Vážení čtenáři,
je to až k nevíře, ale dnes je to přesně deset let od chvíle, kdy se na webových stránkách Iwíkova knihovna objevil první článek s názvem Že by jedna zrzka nestačila? Tehdy jsem se stránkami začínala na Bloggeru, který fungoval pod taktovkou Googlu. Dnes mě mile překvapilo zjištění, že tyto stránky stále existují.
Za celých deset let prošly stránky četnými změnami. Nejprve proběhla migrace z Bloggeru do systému WordPress. Stránky byly nejprve na bezplatné doméně, ale od ledna 2016 již fungují pod současnou doménou, kterou dobře znáte. Vzhled se od té doby nezměnil, ale přiznávám, že uvažuji o jeho změně.
Další změnou byl postupný vývoj formátu recenzí. Když si otevřete první články, zjistíte, že připomínaly spíše elektronický čtenářský deník – obsahovaly především pocity z knihy a neobsahovaly hlubší rozbor díla. Na tom jsem postupně pracovala a své recenze zdokonalovala. V současnosti mi s úpravou recenzí a článků pomáhá i ChatGPT, který dokáže text zestručnit a zpřístupnit běžným čtenářům. Kromě toho mi usnadňuje tvorbu náhledových obrázků.
Jistě jste si všimli téměř tříleté pauzy, kdy jsem se věnovala magisterskému studiu a tvorbu stránek musela upozadit. I během této doby však občas vycházel Knihoměsíc, který je od loňského září pravidelnou rubrikou, a dvakrát ročně recenze knihy Markéty Harasimové.
Za celých deset let jsem měla možnost díky stránkám poznat mnoho zajímavých lidí a aktivně s nimi spolupracovat. Nešlo jen o autory, ale také o představitele nakladatelství či kolegy blogery. Myslím si, že to bylo krásných deset let.
Od začátku roku 2025 jsem se rozhodla stránky oživit a učinit je přitažlivějšími pro své čtenáře. Zda se mi to daří, však posoudíte nejlépe vy sami.
Tímto vám všem chci poděkovat za vaši přízeň, podnětné komentáře i knižní doporučení. Těším se na další roky s vámi.
Autor studie se v textu zabývá tvorbou básníka Vítězslava Nezvala. František Všetička ve studii poukazuje například na Nezvalovu rozporuplnost ve volbě směru psaní. V textech publikovaných v 30. letech 20. století si můžeme povšimnout ortodoxního příklonu k surrealismu (Žena v množném čísle…), pod pseudonymem pak vydával texty, které se od tohoto směru výrazně odkláněly (52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida…). Ve stejném období se pouští také do psaní pro dětské čtenáře. K surrealistickým dílům můžeme zařadit prózu Anička skřítek a Slaměný Hubert. Nezvalovi však nebyla cizí ani realistická tvorba zobrazující reálný svět kolem dítěte. K takovýmto se řadí soubor básní v próze Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti. Všetička vyzdvihuje, že Nezval dokázal díky básnickému slovu a imaginaci překlenout nesrovnalost mezi dětskými čtenáři, ke kterým se tituly dostaly. Zároveň je nutné podotknout, že poslední jmenované dílo pro děti je nadčasové. Všechny popisované jevy se od počátku lidského života konají stejně, rostliny stále stejně rostou, kvetou, zvířata i lidé se chovají a vypadají stále stejně, i když třeba s malými změnami. Nezval ve svých dětských textech často používá personifikaci. Soubor básní v próze je rozdělen do 4 částí, avšak zajímavostí je, že v publikaci nebylo 8 děl zveřejněno. Dvě se ztratila a šest bylo uveřejněno až v roce 1960 ve Zlatém Máji. Oddíl věcí se hodně blíží oddílu zvířat. Možná bychom mohli konstatovat, že se i vzájemně prolínají. Věci jsou však prolínány i s oddílem lidí pro děti. Básně v souboru jsou převážně lyrické, ale ani epika nechybí, ta se projevuje například v Rakovi, který má pověsťový charakter. Zajímavostí je, že v některých textech se autor zaměřil zejména na koncovku, kde se dozvíme pointu, zároveň tu můžeme objevit i ponaučení. Básně v próze jsou doprovázeny barevnými ilustracemi Jiřího Trnky. Jak poznáme, že se jedná o básně v próze? Odpověď je jednoduchá, v textech se můžeme setkat s rýmy. Dále si můžeme povšimnout střídání chlapeckého a dívčího pohledu na věc. Častěji se však objevuje ten chlapecký, dostává zde dokonce jméno Emil. Kniha je protagonistická, a to ve všech částech bez výjimky. Posledním bodem Všetičkovy studie je pak srovnání Nezvalova způsobu tvorby s Čapkovým a Demlovým, které si jsou v mnohém hodně blízké.
V našem Časostroji se i dnes vyskytne další zápisek. Do jeho hledáčku se tentokrát dostalo skvělé dílo od významného spisovatele a novináře Karla Poláčka. A nebylo by to ono, kdyby se měl Časostroj obejít bez příběhů pětice kluků, jež jsou plné humoru a zážitků z radostného dětství. 
První knihou, jež se ocitla v hledáčku mého Časostroje je