Iwíkova knihovna

Autor: Iwik

  • Zasvěceněji o literatuře pro děti a mládež – postřehy ze studií I.

    Zasvěceněji o literatuře pro děti a mládež – postřehy ze studií I.

    Vážení čtenáři,

     

    o literatuře pro děti a mládež ví každý z nás aspoň něco. Na pohádkových knihách jsme téměř všichni vyrůstali a rádi se k nim vracíme i v dospělosti. Předčítáme si ony známé příhody, ale už na ně nehledíme tak, jako tomu bylo v dětství.

     

    V následujících několika článcích jsem se rozhodla jít do větší hloubky a představím vám několik časopiseckých studií, které vám mohou o knihách pro děti a mládež mnohé napovědět. Při psaní jsem pracovala s časopisy Ladění a Zlatý máj.

     

    Časopis Ladění

    Jedná se o čtvrtletník zabývající se teorií a kritikou literatury pro děti a mládež. Do roku 2011 vycházel pod hlavičkou Ústavu literatury pro mládež Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. První číslo tohoto časopisu vyšlo v roce 1991. Na stránkách periodika může čtenář naleznout různé studie, články a pochopitelně nesmí chybět recenze nových knih cílených na dětské čtenáře. Pokud se chcete dozvědět více, můžete nahlédnout na stránky Slovníku české literatury po roce 1945.

     

    1. VŠETIČKA, František. Básně v próze Vítězslava Nezvala. Ladění: Časopis pro teorii a kritiku dětské literatury. Brno: Ústav literatury pro mládež Pedagogické fakulty MU v Brně, 2007, 12(2), 2–7. ISSN 1211-3484.

    Ladění-2007-2Autor studie se v textu zabývá tvorbou básníka Vítězslava Nezvala. František Všetička ve studii poukazuje například na Nezvalovu rozporuplnost ve volbě směru psaní. V textech publikovaných v 30. letech 20. století si můžeme povšimnout ortodoxního příklonu k surrealismu (Žena v množném čísle…), pod pseudonymem pak vydával texty, které se od tohoto směru výrazně odkláněly (52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida…). Ve stejném období se pouští také do psaní pro dětské čtenáře. K  surrealistickým dílům můžeme zařadit prózu Anička skřítek a Slaměný Hubert. Nezvalovi však nebyla cizí ani realistická tvorba zobrazující reálný svět kolem dítěte. K takovýmto se řadí soubor básní v próze Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti. Všetička vyzdvihuje, že Nezval dokázal díky básnickému slovu a imaginaci překlenout nesrovnalost mezi dětskými čtenáři, ke kterým se tituly dostaly. Zároveň je nutné podotknout, že poslední jmenované dílo pro děti je nadčasové. Všechny popisované jevy se od počátku lidského života konají stejně, rostliny stále stejně rostou, kvetou, zvířata i lidé se chovají a vypadají stále stejně, i když třeba s malými změnami. Nezval ve svých dětských textech často používá personifikaci. Soubor básní v próze je rozdělen do 4 částí, avšak zajímavostí je, že v publikaci nebylo 8 děl zveřejněno. Dvě se ztratila a šest bylo uveřejněno až v roce 1960 ve Zlatém Máji. Oddíl věcí se hodně blíží oddílu zvířat. Možná bychom mohli konstatovat, že se i vzájemně prolínají. Věci jsou však prolínány i s oddílem lidí pro děti. Básně v souboru jsou převážně lyrické, ale ani epika nechybí, ta se projevuje například v Rakovi, který má pověsťový charakter. Zajímavostí je, že v některých textech se autor zaměřil zejména na koncovku, kde se dozvíme pointu, zároveň tu můžeme objevit i ponaučení. Básně v próze jsou doprovázeny barevnými ilustracemi Jiřího Trnky. Jak poznáme, že se jedná o básně v próze? Odpověď je jednoduchá, v textech se můžeme setkat s rýmy. Dále si můžeme povšimnout střídání chlapeckého a dívčího pohledu na věc. Častěji se však objevuje ten chlapecký, dostává zde dokonce jméno Emil. Kniha je protagonistická, a to ve všech částech bez výjimky. Posledním bodem Všetičkovy studie je pak srovnání Nezvalova způsobu tvorby s Čapkovým a Demlovým, které si jsou v mnohém hodně blízké.

     

    Již teď se můžete těšit na další články o literatuře pro děti a mládež.

  • Plátno z Turína: Meditace o historii a spiritualitě – Zdeněk Jančařík

    Plátno z Turína: Meditace o historii a spiritualitě – Zdeněk Jančařík

    plátno-z-turína-2V nedávné době jsme si užívali Velikonoce, smutné období poslední večeře a ukřižování Ježíše Krista, ale i jeho návrat zpět mezi živé. S aktem ukřižování a následným pohřbením je spojena také jedna vzácná relikvie, a to Turínské plátno, do kterého byl po sejmutí z kříže Ježíš zabalen. S tímto plátnem je spojeno mnoho tajemného a autor knihy Plátno z Turína s podtitulem Meditace o historii a spiritualitě se snaží tyto otázky znovu otevřít a najít na ně odpovědi. Zajímá vás tento tajemný relikt a to, na co při svých zamyšleních Zdeněk Jančařík přišel? Otevřete tuto útlou knížku a začtěte se. Třeba naleznete odpovědi i na svoje vlastní otázky.



    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Turínské plátno patří mezi nejpodivuhodnější křesťanské relikvie. Ačkoli je jeho pravost stále nejasná, jeho spirituální působnost je nezpochybnitelná. V češtině přesto neexistuje žádná kniha, která by tento duchovní rozměr Turínského plátna rozvíjela a moderně reflektovala. Zdeněk Jančařík, autor úspěšné knihy Přeskočit horu, se chápe tématu jak v jeho faktické, historické rovině, tak té spirituální. Nad plátnem rozvíjí současnou, a přesto nadčasovou meditaci o zásadních aspektech křesťanské víry. Dává tak klíč jak k duchovnímu vnímání plátna v jeho historické perspektivě, tak k rozvoji osobní spirituality každého člověka.
    Zdeněk Jančařík je salesián, překladatel z němčiny (např. sebrané spisy Edity Steinové), autor knihy Přeskočit horu. V současné době vede salesiánskou komunitu v Brně-Žabovřeskách.“


    Spiritualistická kniha Plátno z Turína: Meditace o historii a spiritualitě vyšla v roce 2018 v nakladatelství Portál.


    Tato publikace mě zaujala už ve chvíli, kdy se mi dostal do rukou ediční plán nakladatelství pro první pololetí tohoto roku. Nadchla mě nejen svou obálkou, která zobrazuje detail reliktu, ale i náplní. Anotace slibuje zajímavé počtení. Jelikož už jsem o posvátné relikvii slyšela mnohé názory, ale jen ze zahraničního prostředí, zajímal mě český pohled na věc. Jelikož je nám všem dobře známo, že my Češi jsme spíše ateistickým národem, o to více jsem se na čtení těšila. Musím říci, že dílo splnilo všechna moje očekávání a v mnohém je dokonce předčilo.


    V případě této knížky můžu s klidem konstatovat, že v jednoduchosti tkví krása. Autor píše tak, že všechno krásně pochopíte. Své teze dokonce dokládá příklady ze svého vlastního života. V titulu se ukrývá celkem dvanáct kapitol, které jsou vcelku krátké. Každá se dále skládá z menších celků. Prvních několik se vždy týká přímo plátna a jeho historie, případně výzkumu. Vše je podloženo citacemi z nejrůznějších pramenů a odborné literatury. Nesmí chybět ani citáty z Bible. Poslední částí každé kapitoly je meditace samotného autora, jenž přemýšlí zejména nad tím, jaký vliv má plátno na člověka. V jedné takové podkapitole se setkáváme i s historickým pohledem na násilné vystěhování Němců z pohraničí v roce 1946, ale mohla bych jmenovat i spoustu dalších okamžiků, jež měly vliv nejen na autorův život, ale také na společnost jako celek. Přečtení této knihy vás donutí se zamyslet, a to nejen nad svými činy, ale i nad minulostí.


    Každá z kapitol byla uvedena citátem z Bible nebo z jiných textů, které s křesťanstvím blízce souvisí. Příkladem může být sloka ze Znamení moci Jana Zahradníčka, jež v sobě odráží kauzu Číhošťského zázraku, kvůli níž se stal číhošťský farář Toufar jednou z obětí minulého režimu. Jak jsem již naznačila, epizody i jejich části jsou krátké, avšak i přesto se v některých objevuje další členění na menší celky. Vyprávění je i přes členitost plynulé a výstižné.


    Teoretické části kapitol jsou psány odborným stylem v er-formě. Ve zdrojích, odkud autor čerpal, se krásně vyzná každý čtenář. Důvodem toho je, že je použit poznámkový aparát pod čarou. Nemusíte tak pro zjištění pramenu listovat knihou, stačí se podívat do dolní části stránky, na níž se poznámka nachází. Jakmile se dostanete k poslední podkapitole, styl se mění v osobní vyprávění v ich-formě. Většinou jde o autorovy vlastní vzpomínky. Jedná se o text oproštěný o dialogy, ale nemusíte se bát nudy. Těšit se můžete na zajímavé otázky, při hledání odpovědí na ně se zajisté pobavíte a třeba odhalíte taje svého nitra.


    Jak jsem již poznamenala, celý text je uzavřen do pouhých dvanácti kapitol, je uveden poděkováním a úvodním slovem a završen epilogem. Svazek má pouhých 168 stran textu a 8 stránek s fotografickými přílohami, které vám plátno představí. Myslím si, že obsah je naprosto adekvátní a Zdeněk Jančařík dal do titulu vše, co by čtenář měl o plátnu znát, dokonce nechal vhlédnout i do svého nitra a projevil svůj vlastní názor na tuto cennou relikvii.


    Můj subjektivní názor na tuto publikaci plnou spirituality a dalších zajímavostí nemůže být jiný než pozitivní. Jelikož mě baví dějiny, bylo pro mě přínosné nahlédnout i pod pokličku křesťanství. Jak je v mém případě vidět, tak i ateista si může z podobných titulů mnohé odnést. Nesmí se však bát otevřít oči a brát svět takový, jakým je. Styl Zdeňka Jančaříka, který je salesiánem a knězem, si mě získal. Jelikož mě zaujalo jeho bádání a způsob přemýšlení, rozhodla jsem se, že si přečtu i jeho další titul Přeskočit horu. Při čtení jsem si položila mnoho otázek a snažila jsem se na ně najít odpověď, publikace mi byla oporou a podpořila mě. Vhled do vlastní duše mě překvapil. Nikdy jsem netušila, že čtení podobné knihy pro mě bude mít takový přínos. Co se týče grafického a jazykového zpracování, byla jsem v obou případech nad míru spokojena. Kniha se mi dobře četla a nebyla jsem ničím rušena. Plátno z Turína si ode mě vysloužilo zasloužených 100 % hodnocení. Knížku vřele doporučím všem, kteří rádi přemýšlí a hledají odpovědi na své otázky v meditaci a spiritualitě.


    Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké poděkování nakladatelství Portál. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si knihu pořídili, můžete tak učinit právě tady.



    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr:
    Duchovní literatura, Náboženství, Historie
    Vydáno: 2018, Portál
    Počet stran: 176
    Vazba knihy: brožovaná (paperback)
    ISBN: 978-80-262-1325-3

     

  • Podpořte svou oblíbenou knihu

    Podpořte svou oblíbenou knihu

    Vážení čtenáři,

    hlásím se vám se zajímavostí z knižního světa. Asi jste možná již slyšeli o předávání knižních ocenění ČESKÝ BESTSELLER za rok 2017. Pokud ne, tak tento drobný nedostatek ráda napravím.

    Pozor, my čtenáři můžeme hlasovat také, a to v kategorii Cena čtenářů. Máte mezi nominovanými tituly nějaké svoje favority? Neváhejte a podpořte je, já už jsem svoje hlasy odevzdala a těším se, až se dozvím výsledky.

    Zajímavostí je, že pokud se hlasování aktivně zúčastníte, můžete získat poukaz na nákup knih v hodnotě 300 Kč v e-shopu KNIHCENTRUM.cz. Poukaz vyhrává každý 50. hlas.

    Svůj hlas odešlete následovně:

    Na stránkách www.ceskybestseller.cz klikněte v menu na CENA ČTENÁŘŮ, sjeďte dolů a klepněte na CHCI HLASOVAT, pak už jen vybíráte své favority v několika kategoriích. Zadáte svůj e-mail a odešlete. Z jedné e-mailové adresy lze hlasovat pouze jednou.

    Hlasování probíhá do 30. dubna 2018. Veškeré informace a seznam výherců poukazů najdete na stránkách ČESKÉHO BESTSELLERU. Články, fotografie, rozhovory, videa a další příspěvky z události naleznete na facebookových stránkách.

  • Paní Bovaryová – Gustave Flaubert (audiokniha)

    Paní Bovaryová – Gustave Flaubert (audiokniha)

    Mistři slova Paní Bovaryová

    Co se týče rétoriky, byla jsem jako vždy nadšená. Valérie Zawadská si dávala záležet na tom, aby četla pomaleji a srozumitelně. Všemu co přečetla, je krásně rozumět. Při poslechu nebudete muset přemýšlet nad tím, co mělo být textem řečeno, ani si nebudete muset pasáže přehrávat, protože jste něčemu neporozuměli. Poslech si zaručeně užijete a třeba si odnesete i nějaké to ponaučení. K audioknize se určitě budu velice ráda vracet.

     

    Poslechnete si rádi příběhy o pomíjivosti životního štěstí a lásky? Pokud ano, tak román z pera významného francouzského realisty Gustava Flauberta splní všechna vaše očekávání. Paní Bovaryováje vysoce kontrastní a kritické dílo, najdeme v něm srovnání života na venkově s bohatým velkoměstem, jež poskytuje spoustu požitků, ale také životních zklamání, které mohou člověka dovést až k úpadku jak na cti a psychice, tak i na zdraví. Flaubert zachytil do tohoto titulu také ničivou moc peněz. Jak jistě všichni dobře víme, ty jsou i v dnešní době ničitelem všeho dobrého.

     

    Hlavní hrdinka je jakousi zástupkyní společnosti dané doby a autor na ní chtěl demonstrovat všechny nešvary, jež se mohou pro člověka stát zhoubnými. Musím konstatovat, že se mu to povedlo. V životě Emy Bovaryové sehrávají důležitou roli čtyři muži, a to její otec, manžel Karel a její dva milenci Rudolf a Leon. Ostatní postavy spíše přizvukují a dodávají vyprávění určitou konstrukci. Děj má spád a dobře se poslouchá, myslím si, že je dobře, že toto dílo získalo svou audio podobu. Poslech si užijete. Všechny tři části jsou umně poskládány do pouhých 39 stop, každá z částí je různě dlouhá a je věnována jednomu z mužů (první – manžel Karel, druhá – Rudolf, třetí – Leon). Který z nich jí udělá šťastnou? Povede se to vůbec některému? Jaký osud čeká na Emu? To se dozvíte, když se zaposloucháte do tohoto románu.

     

    Edice, která vznikla pod taktovkou vydavatelství Audiotéka, s názvem Mistři slova si mě získala již před nějakou dobou. Vycházejí v ní skvosty jak světové, tak i české klasické literatury. K oživení románů jsou často přizvány ikony českého filmu a dabingu. V případě Paní Bovaryové se vypravěčkou stala Valérie Zawadská, která svůj hlas propůjčila již několika audioknihám. Osobně jsem si její hlas zamilovala již u románu Fredericka Backmana Babička pozdravuje a omlouvá se a Tady byla Britt-Marie!Na audioknize vás upoutá i její obálka, na níž je vyobrazena právě vypravěčka a slibuje tak zajímavou hru s hlasem. Z anotace na stránkách vydavatele získáte jen základní informace, což je dobře, protože jinak byste si tolik nevychutnali čistotu projevu.

     

    Dílo si vás získá svou aktuálností, ať byste jej poslouchali teď, nebo třeba za sto let, pořád by mělo stejný dopad. Společnost se totiž v několika základních ohledech nijak nemění a Paní Bovaryová na tyto okolnosti poukazuje a snaží se ctěného čtenáře poučit. Zajímavé je, že příběh je psaný stylem, kdy je právě paní Bovaryová středem všeho dění. Tam, kde je Ema, tam se něco děje a tam směřuje vypravěč svůj pohled.

     

    Valérie Zawadská byla pro tvůrce výtečnou volbou, protože její silný hlas s pevnou dikcí vnesl do vyprávění patřičný život a ráz. Její jméno na přebalu audioknihy je pro mě synonymem dobře odvedené práce. Vím, že vždy odvede stoprocentní výkon, tedy aspoň mě zatím nikdy nezklamala. Román je silně emotivní a musím konstatovat, že i z projevu vypravěčky přímo sršela energie a spousta emocí. Vše tak můžete s hlavní postavou zažít téměř na vlastní kůži. Chvilkami vám bude přebíhat mráz po zádech, jindy vás bude hřát u srdce, ale rozhodně zde nejsou chvilky, které by byly nevýrazné.

     

    Knižní předloha audioknihy vyšla v originálu (Madame Bovary) v roce 1857, u nás se o její vydání postaralo hned několik nakladatelství, a to například Práce (1952), Mladá fronta (1957, 1969), Odeon(1966, 1973) a spousta dalších. V roce 2018 se postaralo vydavatelství Audiotéka o audio verzi tohoto románu. Pokud se vám recenze zalíbí a budete si chtít tento počin francouzského realismu poslechnout, můžete si jej pořídit zde.

     

    Jedním z kritérií, které již při prvních několika vteřinách rozhodnou o tom, jestli se vám audio bude líbit, či nikoliv, je hudební podkres. U edice Mistři slova se klade důraz spíše na mluvené slovo než na hudbu. Zatím jsem vždy měla audia téměř bez muziky. Nicméně Paní Bovaryováje výjimkou. Setkáte se tu s líbivými něžnými melodiemi, některé jsou pouze klavírní, jiné pouze houslové, ale jsou tu i takové, které jsou delší a jak housle, tak i klavír zde spojily svou neodolatelnou sílu. Melodie se objevuje vždy na přechodu mezi jednotlivými kapitolami a udává jim jakýsi ráz. Posluchač si tak užije román mnohem více.

     

    Děj audioknihy je svižný a poslech tak utíká téměř sám a plynule. Text je přečtený bez zadrhávání a přerušování. Jediné, co do vyprávění zasahuje, je hudba, což je spíše pozitivní, protože upoutává pozornost posluchače. V posluchači je hojně vyvoláván pocit empatie a sounáležitosti s hlavní postavou. Emotivních výlevů je v textu nepřeberně a aby mohly být pochopeny, musíte se do postavy vcítit. Gustavu Flaubertovi se dílo povedlo koncipovat tak, že v něm najdete vše, co k empatii s postavami potřebujete. Při poslechu odkryjete spoustu problémů, které řešíme i v současné době. Z románu si tak odneseme spoustu ponaučení a uvědomíme si i případné vlastní chyby.

     

    Délka jednotlivých stop je až překvapivě různorodá, jsou tu takové, které nemají třeba ani 5 minut a pak je tu jedna, která má minut 31. Nicméně příběh se poslouchá tak dobře, že neřešíte, jak dlouho posloucháte jednu část celku. Každá stopa odpovídá jedné kapitole. Celkově si s audioknihou užijete krásných 12 hodin a 55 minut.

     

    Moje celkové subjektivní hodnocení Paní Bovaryové je pozitivní. Poslech jsem si moc užila. Překvapilo mě, jak moc do hloubky dílo jde a jak dokáže zabrnkat na ty nejcitlivější strunky. Vyprávění bylo milé a rozhodně zdařilé a živé. Bylo přesně takové, jak to Valérie Zawadská umí. Je velice zajímavým zážitkem nahlédnout do duše francouzské společnosti devatenáctého století a zjišťovat, kolik společného toho s tou dobou i teď ve 21. století máme. Audioknihu doporučím s čistým svědomím milovníkům sociálních románů a klasické literatury. Za příjemný posluchačský zážitek patří tomuto dílu zasloužených a krásných 100 %.

     

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
    Originální název:

    Madame Bovary (1857)
    Žánr:
    Literatura světová, Romány
    Vydáno: 2008, Academia
    Počet stran: 328
    Překlad: Eva Musilová
    Edice: Filmová řada
    Autor obálky: Robin Brichta
    Vazba knihy: brožovaná (paperback)
    ISBN: 80-7362-020-0

    Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

  • Oni nevědí, co činí – Jussi Valtonen

    Oni nevědí, co činí – Jussi Valtonen

    Oni nevědí, co činíZajímají vás otázky ohledně lidského mozku? Jak moc jsme ovlivnitelní technickými vymoženostmi? Mohou nám nějak ublížit? Jaký názor máte na pokusy na zvířatech? Odpovědi na tyto otázky můžeme najít v debutovém románu finského autora Jussiho Valtonena s odpovídajícím názvem Oni nevědí, co činí. Ač se jedná o prvotinu, není to znát, toto dramatické dílo si plně zaslouží označení VELKÝ ROMÁN, jenž ale není pro každého čtenáře. Ti, kteří si nepotrpí na těžší četbu, si tuto knihu moc neužijí. Příběh zachycuje život dvou rodin, jež pojí úspěšný neurovědec Joe Chayefski. Proč zrovna osobnost tohoto protagonisty pojí dvě entity, které jsou od sebe vzdáleny tisícovky kilometrů? Odpověď naleznete v tomto románu.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Úspěšný neurovědec Joe Chayefski je muž s mnoha problémy, a to nejen takovými, které občas sami zažíváme, ale i mnohem méně obvyklými. Jeho žena je zahlcena prací, dcera tráví většinu času se smartphonem nejnovější generace a kdosi neznámý začal obtěžovat rodinu protesty proti Joeovým laboratorním pokusům na zvířatech. Nějak to pravděpodobně souvisí také s jeho bývalou ženou, která žije ve Finsku, a jejich synem. Ve snaze bránit svoji novou, americkou rodinu před násilím a svou dceru před zneužíváním bezohlednou technologickou firmou je Joe donucen přehodnotit své postoje a podniknout drastické kroky, aby zachránil ty, které miluje. Valtonenův velký společenský román, který se z větší části odehrává v blízké budoucnosti, přináší vypjaté psychologické drama, jehož některé pasáže spadají do žánru techno-thrilleru nebo dokonce techno-hororu. Role zločinců přísluší bezskrupulózním technologickým firmám, mediálním monopolům, farmaceutickému průmyslu a teroristickým buňkám. Hlavní postavy románu pronásleduje neklid a nespokojenost se současným světem, citové odcizení i vzájemné neporozumění mezi evropskou a americkou kulturou. Ze všeho nejvíc ale trpí nezamýšlenými důsledky svých vlastních činů v komplikovaném globálním prostředí. Vyplatí se přečíst pozorně těch několik set stran? V tomto případě ano. Valtonenovy postavy – především sám Joe, jeho bývalá manželka Alina a jejich syn Samuel – jsou komplikované, plasticky zobrazené osobnosti, usilující o život v pravdě a současně podléhající klamným iluzím. Na povrch se dostávají staré, hluboké problémy, ale také ještě znepokojivější otázky, které souvisejí se zneužíváním digitálních technologií a psychofarmak. Budoucnost, kterou román zachycuje, se totiž už začala dít, třebaže kniha dramatičnost jejích projevů zatím daleko překonává. Román oceněný prestižní literární cenou Finlandia (2014) byl dosud přeložen do devíti jazyků a jen ve Finsku se ho prodalo přes sto deset tisíc výtisků.“

     

    Psychologické drama Oni nevědí, co činí vyšlo v originálu (He eivät tiedä mitä tekevät) v roce 2014. U nás se překladu dočkáváme až v roce 2018. O jeho vydání se postaralo nakladatelství LEDA.

     

    Když jsem si vybalila knížku z balíčku, byla jsem nadšená. Ta obálka je naživo naprosto úchvatná. Je krásně barevná a zachycuje jeden z problémů, se kterým se v příběhu setkáme. Údaje o autorovi a názvu knihy jsou vytlačené, takže je příjemná i na omak. Dalším důvodem, proč jsem se těšila, až se do čtení pustím, byla působivá anotace. O ději vypovídá tak akorát, neprozrazuje ani moc, ani málo. Do četby jsem se pustila pár dní po tom, co titul přišel. Čtení mi však docela trvalo, což bylo zapříčiněno hlavně nemocí, ale část viny nesla i obtížnost tohoto románu.

     

    Ano, vyprávění je vcelku složité. Jednotlivé dějové linie se prolínají. Chvilku se pohybujete v Helsinkách roku 1994, pak se přesunete do amerického Baltimoru a posunete se i v čase. S každou kapitolou čtenář cestuje mezi těmito dvěma destinacemi. Některé kapitoly jsou kratší, jiné mají i kolem sta stránek. Text je zajímavý svou náplní, donutí čtenáře přemýšlet nad otázkami budoucnosti lidské existence. Pokusy na zvířatech nás mohou uchránit před smrtelnými nemocemi. Technika nás naopak může dovést do záhuby, pokud ji budeme zneužívat. Autor dokázal tato témata velice dobře skloubit dohromady. Kniha však není zaměřena jen na vědu a techniku, při četbě si užijete hned několik napínavých scén, které posilují čtivost textu. Není vyloučeno, že u některých z nich vám bude běhat mráz po zádech. Za oslabující faktor ale považuji rozvláčné technické popisy a vědecký výzkum, který nezasvěceným nic moc neřekne. Na druhou stranu je nutné vyzdvihnout, že autor si s dílem opravdu vyhrál, komunikoval s vědci v oboru, četl odborné publikace a výstupy výzkumů, o čemž se můžete dočíst v závěrečném poděkování.

     

    Z důvodu toho, že jsou některé kapitoly dost dlouhé, dochází v textu k přerušování myšlenek a plynulosti vyprávění. V takovýchto případech se vypravěč posouvá v rámci místa, někdy dokonce i v čase. Občas se mění také úhel pohledu na jednu danou událost. Díky těmto přerušením můžete čekat spoustu zvratů, jež vás jistě překvapí a mnohdy i zaskočí.

     

    Celé vyprávění je vyvedeno v objektivní er-formě, která je oživena množstvím dialogů mezi jednotlivými postavami. Z těchto promluv můžeme odvodit, do jaké skupiny společnosti se daný protagonista řadí. Občas se totiž objevují i vulgarismy, mnohem častěji pak odborné vyjadřování. Vypravěč je nezúčastněný a zprostředkovává čtenáři to, co pozoruje. Kompozičně je kniha vcelku náročná a není tak vhodná pro každého. Na stránkách se setkáme s chronologií, paralelou, retrospektivou, ale také řetězovou kompozicí. Tento koktejl neuspokojí milovníky jednodušších příběhů.

     

    Příběh je uzavřen do bezmála 15 kapitol, jež jsou zachyceny do nádherných 488 stran. Už jen tato obsáhlost asi některé čtenáře od čtení odradí. Na druhou stranu si myslím, že délka textu byla navýšena právě o technické popisy a líčení výsledků výzkumů. Možná bych tuto část trošku zkrátila. Autor však toužil čtenáři předat odborné informace, s jejichž pomocí si uděláme mnohem lepší obrázek o vědě a technice.

     

    Moje subjektivní hodnocení je vesměs pozitivní. Četbu jsem si užila i přesto, že jsem si ji musela dávkovat postupně. Autorův styl mě zaujal, i když těch technických a vědeckých záležitostí by podle mého názoru mohlo být trošku méně. Příběh mimo univerzitní budovu byl však čtivý a poukazoval na život rodiny vědce, ale také jeho bývalé rodiny. Jak otec ovlivní svého syna, jehož dětství mu doslova proteklo mezi prsty? O tom všem se můžete dočíst v této zajímavé knize. Z četby jsem si odnesla zajímavý požitek a pocity. Od přečtení si kladu otázky spojené s budoucností lidstva. Co se týče grafického zpracování, byla jsem docela překvapená. Písmo bylo tentokrát menší a stránky byly hustěji potištěné, což mi moc nevyhovovalo. Stejně tak mě docela překvapilo, když jsem v textu našla jazykové chyby (opakující se slova apod.). I přesto se však kniha četla vcelku dobře. Psychologické drama Oni nevědí, co činí hodnotím krásnými a zaslouženými 90 %. Titul mohu vřele doporučit všem, kteří si rádi přečtou náročnější romány a nebojí se vědy a techniky.

     

    Za poskytnutí recenzního výtisku patří vřelé poděkování nakladatelství LEDA. Pokud vás recenze zaujala a chtěli byste si román přečíst, můžete si jej pořídit zde.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Originální název:

    He eivät tiedä mitä tekevät (2014)
    Žánr:
    Literatura světová, Thrillery, Sci-fi
    Vydáno: 2018, Leda
    Počet stran: 488
    Překlad: Michal Švec
    Autor obálky: Tomáš Cikán
    Vazba knihy: brožovaná (paperback)
    ISBN: 978-80-7335-526-5

     

  • Knižní citát týdne #13

    Knižní citát týdne #13

    Vážení čtenáři,

     

    je to již 14 dní, co se na Iwíkově knihovně objevil poslední knižní citát týdne. Bohužel moje zdraví stále zlobí, a proto jsem byla nucena se odmlčet. Pevně věřím, že už snad bude mít vše dobrý konec a že zase budu moci publikovat tak, jak jsem zvyklá. Na stole mi totiž stále přibývají restíky a už je na čase s tím něco udělat. Co se týče knižních citátů, budu se snažit srovnat skóre, a proto v následujícím týdnu zkusím vydat hned dva.

     

    Tak a teď k 13. knižnímu citátu týdne. Do pár slov je zakódovaná zajímavá myšlenka. Jejím autorem je německý prozaik, básník, publicista a esejista, který byl v období romantismu jedním z představitelů hnutí Junges Deutschland. Ano, jde o Heinricha Heineho.

    Knižní-citát-týdne-13-1

  • Panny a netvor – Roman Cílek

    Panny a netvor – Roman Cílek

    4455aLákají vás detektivní zápletky? Máte rádi, když vás autor dlouho nenapíná a během chvilky se dozvíte, kdo byl vrahem a proč? Pokud jste odpověděli na všechny předchozí otázky kladně, sbírka povídek z pera Romana Cílka s názvem Panny a netvor bude pro vás tím pravým ořechovým. Autor i tentokrát své čtenáře potěší 13 vcelku krátkými texty. Ve vyprávěních se často vracíme k tradičnímu pojetí detektivního žánru. Při čtení vás spisovatel bude stále vybízet ke spolupráci, máte-li rádi knihy, v nichž soupeříte s vyšetřovateli, kdo první odhalí vraha či zloděje, tato kniha vám poskytne hned třináct příležitostí. Všechny povídky jsou čtivé a mají zajímavou pointu. Musím říci, že jsem přečteno měla během pár chvil, až tak mě kniha chytla. Nepustila mě do té doby, dokud jsem nedočetla až do konce.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Absurdní situace. Postarší, panovačně působící žena žádá policii, aby hledala jejího dospělého syna, kterého již několik dní postrádá. Tvrdí jim, že ho musejí najít, ale v duchu si není jista tím, zda si to opravdu přeje. Obává se totiž, že její syn je patologický násilník, poznamenaný nenávistí zejména k mladým ženám. Scéna z titulní povídky nové knihy znovu naznačuje, co o autorovi již víme: že je mistrem v dramatickém popisu vypjatých lidských osudů… “

     

    Soubor povídek Panny a netvor vydalo v roce 2018 nakladatelství MOBA. Jedná se již o 275. svazek zelené edice Původní česká detektivka. Pokud jste příznivci elektronických knih, ani vy nebudete zklamaní, protože knihu nabízí portály s e-knihami Palmknihy a eReading.

     

    Ti z vás, kteří moje stránky znají, vědí, že jsem si v nakladatelství MOBA zamilovala edici Původní česká detektivka. Zelené knížky jsou pro mě jakýmsi znakem kvality, většina detektivek, ať už románů, nebo povídkových souborů, si mě získala na svou stranu a nejen samotné příběhy, ale i jejich tvůrce jsem si oblíbila. Když jsem v nabídce recenzních výtisků nakladatelství postřehla, že je tento titul volný, řekla jsem si, že bych byla hloupá, kdybych po něm nezkusila sáhnout. Svazek mě zaujal nejen svou poutavou anotací, jež ve skutečnosti odhaluje jen jednu z povídek, ale i zajímavou obálkou. Musím říci, že jsem nakonec byla nesmírně potěšena, když mi o pár dní později domů přišel balíček a v něm byl tento skvost. Téměř ihned jsem se do četby pustila a byla jsem mile překvapena.

     

    Vyprávění je zajímavé. Každý z příběhů vypráví o jiném případu, avšak společným jmenovatelem všech povídek jsou vyšetřovatelé. Autor dokázal vytvořit spoustu zajímavých a napínavých scén. V některých případech vám dokonce bude přebíhat mráz po zádech. Nicméně, jelikož jsou povídky vcelku krátké, nebudete mít problém každý případ vyřešit během chvilky. Jednotlivé texty se čtou téměř samy, jsou zajímavé a vraha odtajníte vždy až na konci, nedostanete moc vodítek, jež by vám pomohla předhonit v odhalování policisty. Pokud jste již četli některé z předchozích Cílkových detektivních sbírek, jednotlivé vyšetřovatele již znáte.

     

    Při čtení se v žádném případě nebudete nudit, protože autor se vás snaží neustále aktivizovat. Činí tak pomocí předkládání důkazů, nejprve jsou cíleně zavádějící – většinou jde o výslechy – ke konci pak společně s vyšetřovateli vytáhnete eso z rukávu a pachatele odhalíte. Když se do povídek začtete, zjistíte, že Roman Cílek už je zkušeným autorem žánru krimi, příběhy jsou promyšlené a dotažené do posledního detailu. Své umění tak bravurně vložil i do této sbírky povídek. Zažijete tak spoustu nepředvídatelných zvratů, které vám mnohdy vyrazí dech. U některých textů jsem si kladla otázku, jak případ z toho mála, co měli, vůbec mohli detektivové rozlousknout.

     

    Všechny příběhy jsou odvyprávěny objektivní er-formou, která je oživena množstvím dialogů mezi jednotlivými postavami. Vypravěč popisuje otevřeně všechno, a to od prostředí přes charaktery, provedení trestného činu až po samotné vyšetřování. Zajímavá je vypravěčova nezúčastněnost, má jen pozorovací funkci a zprostředkovává čtenáři to, co sleduje. Ač jsou jednotlivé povídky vcelku krátké, překvapí vás, jak autor vyprávění posouvá o kus dále. Plynulost textu je často narušována právě prostřednictvím posunů. Kompozice je však jednoduchá, a to chronologická s několika retrospektivními pohledy, které se ukazují zejména ve výpovědích svědků a následně i pachatelů. Kniha se tedy dá označit za oddechovou.

     

    Jak jsem již několikrát poznamenala, povídek je v publikaci třináct a jsou rozděleny na menší celky – posuny v textu. Každá z povídek má kolem 25 stránek. Souhrnně jsou příběhy zachyceny na nádherných 280 stranách. Nebýt posunů, svazek by byl mnohem obsáhlejší a myslím si, že by klidně každá z povídek mohla vydat materiál pro samostatný román, ale troufnu si tvrdit, že takto je to mnohem lepší. Přetínání myšlenek čtenáře nijak neruší, spíše podněcuje k přemýšlení a kladení si otázek, co by se stalo, kdyby… Přemýšlející a spolupracující čtenář je pro autora lepší než ten, který o čteném textu vůbec nepřemýšlí a jen ho bezmyšlenkovitě absorbuje. Z tohoto důvodu si Cílkovy povídky užívám a mám je ráda, protože je svým způsobem ve svých myšlenkách dotvářím.

     

    Moje subjektivní hodnocení je pozitivní. Knihu jsem si oblíbila, stejně tak mám v oblibě i tvorbu Romana Cílka. Autorův styl mě uchvátil již před nějakou dobou a jsem ráda, že mě ani tentokrát nezklamal. Mám ráda ty neočekávané zvraty, zajímavý způsob řešení případů, ale i zajímavé finální rozuzlení. Čtení mě bavilo, nenudila jsem se ani chvilku, protože to se prostě nedá. Spisovatel držel mou pozornost od první chvíle až do té poslední. Z četby jsem si odnesla zajímavý požitek, jenž si zajisté odnesete i vy. Co se týče grafiky a jazyka, musím obě kritéria vyzdvihnout. Kniha se dobře čte, protože je použito vcelku velkého patkového místa a po jazykové stránce je práce téměř bezchybná. Nic mě tedy od čtení a vnímání textu jako takového nerušilo. Sbírku povídek Panny a netvor hodnotím krásnými a zaslouženými 100 %. Titul mohu vřele doporučit všem milovníkům příběhů s detektivní zápletkou.

     

    Za poskytnutí recenzního výtisku patří vřelé díky nakladatelství MOBA. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si soubor povídek přečetli, můžete si jej opatřit tady.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Žánr:
    Detektivky, Literatura česká
    Vydáno: 2018, MOBA (Moravská bastei)
    1. vydání originálu: 2018
    Počet stran: 280
    Vazba knihy: vázaná
    ISBN: 978-80-243-8052-0

     

  • Matčino tajemství – Dilly Court

    Matčino tajemství – Dilly Court

    Matčino tajemství

    Rádi si ve svém volném čase oddychnete s nějakou pěknou knížkou, která při čtení pohladí po duši? Pokud ano, tak Matčino tajemství vás jistě potěší. Jedná se o zajímavý a velmi čtivý román, jenž se odehrává v Londýně v druhé polovině 19. století. Na pozadí ne zrovna lichotivého životního příběhu malé dívky, která v průběhu vyprávění roste a dospívá, můžete sledovat sociální problematiku, ale také život vojáků. Vyprávění vás uhrane svou jednoduchostí a přímočarostí, jež vás budou provázet od počátku až do konce. Při čtení se vám určitě bude honit hlavou velké množství otázek, na něž najdete odpověď jen v případě, že ve čtení vytrváte. Text je čtivý a strhující, kniha se tedy čte téměř sama.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Když se sedmnáctiletá Belinda zamiluje do pohledného anglo-indického důstojníka, ví, že je to láska na celý život, přesto si uvědomuje, že vzhledem k nekompromisním společenským pravidlům nemá jejich společná budoucnost sebemenší naději. Poté co se dovídá, že padl při střetu britské armády na hranici s Afghánistánem, Belinda zjistí, že je těhotná. Aby se vyhnula hanbě a s vědomím, že narození své dcery musí navždy uchovat v tajnosti, se z donucení provdá za padesátiletého vdovce, britského diplomata.

    Po návratu do Londýna nemá jinou možnost než svěřit tříměsíční Cassy do pěstounské péče, aniž ovšem tuší, že opatrovnice Biddy Henchardová vede v chudinské čtvrti prolezlé nemocemi a špínou takzvanou dětskou farmu. Cassy však nelidské podmínky i kruté zacházení přežije, přitom sní o matce, kterou nikdy nepoznala, a doufá, že pro ni přijde a zachrání ji před životem v bídě a utrpení. Když stará pěstounka umírá, desetiletá Cassy se ocitne na ulici, bez domova, bez pomoci a bez nejmenší šance, že svou matku ještě někdy spatří.“

     

    Titul Matčino tajemství vyšel v originálu (A Mother´s Secret) v roce 2010. U nás knihu vydává až v roce 2018 nakladatelství Baronet. Ve stejném roce se dočkáváme i její elektronické podoby, kterou nám zprostředkovaly portály s e-knihami Palmknihy a eReading.

     

    Když jsem si měla vybírat do svého elektronického miláčka něco pěkného ke čtení, měla jsem tentokrát docela problém. V nabídce bylo tolik skvostů, které by staly za přečtení, ale já si mohla vybrat jen jeden. V minulém měsíci jsem si vybrala český titul, a tak jsem si tentokrát řekla, že dám zase jednou šanci zahraničí. Nakonec mě do oka padla kouzelná obálka, jež už sama od sebe působila historickým dojmem. Když jsem si pak přečetla anotaci, která mě hodně zaujala, ihned bylo o výběru rozhodnuto. Tuto e-knihu jsem si prostě musela přečíst.

     

    Příběh vás do sebe vtáhne, že ani nebudete vědět jak. Najdete v něm spoustu zajímavých scén, občas vám bude běhat mráz po zádech, chvilkami se budete smát, ale jsou tu i takové situace, jež vám vženou slzy do očí. Autorka svoje hrdiny nijak nešetřila a každý z nich má svoje trable, nejvíce jich má pochopitelně hlavní hrdinka Cassy, jejíž život rozhodně není peříčko. To stejné by však o svém osudu mohla říci i její matka – Belinda, která se musela dívenky zříci. Každá žena jistě pochopí, jak to pro ni muselo být těžké. Stejně to mají i další protagonisté.

     

    V okamžiku, kdy se do románu začtete, pochopíte, že to není žádná nudná slátanina. Téměř na každé stránce vás čeká řada nepředvídatelných zvratů, jež do děje zasahují a oživují jej. Proč to píši? Důvodem je to, že si myslím, že mnoho čtenářů by se mohlo obávat obšírnosti a nudnosti textu, opak je však pravdou. Dilly Court vždy přesně ví, kdy je vhodná chvíle postavy, ale i čtenáře popíchnout a posunout o kus dál. Nebojí se ani změny úhlu pohledu vyprávění, a to i přesto, že vypravěč je stále tentýž.

     

    Vyprávění je vyvedeno objektivní er-formou, jež je doplněna spoustou dialogů mezi jednotlivými postavami, které vdechují příběhu život. Vypravěč vše pozoruje s odstupem a pak své poznatky čtenáři zprostředkovává, jelikož je zpočátku nutno vyprávět dva oddělené příběhy – zvlášť ten Cassyin a zvlášť Belindin – je nutné, aby se zorný úhel přesouval z jednoho místa na druhé, což je znát i na komplikovanější kompozici. Propojí se a zjednoduší? Toť otázka, kterou si snadno zodpovíte, pokud se do čtení pustíte. Čeká vás zajímavý čtenářský zážitek, jenž si vychutnáte.

     

    Celé vyprávění sestává ze 24 kapitol, jež se dále dělí na menší celky, protože každá kapitola má v průměru 20 slidů. Zde můžeme sledovat již zmíněné předěly v kompozičním rámci, protože je nutno sledovat několik postav. Setkáváme se tak s chronologickým vyprávěním, do něhož se prolíná retrospektiva a paralela. Některým čtenářům by se tento postup mohl zdát spletitý a překombinovaný, ale když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že je to na místě. Co se týče přetínání myšlenek a dějových linek, nejsou nijak rušivé. S jeho pomocí se v příběhu posouváme o kus dál. Tuto knihu si užijí zejména ženy a dívky, ale na své si určitě přijdou i muži. Jímavý příběh je zachycen na krásných 384 stranách, ale budete ho mít přečtený během chvilky.

     

    Moje subjektivní hodnocení této publikace je pozitivní. Kniha se mi líbila a zamilovala jsem si ji. Autorčin styl mě uchvátil, nebála se zamotat čtenáři hlavu prostřednictvím spousty zvratů, které jsem rozhodně nečekala – ten na poslední stránce mě vážně zaskočil. Pochopitelně v pozitivním smyslu slova, Dilly Court neponechala nic náhodě a udržovala moji pozornost až do posledního okamžiku. Čtení bylo zajímavé, a to i přesto, že se jednalo o romanci. Ty jsou většinou takové prvoplánové a řeší se v nich, kdo, s kým a jak. Tento román měl mnohem hlubší myšlenku. Zasáhne srdce každé čtenářky, ať už má, nebo nemá děti. Z četby si odnesete zajímavý požitek, a dokonce i ponaučení. Co se týče jazykového zpracování, byla jsem nad míru spokojená. V textu se nenacházely žádné chyby, nic tedy neodvádělo mou pozornost od četby. Titul  Matčino tajemství si ode mě získal zasloužených 100 %. Knihu s čistým svědomím doporučím všem milovníkům historických románů s romantickými prvky, avšak nečekejte žádnou erotiku, tu zde rozhodně neobjevíte.

     

    Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji portálu Palmknihy.cz. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si tento zajímavý literární počin přečetli, můžete si jej pořídit tady nebo tady.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Originální název:

    A Mother´s Secret (2010)
    Žánr:
    Pro ženy, Pro děti a mládež, Dívčí romány
    Vydáno: 2018, Baronet
    Počet stran: 384
    Překlad: Jiřina Stárková
    Vazba knihy: vázaná
    ISBN: 978-80-269-0796-1
  • Nekonečný příběh – Michael Ende (audiokniha)

    Nekonečný příběh – Michael Ende (audiokniha)

    Nekonečný příběh obal

    Máte rádi pohádkové příhody prodchnuté množstvím fantastických výjevů? Michael Ende vytvořil nadčasový román, jenž těší čtenáře po celém světě již od roku 1976. U nás už si tento příběh mohou užít i příznivci audioknih, což je skvělá zpráva. Nekonečný příběh je kultovním dílem německé fantasy literatury. Zajímavostí je, že autor stvořil hrdinu, který je v reálném světě outsiderem a prostřednictvím „jakési“ knihy ho nechá projít do světa fantastického, v němž se z něj rázem stane rek, jenž může zachránit ono tajuplné místo. Jak příběh plyne, tak postava zažije četná dobrodružství a zmoudří. Za celou dobu poslechu se setkáte s mnohými tajuplnými bytostmi a jejich zajímavými vlastnostmi. Určitě se nebudete nudit, a to i přes to, že audio má padesát stop, které jsou rozděleny do prologu a sedmadvaceti kapitol. Poslechněte si tento poutavý příběh a nezapomeňte na svou fantazii, jen tak může žít Nekonečný příběh dál. Jen díky naší fantazii může svět Fantázie růst a vzkvétat.

     

    Fantastický román Michaela Endeho jsem si oblíbila jak v knižní, tak i ve filmové podobě (i když ta není moc věrná knize). Když jsem tento příběh našla v nabídce vydavatelství, bylo o výběru bez pochyb jasno. Byla jsem zvědavá, jak se Jan Vlasák s tímto nelehkým úkolem popral, a tak jsem se na poslech nebývale těšila. Jak jsem již zmínila, příběh jsem znala v několika zpracováních již z dřívějška, a proto jsem při pročítání anotace neprojevovala žádné překvapení. Ve skutečnosti jsem četla to, co už jsem dávno věděla, ale kdo nezná, anotace ho uchvátí a k titulu přitáhne. Obálka je působivá a je na ní ve zkratce vyobrazeno vše, s čím se při poslechu setkáte. Ač je výjev vcelku divoký a měl by působit smutně, je naopak spíše rozjuchaný. O veškeré ilustrace, a že jich není zrovna málo, se postaral český výtvarník Přemek Ponáhlý. Originalita přebalu nosiče tkví v tom, že je mnohem větší. Prostřední část s CD snadno zakryjete dvěma křídly, která jsou též ilustrována, a to oboustranně. Prostřednictvím těchto nádherných obrázků se můžete seznámit osobně s hrdiny, ale i s dalšími fantastickými postavami. I vy se tak zprostředkovaně dostanete do světa Fantázie, která potřebuje pomoc nejen od Bastiána, ale i od vás. Oceňuji, že si malíř s přebalem opravdu vyhrál a jeho kresby jsou úchvatné. Potěší oko nejen malého dítěte, ale i dospělého.

     

    Dílo je nadčasové, milovala jej celá řada dětí a troufnu si tvrdit, že bude příběh oblíbený ještě po mnoho dalších generací. Děj je zajímavý tím, že má hned dva vypravěče. První sleduje nezúčastněně dění ve Fantázii, druhým je sám hlavní hrdina Bastián Baltazar Bux; projevy obou se po celou dobu nenásilně prolínají. Výhodou knižní podoby však bezesporu je, že se oba úhly pohledu od sebe liší barvou textu.

     

    Jak jsem již napověděla, příběh pro nás načetl Jan Vlasák, kterého můžeme znát například z filmů Bathory, Vratné lahve, Milenci a vrazi či Výchova dívek v Čechách. Jeho hlas je mi známý a mám jej velice ráda. K této audioknize se náramně hodil, lahodil uchu a dodal všemu pomocí práce s hlasem patřičnou atmosféru. Tam, kde měly tryskat emoce, tam opravdu byly. Vypravěč nijak nepřehrával, takže vše působí realisticky. Prožijete s ním spoustu radostí, smutků, strachu, třeba se i zamilujete. Mimo to, každá z postav získala svůj neodmyslitelný charakter a snadno se do nich vžijete. Audiokniha se dle mého názoru stoprocentně vydařila.

     

    Nadšená jsem byla i v případě vypravěčovy rétoriky, která byla brilantní. Celý román přečetl bez jediného zadrhnutí a pochopitelně bez chyb. Příběh se poslouchá téměř sám a krásně ubíhá, a to i přesto, že Jan Vlasák čte pomaleji. Vše vyřčené je krásně srozumitelné, a proto se při poslechu nebudete muset v žádném případě vracet. Vyprávění jsem si užila plnými doušky a ráda se k němu v brzké době vrátím a s radostí jej budu někdy v budoucnu pouštět i svým dětem.

     

    Knižní předloha této audioknihy vyšla v originálu (Die unedliche Geschichte) v roce 1976, u nás ji vydalo hned několikrát nakladatelství Albatros. V roce 2018 se postaralo vydavatelství OneHotBook o audio verzi tohoto kultovního díla. Pokud vás recenze zaujme a budete si chtít tento fantasy román poslechnout, můžete si jej v audio podobě pořídit zde.

     

    Audiokniha si vás získá nejen díky kouzelnému příběhu, ale i díky podmanivému hudebnímu podkresu, který si zamilujete během několika vteřin. V audiu najdete hned několik zajímavých znělek, některé jsou veselejší, jiné vás třeba zaskočí svou trudností. Nicméně ty veselejší znělky jsou mnohem delší a můžete si je tak užívat i několik desítek vteřin. Podkres se zasloužil o nastolení patřičné atmosféry. Posluchač se tak mnohem lépe vžije do děje. U některých melodií jsem měla chuť si zatančit, jak byly pěkně melodické, jiné mi vehnaly slzy do očí.

     

    Děj audioknihy ubíhá, že ani nevíte jak. Nemusíte se bát žádného zadrhávání plynulosti. Jediné, co trošku myšlenky přerušuje, je hudební podkres na přechodech jednotlivých kapitol. Při poslechu si užijete množství emotivních okamžiků, dobrodružství a v neposlední řadě i kupu strachu o postavy. Příběh čtenáři nedovolí, aby zapomněl na svou fantazii a ani na to, kým ve skutečnosti je. Autor velice umně ukazuje, co se stává lidem, kteří přijdou o schopnost utvářet vlastní příběhy, ale upozorňuje i na problémy, s nimiž se potýkáme i my v dnešní době. Řešena je zejména problematika méněcennosti, šikany, ale i mnoho dalších. Některá témata jsou řečena přímo, jiná jsou zakódována na pozadí poutavého pohádkového vyprávění. Čtenář/posluchač tak dochází při interpretaci k uvědomění a učí se, proto nemůžeme upřít dílu didaktickou funkci. Ponaučení najde jak dítě, tak i dospělý.

     

    Délka jednotlivých stop je různá, některé budete poslouchat 10 minut, jiné třeba i 25. Mnohé kapitoly jsou zachycené ve dvou stopách a předěl mezi nimi je vymezen jen kraťoučkou znělkou. Na konci každý kapitoly je pak rytmická delší melodie, někdy smutná, jindy veselá, podle toho, co se v následujících minutách bude odehrávat. Celkově vás bude tato audiokniha bavit po dobu 14 hodin a 53 minut.

     

     

    Moje celkové subjektivní hodnocení Nekonečného příběhu nemůže být jiné než pozitivní. Při poslechu jsem se s radostí vrátila do svých dětských let, kdy jsem příběh mohla číst neustále kolem dokola. Vyprávění je krásně živé a důvěryhodné. Všechny situace jsem si mohla krásně představit, a dokonce i zavzpomínat na scény z oblíbeného filmu. Nadšená jsem byla hned od první chvíle, kdy jsem se zaposlouchala a uslyšela ten nádherný hudební podkres. Jan Vlasák je jeden z mých nejoblíbenějších herců, takže poslech byl pro mě úžasným zážitkem. Jsem ráda, že jsem se mohla vrátit do období plného bezstarostnosti a fantastických příběhů. Audioknihu s radostí doporučím všem milovníkům pohádek a fantasy příběhů, věřte tomu, že nebudete litovat. Za úchvatné zpracování patří tomuto veledílu nádherných a zasloužených 100 %.

     

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
    Originální název:

    Die Unendliche Geschichte (1976)
    Žánr:
    Literatura světová, Fantasy, Pro děti a mládež
    Vydáno: 2001, Albatros
    Počet stran: 396
    Překlad: Eva Pátková
    Ilustrace/foto: František Skála jr.
    Autor obálky: František Skála
    Vazba knihy: vázaná
    ISBN: 80-00-00957-9

    Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

  • Knižní citát týdne #12

    Knižní citát týdne #12

    Milí čtenáři,

     

    další týden je už za námi a s ním přišlo i jaro. Ano, včera i dnes to venku vypadalo opravdu nádherně, tak snad nám to sluníčko a blankytně modrá obloha vydrží co nejdéle. Už se totiž moc těším na ty chvíle, kdy si vynesu na zahradu židli a budu moci číst s dobrým čajíčkem nebo džusem venku. Miluji, když se začtu do krásného příběhu a kolem mě to žije. Ptáčci zpívají, tráva se zelená a voní… Zatím je to jen sen, ale pevně věřím, že v brzké době se stane skutečností. Jak to máte vy? Také si rádi čtete venku?

     

    A teď už k samotné náplni dnešního článku. Jak je již zvykem, vždy se s aktuálním týdnem loučíme zajímavým knižním citátem. Ač ještě stále nejsem úplně fit, nemohla jsem vás o tento příspěvek ochudit. Tentokrát se s vámi podělím o milá slova významného francouzského představitele romantismu a realismu. Jeho díla jako Lesk a bída kurtizán, Ztracené iluze, Evženie Grandetová, Otec Goriot a další jsou známá po celém světě. Ano, jistě jste všichni uhodli, že se jedná o spisovatele Honorého de Balzaca. Jaké poselství nám zanechal?

    Knižní-citát-týdne-12-2