Iwíkova knihovna

Štítek: recenze pro nakladatelství

  • Kniha měsíce června: Ottův atlas nejkrásnější české cyklotrasy – Ing. Ivo Paulík

    Kniha měsíce června: Ottův atlas nejkrásnější české cyklotrasy – Ing. Ivo Paulík

    nejkrásnější-české-cyklotrasy-1Je měsíc červen a o slovo se přihlásilo léto. Teplé dny však přály výletům již mnohem dříve, a to jak těm pěším, tak i těm cyklistickým. Při takovýchto výletech můžete zažít spoustu pěkného a objevit mnoho pěkných míst, o nichž jste zatím neměli ani ponětí. Bonusem pro vás může být to, že pro svoje tělo uděláte to nejlepší. Kniha, kterou vám prostřednictvím této recenze představím, vám naservíruje sto působivých výletů, jež můžete podniknout a objevovat krásy české krajiny. Pojďme se podívat na to, co nám může publikace nabídnout.

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Praktický průvodce s navigací pomocí GPX souborů vás provede po nejkrásnějších a nejzajímavějších místech Čech.

    – 100 tras s podrobnými informacemi pro cyklisty
    – mapky s vyznačením cesty a grafy výškového profilu
    – každá trasa obsahuje dva QR kódy, jejichž pomocí si do chytrého telefonu stáhnete trasu ve formě navigace či popisu výletu
    – čtyři stupně náročnosti výletů a rady, jak se na ně připravit
    – zajímavosti o nejznámějších historických, kulturních, technických i přírodních památkách s kontaktními údaji a užitečné odkazy a informace
    – tipy, jak si výlet upravit podle vlastních zájmů a možností
    – fotografie zachycující atmosféru nejpoutavějších míst Čech“

    Titul Ottův atlas nejkrásnější české cyklotrasy: 100 výletů na kolech vydalo v roce 2018 Ottovo nakladatelství. S ohledem na zvolenou tematiku se stal KNIHOU MĚSÍCE června.

     

    Jelikož mám sama v oblibě turistiku a cyklistiku, velice mě potěšilo, když se mi ozvala paní Hana Pavlíčková s nabídkou, zda bych tuto knihu nechtěla objektivně posoudit. Z nabídky jsem měla velkou radost a přijala ji. Když mi kniha přišla, hned na první pohled mě zaujala svou krásně barevnou obálkou, jež je zvolena tematicky. Překvapující jsou na deskách uvedené informace o počtu fotografií, zajímavostí, tipů a kontaktů, které můžete na stránkách objevit – není jich zrovna málo. Zavádějící však je rozcestník, kde jsou uvedeny oblasti Šumavy a Krkonoš, což mě osobně zamrzelo, protože oblasti jsou od mojí domovské lokality daleko. Nakonec jsem zjistila, že svazek obsahuje stovku poutavých výletů po celých Čechách, takže jsem některé výlety mohla vyzkoušet v praxi a byla více než spokojená.

     

    Autor se snaží pomocí krátkých informačních textů čtenáři přiblížit každý z výletů. Dozvíte se zajímavosti nejen o historii daného místa, ale také o geologii, přiblíženy vám budou i pověsti, které se v kraji odehrávají. V úvodu každého výletu je zelený sloupeček, v němž najdete dva QR kódy (první obsahuje mapu, druhý slovní popis cesty), dále pak informace o náročnosti, cílové skupině, pro niž je daný cyklovýlet určen, orientační délka cyklotrasy, vhodný typ kola, celkové převýšení, oblasti startu a cíle, možnosti občerstvení po cestě, charakteristika trasy a v neposlední řadě nesmí chybět popis trasy (uvedená města, přes která budete projíždět).

     

    Zajímavostí jsou také informace o akcích, které můžete v průběhu svého výletu navštívit, nebo kam se můžete vydat dále mimo trasu. Tento údaj je opět uvedený v menším zeleném rámečku a je označen svítící žárovkou. Pokud jste zvědaví, jaké nadmořské výšky budete v průběhu vašeho cyklovýletu zdolávat, můžete nahlédnout do grafického vyobrazení výškového profilu trasy. Zde krásně uvidíte, kde budete stoupat, kde klesat a jak dlouho tomu tak bude. Chybět nesmí ani mapa, kde je trasa vždy vyznačena pomocí tučné růžové čáry. Jak jsem zmínila výše, nechybí ani rámeček s užitečnými kontakty a informacemi, kde objevíte například kontakty na informační centra, zdravotnická zařízení a nachází se zde i popis možností veřejné hromadné dopravy.

     

    Čtenáře na první pohled zaujme přehledné grafické zpracování. Ať si nalistujete jakýkoliv cyklovýlet, vždy se setkáte se stejným rozmístěním informačních polí a nebudete se tak muset zdržovat sáhodlouhým hledáním. Autor nesáhl vedle ani s volbou délky textu, každý z výletů se vešel na dvoustranu. Avšak myslím si, že některé výlety by si zasloužily mnohem větší rozvedení.

     

    Průvodce je uveden obsahem, podle něhož si můžete vybrat svůj výlet, aniž byste museli knihou listovat. Následuje několik slov o publikaci, jež vám ji představí a naznačí, jak s ní správně zacházet a interpretovat některé informace. Dále se dozvíte, jak správně pracovat s QR kódy a co každý z nich pod sebou ukrývá. A nebyl by to správný průvodce, aby neobsahoval několik základních tipů a rad na cesty.

     

    Abych se přiznala, svazek mě překvapil svým formátem. Očekávala jsem, že jeho velikost bude volena tak, aby se dala kniha prakticky schovat do malého batůžku, který s sebou na výlety většinou vozím. Rozměr A4 mi tak přijde nepraktický. Možná bylo původním předpokladem to, že si cyklista trasu naplánuje z domova, kde knihu ponechá a na výlet pojede bez ní a jen s navigací.

     

    Dalším faktorem, který mě trošku zamrzel, je to, že se v publikaci neobjevila žádná cyklotrasa z oblasti našich malebných Lužických hor. Jistě chybí i spousta dalších zajímavých míst, která mají svoje kouzlo a místo v podobné publikaci by si více než zasloužily. Nechme se tedy překvapit, zda vzniknou ještě další podobné tituly.

     

    I přes některé výhrady, jež jsem zmínila výše, je moje subjektivní hodnocení spíše pozitivní. Když jsem některé cyklotrasy zkoušela, byla jsem více než spokojená, protože to stálo za to. Viděla jsem mnoho krásných míst, kam bych se asi za normálních okolností nevydala, což je dle mého názoru pravý účel vzniku této knihy. Cyklista získává spoustu zajímavých informací a vše ve stručnosti, jež jej nijak nezatíží a odnese si tak z plánování i finalního výletu maximální požitek. Obrazový materiál v knize je krásný, barevný a láká k navštívení mnohých lokalit. Po jazykové stránce byla kniha zpracována dobře. Grafické zpracování je výborné a líbí se mi, že složitě nemusíte nikde nic hledat, předem víte, kde požadovanou informaci objevíte. Knihu Ottův atlas nejkrásnější české cyklotrasy: 100 výletů na kolech hodnotím krásnými 95 %  a mohu ji doporučit všem milovníkům cyklistiky a turistiky.

     

    Paní Haně Pavlíčkové děkuji za zprostředkování této pěkné publikace. Za poskytnutí recenzního výtisku patří poděkování projektu KNIHA MĚSÍCE. Pokud vás recenze zaujala a budete si chtít titul pořídit, můžete tak učinit zde.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr:
    Cestování, Cyklistika
    Vydáno:
    2018, Ottovo nakladatelství
    1. vydání originálu:
    2018
    Počet stran:
    207
    Vazba knihy:
    vázaná
    ISBN:
    978-80-7451-693-1

  • Smrt konvertity – Petr Eidler

    Smrt konvertity – Petr Eidler

    4460aHurá, do edice Původní česká detektivka opět přibyly další přírůstky. Jedním z nich je i Smrt konvertity, kterou jsem si měla možnost přečíst.  S tvorbou Petra Eidlera jsem se zatím ještě nikdy nesetkala, a proto jsem byla zvědavá, co mě čeká a nemine. Pevně věřím, že stejnou zvědavost a zájem o tento zajímavý titul vzbudím i ve vás, moji milí čtenáři. Je na čase, abych vám tento spletitý detektivní román aspoň trošku přiblížila. Ač jsou často do edice vloženy příběhy, jež se svým ražením vracejí zpět k původnímu pojetí detektivky, tentokrát se setkáte s moderním uchopením tohoto oblíbeného žánru. Při čtení se v žádném případě nebudete nudit, protože autor ve vás vyvolá spoustu otázek a budete se snažit pomoci soukromému vyšetřovateli a jeho náhodným pomocníkům při vyšetřování. Knížka byla přečtena téměř obratem, zdatnější čtenář ji klidně zvládne i za pouhý jeden večer.

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Pětadvacetiletý Jiří Stein se rozhodne radikálně změnit svůj život. Připravuje se na konverzi k židovství, víře svých prarodičů. Zasnoubí se s Miriam, plánují sňatek. Jiří však najednou zmizí a ani policie ho nedokáže najít. Steinův strýc se proto obrací na soukromého detektiva, aby po synovci pátral. Bezejmenný detektiv a jeho svérázný přítel, majitel košer restaurace a drsný motorkář, začínají mapovat poslední týdny Steinova života a zjišťují, že mnohé je jinak, než se na první pohled zdá. V té době policie najde zavražděné tělo ve Slapské přehradě…“

     

    Detektivní román Smrt konvertity vyšel v roce 2018 v nakladatelství MOBA. Jedná se o 278. svazek oblíbené edice Původní česká detektivka. Pokud jste spíše příznivci elektronických knih, můžete tuto publikaci najít v nabídce obchodů s e-knihami Palmknihy a eReading.

     

    Jak je vám již dobře známo, zelená edice je mou velice oblíbenou. Pokaždé, když zahlédnu v nabídce nakladatelství nějakou novou, musím si ji nutně přečíst. To byl případ i Smrti konvertity, která mě zaujala již svým zajímavým názvem. Než mi kniha přišla a mohla jsem se do ní začíst, neustále jsem si kladla otázku, co má konvertita společného s motocyklem, jehož drobná část je vyobrazena na obálce. Na nic jsem nemohla přijít, a proto jsem se na četbu těšila o to více. Mimo obálku a poutavý název mě také zaujala zajímavá anotace, jež o příběhu vypovídá tak akorát. Neprozrazuje toho ani moc, ani málo.

     

    Vyprávění má velký potenciál čtenáře zaujmout svou čtivostí a zajímavým příběhem, v němž se bez ustání něco děje a nedochází k žádné stagnaci. Veškeré situace jsou nahlíženy očima soukromého detektiva, kterému bylo vyšetřování případu svěřeno klientem. Vše je odvyprávěno v subjektivní ich-formě, která je oživována mnohými dialogy. Mohu konstatovat, že právě tyto rozhovorové pasáže mi při čtení utíkaly nejrychleji. Zajímavá je i autorova práce se čtenářem. Text je sepsán tak spletitě, že je každý čtenář donucen ke spolupráci. Nejednou se nachytáte při tom, že se snažíte pomoci vyšetřovateli a jeho pomocníkům. Často spolu s nimi dostanete mnoho zavádějících důkazů, jež vás svedou ze správné cesty.

     

    „Když už jsem scházel po schodech, slyšel jsem, jak za mnou někdo běží. Byla to jeho žena. Dala si ukazováček před rty, že teď nemůže mluvit. Až dole v domovním vchodu. Konečně jsem si ji pořádně prohlédl. Mohla být o deset roků mladší než její muž. Stále si zachovala mladistvý vzhled. Krátký sestřih blond vlasů jí dodával šmrnc. I figuru měla výstavní. A co hlavní, v jejích očích jsem viděl laskavost, pokud to nebylo leskem kontaktních čoček.“ (s. 32)

     

    Vyšetřování má hned dvě linie. Jedna je věnována rodině Jiřího Steina a její historii a druhá pak jeho lásce k historickým věcem s židovskou tematikou, jež přeprodával. Co mu přivodilo smrt a proč? Toť otázka, která si zaslouží vaše prošetření a nalezení odpovědi. Ač jsem se s autorem ještě nikdy nesetkala, má na svém kontě již celou řadu děl. Jeho umění je na tomto titulu znát. Petr Eidler do svého díla vložil spoustu zajímavých a oživujících zvratů, které se zasluhují o čtivost a zajímavost titulu.

     

    Jak jsem již poznamenala výše, vypravěč je subjektivní a popisuje otevřeně všechno, a to od charakteru postav přes prostředí, v němž se děj odehrává, až po barvité vylíčení nejrůznějších situací. Vypravěč je ve středu celého dění a čtenáři zprostředkovává své poznatky a průběh vyšetřování.

     

    Publikace se skládá ze čtyřiceti kapitol a slovníku s vysvětlivkami hebrejských výrazů. Některé epizody jsou vcelku krátké, jiné jsou trošku delší, ale i tak jsou hodně čtivé, takže se nemusíte bát, že byste se při čtení zasekli. Občas se setkáte, a to zejména v těch delších kapitolách, s jejich přerušením, které je naznačené vynecháním řádku. V těchto pasážích se děj posouvá o kus dále. Kompozičně je detektivka vcelku jednoduchá a odpočinková. Objevuje se v ní pouze chronologický a retrospektivní postup.

     

    Celý děj je zachycen na 288 stranách. Tematika příběhu je velice zajímavá. Ono také, kde se můžete jinde setkat se zavražděným konvertitou? Židovství a jeho úskalí jsou pěkně zpracována, a to i s potřebnými odkazy na druhou světovou válku. Jiří Stein se totiž snaží najít odpověď na jednu situaci, která se odehrála v koncentračním táboře. Toto téměř vědecké bádání mě zaujalo a mile překvapilo. V podobném titulu bych to asi ani nečekala. Stejně jako bych neočekávala v žádném případě zpracované téma židovství takového, jaké je.

     

    Autor si se mnou pohrával jako kočka s myší, ale rozhodně jsem si četbu užívala více, než kdyby mi vše naservíroval na zlatém podnosu. Mám ráda, když spisovatel nutí čtenáře, aby si příběh trošku dotvářel i ve své hlavě. Aktivujete tak svou fantazii a možná se vám podaří vraha odhalit ještě dříve, než k výsledku dojde sám soukromý detektiv s parťáky.

     

    Moje subjektivní hodnocení je tedy s ohledem na všechny výše zmíněné faktory pozitivní. Opět jsem dostala to, co mám na této edici ráda. Skvělý detektivní román s propracovanou zápletkou, která vás donutí přemýšlet. Příběh je tak zábavný a není to jen o čtení nezáživného textu. Zajímavé je i množství emocí, které jsou zachyceny mezi řádky a působí na čtenáře. Styl psaní autora mě nadchnul a jelikož jsem zjistila, že Smrt konvertity je jeho jedenáctým titulem, rozhodla jsem se, že si přečtu i jeho předchozí romány. Zvolená tematika židovství mě již hodně dlouho zajímá, a proto se vždy do takovýchto knih ráda začtu. Hned několik jich patří do MOBácké zelené detektivní edice, což je pro mě zárukou kvality. Co se týče jazyka a grafického zpracování, byla jsem více než spokojená. V textu se sice sem tam nějaká ta drobná chybička najde, ale není to nic, co by pozměňovalo vyznění tvrzení. Nic mou četbu tudíž nenarušovalo. Smrt konvertity si ode mě vysloužila krásných 100 % hodnocení. Titul vřele doporučím všem milovníkům českých detektivek, ale také těm, které zajímá téma židovství.

     

    Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké díky nakladatelství MOBA. Pokud vás recenze nadchla a rádi byste si knihu přečetli, můžete si knihu pořídit zde.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr:
    Detektivky, Literatura česká
    Vydáno: 2018, MOBA (Moravská bastei)
    Počet stran: 272
    Vazba knihy: vázaná
    ISBN: 978-80-243-8059-9

     

  • Zadrátovaný svět: Pátrání po rodinném tajemství a holokaustu – Noah Lederman

    Zadrátovaný svět: Pátrání po rodinném tajemství a holokaustu – Noah Lederman

    Zadrátovaný svět -Řadíte se k příznivcům historických příběhů, které čerpají ze vzpomínek skutečných pamětníků. Kniha, kterou bych vám prostřednictvím této recenze ráda představila, vám zajisté splní vše, po čem toužíte. Autor vás v ní seznámí se svými prarodiči, kteří si prošli trýznivým obdobím pobytu v koncentračním táboře. Oba pocházeli z polského Otwocku. Autorova babička pocházela z velké židovské rodiny, ale válku přežila jen ona. Ostatní byli zplynováni nebo zastřeleni. Dědeček na tom nebyl o moc lépe. Noah Lederman již od útlého dětství toužil po tom, aby mu prarodiče o těžkostech druhé světové války vyprávěli. Od dědy se toho moc nedozvěděl a babička se o tomto bolestném období nerada bavila. Jak to tedy zařídit, aby mohl vzniknout působivý příběh plný emocí a dojemných okamžiků. Nebojte, autor se s potížemi popral a nakonec vznikl literární skvost monitorující události druhé světové války, ale i toho, jak bolestivé okamžiky poznamenávají životy i dalších generací.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
    „Děsivé vzpomínky plné napětí, smrti i lásky, které přečtete jedním dechem
    Autor knihy Noah Lederman si vytýčil nelehký úkol – odhalit tajemnou minulost svých židovských prarodičů pocházejících z Polska. Jako jediní ze svých rodin přežili druhou světovou válku i koncentrační tábory Majdanek, Osvětim, Bergen Belsen, Ravensbrück. Po válce emigrovali do USA. Lederman cítil, že potřebuje znát své kořeny. Po několik let tak skládá střípky z vyprávění své babičky, ze svých cest po Evropě po místech, kde byly koncentrační tábory, z návštěv památek holokaustu a ze vzpomínek pamětníků.“

     

    Titul Zadrátovaný svět: Pátrání po rodinném tajemství a holokaustu vyšel v originálu (A World Erased) v roce 2017. U nás jej vydává v roce 2018 nakladatelství BizBooks. A příznivci e-knih se poměrně záhy dočkávají i jeho elektronického zpracování. Příběh najdete jak v sortimentu portálu Palmknihy, tak i na eReadingu.

     

    Když jsem si vybírala titul, který bych si mohla přečíst tentokrát, byl kandidát jasný vcelku ihned. V okamžiku, kdy jsem zahlédla v nabídce Zadrátovaný svět a přečetla jsem si jeho působivou anotaci, věděla jsem, že nesáhnu vedle. Na první pohled mě uchvátila i obálka, která ilustruje temné prostředí koncentračního tábora v Osvětimi. Je to smutné místo, které v sobě uzavírá mnoho lidských trápení a smrti. Jelikož mě tematika Hitlerova „konečného řešení židovské otázky“ zajímá, tak pro mě bylo téměř nutností se do knihy pustit. Při jejím čtení si uvědomíte spoustu věcí. Neustále si budete klást otázky, jak to tedy všechno bylo.

     

    Příběh této knihy je psán velice zajímavým způsobem a čtenář se tak do něj vcelku lehce začte. Nicméně téma je těžší a bolestivé, křehčí povahy budou mít nejspíše při čtení problém a budou si jej muset dávkovat postupně. V textu je zachyceno mnoho příkoří, ale i smrti. Proto vás vyprávění s největší pravděpodobností velmi zasáhne. Děj je čtivý a plyne téměř sám. Vše je sepsáno tak umně, že budete během chvilky do dění vtaženi. Postavy jsou popsány jak po charakterové stránce, tak je charakterizují i jejich činy, jimiž se prezentují. Vypravěčů je v textu několik, jakýmsi komentátorem událostí současnosti je Noah, občas se zpočátku projevil dědeček a následně jeho slovo, i když s menšími obtížemi, převzala babička. Objevuje se ale i několik krátkých postřehů ze strany Noahova otce. Na to, že se v ději objevuje hned několik Noahem zprostředkovaných úhlů pohledu, není tento fakt nijak rušivý. Spíše naopak, jednotlivá vyprávění se skvěle doplňují.

     

    Čtenáři budou mile překvapení pátráním po minulosti, jejíž hledání a odpovídání na celou řadu otázek je velmi zajímavé. Celý příběh o holokaustu a touze po přežití je zachycen na pouhých 240 stranách. Avšak abyste nečekali jen text, na konci knihy se objevují i obrázky, které rodinu představují v celé její kráse. Některé snímky vznikly před válkou a je na nich zachyceno velké množství lidí, na fotografiích po válce už je jen dvojice (Noahovi prarodiče), časem k nim přibudou dvě malá dítka, Noahův otec a jeho teta.

     

    Kromě tematizace 2. světové války si budete moci povšimnout základních informací o židovském náboženství a různých jeho zvycích. Občas se v textu najdou i nějaká ta hebrejská slovíčka. K jejich vysvětlení je vždy připojena poznámka pod čarou, jež je označena určitým počtem hvězdiček.

     

    Autorův styl je svěží a ryze výpravný. Kniha se dá použít coby skvělý pramen, jenž monitoruje smutné události a pobyt v koncentračním táboře. Nedočtete se tu žádné odborné informace. Autorovým zdrojem byly ryze prameny orální historie (tj. vyprávění pamětníků).

     

    Vyprávění je složeno ze dvou dějových linek. Vše začíná v současnosti, kdy se autor čtenáři svěřuje s důvody, proč knihu začal psát a seznamuje jej se svou rodinou a její historií. Postupně se retrospektivně vrací do svého dětství a nastiňuje, jak náročné je zjišťování informací o událostech, jež potkaly v minulosti jeho prarodiče. Když však odroste, otevírají se mu dveře k tomu, co jej jako malého tolik zajímalo. Mimo postřehů z vyprávění také hodně cestuje a navštíví všechna místa, v nichž se babička s dědou pohybovali. Vše jej hluboce zasáhne, a to je i ten důvod, proč bylo nutné tento příběh sepsat.

     

    V ději autor zachycuje plejádu neočekávaných zvratů, které ovlivnily život hned několika lidí, dokonce i celých rodin. Celý děj je zachycen v 37 kapitolách, vše uzavírá epilog, poděkování autora, zdroje a několik informací o autorovi. Zajímavou přílohou jsou již zmíněné fotografie. V knize se nachází několik delších kapitol, nicméně převažují spíše epizody kratší, které posouvají vyprávění sloními kroky kupředu.

     

    Celá kniha je odvyprávěna v subjektivní ich-formě, která je obohacena množstvím dialogů, jež vyprávění obohacují a působí tak mnohem autentičtěji, než kdyby vyprávěla pouze jedna postava. Jak jsem již poznamenala, objevuje se tu i hebrejský jazyk.

     

    Moje subjektivní hodnocení tohoto počinu je pozitivní. Při čtení jsem byla spokojená, protože mi text příjemně plynul a nezadrhával se. Vyprávění bylo plné emocí a silných zážitků. Každý si tak z četby této knihy odnese něco jiného. Někdo si odnese ponaučení, jiný pochopí, ale hlavní je, že se autor postaral o další zajímavý pramen, který autenticky monitoruje smutnou dobu. Jednou, až tu žádný pamětník nebude, budeme moci vzít do rukou aspoň jejich vzpomínky zaznamenané do knih. Titul jsem sice měla přečtený během pár chvil, ale musela jsem zpracovat onen silný prožitek. Autorovi se dílo zdařilo a myslím, že jeho prarodiče někde v nebíčku jsou na svého vnuka náležitě hrdí. Po jazykové stránce jsem byla s textem spokojená, ač se sem tam objevila nějaká jazyková chyba, nebylo to nic, co by narušovalo můj čtenářský požitek. Zadrátovaný svět si ode mě vysloužil nádherných 100 % hodnocení.

     

    Pokud si rádi přečtete silnější příběh s emotivní náplní, jenž je zachycen na základě vzpomínek pamětníků, tuto knihu vám mohu vřele doporučit.

     

    Za poskytnutí recenzní e-knihy patří vřelé díky portálu Palmknihy. Pokud vás recenze zaujala a titul byste si rádi přečetli, můžete si jej pořídit zde nebo tady.

     

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Originální název:

    A World Erased (2017)
    Žánr:
    Literatura faktu, Biografie a memoáry, Historie
    Vydáno: 2018, BizBooks
    Počet stran: 240
    Vazba knihy: vázaná
    ISBN: 978-80-265-0730-7
  • Ani mráčku na obláčku – Jiří Anderle

    Ani mráčku na obláčku – Jiří Anderle

    Rádi posloucháte vyprávění ze životů vašich rodičů či prarodičů? Milujete vzpomínky, které vás s odstupem času pobaví? Pokud ano, tak audiokniha Ani mráčku na obláčku se vám bude zaručeně líbit. Jedná se o vyprávěnky Jiřího Anderleho, který vzpomíná na to, jak se žilo na Novém světě a jak se zde setkával se svými kolegy z kulturních kruhů (Bohumil Hrabal, Gustav Mahler, ale své místo tu má i spousta dalších známých osobností). Už jen proto, že se jedná o příhody ze života, má pro mě toto dílo obrovskou hodnotu. Od této chvíle už nemohu říci, že jsem Jiřího Anderleho neznala. On se mnou dokonce sdílel část svého bytí. Nahrávka je vcelku krátká a dobře se poslouchá.

     

    Jiří Anderle je významný český akademický malíř a grafik, avšak je i skvělým vypravěčem, o čemž se můžeme všichni přesvědčit prostřednictvím rozhlasového cyklu Láska za lásku, do něhož patří právě i titul, který vám představím v této recenzi. Audio je složeno ze třinácti krátkých stop, každá vypráví o něčem jiném, ale i přesto na sebe všechny navazují.

     

    Zajímavostí celého počinu je to, že se v audioknize opravdu setkáte se samotným Jiřím Anderlem. Právě jemu patří ten kouzelný hlas, jenž mnohým z vás pravděpodobně stejně jako mně připomene dětství a příjemné chvíle strávené při poslouchání vyprávění prarodičů. Orální historie má svoje kouzlo, ač se může stát, že si ji vypravěč pozmění k obrazu svému, vždy zůstane úžasným pramenem, jenž nám dopřeje nepřímo nahlédnout do dané doby. Audiokniha se pyšní kromě poutavého obsahu také zajímavou obálkou, jež vznikla pod rukama tohoto malíře a je na ní znát jeho rukopis. Možná trochu nemilým překvapením pro vás bude, že titul nemá žádnou podrobnější anotaci. Dozvíte se jen názvy kapitol a to, že dílo patří do již zmíněného cyklu.

     

    Ani mráčku na obláčku je v jisté smyslu slova originální. Kromě toho, že je zábavné již samotné vyprávění Jiřího Anderleho, se o zpříjemnění postará i jeho papoušek, s nímž se seznámíte hned v první kapitole. Je to takový umělcův partner, který dodává jeho životu a tvorbě smysl. Prostřednictvím příběhu můžeme nahlédnout to, jak se naše společnost mění. Problémy, které byly aktuální v dané době a režimu, už nás netrápí, naopak nás sužuje něco jiného, co lidé dříve řešit nemuseli.

     

    Jiří Anderle uhrane svým hlasem téměř každého posluchače. Na to, že se jedná o umělce, kterého živí spíše ruce než hlas a jazyk, není to vůbec znát. Nad míru tak předčil všechna má očekávání. Jsem ráda, že jsem si audioknihu mohla poslechnout. Zamilovala jsem si způsob, jakým pan Anderle pracoval se svým hlasovým fontem. Ač to byl stále on, dokázal vám zahrát Bohumila Hrabala, mistra Milovanského, Gustava Mahlera a spoustu dalších. Situacím dodal potřebné emoce, a proto se nejednalo o monotónní nudné neprocítěné odvyprávění osudových okamžiků jeho života. Z vypravěče sršela energie, emoce, ale i humor. Nejednou se mi stalo, že jsem se při poslechu musela smát nahlas.

     

    Co se týče rétoriky, byla jsem nad míru spokojená. Interpret mě dostal do kolen, protože mi dokázal, že vyprávět prostě umí. Vše bylo odvyprávěno pomalu a srozumitelně, působilo to velice věrohodně, jak kdybyste seděli s panem Anderlem nad kávou a on vám povídal. Není nic, co by rušilo váš požitek z poslechu. Je pravda, že jsem si audio poslechla již několikrát, ale nebylo to z toho důvodu, že by byla interpretace nekvalitní, ba naopak. Vyprávění mě tak zaujalo, že nemohu odolat tomu, abych si jej nepustila do uší znovu a znovu a znovu.

     

    Ani mráčku na obláčku si můžete od konce ledna 2018 pořídit ve formátu MP3 u vydavatelství Audiotéka. Pokud vás recenze osloví, můžete tak učinit přímo tady.

     

    Na této audioknize je milé snad všechno, a to včetně hudebního podkladu, který si jistě zamilujete. Má jakýsi historizující nádech. Nejedná se o žádnou divočinu, a proto si při poslechu krásně odpočinete, oblaží vás totiž klavírní melodie. Vyprávění se s hudbou krásně doplňuje.

     

     

    Děj audioknihy je složen pouze ze vzpomínkového vyprávění. Vše má spád, a proto se audio poslouchá téměř samo a bez jakéhokoliv narušování, což je pozitivní a vy si tak příběh užijete plnými doušky. Vypravování Jiřího Anderleho je empatické a dalo by se říci, že tentýž přístup je vyžadován i po posluchači. Jen tak dojdete k pochopení některých událostí. Těžších situací je tu poskrovnu, a to zejména na konci, kde se setkáváme tváří v tvář se smrtí, jež je všechno, ale rozhodně ne milosrdná.

     

    Jednotlivé stopy nejsou nijak dlouhé, většinou se pohybují kolem pěti minut, nejdelší má jedenáct a půl minuty. Všechny krásně plynou, a proto vám hodina a čtrnáct minut strávených s touto audioknihou přijde jako chvilka.

     

    Moje celkové subjektivní hodnocení Ani mráčku na obláčku je pozitivní. Před výkonem Jiřího Anderleho smekám pomyslný klobouk. Ač není z oboru, popral se se svým úkolem výborně. Poslech jsem si moc užila, a to opakovaně. Někteří by tuto audioknihu mohli poslouchat před spaním, já však vím, že bych u ní neusnula, protože jsem se často smála. Vzpomínky jsou velice milé a mám ráda, když se lidé ve svých myšlenkách vrací do dob minulých. Audioknihu s radostí a čistým svědomím doporučím všem posluchačům, protože každý z nás má v sobě zakódovanou lásku ke vzpomínkám a osobní orální historii. Za skvělý posluchačský zážitek si ode mě toto dílo zasloužilo nádherných 100 %.

     

    Název audioknihy Ani mráčku na obláčku
    Autor Jiří Anderle
    Interpreti Jiří Anderle
    Vydatelství Audioteka
    Délka 1 hodina 14 minut
    EAN 8590236058422
    Nákup audioknihy audioteka.com

    Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

  • Plátno z Turína: Meditace o historii a spiritualitě – Zdeněk Jančařík

    Plátno z Turína: Meditace o historii a spiritualitě – Zdeněk Jančařík

    plátno-z-turína-2V nedávné době jsme si užívali Velikonoce, smutné období poslední večeře a ukřižování Ježíše Krista, ale i jeho návrat zpět mezi živé. S aktem ukřižování a následným pohřbením je spojena také jedna vzácná relikvie, a to Turínské plátno, do kterého byl po sejmutí z kříže Ježíš zabalen. S tímto plátnem je spojeno mnoho tajemného a autor knihy Plátno z Turína s podtitulem Meditace o historii a spiritualitě se snaží tyto otázky znovu otevřít a najít na ně odpovědi. Zajímá vás tento tajemný relikt a to, na co při svých zamyšleních Zdeněk Jančařík přišel? Otevřete tuto útlou knížku a začtěte se. Třeba naleznete odpovědi i na svoje vlastní otázky.



    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Turínské plátno patří mezi nejpodivuhodnější křesťanské relikvie. Ačkoli je jeho pravost stále nejasná, jeho spirituální působnost je nezpochybnitelná. V češtině přesto neexistuje žádná kniha, která by tento duchovní rozměr Turínského plátna rozvíjela a moderně reflektovala. Zdeněk Jančařík, autor úspěšné knihy Přeskočit horu, se chápe tématu jak v jeho faktické, historické rovině, tak té spirituální. Nad plátnem rozvíjí současnou, a přesto nadčasovou meditaci o zásadních aspektech křesťanské víry. Dává tak klíč jak k duchovnímu vnímání plátna v jeho historické perspektivě, tak k rozvoji osobní spirituality každého člověka.
    Zdeněk Jančařík je salesián, překladatel z němčiny (např. sebrané spisy Edity Steinové), autor knihy Přeskočit horu. V současné době vede salesiánskou komunitu v Brně-Žabovřeskách.“


    Spiritualistická kniha Plátno z Turína: Meditace o historii a spiritualitě vyšla v roce 2018 v nakladatelství Portál.


    Tato publikace mě zaujala už ve chvíli, kdy se mi dostal do rukou ediční plán nakladatelství pro první pololetí tohoto roku. Nadchla mě nejen svou obálkou, která zobrazuje detail reliktu, ale i náplní. Anotace slibuje zajímavé počtení. Jelikož už jsem o posvátné relikvii slyšela mnohé názory, ale jen ze zahraničního prostředí, zajímal mě český pohled na věc. Jelikož je nám všem dobře známo, že my Češi jsme spíše ateistickým národem, o to více jsem se na čtení těšila. Musím říci, že dílo splnilo všechna moje očekávání a v mnohém je dokonce předčilo.


    V případě této knížky můžu s klidem konstatovat, že v jednoduchosti tkví krása. Autor píše tak, že všechno krásně pochopíte. Své teze dokonce dokládá příklady ze svého vlastního života. V titulu se ukrývá celkem dvanáct kapitol, které jsou vcelku krátké. Každá se dále skládá z menších celků. Prvních několik se vždy týká přímo plátna a jeho historie, případně výzkumu. Vše je podloženo citacemi z nejrůznějších pramenů a odborné literatury. Nesmí chybět ani citáty z Bible. Poslední částí každé kapitoly je meditace samotného autora, jenž přemýšlí zejména nad tím, jaký vliv má plátno na člověka. V jedné takové podkapitole se setkáváme i s historickým pohledem na násilné vystěhování Němců z pohraničí v roce 1946, ale mohla bych jmenovat i spoustu dalších okamžiků, jež měly vliv nejen na autorův život, ale také na společnost jako celek. Přečtení této knihy vás donutí se zamyslet, a to nejen nad svými činy, ale i nad minulostí.


    Každá z kapitol byla uvedena citátem z Bible nebo z jiných textů, které s křesťanstvím blízce souvisí. Příkladem může být sloka ze Znamení moci Jana Zahradníčka, jež v sobě odráží kauzu Číhošťského zázraku, kvůli níž se stal číhošťský farář Toufar jednou z obětí minulého režimu. Jak jsem již naznačila, epizody i jejich části jsou krátké, avšak i přesto se v některých objevuje další členění na menší celky. Vyprávění je i přes členitost plynulé a výstižné.


    Teoretické části kapitol jsou psány odborným stylem v er-formě. Ve zdrojích, odkud autor čerpal, se krásně vyzná každý čtenář. Důvodem toho je, že je použit poznámkový aparát pod čarou. Nemusíte tak pro zjištění pramenu listovat knihou, stačí se podívat do dolní části stránky, na níž se poznámka nachází. Jakmile se dostanete k poslední podkapitole, styl se mění v osobní vyprávění v ich-formě. Většinou jde o autorovy vlastní vzpomínky. Jedná se o text oproštěný o dialogy, ale nemusíte se bát nudy. Těšit se můžete na zajímavé otázky, při hledání odpovědí na ně se zajisté pobavíte a třeba odhalíte taje svého nitra.


    Jak jsem již poznamenala, celý text je uzavřen do pouhých dvanácti kapitol, je uveden poděkováním a úvodním slovem a završen epilogem. Svazek má pouhých 168 stran textu a 8 stránek s fotografickými přílohami, které vám plátno představí. Myslím si, že obsah je naprosto adekvátní a Zdeněk Jančařík dal do titulu vše, co by čtenář měl o plátnu znát, dokonce nechal vhlédnout i do svého nitra a projevil svůj vlastní názor na tuto cennou relikvii.


    Můj subjektivní názor na tuto publikaci plnou spirituality a dalších zajímavostí nemůže být jiný než pozitivní. Jelikož mě baví dějiny, bylo pro mě přínosné nahlédnout i pod pokličku křesťanství. Jak je v mém případě vidět, tak i ateista si může z podobných titulů mnohé odnést. Nesmí se však bát otevřít oči a brát svět takový, jakým je. Styl Zdeňka Jančaříka, který je salesiánem a knězem, si mě získal. Jelikož mě zaujalo jeho bádání a způsob přemýšlení, rozhodla jsem se, že si přečtu i jeho další titul Přeskočit horu. Při čtení jsem si položila mnoho otázek a snažila jsem se na ně najít odpověď, publikace mi byla oporou a podpořila mě. Vhled do vlastní duše mě překvapil. Nikdy jsem netušila, že čtení podobné knihy pro mě bude mít takový přínos. Co se týče grafického a jazykového zpracování, byla jsem v obou případech nad míru spokojena. Kniha se mi dobře četla a nebyla jsem ničím rušena. Plátno z Turína si ode mě vysloužilo zasloužených 100 % hodnocení. Knížku vřele doporučím všem, kteří rádi přemýšlí a hledají odpovědi na své otázky v meditaci a spiritualitě.


    Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké poděkování nakladatelství Portál. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si knihu pořídili, můžete tak učinit právě tady.



    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr:
    Duchovní literatura, Náboženství, Historie
    Vydáno: 2018, Portál
    Počet stran: 176
    Vazba knihy: brožovaná (paperback)
    ISBN: 978-80-262-1325-3

     

  • Oni nevědí, co činí – Jussi Valtonen

    Oni nevědí, co činí – Jussi Valtonen

    Oni nevědí, co činíZajímají vás otázky ohledně lidského mozku? Jak moc jsme ovlivnitelní technickými vymoženostmi? Mohou nám nějak ublížit? Jaký názor máte na pokusy na zvířatech? Odpovědi na tyto otázky můžeme najít v debutovém románu finského autora Jussiho Valtonena s odpovídajícím názvem Oni nevědí, co činí. Ač se jedná o prvotinu, není to znát, toto dramatické dílo si plně zaslouží označení VELKÝ ROMÁN, jenž ale není pro každého čtenáře. Ti, kteří si nepotrpí na těžší četbu, si tuto knihu moc neužijí. Příběh zachycuje život dvou rodin, jež pojí úspěšný neurovědec Joe Chayefski. Proč zrovna osobnost tohoto protagonisty pojí dvě entity, které jsou od sebe vzdáleny tisícovky kilometrů? Odpověď naleznete v tomto románu.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Úspěšný neurovědec Joe Chayefski je muž s mnoha problémy, a to nejen takovými, které občas sami zažíváme, ale i mnohem méně obvyklými. Jeho žena je zahlcena prací, dcera tráví většinu času se smartphonem nejnovější generace a kdosi neznámý začal obtěžovat rodinu protesty proti Joeovým laboratorním pokusům na zvířatech. Nějak to pravděpodobně souvisí také s jeho bývalou ženou, která žije ve Finsku, a jejich synem. Ve snaze bránit svoji novou, americkou rodinu před násilím a svou dceru před zneužíváním bezohlednou technologickou firmou je Joe donucen přehodnotit své postoje a podniknout drastické kroky, aby zachránil ty, které miluje. Valtonenův velký společenský román, který se z větší části odehrává v blízké budoucnosti, přináší vypjaté psychologické drama, jehož některé pasáže spadají do žánru techno-thrilleru nebo dokonce techno-hororu. Role zločinců přísluší bezskrupulózním technologickým firmám, mediálním monopolům, farmaceutickému průmyslu a teroristickým buňkám. Hlavní postavy románu pronásleduje neklid a nespokojenost se současným světem, citové odcizení i vzájemné neporozumění mezi evropskou a americkou kulturou. Ze všeho nejvíc ale trpí nezamýšlenými důsledky svých vlastních činů v komplikovaném globálním prostředí. Vyplatí se přečíst pozorně těch několik set stran? V tomto případě ano. Valtonenovy postavy – především sám Joe, jeho bývalá manželka Alina a jejich syn Samuel – jsou komplikované, plasticky zobrazené osobnosti, usilující o život v pravdě a současně podléhající klamným iluzím. Na povrch se dostávají staré, hluboké problémy, ale také ještě znepokojivější otázky, které souvisejí se zneužíváním digitálních technologií a psychofarmak. Budoucnost, kterou román zachycuje, se totiž už začala dít, třebaže kniha dramatičnost jejích projevů zatím daleko překonává. Román oceněný prestižní literární cenou Finlandia (2014) byl dosud přeložen do devíti jazyků a jen ve Finsku se ho prodalo přes sto deset tisíc výtisků.“

     

    Psychologické drama Oni nevědí, co činí vyšlo v originálu (He eivät tiedä mitä tekevät) v roce 2014. U nás se překladu dočkáváme až v roce 2018. O jeho vydání se postaralo nakladatelství LEDA.

     

    Když jsem si vybalila knížku z balíčku, byla jsem nadšená. Ta obálka je naživo naprosto úchvatná. Je krásně barevná a zachycuje jeden z problémů, se kterým se v příběhu setkáme. Údaje o autorovi a názvu knihy jsou vytlačené, takže je příjemná i na omak. Dalším důvodem, proč jsem se těšila, až se do čtení pustím, byla působivá anotace. O ději vypovídá tak akorát, neprozrazuje ani moc, ani málo. Do četby jsem se pustila pár dní po tom, co titul přišel. Čtení mi však docela trvalo, což bylo zapříčiněno hlavně nemocí, ale část viny nesla i obtížnost tohoto románu.

     

    Ano, vyprávění je vcelku složité. Jednotlivé dějové linie se prolínají. Chvilku se pohybujete v Helsinkách roku 1994, pak se přesunete do amerického Baltimoru a posunete se i v čase. S každou kapitolou čtenář cestuje mezi těmito dvěma destinacemi. Některé kapitoly jsou kratší, jiné mají i kolem sta stránek. Text je zajímavý svou náplní, donutí čtenáře přemýšlet nad otázkami budoucnosti lidské existence. Pokusy na zvířatech nás mohou uchránit před smrtelnými nemocemi. Technika nás naopak může dovést do záhuby, pokud ji budeme zneužívat. Autor dokázal tato témata velice dobře skloubit dohromady. Kniha však není zaměřena jen na vědu a techniku, při četbě si užijete hned několik napínavých scén, které posilují čtivost textu. Není vyloučeno, že u některých z nich vám bude běhat mráz po zádech. Za oslabující faktor ale považuji rozvláčné technické popisy a vědecký výzkum, který nezasvěceným nic moc neřekne. Na druhou stranu je nutné vyzdvihnout, že autor si s dílem opravdu vyhrál, komunikoval s vědci v oboru, četl odborné publikace a výstupy výzkumů, o čemž se můžete dočíst v závěrečném poděkování.

     

    Z důvodu toho, že jsou některé kapitoly dost dlouhé, dochází v textu k přerušování myšlenek a plynulosti vyprávění. V takovýchto případech se vypravěč posouvá v rámci místa, někdy dokonce i v čase. Občas se mění také úhel pohledu na jednu danou událost. Díky těmto přerušením můžete čekat spoustu zvratů, jež vás jistě překvapí a mnohdy i zaskočí.

     

    Celé vyprávění je vyvedeno v objektivní er-formě, která je oživena množstvím dialogů mezi jednotlivými postavami. Z těchto promluv můžeme odvodit, do jaké skupiny společnosti se daný protagonista řadí. Občas se totiž objevují i vulgarismy, mnohem častěji pak odborné vyjadřování. Vypravěč je nezúčastněný a zprostředkovává čtenáři to, co pozoruje. Kompozičně je kniha vcelku náročná a není tak vhodná pro každého. Na stránkách se setkáme s chronologií, paralelou, retrospektivou, ale také řetězovou kompozicí. Tento koktejl neuspokojí milovníky jednodušších příběhů.

     

    Příběh je uzavřen do bezmála 15 kapitol, jež jsou zachyceny do nádherných 488 stran. Už jen tato obsáhlost asi některé čtenáře od čtení odradí. Na druhou stranu si myslím, že délka textu byla navýšena právě o technické popisy a líčení výsledků výzkumů. Možná bych tuto část trošku zkrátila. Autor však toužil čtenáři předat odborné informace, s jejichž pomocí si uděláme mnohem lepší obrázek o vědě a technice.

     

    Moje subjektivní hodnocení je vesměs pozitivní. Četbu jsem si užila i přesto, že jsem si ji musela dávkovat postupně. Autorův styl mě zaujal, i když těch technických a vědeckých záležitostí by podle mého názoru mohlo být trošku méně. Příběh mimo univerzitní budovu byl však čtivý a poukazoval na život rodiny vědce, ale také jeho bývalé rodiny. Jak otec ovlivní svého syna, jehož dětství mu doslova proteklo mezi prsty? O tom všem se můžete dočíst v této zajímavé knize. Z četby jsem si odnesla zajímavý požitek a pocity. Od přečtení si kladu otázky spojené s budoucností lidstva. Co se týče grafického zpracování, byla jsem docela překvapená. Písmo bylo tentokrát menší a stránky byly hustěji potištěné, což mi moc nevyhovovalo. Stejně tak mě docela překvapilo, když jsem v textu našla jazykové chyby (opakující se slova apod.). I přesto se však kniha četla vcelku dobře. Psychologické drama Oni nevědí, co činí hodnotím krásnými a zaslouženými 90 %. Titul mohu vřele doporučit všem, kteří si rádi přečtou náročnější romány a nebojí se vědy a techniky.

     

    Za poskytnutí recenzního výtisku patří vřelé poděkování nakladatelství LEDA. Pokud vás recenze zaujala a chtěli byste si román přečíst, můžete si jej pořídit zde.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Originální název:

    He eivät tiedä mitä tekevät (2014)
    Žánr:
    Literatura světová, Thrillery, Sci-fi
    Vydáno: 2018, Leda
    Počet stran: 488
    Překlad: Michal Švec
    Autor obálky: Tomáš Cikán
    Vazba knihy: brožovaná (paperback)
    ISBN: 978-80-7335-526-5

     

  • Panny a netvor – Roman Cílek

    Panny a netvor – Roman Cílek

    4455aLákají vás detektivní zápletky? Máte rádi, když vás autor dlouho nenapíná a během chvilky se dozvíte, kdo byl vrahem a proč? Pokud jste odpověděli na všechny předchozí otázky kladně, sbírka povídek z pera Romana Cílka s názvem Panny a netvor bude pro vás tím pravým ořechovým. Autor i tentokrát své čtenáře potěší 13 vcelku krátkými texty. Ve vyprávěních se často vracíme k tradičnímu pojetí detektivního žánru. Při čtení vás spisovatel bude stále vybízet ke spolupráci, máte-li rádi knihy, v nichž soupeříte s vyšetřovateli, kdo první odhalí vraha či zloděje, tato kniha vám poskytne hned třináct příležitostí. Všechny povídky jsou čtivé a mají zajímavou pointu. Musím říci, že jsem přečteno měla během pár chvil, až tak mě kniha chytla. Nepustila mě do té doby, dokud jsem nedočetla až do konce.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Absurdní situace. Postarší, panovačně působící žena žádá policii, aby hledala jejího dospělého syna, kterého již několik dní postrádá. Tvrdí jim, že ho musejí najít, ale v duchu si není jista tím, zda si to opravdu přeje. Obává se totiž, že její syn je patologický násilník, poznamenaný nenávistí zejména k mladým ženám. Scéna z titulní povídky nové knihy znovu naznačuje, co o autorovi již víme: že je mistrem v dramatickém popisu vypjatých lidských osudů… “

     

    Soubor povídek Panny a netvor vydalo v roce 2018 nakladatelství MOBA. Jedná se již o 275. svazek zelené edice Původní česká detektivka. Pokud jste příznivci elektronických knih, ani vy nebudete zklamaní, protože knihu nabízí portály s e-knihami Palmknihy a eReading.

     

    Ti z vás, kteří moje stránky znají, vědí, že jsem si v nakladatelství MOBA zamilovala edici Původní česká detektivka. Zelené knížky jsou pro mě jakýmsi znakem kvality, většina detektivek, ať už románů, nebo povídkových souborů, si mě získala na svou stranu a nejen samotné příběhy, ale i jejich tvůrce jsem si oblíbila. Když jsem v nabídce recenzních výtisků nakladatelství postřehla, že je tento titul volný, řekla jsem si, že bych byla hloupá, kdybych po něm nezkusila sáhnout. Svazek mě zaujal nejen svou poutavou anotací, jež ve skutečnosti odhaluje jen jednu z povídek, ale i zajímavou obálkou. Musím říci, že jsem nakonec byla nesmírně potěšena, když mi o pár dní později domů přišel balíček a v něm byl tento skvost. Téměř ihned jsem se do četby pustila a byla jsem mile překvapena.

     

    Vyprávění je zajímavé. Každý z příběhů vypráví o jiném případu, avšak společným jmenovatelem všech povídek jsou vyšetřovatelé. Autor dokázal vytvořit spoustu zajímavých a napínavých scén. V některých případech vám dokonce bude přebíhat mráz po zádech. Nicméně, jelikož jsou povídky vcelku krátké, nebudete mít problém každý případ vyřešit během chvilky. Jednotlivé texty se čtou téměř samy, jsou zajímavé a vraha odtajníte vždy až na konci, nedostanete moc vodítek, jež by vám pomohla předhonit v odhalování policisty. Pokud jste již četli některé z předchozích Cílkových detektivních sbírek, jednotlivé vyšetřovatele již znáte.

     

    Při čtení se v žádném případě nebudete nudit, protože autor se vás snaží neustále aktivizovat. Činí tak pomocí předkládání důkazů, nejprve jsou cíleně zavádějící – většinou jde o výslechy – ke konci pak společně s vyšetřovateli vytáhnete eso z rukávu a pachatele odhalíte. Když se do povídek začtete, zjistíte, že Roman Cílek už je zkušeným autorem žánru krimi, příběhy jsou promyšlené a dotažené do posledního detailu. Své umění tak bravurně vložil i do této sbírky povídek. Zažijete tak spoustu nepředvídatelných zvratů, které vám mnohdy vyrazí dech. U některých textů jsem si kladla otázku, jak případ z toho mála, co měli, vůbec mohli detektivové rozlousknout.

     

    Všechny příběhy jsou odvyprávěny objektivní er-formou, která je oživena množstvím dialogů mezi jednotlivými postavami. Vypravěč popisuje otevřeně všechno, a to od prostředí přes charaktery, provedení trestného činu až po samotné vyšetřování. Zajímavá je vypravěčova nezúčastněnost, má jen pozorovací funkci a zprostředkovává čtenáři to, co sleduje. Ač jsou jednotlivé povídky vcelku krátké, překvapí vás, jak autor vyprávění posouvá o kus dále. Plynulost textu je často narušována právě prostřednictvím posunů. Kompozice je však jednoduchá, a to chronologická s několika retrospektivními pohledy, které se ukazují zejména ve výpovědích svědků a následně i pachatelů. Kniha se tedy dá označit za oddechovou.

     

    Jak jsem již několikrát poznamenala, povídek je v publikaci třináct a jsou rozděleny na menší celky – posuny v textu. Každá z povídek má kolem 25 stránek. Souhrnně jsou příběhy zachyceny na nádherných 280 stranách. Nebýt posunů, svazek by byl mnohem obsáhlejší a myslím si, že by klidně každá z povídek mohla vydat materiál pro samostatný román, ale troufnu si tvrdit, že takto je to mnohem lepší. Přetínání myšlenek čtenáře nijak neruší, spíše podněcuje k přemýšlení a kladení si otázek, co by se stalo, kdyby… Přemýšlející a spolupracující čtenář je pro autora lepší než ten, který o čteném textu vůbec nepřemýšlí a jen ho bezmyšlenkovitě absorbuje. Z tohoto důvodu si Cílkovy povídky užívám a mám je ráda, protože je svým způsobem ve svých myšlenkách dotvářím.

     

    Moje subjektivní hodnocení je pozitivní. Knihu jsem si oblíbila, stejně tak mám v oblibě i tvorbu Romana Cílka. Autorův styl mě uchvátil již před nějakou dobou a jsem ráda, že mě ani tentokrát nezklamal. Mám ráda ty neočekávané zvraty, zajímavý způsob řešení případů, ale i zajímavé finální rozuzlení. Čtení mě bavilo, nenudila jsem se ani chvilku, protože to se prostě nedá. Spisovatel držel mou pozornost od první chvíle až do té poslední. Z četby jsem si odnesla zajímavý požitek, jenž si zajisté odnesete i vy. Co se týče grafiky a jazyka, musím obě kritéria vyzdvihnout. Kniha se dobře čte, protože je použito vcelku velkého patkového místa a po jazykové stránce je práce téměř bezchybná. Nic mě tedy od čtení a vnímání textu jako takového nerušilo. Sbírku povídek Panny a netvor hodnotím krásnými a zaslouženými 100 %. Titul mohu vřele doporučit všem milovníkům příběhů s detektivní zápletkou.

     

    Za poskytnutí recenzního výtisku patří vřelé díky nakladatelství MOBA. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si soubor povídek přečetli, můžete si jej opatřit tady.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr:
    Detektivky, Literatura česká
    Vydáno: 2018, MOBA (Moravská bastei)
    1. vydání originálu: 2018
    Počet stran: 280
    Vazba knihy: vázaná
    ISBN: 978-80-243-8052-0

     

  • Matčino tajemství – Dilly Court

    Matčino tajemství – Dilly Court

    Matčino tajemství

    Rádi si ve svém volném čase oddychnete s nějakou pěknou knížkou, která při čtení pohladí po duši? Pokud ano, tak Matčino tajemství vás jistě potěší. Jedná se o zajímavý a velmi čtivý román, jenž se odehrává v Londýně v druhé polovině 19. století. Na pozadí ne zrovna lichotivého životního příběhu malé dívky, která v průběhu vyprávění roste a dospívá, můžete sledovat sociální problematiku, ale také život vojáků. Vyprávění vás uhrane svou jednoduchostí a přímočarostí, jež vás budou provázet od počátku až do konce. Při čtení se vám určitě bude honit hlavou velké množství otázek, na něž najdete odpověď jen v případě, že ve čtení vytrváte. Text je čtivý a strhující, kniha se tedy čte téměř sama.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Když se sedmnáctiletá Belinda zamiluje do pohledného anglo-indického důstojníka, ví, že je to láska na celý život, přesto si uvědomuje, že vzhledem k nekompromisním společenským pravidlům nemá jejich společná budoucnost sebemenší naději. Poté co se dovídá, že padl při střetu britské armády na hranici s Afghánistánem, Belinda zjistí, že je těhotná. Aby se vyhnula hanbě a s vědomím, že narození své dcery musí navždy uchovat v tajnosti, se z donucení provdá za padesátiletého vdovce, britského diplomata.

    Po návratu do Londýna nemá jinou možnost než svěřit tříměsíční Cassy do pěstounské péče, aniž ovšem tuší, že opatrovnice Biddy Henchardová vede v chudinské čtvrti prolezlé nemocemi a špínou takzvanou dětskou farmu. Cassy však nelidské podmínky i kruté zacházení přežije, přitom sní o matce, kterou nikdy nepoznala, a doufá, že pro ni přijde a zachrání ji před životem v bídě a utrpení. Když stará pěstounka umírá, desetiletá Cassy se ocitne na ulici, bez domova, bez pomoci a bez nejmenší šance, že svou matku ještě někdy spatří.“

     

    Titul Matčino tajemství vyšel v originálu (A Mother´s Secret) v roce 2010. U nás knihu vydává až v roce 2018 nakladatelství Baronet. Ve stejném roce se dočkáváme i její elektronické podoby, kterou nám zprostředkovaly portály s e-knihami Palmknihy a eReading.

     

    Když jsem si měla vybírat do svého elektronického miláčka něco pěkného ke čtení, měla jsem tentokrát docela problém. V nabídce bylo tolik skvostů, které by staly za přečtení, ale já si mohla vybrat jen jeden. V minulém měsíci jsem si vybrala český titul, a tak jsem si tentokrát řekla, že dám zase jednou šanci zahraničí. Nakonec mě do oka padla kouzelná obálka, jež už sama od sebe působila historickým dojmem. Když jsem si pak přečetla anotaci, která mě hodně zaujala, ihned bylo o výběru rozhodnuto. Tuto e-knihu jsem si prostě musela přečíst.

     

    Příběh vás do sebe vtáhne, že ani nebudete vědět jak. Najdete v něm spoustu zajímavých scén, občas vám bude běhat mráz po zádech, chvilkami se budete smát, ale jsou tu i takové situace, jež vám vženou slzy do očí. Autorka svoje hrdiny nijak nešetřila a každý z nich má svoje trable, nejvíce jich má pochopitelně hlavní hrdinka Cassy, jejíž život rozhodně není peříčko. To stejné by však o svém osudu mohla říci i její matka – Belinda, která se musela dívenky zříci. Každá žena jistě pochopí, jak to pro ni muselo být těžké. Stejně to mají i další protagonisté.

     

    V okamžiku, kdy se do románu začtete, pochopíte, že to není žádná nudná slátanina. Téměř na každé stránce vás čeká řada nepředvídatelných zvratů, jež do děje zasahují a oživují jej. Proč to píši? Důvodem je to, že si myslím, že mnoho čtenářů by se mohlo obávat obšírnosti a nudnosti textu, opak je však pravdou. Dilly Court vždy přesně ví, kdy je vhodná chvíle postavy, ale i čtenáře popíchnout a posunout o kus dál. Nebojí se ani změny úhlu pohledu vyprávění, a to i přesto, že vypravěč je stále tentýž.

     

    Vyprávění je vyvedeno objektivní er-formou, jež je doplněna spoustou dialogů mezi jednotlivými postavami, které vdechují příběhu život. Vypravěč vše pozoruje s odstupem a pak své poznatky čtenáři zprostředkovává, jelikož je zpočátku nutno vyprávět dva oddělené příběhy – zvlášť ten Cassyin a zvlášť Belindin – je nutné, aby se zorný úhel přesouval z jednoho místa na druhé, což je znát i na komplikovanější kompozici. Propojí se a zjednoduší? Toť otázka, kterou si snadno zodpovíte, pokud se do čtení pustíte. Čeká vás zajímavý čtenářský zážitek, jenž si vychutnáte.

     

    Celé vyprávění sestává ze 24 kapitol, jež se dále dělí na menší celky, protože každá kapitola má v průměru 20 slidů. Zde můžeme sledovat již zmíněné předěly v kompozičním rámci, protože je nutno sledovat několik postav. Setkáváme se tak s chronologickým vyprávěním, do něhož se prolíná retrospektiva a paralela. Některým čtenářům by se tento postup mohl zdát spletitý a překombinovaný, ale když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že je to na místě. Co se týče přetínání myšlenek a dějových linek, nejsou nijak rušivé. S jeho pomocí se v příběhu posouváme o kus dál. Tuto knihu si užijí zejména ženy a dívky, ale na své si určitě přijdou i muži. Jímavý příběh je zachycen na krásných 384 stranách, ale budete ho mít přečtený během chvilky.

     

    Moje subjektivní hodnocení této publikace je pozitivní. Kniha se mi líbila a zamilovala jsem si ji. Autorčin styl mě uchvátil, nebála se zamotat čtenáři hlavu prostřednictvím spousty zvratů, které jsem rozhodně nečekala – ten na poslední stránce mě vážně zaskočil. Pochopitelně v pozitivním smyslu slova, Dilly Court neponechala nic náhodě a udržovala moji pozornost až do posledního okamžiku. Čtení bylo zajímavé, a to i přesto, že se jednalo o romanci. Ty jsou většinou takové prvoplánové a řeší se v nich, kdo, s kým a jak. Tento román měl mnohem hlubší myšlenku. Zasáhne srdce každé čtenářky, ať už má, nebo nemá děti. Z četby si odnesete zajímavý požitek, a dokonce i ponaučení. Co se týče jazykového zpracování, byla jsem nad míru spokojená. V textu se nenacházely žádné chyby, nic tedy neodvádělo mou pozornost od četby. Titul  Matčino tajemství si ode mě získal zasloužených 100 %. Knihu s čistým svědomím doporučím všem milovníkům historických románů s romantickými prvky, avšak nečekejte žádnou erotiku, tu zde rozhodně neobjevíte.

     

    Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji portálu Palmknihy.cz. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si tento zajímavý literární počin přečetli, můžete si jej pořídit tady nebo tady.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Originální název:

    A Mother´s Secret (2010)
    Žánr:
    Pro ženy, Pro děti a mládež, Dívčí romány
    Vydáno: 2018, Baronet
    Počet stran: 384
    Překlad: Jiřina Stárková
    Vazba knihy: vázaná
    ISBN: 978-80-269-0796-1
  • Nebezpečná laskavost – Darcey Bell

    Nebezpečná laskavost – Darcey Bell

    Nebezpečná laskavost 2

    Máte rádi knihy plné napětí, v nichž až do úplného konce nevíte, na čem jste? Pokud ano, tak Nebezpečná laskavost je to pravé ořechové právě pro vás. Dočkáte se takového množství manipulace, že nebudete vědět, kde vám hlava stojí. Ač se jedná o prvotinu Darcey Bell, není to vůbec znát. Příběh je propracovaný a dotažený do úplného konce. Knihu čtete a neustále si kladete další a další otázky, dostanete na ně odpověď? Uvidíte. Každý čtenář v textu najde něco jiného a může si příhody dotvářet ve své fantazii sám podle svého.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
    „Emily je okouzlující žena s oslnivou kariérou v módním oboru a s pohledným manželem Seanem tvoří pár, kterému leckdo závidí. Zároveň je zodpovědná a milující matka. Její kamarádka Stephanie, jejíž manžel před několika lety tragicky zahynul při autonehodě, se stará o malého syna a úzkostné pocity ventiluje na svém blogu určeném komunitě matek s malými dětmi. Všechno začalo drobnými laskavostmi. “Mohla bys vyzvednout Nickyho ze školy?” prosila Emily už několikrát svoji nejlepší kamarádku. A Stephanie je pokaždé ráda, že může být přítelkyni užitečná.“

     

    (Pokračování textu…)

  • Pan Herec Miroslav Donutil: Co řekli nejen slavní? – Petr Čermák

    Pan Herec Miroslav Donutil: Co řekli nejen slavní? – Petr Čermák

    pan-herec-miroslav-donutil-2Miroslav Donutil je velkou osobností českého divadelnictví a herectví vůbec. Jen málokterá žena odolá jeho kouzlu osobnosti a málokterý muž si nezapne v televizi pořad s touto hvězdou. Miroslav Donutil je nejen herec, ale také úžasný bavič a moderátor. Jeho kolegové ho mají rádi, i když se ho zpočátku třeba trošku obávali, protože ho předcházela ne zrovna pochvalná pověst. I v tomto případě je lepší člověka nejprve pořádně poznat a potom jej teprve soudit. Petr Čermák se čtenáři pomocí této publikace pokusil přiblížit osobnost této významné české persóny. Povedlo se mu jeho záměr beze zbytku realizovat? Odpověď na tuto otázku naleznete níže.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Na jevišti stojí muž, který hraje, zpívá i tančí, směje se i rozesmívá až k slzám, ale také dokáže truchlit i rozesmutnět, a na druhé straně, v hledišti, si jeho výkon užívá, a dokonce se jím kochá divák. Na nejrůznějších scénách stojí i vládne Miroslav Donutil. A mě již déle ovládá neklamný pocit, že mladá historie Česka zapisuje v divadle i sportu, tedy her, pokud vzpomeneme kulturu antiky, fenomén nikoliv nepodobný Karlu Gottovi, ale také Jaromíru Jágrovi či Pavlu Nedvědovi. Ti všichni byli a jsou schopni naplnit stadiony a hlediště diváky. A s nimi také Miroslav Donutil, který dnes není jenom hercem z nejuznávanějších i nejpopulárnějších, ale také bavičem a komikem, neuvěřitelným i uvěřitelným vypravěčem. Personou, která snese nejpřísnější měřítka na úrovních Jana Wericha, Miroslava Horníčka i Vladimíra Menšíka. „Já taky miluju, když můžu přijet za divákem a přímo jemu vyprávět. To je nejlepší, co může herec zažít. Zpočátku mě někteří lidé kritizovali, že jezdím s pořadem po republice, jako že je to snad něco podbízivého,“ svěřuje Mirek. „A já na to říkal: Co už by měl herec dělat a co víc by měl chtít, než přijet někam, kam přijdou diváci jen kvůli němu a jeho historkám. To je přece krásné.“ Tak přemýšlel i Menšík a právě s ním je Donutil často srovnáván. Ostatně, je nějaká obtížnější herecká disciplína, než být bavičem a komikem, ptám se Jiřího Suchého, nestora Semaforu. „Možná, že ano, ale já o ní nevím,“ odpovídá pregnantně, jak je mu vlastní. „A Donutil je skvělý vypravěč a výjimečný jako herec.“ I proto mě zajímalo, co si o „mém hrdinovi“ myslí a co také řeknou nejen další slavní jako právě Karel Gott, Hana Zagorová, Jiřina Bohdalová či Boleslav Polívka, jak ho vnímají osobnosti z různých oborů, významní lékaři, sportovci, ale i lidé zajímaví i obyčejní, studenti, všichni, které jsem oslovil v posledních dvou letech. Jak poznali Mirka Donutila jako člověka, jak ho viděli na divadle a ve filmu včetně rolí Nikoly Šuhaje ve slavné Baladě pro banditu či jako Truffaldina v díle Carla Goldoniho „Sluha dvou pánů“, které na prknech Národního divadla v průběhu dvaadvaceti let ztvárnil v rekordních 600 (!) představeních, podotýkám, zcela vyprodaných. „Tohle je ten důvod, proč to dělám!“ mohl si říci na konci každé reprízy. A teď je Pan Herec sám zvědavý: „Co to o mně všichni řekli?““

     

    (Pokračování textu…)