Štítek: LEDA

  • Zářivá světla velkoměsta – Jay McInerney

    Zářivá světla velkoměsta – Jay McInerney

    Vážení čtenáři, dovolte mi, abych vás touto cestou pozvala k přečtení knihy, která vás v mnohém překvapí a ohromí. Jedná se o čtivý román s názvem Zářivá světla velkoměsta. Tento román se dá přirovnat k žánru tzv. románu ztracených iluzí, autor v něm naráží na ideu amerického snu, který ztrácí hlavní hrdina po smrti své matky a odchodu své ženy Amandy. Zároveň je ale důležité poznamenat, že Jay McInerney vytvořil vysoce sugestivní příběh. Co to znamená? Jaká je pravděpodobnost, že zrovna vás jeho dílo osloví? Čtěte dále a odpovědi na tyto otázky zajisté dostanete.

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Redaktor známého newyorského časopisu (sám autor jeden čas pracoval v The New Yorker), typický úspěšný mladý muž 80. let minulého století, se nelehce vzpamatovává ze dvou životních šoků – smrti matky a odchodu krásné manželky – a během jediného týdne stráveného výhradně na mejdanech a v nočních klubech ledacos pochopí.“

    Co o knize napsala kritika:

    „Zářivá světla velkoměsta jsou mimořádně sugestivní dílo – jedinečné, svěží, nápadité a přesvědčivě autentické.“ – THE NEW YORK TIMES

    „Elegantní, výstižné a mimořádně zábavné… Ze srdce tryská touha po čistším, nezáludném, promyšlenějším a méně extrémním způsobu života.“ – CHICAGO TRIBUNE

    „Každá generace potřebuje svůj manhattanský román. Než se však zrodí, je zapotřebí trpět mnoha bolestmi. A to se McInerneymu podařilo.“ – THE NEW YORK TIMES BOOK REVIEW

    Titul Zářivá světla velkoměsta vyšel v originálu (Bright Lights, Big City) již v roce 1984. U nás bylo dílo vydáno již dvakrát. Poprvé v roce 1994 v nakladatelství Volvox Globator. Podruhé kniha vychází v překladu Jiřího Hrubého v roce 2018 pod hlavičkou nakladatelství LEDA.

    Jméno autora pro mě bylo novinkou, stejně tak jako jeho kniha. Jelikož mám ráda výzvy, nabídnutý recenzní výtisk jsem přijala a do četby jsem se s vervou sobě vlastní pustila. Musím hned na začátku říci, že jsem byla velmi mile překvapena. Nejedná se o nijak obsáhlé dílo, příběh se odvíjí na pouhých 208 stranách a na jeho čtivosti přidává nejen autorův styl psaní, ale také grafická úprava svazku, ale o tom více níže. Zdatný čtenář příběh zhltne za pár hodin.

    Pokud patříte ke čtenářům, kteří se při výběru knihy rozhodují na základě obálky, mohla by vás kniha oslovit. Přebal je řešen zajímavým způsobem a výjev z obrázku vypovídá o ději mnohé, ač se to na první pohled nemusí zdát. Při čtení se budete pohybovat po barech, ale i v prostředí oddělení verifikace faktů jednoho newyorského časopisu, kde hrdina pracuje. Obálka je krásně barevná a vábí čtenářovo oko.

    Jak jsem již upozornila v úvodním odstavci, děj tohoto románu je silně sugestivní, což pro čtenáře znamená, že se ho autor snaží zapojit do svého díla. Toto činí zvláštní formou, používá pro tento účel vyprávění v druhé osobě jednotného čísla (tzv. du-forma) – snaží se vám tímto způsobem vsugerovat, že jste hlavním hrdinou jeho díla. Z tohoto důvodu se mnohem snáze vžijete do děje a svým způsobem všechny situace zažijete doslova na vlastní kůži. Du-forma je doplňována mnoha dialogy, jež jsou důmyslně nespisovné. Vyprávění je přímočaré a autor v něm nijak neskáče, tudíž se nemusíte bát, že byste se v textu ztráceli. Kniha je členěna do 12 kapitol, jež mají název, který vás doslova vybízí k přečtení, protože mnohé titulky jsou jakýmisi metaforami.

    „U baru ti někdo poklepe na rameno. Otočíš se. Chvíli ti trvá, než si ten obličej zařadíš, ale když si podáváte ruce, už se ti jméno vybaví: Rich Vanier. Na koleji jste chodívali do stejné menzy. Ptáš se ho, co pořád provádí. Dělá do bankovnictví, právě se vrátil z Jižní Ameriky, kde nějakou banánovou republiku zachránil před bankrotem.“


    MCINERNEY, Jay. Zářivá světla velkoměsta. Vyd. 2, upravené. Voznice: LEDA. ISBN 978-80-7335-555-5. s. 62

    Celému dílu předchází autorovo věnování díla rodičům a Merry, jež doprovází citát z díla Ernesta Hemingwaye s názvem Fiesta. Pak už je čtenář vhozen přímo do víru dění. Jak jsem již napsala, vyprávění má 12 vcelku krátkých kapitol, jež jsou členěny na menší celky, v nichž se posouvá příběh velkými kroky kupředu. Pokud patříte ke čtenářům, kteří mají v oblibě spíše knihy s krátkými kapitolami, s tímto dílem nesáhnete vedle. Stručnost přidává knize společně se zmiňovanou sugestivností na atraktivitě.

    Grafické zpracování knihy je vyřešeno velmi dobře. Zvolena byla velká patková písmena, jež se čtenáři krásně čtou a z nichž nebolí oči. I jednotlivé posuny kupředu v příběhu jsou výborně vyznačeny, tudíž se nebudete v textu ztrácet i přesto, že se jedná jen o jednu jedinou dějovou linii. Vše se odehrává v rámci jednoho jediného týdne, v němž se bude hlavní postava snažit po svém zahnat smutek.

    Moje subjektivní hodnocení románu Zářivá světla velkoměsta je ryze pozitivní. Od příběhu se mi dostalo mnohem více, než jsem od něj očekávala. Četbu jsem si patřičně užívala od samého počátku až do úplného konce. Líbila se mi originalita zpracování celého díla. Ač jsem si na různých databázích přečetla i negativní názory, vlastní četbou jsem se přesvědčila o tom, že se dílo dá chápat z mnoha různých úhlů pohledů. Já si asi dle všeho našla ten správný, protože si ke mně našlo cestu a oblíbila jsem si je. Co se týče jazyka, v textu se neobjevují žádné chyby, které by zásadně narušovaly čtenářovu pozornost. Mohu tedy říci, že i po této stránce bude čtenář spokojený. Kniha se mi moc líbila a hodnotím ji tedy zaslouženými 100 %. Velice ráda ji budu doporučovat dál.

    Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké poděkování nakladatelství LEDA. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si tento nevšední počin pořídili a přečetli, najdete jej zde.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Orig. název:Bright Lights, Big City (1984)
    Žánr:Literatura světová, Romány
    Vydáno:2018, Leda
    Počet stran:208
    ISBN:978-80-7335-555-5
  • Hra na lháře – Ruth Ware

    Hra na lháře – Ruth Ware

    První knihou, kterou bych vám ráda v měsíci říjnu představila, je poutavý román s názvem Hra na lháře. Je to dílo, které vás během několika chvil naprosto polapí. V podstatě se není ani čemu divit, protože autorka Ruth Ware je pro mnohé české čtenáře (a nejen pro ně) synonymem kvalitního počtení. Nejprve se nám představila se svým strhujícím románem Všude kolem černý les a poté zabodovala také s Ženou z kajuty č. 10. Oba tyto počiny se dočkaly vesměs pozitivních čtenářských ohlasů. I já jsem si obě knihy oblíbila. A jak tomu je s Hrou na lháře? Oslovila mě, či nikoliv? O tom více v následujících odstavcích.

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „HRA NA LHÁŘE MÁ JEDNODUCHÁ PRAVIDLA: 1. VYSLOV LEŽ!  2. NA SVÉM VÝMYSLU TRVEJ!  3. NENECH SE NAČAPAT!

    V chladném červnovém ránu se na anglickém pobřeží prochází kdosi z místních lidí se psem. Zvíře vyhrabe věc, kterou jeho paní zpočátku považuje za trouchnivou větev, po chvíli ale zjistí, že se jedná o cosi podstatně zlověstnějšího.

    Hned nazítří dostanou tři mladé ženy žijící v Londýně – Fatima, Thea a Isa – textovku, kde stojí pouze dvě slova: „Potřebuju tě!“

    Isa a její kamarádky kdysi v internátní škole hrávaly takzvanou hru na lháře: vykládaly smyšlené historky spolužačkám, učitelkám a vlastně kdekomu. Jenomže jejich poťouchlá zábava se neobešla bez následků, a tak dívky vyloučili ze školy.

    Po téměř dvou desetiletích je volá zpět Kate, poslední ze čtveřice nerozlučných přítelkyň. Nebude to ale sentimentální setkání po letech. Roky bájného lhaní si vyžádaly svou daň a teď je třeba uvést věci na pravou míru – hra na lháře má totiž ještě tahle dvě pravidla:

    4. NIKDY SI NELŽEME NAVZÁJEM!  5. POZNEJ, KDY S LHANÍM PŘESTAT!“

    Co o knize a autorce napsala kritika:

    „V umění napsat strašidelný příběh bez nadpřirozených prvků dnes Ruth Ware nikdo nepředčí.“ – NEW YORK JOURNAL OF BOOKS

    „Spousta zvratů a překvapení v detektivním románu klasického střihu!“ – R. L. STINE, THRILLIST

    „Fanoušci Agathy Christie se od téhle napínavé detektivky neodtrhnou!“ – BUSTLE

    „Strašidelné, neodolatelné a chytré!“ – DAILY EXPRESS

    Titul Hra na lháře vyšel v originálu (The Lying Game) v roce 2017. U nás dílo vydalo v překladu Věry Kláskové v roce 2018 nakladatelství LEDA.

    Jak jsem již naznačila v úvodním odstavci, od autorky jsem přečetla oba její předchozí tituly a byla jsem nad míru spokojená. Když mi byl k recenzi nabídnut další její počin, nemohla jsem odmítnout. Byla jsem velmi zvědavá, zda si autorka i v další knize udrží laťku, kterou si nastavila v předchozích dvou případech. Když mi však kniha přišla, já ji otevřela a začetla se, zjistila jsem, že to bude případ i tohoto románu. Ač má svazek 407 stránek, budete mít příběh zhltnutý během pár hodin četby.

    Než ale začnu hodnotit obsah, měla bych trošku popsat i obálku, která je opravdu povedená. Ač zpočátku vidí čtenář jen zamotanou rybářskou síť na písku, při čtení se vše postupně vyjasní a výjev z obálky získá v tu ránu úplně jiný směr. Vyobrazení je krásně barevné. Na deskách nejsou žádné nedůležité informace. Dobře je, že čtenář hned od samého začátku bude vědět, jakou knihu si vzal do ruky, že se jedná o světový bestseller. Toto označení je většinou zárukou kvalitního počtení a v případě Hry na lháře tomu není jinak.

    Děj se nikde nezadrhává a je plynulý. Jediné, co plynulost může trošku narušit, je střídání doby, v níž se vyprávění odehrává. Isa, postava, z jejíhož úhlu pohledu je vše ich-formou odvyprávěno, je chvíli v současnosti a po několika kapitolách se vrací ve vzpomínkách do minulosti, kdy se svými třemi kamarádkami (Fatima, Kate a Thea) navštěvovala Saltenskou internátní školu.

    „Neskládá se ti to dohromady proto, že kreslíš jednotlivé rysy, a ne osobu. Jsi přece něco víc než sbírka zakaboněných čar a pochybností! Osoba, kterou vidím, když se na tebe dívám, je…“

    Ware, Ruth. Hra na lháře. Voznice: LEDA, 2018. ISBN 978-80-7335-535-7. s. 92

    Celému dílu předchází stránkový úvod bez názvu, jenž vás seznámí se záhadou, jež opřádá celé vyprávění. To je rozděleno do pěti dílčích částí, z nichž každá nese název dle jednoho z pravidel hry na lháře. Tyto úseky jsou děleny do krátkých kapitol, jež však nejsou číslovány, ale jejich předěly jsou od sebe dobře rozeznatelné. Pokud tedy spíše oceňujete knihy, v nichž jsou kapitoly krátké a čtivé, věřte, že s Hrou na lháře nesáhnete v žádném případě vedle. Vy tak můžete vždy rychle dočíst daný úsek, knihu položit a jít dělat něco jiného. Tato stručnost přidává příběhu na napínavosti a spádu.

    Grafické zpracování knihy mi více než vyhovovalo. Text byl složen tak, že se krásně četl. Použito bylo velkých patkových písmen, a proto se čtenář nebude při četbě potýkat s bolestí očí. Vhodně zvolená velikost i font písma přispívají velkou mírou ke čtivosti textu. V tomto odstavci opět velmi ráda zopakuji i postřeh s předěly jednotlivých kapitol. Ty jsou také graficky dobře propracovány, a proto nedochází k prolínání jednotlivých dějových linií. V tomto příběhu jsou dvě. Jedna z nich zastupuje minulost a druhá současnost.

    Moje subjektivní hodnocení románu Hra na lháře nemůže být jiné než pozitivní. Četbu jsem si užívala v podstatě od první stránky až po tu poslední. Líbí se mi, že autorka ve svých dílech dokáže udržet laťku, kterou si nastavila. Co se týče jazyka, objevuje se sem tam nějaká chyba, ale vesměs se nejedná o nic, co by nějak zásadně ovlivňovalo vyznění příběhu. Mohu tedy říci, že i po této stránce může být čtenář spokojený. Kniha se mi po všech stránkách líbila, a proto ji hodnotím nádhernými 100 %. Velice ráda ji doporučím dál.

    Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké poděkování nakladatelství LEDA. Nejste-li ještě plně rozhodnuti, můžete se podívat na trailer ke knize, jenž najdete tady. Pokud vás recenzovaná kniha zaujala, budete si ji chtít pořídit a přečíst, najdete ji zde.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Originální název:The Lying Game (2017)
    Žánr:Literatura světová, Thrillery, Záhady
    Vydáno:2018, Leda
    Počet stran:408
    Překlad:Věra Klásková
    Autor obálky:Ondřej Červenka
    Vazba knihy:pevná / vázaná
    ISBN:978-80-7335-535-7
  • Oni nevědí, co činí – Jussi Valtonen

    Oni nevědí, co činí – Jussi Valtonen

    Oni nevědí, co činíZajímají vás otázky ohledně lidského mozku? Jak moc jsme ovlivnitelní technickými vymoženostmi? Mohou nám nějak ublížit? Jaký názor máte na pokusy na zvířatech? Odpovědi na tyto otázky můžeme najít v debutovém románu finského autora Jussiho Valtonena s odpovídajícím názvem Oni nevědí, co činí. Ač se jedná o prvotinu, není to znát, toto dramatické dílo si plně zaslouží označení VELKÝ ROMÁN, jenž ale není pro každého čtenáře. Ti, kteří si nepotrpí na těžší četbu, si tuto knihu moc neužijí. Příběh zachycuje život dvou rodin, jež pojí úspěšný neurovědec Joe Chayefski. Proč zrovna osobnost tohoto protagonisty pojí dvě entity, které jsou od sebe vzdáleny tisícovky kilometrů? Odpověď naleznete v tomto románu.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Úspěšný neurovědec Joe Chayefski je muž s mnoha problémy, a to nejen takovými, které občas sami zažíváme, ale i mnohem méně obvyklými. Jeho žena je zahlcena prací, dcera tráví většinu času se smartphonem nejnovější generace a kdosi neznámý začal obtěžovat rodinu protesty proti Joeovým laboratorním pokusům na zvířatech. Nějak to pravděpodobně souvisí také s jeho bývalou ženou, která žije ve Finsku, a jejich synem. Ve snaze bránit svoji novou, americkou rodinu před násilím a svou dceru před zneužíváním bezohlednou technologickou firmou je Joe donucen přehodnotit své postoje a podniknout drastické kroky, aby zachránil ty, které miluje. Valtonenův velký společenský román, který se z větší části odehrává v blízké budoucnosti, přináší vypjaté psychologické drama, jehož některé pasáže spadají do žánru techno-thrilleru nebo dokonce techno-hororu. Role zločinců přísluší bezskrupulózním technologickým firmám, mediálním monopolům, farmaceutickému průmyslu a teroristickým buňkám. Hlavní postavy románu pronásleduje neklid a nespokojenost se současným světem, citové odcizení i vzájemné neporozumění mezi evropskou a americkou kulturou. Ze všeho nejvíc ale trpí nezamýšlenými důsledky svých vlastních činů v komplikovaném globálním prostředí. Vyplatí se přečíst pozorně těch několik set stran? V tomto případě ano. Valtonenovy postavy – především sám Joe, jeho bývalá manželka Alina a jejich syn Samuel – jsou komplikované, plasticky zobrazené osobnosti, usilující o život v pravdě a současně podléhající klamným iluzím. Na povrch se dostávají staré, hluboké problémy, ale také ještě znepokojivější otázky, které souvisejí se zneužíváním digitálních technologií a psychofarmak. Budoucnost, kterou román zachycuje, se totiž už začala dít, třebaže kniha dramatičnost jejích projevů zatím daleko překonává. Román oceněný prestižní literární cenou Finlandia (2014) byl dosud přeložen do devíti jazyků a jen ve Finsku se ho prodalo přes sto deset tisíc výtisků.“

     

    Psychologické drama Oni nevědí, co činí vyšlo v originálu (He eivät tiedä mitä tekevät) v roce 2014. U nás se překladu dočkáváme až v roce 2018. O jeho vydání se postaralo nakladatelství LEDA.

     

    Když jsem si vybalila knížku z balíčku, byla jsem nadšená. Ta obálka je naživo naprosto úchvatná. Je krásně barevná a zachycuje jeden z problémů, se kterým se v příběhu setkáme. Údaje o autorovi a názvu knihy jsou vytlačené, takže je příjemná i na omak. Dalším důvodem, proč jsem se těšila, až se do čtení pustím, byla působivá anotace. O ději vypovídá tak akorát, neprozrazuje ani moc, ani málo. Do četby jsem se pustila pár dní po tom, co titul přišel. Čtení mi však docela trvalo, což bylo zapříčiněno hlavně nemocí, ale část viny nesla i obtížnost tohoto románu.

     

    Ano, vyprávění je vcelku složité. Jednotlivé dějové linie se prolínají. Chvilku se pohybujete v Helsinkách roku 1994, pak se přesunete do amerického Baltimoru a posunete se i v čase. S každou kapitolou čtenář cestuje mezi těmito dvěma destinacemi. Některé kapitoly jsou kratší, jiné mají i kolem sta stránek. Text je zajímavý svou náplní, donutí čtenáře přemýšlet nad otázkami budoucnosti lidské existence. Pokusy na zvířatech nás mohou uchránit před smrtelnými nemocemi. Technika nás naopak může dovést do záhuby, pokud ji budeme zneužívat. Autor dokázal tato témata velice dobře skloubit dohromady. Kniha však není zaměřena jen na vědu a techniku, při četbě si užijete hned několik napínavých scén, které posilují čtivost textu. Není vyloučeno, že u některých z nich vám bude běhat mráz po zádech. Za oslabující faktor ale považuji rozvláčné technické popisy a vědecký výzkum, který nezasvěceným nic moc neřekne. Na druhou stranu je nutné vyzdvihnout, že autor si s dílem opravdu vyhrál, komunikoval s vědci v oboru, četl odborné publikace a výstupy výzkumů, o čemž se můžete dočíst v závěrečném poděkování.

     

    Z důvodu toho, že jsou některé kapitoly dost dlouhé, dochází v textu k přerušování myšlenek a plynulosti vyprávění. V takovýchto případech se vypravěč posouvá v rámci místa, někdy dokonce i v čase. Občas se mění také úhel pohledu na jednu danou událost. Díky těmto přerušením můžete čekat spoustu zvratů, jež vás jistě překvapí a mnohdy i zaskočí.

     

    Celé vyprávění je vyvedeno v objektivní er-formě, která je oživena množstvím dialogů mezi jednotlivými postavami. Z těchto promluv můžeme odvodit, do jaké skupiny společnosti se daný protagonista řadí. Občas se totiž objevují i vulgarismy, mnohem častěji pak odborné vyjadřování. Vypravěč je nezúčastněný a zprostředkovává čtenáři to, co pozoruje. Kompozičně je kniha vcelku náročná a není tak vhodná pro každého. Na stránkách se setkáme s chronologií, paralelou, retrospektivou, ale také řetězovou kompozicí. Tento koktejl neuspokojí milovníky jednodušších příběhů.

     

    Příběh je uzavřen do bezmála 15 kapitol, jež jsou zachyceny do nádherných 488 stran. Už jen tato obsáhlost asi některé čtenáře od čtení odradí. Na druhou stranu si myslím, že délka textu byla navýšena právě o technické popisy a líčení výsledků výzkumů. Možná bych tuto část trošku zkrátila. Autor však toužil čtenáři předat odborné informace, s jejichž pomocí si uděláme mnohem lepší obrázek o vědě a technice.

     

    Moje subjektivní hodnocení je vesměs pozitivní. Četbu jsem si užila i přesto, že jsem si ji musela dávkovat postupně. Autorův styl mě zaujal, i když těch technických a vědeckých záležitostí by podle mého názoru mohlo být trošku méně. Příběh mimo univerzitní budovu byl však čtivý a poukazoval na život rodiny vědce, ale také jeho bývalé rodiny. Jak otec ovlivní svého syna, jehož dětství mu doslova proteklo mezi prsty? O tom všem se můžete dočíst v této zajímavé knize. Z četby jsem si odnesla zajímavý požitek a pocity. Od přečtení si kladu otázky spojené s budoucností lidstva. Co se týče grafického zpracování, byla jsem docela překvapená. Písmo bylo tentokrát menší a stránky byly hustěji potištěné, což mi moc nevyhovovalo. Stejně tak mě docela překvapilo, když jsem v textu našla jazykové chyby (opakující se slova apod.). I přesto se však kniha četla vcelku dobře. Psychologické drama Oni nevědí, co činí hodnotím krásnými a zaslouženými 90 %. Titul mohu vřele doporučit všem, kteří si rádi přečtou náročnější romány a nebojí se vědy a techniky.

     

    Za poskytnutí recenzního výtisku patří vřelé poděkování nakladatelství LEDA. Pokud vás recenze zaujala a chtěli byste si román přečíst, můžete si jej pořídit zde.

    Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):

    Originální název:

    He eivät tiedä mitä tekevät (2014)

    Žánr:
    Literatura světová, Thrillery, Sci-fi
    Vydáno: 2018, Leda
    Počet stran: 488
    Překlad: Michal Švec
    Autor obálky: Tomáš Cikán
    Vazba knihy: brožovaná (paperback)
    ISBN: 978-80-7335-526-5

     

  • Nebezpečná laskavost – Darcey Bell

    Nebezpečná laskavost – Darcey Bell

    Nebezpečná laskavost 2

    Máte rádi knihy plné napětí, v nichž až do úplného konce nevíte, na čem jste? Pokud ano, tak Nebezpečná laskavost je to pravé ořechové právě pro vás. Dočkáte se takového množství manipulace, že nebudete vědět, kde vám hlava stojí. Ač se jedná o prvotinu Darcey Bell, není to vůbec znát. Příběh je propracovaný a dotažený do úplného konce. Knihu čtete a neustále si kladete další a další otázky, dostanete na ně odpověď? Uvidíte. Každý čtenář v textu najde něco jiného a může si příhody dotvářet ve své fantazii sám podle svého.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
    „Emily je okouzlující žena s oslnivou kariérou v módním oboru a s pohledným manželem Seanem tvoří pár, kterému leckdo závidí. Zároveň je zodpovědná a milující matka. Její kamarádka Stephanie, jejíž manžel před několika lety tragicky zahynul při autonehodě, se stará o malého syna a úzkostné pocity ventiluje na svém blogu určeném komunitě matek s malými dětmi. Všechno začalo drobnými laskavostmi. “Mohla bys vyzvednout Nickyho ze školy?” prosila Emily už několikrát svoji nejlepší kamarádku. A Stephanie je pokaždé ráda, že může být přítelkyni užitečná.“

     

    (Pokračování textu…)

  • Žena z kajuty č. 10 – Ruth Ware

    Traumatický zážitek, návrat milovaného přítele Judy, pracovní cesta a pak? Vypadá to jako černá díra. Co se vlastně vůbec stalo? Asi ani sama nevíš, že? Viděla jsi ji, nebo jsi ji neviděla? Vždyť ti přece dala tu věc. Ještě včera jsi s tou věcí pracovala, dnes ji hledáš a nemůžeš ji najít. Proč? Že by ti někdo chtěl ublížit? Má k tomu důvod? Třeba jsi viděla něco, co jsi vidět neměla. Přesně takový je nový román anglické autorky Ruth Ware, která si moje srdce získala svou prvotinou Všude kolem černý les. Je i Žena z kajuty č. 10 tak kvalitní? To se dozvíte níže.

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Novinářka Lo Blacklocková, která píše do cestovatelských časopisů, právě dostala životní šanci: má se spolu s hrstkou cestujících z vyšší společnosti účastnit luxusní okružní plavby po norských fjordech. Soukromá jachta Polární záře se právě vydává na svou panenskou plavbu – obloha je modrá, moře klidné a hosté dobře naladěni. Noblesní kajuty, večeře ve velkém stylu, elegantní konverzace… Pohádka se však zvrhne v noční můru: Lo v polotmě zahlédne, jak někdo srazil s paluby do moře jakousi ženu. Novinářka je jediná, kdo incident viděl, a nikdo jí nevěří – vždyť nikdo z hostů nechybí! Lo se zoufale snaží zjistit, co se stalo, ale loď pluje dál, jako by o nic nešlo. Jenže něco je tu špatně, skrznaskrz špatně… Důmyslně vystavěný román, který připomíná vrcholná díla Agathy Christie, je plný překvapivých zvratů a mrazivých odhalení.“

    (Pokračování textu…)

  • (M)Učednice – Ali Land

    Ona. Patnáctiletá. Téměř šestnáctiletá. „Osm schodů nahoru. A pak ještě čtyři. První dveře napravo.“ Hřiště děsu. Neuvěřitelný strach. Musí se na ně dívat špehírkou. Na to, jak její matka ubližuje jim. Je jí sama mučena a nucena k tomu, aby se od ní učila. Sama neví, jestli je spíše její mučednice, nebo učednice. Prostě je (M)Učednice. Kniha, kterou vám prostřednictvím této recenze představím, vypráví příběh plný hrůzy a napětí. Nebudete se od ní moci odtrhnout, protože vás chytne na samém začátku a nepustí vás do té chvíle, dokud si nepřečtete její poslední stránku a nezjistíte, jak to vše dopadne. Poznejte puberťačku Milly, nebo snad Annie? Kdo vůbec je? Ona sama to na 100 % neví. Nebo to nechce vědět? Odpověď na všechny otázky vám podá tento zajímavý, napínavý a na vaše nervy útočící psychothriller, který se odehrává ve 40 kapitolách na 336 stranách. Připravte se na děsivou jízdu plnou bolesti a nečekaných zvratů, která vás rozhodně nebude ani vteřinu nudit.

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „MÁM NOVÉ JMÉNO
    NOVOU RODINU
    JSEM CELÁ ZBRUSU NOVÁ
    OPRAVDU?

    Její matka už ve svém domě spáchala několik vražd a nejenom to – v záchvatech pomatení mučí svoji dceru, aby se hrůz účastnila. Matka předtím taková nebyla a měla svoje děti ráda, a Annie matku ji přese všechno ještě pořád miluje, ale jediný způsob, jak může strašlivým událostem udělat konec, je udat ji na policii.
    Annie pak dostává v životě druhou šanci. Má novou identitu, jmenuje se teď Milly, a žije v nové, zámožné pěstounské rodině, díky které dokonce začne chodit do prestižní soukromé školy.
    Jenomže pokračující vyšetřování jí dalšími a dalšími výslechy připomíná tragickou minulost. Milly má být hlavním svědkem obžaloby v soudním procesu s její matkou, který se neúprosně blíží. Otřesená Milly se trápí pochybami – převažují u ní zděděné předpoklady, nebo ji víc ovlivňuje to, co dobrého i hrozného dosud zažila?
    Dokonce i v novém domově Milly potkávají nesnesitelné chvíle, když ji šikanují její vrstevnice. Napětí se už nedá unést, svědomí v ní bojuje se smrtelným vábením a ona se musí definitivně rozhodnout. Dokáže zapřít matčinu krev a uniknout běsům? Vzepře se našeptávání démonů a zaplatí za to, anebo se stane učednicí své matky?

    MINULOST NEDOKÁŽE NIKDO SMAZAT… ALE JE MOŽNÉ SE JÍ VZEPŘÍT?“

    (Pokračování textu…)

  • V pasti – Lilja Sigurðardóttir

    Ocitla jsem se v pasti. V pasti, kterou tato kniha dozajista je. Je neskutečně čtivá, poutavá, zajímavá a jsou v ní řešena témata, jež byla ještě v době nedávno minulé tabuizována. Setkáte se zde s problematikou dealerství, homosexuality, ale také třeba finančních a daňových podvodů. Tato kniha vás na svém počátku polapí do svých tenat a nepustí vás do té doby, dokud nedočtete do poslední stránky. To vše vám potvrdí tvrzení z přebalu, kde je uvedeno následující: „Osamělá matka pašující drogy… Sugestivní islandský KRIMITHRILLER s překvapivou hrdinkou.“ Co nám však o tomto titulu vypoví anotace? Na to se podíváme v následujícím odstavci.

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Jednatřicetileté Sonje se rozpadlo manželství – po dramatickém rozvodu se ocitla prakticky bez prostředků… a bez syna.

    V islandské krizi je Sonja bez práce a síly jí docházejí. Její rozvodový advokát jí nabídne pracovní cestu do ciziny a Sonja si pozdě uvědomí nebezpečí… Banka, kde pracoval její bývalý manžel, zkrachovala a jeho vyšetřují kvůli účasti na rozsáhlých finančních machinacích. Sonja celou dobu nic netušila – co všechno ještě před ní skrýval? Domyslí si to, když jí syn náhodně ukáže jednu fotografii…

    Pod hrozbou, že jí gang unese syna, je schopna vymýšlet nové a nové způsoby, jak uniknout pozornosti celníků, nakonec ji ale jeden z nich zastaví. Znamená to pro Sonju definitivní konec, anebo naopak naději na únik z pasti?“

     

    (Pokračování textu…)

  • Útěk před smrtí – Jaroslav Hojdar (minirecenze)

    Umíte si představit, že byste se kvůli tomu, že chráníte svou vlast, dostali do zajetí a se zajatci pak do úplně cizí země? Přesně toto se stalo několika vojákům sovětské armády. Padnou do zajetí a dostávají se do Čech. O jejich dalších osudech vypráví právě tato útlá kniha, již bych vám chtěla v této recenzi představit. Co nám o tomto titulu vypoví jeho anotace?

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „Dne 2. února 1945 vypuklo ve 20. bloku koncentračního tábora Mauthausen povstání více než 700 vězňů, které bylo nejmasovějším pokusem o útěk v průběhu celé 2. světové války. Pouze devíti uprchlíkům se cesta za svobodou podařila a dožili se konce války. Jedním z těch, kteří měli vůli a štěstí přežít, byl sovětský důstojník Alexandr Manuilovič Michejenkov.
    Zachránil se také díky hrdinství a obětavosti českých obyvatel z Malšic, Bechyně, Radětic a dalších obcí a měst okolo Tábora. Michejenkovy vzpomínky beletristicky zpracoval velký jihočeský partiot a zkušený spisovatel Jaroslav Hojdar ze Sezimova Ústí.
    Bohatou fotopřílohu připravil Jaroslav Čvančara. (www.martinus.cz) “

     

    (Pokračování textu…)

  • Deník sráče – Autor neznámý

    Číst pouze na vlastní nebezpečí. Nevhodné pro mládež.

    Jeho život stojí na samých tragédiích. Město, v němž žije, je jako na potvoru plné samých barů. A on? On je člověk, který využívá všech možností, jež mu jsou nabídnuty. Po prvním zklámání ze vztahu se pro něj ženy stávají hračkou. Má se to všechno změnit a do jaké míry? Veškeré otázky, jež mohou vzejít po přečtení této recenze, vám zodpoví kniha s nevybíravým názvem Deník sráče. Co nám o titulu prozradí oficiální anotace?

     

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „„Rád sem ubližoval ženskejm… Tejral sem je psychicky… Dělalo mi to dobře.“ Jen dokud se všecko neobrátilo proti mně, přiznává v brutálně upřímné, vtipné a zřejmě autentické zpovědi čtyřicetiletý mediální šíbr, cynik a bývalý alkoholik. Vstupte do zmateného světa špičkové reklamy, kam se vyšvihl jako nanicovatý mladík z irského buranova, poznejte drsnou atmosféru velkoměsta, kde se tento privilegovaný kretén snaží překřičet samotu posedlostí, silnými slovy a občas i pěstmi.Příběh sice vypráví kreativec znalý mnoha profesionálních triků, v tomto případě je ale nepoužil, protože na tak horečnaté chrlení bolesti lidská fantazie nemá. Svůj životní příběh tu totiž čtenářům předkládá zavilý manipulátor a zoufalý trosečník, který svým životním stylem požírá sám sebe – zároveň však člověk poctivě přiznávající, že sklidil, co zasel, jedinec budící současně odpor i soucit… a místy dokonce překvapivé ztotožnění. Jeho nahlédnutí do pofiderních zákoutí raněné lidské duše vyvolává ohlas po celém světě.“

     

    (Pokračování textu…)

  • Zlo – Ben Sanders

    Extra jízda pro milovníky krimi

    Na konci roku 2016 vydalo nakladatelství LEDA úžasnou novinku, jež potěší každého fanouška kriminálních příběhů s velkým množstvím napětí a mnohými nezodpovězenými otázkami, na něž musí hlavní hrdina najít uspokojivou odpověď. Již samotná obálka hlasá, že se jedná o krimithriller, v němž můžeme očekávat krutý boj mezi svědomím a pomstou. Chvilkami se při čtení tohoto románu budete bát, chvilkami si budete říkat, jak je možné, aby se stalo to, co se přihodilo. Na druhou stranu však můžete očekávat jízdu ve velkém stylu plnou drog a přestřelek. Co nám však o této knize řekne její anotace?

    Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):

    „NEJHORŠÍ SKUTKY…
    Mladý newyorský policista, který je po mnoho měsíců nasazen jako tajný agent do hnízda drogové mafie, nakonec nezvládne krajní situaci a těžce zraní člověka. Marshalla trápí pochybnosti a výčitky svědomí za tento čin i za násilné činy jiných policistů, jež ve své kariéře zažil. Chce skončit, odejít od policie a vůbec zmizet z města. Ještě k tomu se schází s Chloe, dcerou mafiánského bosse, a vypadá to vážněji než jen jako zálet. Pak ale v sídle mafie dojde k přestřelce…

    … HO DOSTIHNOU ZÁROVEŇ S NAJATÝM VRAHEM

    Několik let nato žije Marshall v ústraní v rámci ochrany svědků, ale stále ho pronásledují pocity viny. Když ve městě zmizí mladá žena Alyce Rayová, která mu na fotografii v novinách něčím připomíná Chloe, pustí se do riskantního vyšetřování jejího únosu. Jednotlivec by sice neměl píchat do vosího hnízda organizovaných zločinců, Marshallův důrazný postup však nese ovoce. Když už chybí málo, aby záhadné zmizení objasnil, dostihne ho jeho minulost – a také profesionální zabiják.“

    (Pokračování textu…)