči jsou krásně vedeny po řádcích. Každý z dopisů je od sebe odlišen. Oslovení adresáta a podpis Jiřího Smrčka jsou vyvedeny kurzivou. Nikdy tedy nebudeme tápat.

    Moje subjektivní hodnocení knihy Strážce nádrže je pozitivní. I když jsem měla pár výtek k chybám v textu, avšak jejich důvod autor knihy lišácky vysvětlil a vyřešil, což je vidět v ukázce, kterou jste si mohli přečíst výše. Obdivuji slovní zásobu Zdeňka Svěráka, je znát, že rodný jazyk miluje a dokáže si se slovy různě pohrávat. Jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla přečíst, protože to byl netradiční zážitek, na který jsem se moc těšila. Nalákala mě jedna recenze, již jsem si přečetla zhruba před měsícem, když mi pak byl u COSMOPOLISu titul nabídnut, neváhala jsem a ihned jsem si tento skvost pro recenzi vybrala. Musím říci, že jsem byla mile překvapena a svého výběru jsem nelitovala. Originální forma zpracování knihy se mi moc líbila, a proto ji hodnotím krásnými 98 %.

    Knihu mohu vřele doporučit milovníkům české literatury. Máte-li rádi humor, tak právě tento titul je pro vás tím pravým ořechovým.

    Bibliografické údaje (databazeknih.cz):
    Žánr:Humor, Literatura česká
    Vydáno:2018, Grada
    Počet stran:96
    Vazba knihy:pevná / vázaná s přebalem
    ISBN:978-80-247-4184-0
  • Tankový prapor – Josef Škvorecký

    Tankový prapor – Josef Škvorecký

    Tankový prapor - úvod

    Vážení přátelé české klasiky, dnešní recenzí potěším zejména vás, protože se budu věnovat Tankovému praporu od Josefa Škvoreckého. Tento titul již můžeme po právu zařadit ke klasice. Minulý měsíc se dílo dočkalo nového vydání, a to v nakladatelství LEDA. Nakladatelství, s jehož novinkami se na mých stránkách vcelku pravidelně setkáváte, se zaměřuje na vydávání jazykových titulů a beletrii, zejména tedy tu současnou. V posledním měsíci se ale postaralo i o znovu vydání některých klasických románů, ať už se jedná o ty české, či světové. Jedním z nich je právě i dnes zmiňovaný Tankový prapor.

    Něco málo o autorovi:

    Josef Škvorecký je český spisovatel, jehož dobové okolnosti donutily k emigraci do Kanady, kde se se svou ženou Zdenou Salivarovou usadili a založili spolu v Torontu exilové nakladatelství ’68 Publishers. Mimo to, že psal a vydával, byl také výborným překladatelem. Svoje dětství prožil v Náchodě a jeho vztah k tomuto městu se odráží i v jeho knihách. Čtenáři znalí náchodských poměrů v Červeném Kostelci, hlavním dějišti některých Škvoreckého knih, odhalí právě zákoutí města Náchod. Pár těchto titulů bylo dokonce zfilmováno, výjimkou není ani Tankový prapor.

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „3. kniha v sérii Danny Smiřický.
    Humorná kniha o vojenské službě v 50. letech.
    Humoristický obraz individuálního boje s blbostí, ztělesněnou vybranými představiteli důstojnického sboru čs. armády v padesátých letech.“

    Základní informace o knize:

    Román Tankový prapor se dočkal již sedmi vydání. V letech 1971 a 1972 se dočkává vydání v Torontu v Sixty-Eight Publishers, v roce 1990 vychází v Galaxii, 1998 u  Iva Železného, 2005 v Levných knihách, pak se dočkává svého prvního elektronického vydání, a to v roce 2013, a letošní nejnovější vydání pochází z nakladatelství LEDA.

    Recenze knihy:
    Tankový prapor - obálka

    Než se pustím do hodnocení zpracování děje knihy, je nutné zmínit to, co přitáhne pozornost asi každého čtenáře ihned při prvním kontaktu s titulem. Tímto faktorem je obálka, která by měla být zpracována tak, aby odpovídala obsahu a zároveň tak, aby nalákala k přečtení. Přebal Tankového praporu obě tyto podmínky přesně splňuje. Uchvátil mě svou originalitou a vtipností a také mi představil hlavní  postavu příběhu – Dannyho Smiřického, jehož obličej byl umístěn pod názvem knihy. Nic na obálce nepůsobí rušivým dojmem a zároveň se nejedná o strohý grafický počin.

    Než vás autor vůbec pustí k tomu, abyste začali číst jeho dílo, upozorní vás na zásadní okolnosti, jež mohou ovlivnit čtenářovo vnímání a interpretaci celého románu. Z těchto dvou krátkých odstavců vyplývá, že veškeré události a osoby v knize jsou smyšleny a zároveň, že čs. důstojníci a čs. lidová armáda jsou v knize zmíněny jen zdánlivě. Dále je důležité zmínit, že dílo je nutno brát jako modelovou prózu symbolického významu a autonomní dílo obecně lidského dosahu.

    Za vysvětlujícími odstavci se odvíjí poutavá předmluva z pera Jiřího Voskovce s názvem Rekomandace. V ní na základě své životní zkušenosti udává Voskovec Škvoreckého dílo do kontextu, a to nejen dobového, ale i uměleckého a literárního. V tomto textu nesmí v žádném případě chybět ani zmínky o spolupráci autora předmluvy s Werichem, ale i o jeho životě v emigraci, což měli se Škvoreckým společné.

    Román, v němž se již potřetí setkáváme s Dannym Smiřickým (předchozí: Prima sezóna a Zbabělci), nás zavede do vojenského prostředí. Hlavní hrdina se nám před očima promění v rotného a prožijeme s ním vcelku komické okamžiky na vojně. Oproti ostatním postavám je protagonista jiný. Bojí se každého prohřešku a snaží se plnit rozkazy svých nadřízených, aby mohl ve stanovenou dobu domů, na druhou stranu se mu některé rozkazy přímo příčí. Všechny postavy jsou vykresleny do detailu, a to jak po vzhledové, tak i po charakterové stránce.

    V ději je hojně využito symboliky a čtenář z použitých výrazů může vyčíst autorův postoj, a to jak k Sovětskému svazu, tak i ke komunistickému režimu. Z některých promluv a způsobu chování je přímo zřejmé, že daná nadřízená postava zastupuje jeden z negativních vlivů, které Škvorecký skrytě odsuzuje. Zároveň můžeme konstatovat, že podřízené postavy představují bezbranný československý lid, jenž byl nucen v minulém režimu k maximální poslušnosti a v němž se neposlušnost tvrdě trestala. Všechny útrapy, jimiž si mladý vojín prochází, jsou odlehčovány situačním humorem, jenž je často až absurdní, ale dokáže čtenáře odvést od všedních problémů vlastního života.

    Svazek má pouhých 280 stran, které jsou doplněny o vložené neočíslované stránky s ilustracemi, jež příběh působivě doplňují a společně s vtipnými a často hodně peprnými dialogy oživují. Musím říci, že se text čte téměř sám, ráno si ke knize sednete a večer zjistíte, že jste ji zhltli jedním dechem a ani nevíte jak. Ano, opravdu, až tak čtivé a strhující toto dílo je.

    Celý děj je odvyprávěn objektivní er-formou, a to očima vypravěče, se kterým budete veškeré dění sledovat z bezpečné vzdálenosti a dělá si obrázek o tom, co vidí. Vypravěč je tedy distancován a situací se přímo neúčastní. Situační popis je doplněn mnohými dialogy, v nichž se často vyskytují vulgarismy, mluva postav je nespisovná a objevuje se i vojenský slang.

    Text je složen z Voskovcova úvodního slova, devíti kapitol románu a vše zavírá poděkování, autorova poznámka a ediční poznámka. Pro nás je důležitá hlavně poslední zmiňovaná poznámka, protože vysvětluje to, co nás při čtení románu může nemile překvapit, a to objevující se chyby v textu, jež v mnoha případech působí rušivým dojmem. Jednotlivé epizody příběhu jsou sice delší, ale jsou prokládány ilustracemi a dialogy, a proto vám čtení rychle uteče. Každá z kapitol má svůj název, který ve zkratce představuje to, co se v následujících odstavcích bude dít.

    „Rotný vylezl z baráku a octl se ve voňavé, kaštanové noci. Prošel kolem osvětlených oken štábu k vchodu na prapor, kudy se také chodilo na politické oddělení. Seděla tam služba, ponořená do četby unikátního prvotisku románu Krwawý boj s pašeráky w černé rokli, jen se tu zachoval ještě z dob starého Rakouska. Vojín byl dílem tak zaujat, že si rotného vůbec nevšiml, a stejně se zachoval i pomocník, který sice stál v osvětlené předsíňce, opřen o služební přihrádku, ale v otevřených Řádech strážní a dozorčí služby měl vloženy jakési potištěné saláty, jež pro svou opotřebovanost rovněž nevypadaly na vojenský tisk.


    ŠKVORECKÝ, JOSEF. Tankový prapor. V nakladtelství LEDA vyd. 1. Voznice: LEDA, 2018. ISBN 978-80-7335-556-2. s. 62

    Tato knížka si mě opět získala i díky svému grafickému zpracování, které se vydařilo.  I tentokrát přidala grafika na čtivosti románu. Text je sázen do bloku, a to vcelku velkými patkovými písmeny, která se krásně čtou a vedou oči po řádcích. Jednotlivé části textu jsou od sebe přehledně odlišovány. Většinou jsou mezi jednotlivými částmi umístěny tři hvězdičky, které nás v ději posunují o kus dál.

    Moje subjektivní hodnocení románu Tankový prapor nemůže být jiné než pozitivní, i když pár výtek k titulu se přeci jen našlo. Jsem milovnicí a vášnivou čtenářkou klasické literatury, ať už se jedná o tu světovou, nebo naši českou. Když jsem tedy dostala nabídku na recenzní výtisk Tankového praporu moje srdíčko zaplesalo. Kniha přišla a já se do ní díky obálce zamilovala na první pohled. Tak trochu už jsem věděla, co od díla čekat, protože jsem četla první díl Prima sezóna a dílo se mi líbilo. Nebyl tedy důvod se třetího dílu obávat a musím konstatovat, že jsem od něj dostala přesně to, co jsem očekávala. Na druhou stranu jsou tu prvky, které mě rušily od čtení a trošku i zklamaly. Jsou jimi občas se objevující textové chyby (záměna písmen, chybějící písmeno apod.) a chybná diakritika. Naštěstí v textu nijak zásadně nepozměňovaly význam, ale chvilku trvalo, než mi došlo, co se mi dané slovo snaží sdělit. Naštěstí bylo v ediční poznámce podáno vysvětlení, i když se mi stejně moc nechce věřit tomu, že by text předlohy obsahoval tolik chyb. I přes tento malý zádrhel jsem si čtení užila plnými doušky a pobavila se, což byl autorův záměr. Co se týče jazyka, byla jsem ráda, že autor použil i nespisovného jazyka a vojenského slangu, bylo to pro jeho dílo přidanou hodnotou. Děj knihy se mi moc líbil a jako celek ji hodnotím zaslouženými 90 %.

    Pokud jste fanoušky české klasiky, máte rádi humor a nebojíte se vojenského prostředí, příhody rotného Dannyho Smiřického si rozhodně přečtěte, stojí to za to.

    Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké poděkování nakladatelství LEDA. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si tento román pořídili a přečetli, najdete jej v e-shopu nakladatelství. 

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
    Série:Danny Smiřický (3.)
    Žánr:Romány, Literatura česká
    Vydáno:2018, Leda
    1. vydání originálu:1971
    Počet stran:280
    Vazba knihy:pevná / vázaná
    ISBN:978-80-7335-556-2