prostřednictvím tohoto článku bych vám chtěla představit nový projekt Iwíkovy knihovny, o němž jsem se zmínila již v článku Knižní citát týdne #16. Jak jsem již uvedla ve zmíněné stati, idea mi v hlavě vrtala vcelku dlouho, ale po novém roce jsem se rozhodla náplň stránek oživit a dát trošku prostoru i vám, mým věrným, ale i nově příchozím čtenářům.
Předem raději poznamenám, že se jedná o dobrovolný klub. Účast v něm je jen na vás a pochopitelně je ZCELA ZDARMA. Není tedy nutné se účastnit každého společného čtení.
Jak to bude probíhat?
Jak jsem již naznačila v předchozím odstavci, bude se jednat o společné čtení vybraných titulů. Každý měsíc vznikne nová událost, a to jak tady na stránkách, tak i na Facebooku ve skupině Čtenářské výzvy – Iwíkova knihovna. Ti, co nemají FB a rádi by se účastnili, se nemusí obávat, že by přišli o informace. Budu je postovat i tady.
Každý měsíc se objeví na obou místech anketa s pěti tituly. Ty budou voleny na základě vašich tipů. Máte-li nějaký, neváhejte a kontaktujte mě, zanesu jej do seznamu, jenž budu pravidelně aktualizovat. V anketách můžete hlasovat klidně i pro více knih. Číst budeme tu, jež získá nejvíce hlasů. Ostatní tituly si ale můžete klidně přečíst dobrovolně a podělit se se mnou o své dojmy buď prostřednictvím komentářů, nebo třeba e-mailem. Ti, co mají účet na FB, se mohou účastnit přímo této události. Možností je spousta.
Prvních pět adeptů:
První tři tituly byly náhodně vygenerovány prostřednictvím databáze CALIBRE. Za další dva návrhy děkuji Terce ze Zápisníku spisovatelky. Ta byla tak rychlá, že ihned po publikaci dokumentu na Facebooku navrhla 26 titulů téměř ze všech žánrů literatury.
A na jaké tituly tedy padlo štěstí? Co si společně v únoru přečteme jako první?
Cesta kolem světa za 80 dní – Jules Verne
Věř ve svého boha – Sidney Sheldon
Pýcha a předsudek – Jane Austen
Desáté výročí – James Patterson
Vysoká úmrtnost – James Hadley Chase
Zaujal vás některý z titulů a budete se chtít výzvy také zúčastnit? Není problém, stačí mi pod tento příspěvek napsat číslo, které titul v seznamu má, já si váš hlas poznamenám a povedu jej v patrnosti při konečném rozhodování, které proběhne 31. ledna 2019. Pak už jen vytvořím tady na FB příspěvek týkající se dané knihy, pod nějž budete moci psát své názory na titul. Případně o něm budete moci diskutovat i ve FB události, na kterou jsem dala odkaz výše.
Myslím si, že postup není nijak složitý a že se nám podaří společně přečíst mnoho knih, u nichž by mohlo hrozit, že by zapadaly v našich knihovnách prachem.
den se dnem se sešel a je tu další knižní citát. Kromě něj pro vás mám ale ještě jednu novinku, jež potěší každého knihomola, který si rád přečte něco zajímavého, třeba i to, co by si sám od sebe nikdy nepřečetl. O co jde? Od příštího měsíce bude na Iwíkově knihovně spuštěn projekt, jenž už se mi hodně dlouho rýsoval v hlavě a ne a ne se dokopat k tomu, abych mu vdechla život. Nový rok přinesl mnoho změn a s nimi mimo jiné i to, že jsem se rozhodla, že by nebylo dobře číst jen recenzní výtisky, jež jsou většinou novinkami na knižním trhu. Je totiž škoda, že starší tituly jsou těmi novými uvrhovány do pomyslné temnoty zapomnění, a proto jsem se rozhodla spustit Knižní koutek Iwíkovy knihovny.
Úvodní foto projektu
V nadcházejících dnech pro vás zveřejním úvodní info, kde vám projekt představím mnohem blíže a zároveň vám představím pět titulů, jež jsou žhavými kandidáty na „klubové“ čtení v měsíci únoru. Ale teď už zpět ke knižnímu citátu týdne.
Tentokrát je autorkou citátu Marie von Ebner-Eschenbachová. Většina z vás si asi bude lámat hlavu s tím, kdo vlastně tato žena vůbec byla. Byla to rakouská spisovatelka a dramatička píšící v 19. století, jež tvořila společensko-sociální romány, povídky a dramata. Jejím nejvýznamnějším dílem je Obecní dítě. Zajímavostí je, že za svou tvorbu byla hned dvakrát nominována na Nobelovu cenu za literaturu.
To je vše, co pro vás v tomto článku mám. V následujících dnech se pokusím přidat minimálně jednu recenzi, jež už tu čeká jen na odklepnutí a za týden se můžete těšit na další knižní citát. Mějte se zatím krásně a užívejte knih, ale také sněhu.
Vážení čtenáři, hlásím se vám s první recenzí tohoto roku. Bez mučení se přiznám, že jsem ji měla připravenou již dávno, ale zdraví a další okolnosti nechtěly svolit, abych ji umístila na stránky. Naštěstí už je všechno v pořádku, a tak vám mohu říci, že od této chvíle se tu snad dočkáte většího počtu článků. Vrátím se ale zpět ke knize, již bych vám prostřednictvím této recenze ráda představila. Jedná se o titul klasické literatury, o nějž se postarala Emily Brontëová. Tvorba této autorky byla velmi oblíbena u našich maminek, babiček i prababiček. Jak si kniha povede u dnešních čtenářek?
Něco málo o autorce:
Emily Brontëová byla anglickou autorkou, jež se i přes to, že napsala pouze jeden jediný významný román (Na Větrné hůrce), stala světově známou a uznávanou. Můžeme se jen domnívat, zda by toho v podobné kvalitě dokázala napsat více. Její život skončil náhle. Nachladila se při pohřbu svého bratra, nemoc se rozvinula v tuberkulózu, která se jí stala osudnou. Zemřela v pouhých 30 letech.
„Slavný romantický a dramatický román Emily Brontëové se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, aby nečekaně prožil strašidelné noční dobrodružství a začal pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Objevuje příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a celoživotní touhu po pomstě. Heathcliffova neukojitelná krutost po léta ničí životy lidí z usedlosti, pak ale láska, kterou nelze řídit rozumem, znovu zasáhne do osudů hlavních hrdinů. Vyšlo také pod názvem Bouřlivé výšiny (1946) a Vichrné návrší (1958).“
Základní informace o knize:
Titul Na Větrné hůrce byl poprvé v originálu vydán v roce 1847. U nás se jejího vydání dočkáváme hned několikrát. Poprvé ji v Československu vydal v roce 1946 Jan Laichter, pak vyšel román i v Mladé frontě, Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Odeonu, Lidovém nakladatelství, Našem vojsku, Levných knihách, Československém spisovateli, Alpressu, Omeze a nejnověji v nakladatelství LEDA. Pokud vás recenze zaujme a rádi byste si knihu pořídili a přečetli, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství.
Recenze knihy:
Nejprve bych se měla zmínit o tom, co čtenáře může ke knize přivést, ale také ho to může třeba odradit. Takovýmto kritériem, jež může knize hodně pomoci, nebo naopak ublížit, je obálka. U Větrné hůrky je možné tvrdit, že je tajemná a k přečtení přímo vybízí. Můžeme na ní vidět částečně vyobrazený obličej a klást si otázku, zda patřil dívce či chlapci. Obrázek působí smutným dojmem, protože je celé vyobrazení pomuchlané. Dále se z obálky můžeme dozvědět, že bylo dílo zařazeno do LEDácké edice Démanty literatury.
Děj knihy je originální a strhující. Zpočátku se seznámíme s hlavním hrdinou Lockwoodem, jenž se v roce 1801 nově přistěhoval do pronajatého Drozdova. Společně s ním se vydáme poznat obyvatele nedaleké Větrné hůrky. Hrdina je však vyveden z míry tím, jak jej v usedlosti přijali nevlídně, a tak se snaží nashromáždit co nejvíce informací o tom, proč tomu tak je. Se sestavením skládanky mu napomáhá Nella, jež dlouhá léta působila na Větrné hůrce coby chůva. Jaká tajemství budou odhalena? Věřte tomu, že jich nebude zrovna málo.
Tato kniha vás rovnou vrhne do víru událostí, protože jí nepředchází žádný úvod. Můžete se těšit na 33 kapitol čtení, v němž se neustále bude něco dít. Autorka se snažila o přímočaré vykreslení všech situací, a proto je hojně použito chronologického postupu vystavování děje. Občas se ale objeví nějaká ta paralela či retrospekce. Posledních jmenovaných si můžeme povšimnout zejména v linkách, kdy vypráví Nella o tom, co se odehrálo na Větrné hůrce.
Postavy jsou popsány vcelku detailně a mají v ději svou důležitou a nezaměnitelnou roli. My pomocí vypravěče sledujeme jejich konání zpovzdálí. Popisy jsou věrohodné a nejsou nijak subjektivně zabarveny. U všech protagonistů je detailně popsán nejen jejich vzhled, ale i charakter. V některých případech je tak učiněno přímo, u jiných to vyplývá z jejich chování a vystupování.
Co se týče svazku, je zpracován moderně. Avšak knihu si s největší pravděpodobností budou pořizovat dívky, jež chtějí zažít romantiku s trochou tajemna, ale také ženy, které si budou chtít připomenout chvíle strávené s hrdiny Emily Brontëové. Titul má krásných 376 stran nabitých spoustou zajímavých a tajuplných událostí.
Text knihy je živý a z toho důvodu se čte velmi dobře. Popisové části nejsou nijak dlouhé a když už jsou, objevují se v nich oživující dialogy mezi jednotlivými postavami, jež dodávají celému vyprávění šmrnc. Ač se jedná o obsáhlejší dílo, mohu z vlastní zkušenosti říci, že ho budete mít během několika večerů přečtené. Při četbě si odpočinete a v případě, že jste knihu již v minulosti četli, zavzpomínáte si. Já jsem titul četla již asi před půl rokem, kdy byla zadáním v jedné měsíční čtenářské výzvě, tudíž u mě nastaly oba jmenované případy. Z románu srší sociální problémy doby přelomu 18. a 19. století. Autorka nás velkými dávkami zásobí nejrůznějšími emocemi.
Po celou dobu je vyprávění vedeno subjektivní ich-formou, avšak povšimnout si můžeme, že na děj nahlížíme z různých úhlů pohledu a jako pozorovatelé si utváříme postupně obrázek nejen o aktérech, ale také o jejich sociálním postavení, jež nemálo souvisí s charakterovými rysy. Vypravěči sami o sobě jsou přímo účastni děje a čtenářům zprostředkovávají svoje pocity, emoce a dojmy z toho, co se kolem nich udává. Jak jsem již poznamenala výše, romance je bohatá na množství dialogů, jež ji oživují.
Jazykově mi dílo udělalo radost, protože, ač je tak obsáhlé, obsahovalo jen mizivé množství jazykových chyb. Ty ale nijak nenarušovaly plynulost a vyznění děje. Hrubé pravopisné chyby se neobjevují. Tudíž čtenáře nic při četbě neruší.
„Začalo hustě sněžit, a právě když jsem chtěl zase zuřivě zacloumat dvířky, objevil se vzadu na dvoře nějaký mládenec. Byl bez kabátu a přes rameno nesl vidle. Křikl na mě, abych šel za ním. Prošli jsme prádelnou na dlážděný dvorek s pumpou, přístřeškem na uhlí a holubníkem a nakonec skončili v té rozlehlé, příjemně vytopené seknici, kde se mi včera dostalo přijetí. Báječně žhnula v záři mohutného ohně krmeného směsí rašeliny, uhlí a dřeva. Na stole bylo prostřeno k bohaté večeři. Potěšilo mě, že poznávám paní domu, o jejíž existenci jsem dosud nevěděl. Uklonil jsem se a čekal, že mě pobídne, abych se posadil, ale ona mlčela, jen se na mě podívala, opřela se v křesle dozadu a zůstala nehybně sedět.“
BRONTËOVÁ, EMILY. Na Větrné hůrce. Voznice: LEDA, 2018. ISBN: 978-80-7335-530-2. s. 15
Kniha se mi líbila i díky grafickému zpracování. Použito bylo zarovnání do bloku a pro sazbu byla zvolena přiměřeně velká patková písmena, jež se dobře četla a vedla oči po jednotlivých řádcích. Citace byly od ostatního textu odlišeny kurzivou.
Moje subjektivní hodnocení románu Na Větrné hůrce je nad míru pozitivní. Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. I když… Při druhém čtení se mi otevřel ještě jiný úhel pohledu na toto nadčasové dílo. Jeho přečtení mě obohatilo a moc jsem si ho užila. Jsem moc ráda, že mi nakladatelství LEDA dovolilo podívat se na Větrnou hůrku znovu. Byl to netradiční zážitek a ke knize se jistě ještě někdy v budoucnu vrátím. Dílo bylo přeloženo výborně, stejně tak chválím i práci grafiků. Knihu hodnotím nádhernými a zaslouženými 100 %. Vřele ji doporučím všem dospívajícím dívkám a ženám, jež rády čtou romantické příběhy s příměsí tajemna.
PalmKnihy jsou největším a nejstarším obchodem s elektronickými knihami v České republice. Téměř dvanáct tisíc titulů od více než šest seti nakladatelství doplňuje také široká nabídka audioknih. Přehledný a intuitivní eshop umožňuje okamžitý a jednoduchý nákup e-knih, které můžete začít číst ještě dnes. Dostupnost všech formátů e-knih zajišťuje podporu všem zařízením, od čteček až po počítače nebo mobily. Na Palmknihách navíc najdete i stovky titulů zcela zdarma. Široký záběr slevových akcí učiní každou e-knihu dostupnou, díky předprodejům pak první stránky novinek ochutnáte mnohem dřív, než se kniha objeví na pultech.
ani jsme se neohlédli a je za námi téměř polovina druhého týdne v roce 2019. Osobně se přiznám, že jsem si myslela, že ten čas bude plynout mnohem pomaleji a více si dnů užiji. Opak je však pravdou, hodiny letí a přede mnou je toho tolik, co bych chtěla stihnout… Však to všichni dobře známe.
Ač se vám může zdát, že Iwíkova knihovna zahálí, není tomu tak. Připravuji pro vás hned několik recenzí najednou a zároveň přemýšlím o jednom projektu, jenž bych chtěla spustit nejen na těchto stránkách, ale ráda bych založila i facebookovou skupinu, jež mu bude věnována. O co půjde? To se nechte překvapit. Teď už zpět k náplni dnešního článku, jenž má nejen přinést zprávy ze zákulisí, ale hlavně vás má obohatit o jedno knižní moudro.
Autorem dnešního citátu byl irský spisovatel, jenž patřil k nejúspěšnějším autorům moderní britské literatury. Jedná se o C. S. Lewise. Jeho v současnosti nejznámějším a u čtenářů nejoblíbenějším dílem je série knih Letopisy Narnie. Na stránkách Iwíkovy knihovny můžete najít recenzi druhého dílu.
To je vše, co pro vás v tomto článku mám. V následujících dnech se pokusím přidat minimálně jednu recenzi, jež už tu čeká jen na odklepnutí a za týden se můžete těšit na další knižní citát. Mějte se zatím krásně a užívejte knih, ale také sněhu.
je tu nový rok a Iwíkova knihovna v něm jistě nebude zahálet. Na stránkách objevíte jak články, na něž jste z předchozích let zvyklí, ale i takové, jež tu ještě nebyly. Při tvorbě některých článků budu aktivně spolupracovat i s ostatními kolegy blogery. Máte se tedy na co těšit.
Jak jste si prostřednictvím tohoto článku mohli povšimnout, opět ožije rubrika knižní citát týdne, již jsem na počátku loňského roku zásobovala pravidelně citáty z diáře od Knižního klubu. O ten jsem si Ježíškovi napsala i na tyto Vánoce. Tentokrát mi ale přinesl větší formát, a tak se raduji z většího množství citátů, které jsou uvedeny mimo jiné i v křížovkách. Ty se nacházejí na přelomu jednotlivých měsíců. Z tohoto důvodu bude na přelomu asi i více článků, jež nás obohatí o nějaké to moudro z úst významných osobností literárního světa.
Teď už k aktuálnímu citátu. Krásná a pravdivá slova vyřkl významný dramatik, prozaik, básník a esejista z Irska, který však působil v druhé polovině 19. století v Anglii. K jeho nejvýznamnějším dílům patří například román Obraz Doriana Graye či divadelní hry jako je třeba Jak je důležité míti Filipa atd. Ano, jistě už všichni víte, že se jedná o Oscara Wilda. Jaké moudro pronesl? Obrázek vám prozradí více.
To je vše, co pro vás v tomto článku mám. V následujících dnech pro vás chystám několik recenzí a v příštím týdnu se můžete těšit na další knižní citát. Mějte se zatím krásně a užívejte knih, ale také zasněžené přírody. Co se týče knížek, máte-li nějaký nápad, neváhejte a klidně mi napište, co bych si měla v tomto roce přečíst. Co by mi rozhodně nemělo utéci.
jak již sami dobře víte, na stránkách Iwíkovy knihovny již vyšlo několik knižních citátů týdne. Pro jejich snazší vyhledání jsem pro vás utvořila jejich seznam. Budu ho pravidelně aktualizovat.
již čtvrtým rokem se zapojuji do Ellsiny čtenářské výzvy. Kdo budete chtít sledovat soupis knih a recenzí zveřejněných pro daný kalendářní rok, můžete tak učinit právě v tomto článku.
Výzvu jsem opět přijala u Ells. Pokud byste ji rádi zkusili také, můžete ji najít zde.
Vážení čtenáři, blíží se nám konec roku a myslím si, že by bylo skvělé, rozloučit se s ním velkolepě, pokud možno s úsměvem na tváři. Ten vám zajisté vykouzlí kniha, kterou bych vám ráda představila prostřednictvím této recenze. Jedná se o knihu Zdeňka Svěráka, kterého jistě všichni známe minimálně z televize. Jeho příběhy jsou plné vzpomínek na dětství a mládí, což se projevuje nejen ve filmech, k nimž napsal scénář a režisérské taktovky se ujal jeho syn, ale také v knihách. V této recenzi si představíme jeho novinku Strážce nádrže, jež vyšla na podzim v nakladatelství Grada pod značkou COSMOPOLIS.
Něco málo o autorovi:
Zdeněk Svěrák je známým a populárním českým humoristou, scénáristou, textařem, hercem a dramatikem. Kromě toho, že píše knihy a filmové a divadelní scénáře, je sám hercem. Dlouhá léta působí v divadle Járy Cimrmana. Nejprve se však věnoval profesi, kterou vystudoval – učitelství. Vyučoval český jazyk. Vztah k rodnému jazyku je na jeho díle znát. Dále pracoval jako redaktor Československého rozhlasu. V sedmdesátých letech se ale začal věnovat skládání textů k písním, psaní filmových a divadelních scénářů. Coby hudebník spojil své síly s Jaroslavem Uhlířem, s nímž spolupracuje dodnes. Jejich písně pro děti jsou velmi známé. Co se týče literární tvorby, napsal Zdeněk Svěrák mnoho knih pro děti a v poslední době sepsal i několik knih pro dospělé. Jeho dílo oplývá humorem a lehkostí.
„Starý strážce vodní nádrže Jiří Smrček si dopisuje s generálním ředitelem povodí. Jsou to zprávy o stavu přehrady, ale také o stavu jeho duše. Nevadí, že ředitel ani na jeden z jeho 23 dopisů neodpoví. Smrček, bývalý venkovský učitel, na sebe prozrazuje i věci, které každému nesvěříme. Je zjitřený úkolem, který ho zaskočil: má najít mezi spoluobčany obce Horní Znělá svého nástupce. Bude to plukovník Dekl, nebo někdo jiný? Je možné, aby to bylo veselé čtení? Pokusil jsem se o to. Z. Svěrák k novým textům dodává: „Celý život nosím u sebe notýsek, kam si zapisuji nejrůznější krátké poznámky o tom, co mi přijde zajímavé, co jsem viděl, prožil nebo co mi někdo vyprávěl. Nedávno jsem si řekl, že bych se na to měl zpětně podívat a události si připomenout, případně se z těch poznámek inspirovat. Když jsem je začal pročítat, tak jsem zjistil, že téměř 90 % je nepoužitelných, no a z toho zbytku je tato nová kniha.“
Základní informace o knize:
Titul Strážce nádrže byl vydán v roce 2018 nakladatelstvím Grada pod značkou COSMOPOLIS. Jedná se o humoristické dílo, které pohladí po duši a vykouzlí úsměv na tváři. Pokud vás recenze zaujme a rádi byste si knihu pořídili a přečetli, můžete tak učinit na stránkách e-shopu nakladatelství Grada.
Recenze knihy:
První, o čem bych se měla zmínit hned na začátku a co přitáhne čtenářovu pozornost na první pohled, je obálka knihy. Pokud jste se již někdy s autorovou tvorbou setkali, jistě si vzpomenete, že přebaly jeho knih oplývají jednoduchostí. Většinou jsou bílé, dominuje jim název a jméno autora a potom se objevuje drobný obrázek, který může, ale nemusí zcela vypovídat o obsahu knihy. Stejně tomu je i v případě Strážce nádrže. Ač se moc nedá mluvit o originalitě zpracování, protože autorovy tituly vypadají stejně, musím říci, že nadchne jednoduchost, jež se snoubí s humorem. Z tohoto vyplývá, že na obálce nic nepůsobí rušivým dojmem.
Co je však na díle originální, to je samotný děj. Nejedná se totiž o běžné odvyprávění. Setkáváme se tu s dopisovou formou, kdy hlavní postava (Jiří Smrček, strážce nádrže) píše fiktivní postavě generálního ředitele povodí své postřehy a vzpomínky. Společně s adresátem tyto dopisy čte ředitelova manželka, ale i čtenáři. Ti ze čtenářů, kteří dobře znají autora a zajímají se o jeho život, s největší pravděpodobností najdou hned několik autobiografických rysů. Nicméně stále je důležité brát dílo coby fikci.
Příběhu nepředchází žádný úvod, ihned je tedy čtenář vržen do vyprávění plného humorných okamžiků. Dopisy jsou přímočaré, tudíž si nebudete muset žádné informace domýšlet a nic nebude ztěžovat interpretaci díla. Příběhy jsou čtivé a jedná se o krátké dílčí texty, jež se pojí v poutavý celek.
Jiří Smrček je strážcem vodní nádrže Magda. Každý měsíc podává hlášení generálnímu řediteli povodí, k němuž pokaždé přikládá osobní dopis, v němž je zachyceno to, co aktuálně strážce trápí. Dopisů je v knize celkem 23, Smrček je píše i přesto, že zůstávají bez odezvy. Mimo to, co ho trápí na současné společnosti, se objevují informace i z historie. Mluví například o nástupu komunismu, o popravách, pádu Stalinova kultu osobnosti, o vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa atd. Z textu je tedy možné vycítit kritiku minulého režimu.
Co se týká postav, jsou to většinou figurky, o jejichž činech je vyprávěno, ale samy se v příběhu nijak neangažují. Veškerý popis je tedy subjektivně zabarven tím, jak charaktery vnímá strážce nádrže. Osobnost Jiřího Smrčka je popsána spíše jeho životním stylem a chováním. Nikde není přímo řečeno, jak vypadá. Nicméně o něm víme, že se pomalu chystá do důchodu. Hledá za sebe vhodnou náhradu.
Svazek jako takový bude hodně sympatický čtenářům, kteří nemají v oblibě obsáhlé tituly. Tento má pouhých 96 stran. Nenajdete tu ale jen text. Objevují se i krásné ilustrace Zdeňky Huškové st., které vyprávění dokreslují, dodávají mu šmrnc a oživují ho.
Text jako takový je živý a čte se velmi dobře. Je to taková jednohubka, která potěší a pobaví. Přečtete ji jedním dechem. Pokud ale máte rádi spíše knihy s hlubší myšlenkou, troufnu si tvrdit, že toto dílo vás neohromí. Jedná se spíše o odpočinkovou četbu, jež čtenáře donutí zavzpomínat. Pokud jste mladší a dobu minulého režimu jste nezažili, pomůže vám kniha v utvoření obrázku o těchto náročných časech.
Celý děj je odvyprávěn subjektivní ich-formou, a to očima strážce nádrže. Ten vám dá nahlédnout pod drobnohledem na tuto vcelku náročnou profesi, na jejímž správném provedení stojí životy mnoha lidí, žijících pod nádrží. Vypravěč je přímo účasten a popisuje mnoho různých situací. Ve vyprávění se objevuje sem tam nějaký dialog, ale s ohledem na živost zprostředkování děje to ani nevadí, že jich není více. Komika je zakódována v použitém jazyce a způsobu zachycení prchavých okamžiků.
Jazykově je dílo vyvedeno znamenitě. Vyjadřování odpovídá komunikaci staršího člověka, tudíž vše působí věrohodně. Na druhou stranu mi trošku vadí některé chyby, které se vyskytly. Jedná se o občas chybějící či přebývající písmena. Vše je ale autorem dopisů patřičně vysvětleno a autor knihy se tak od projevu své postavy distancuje. Strážce nádrže je vzorovým příkladem publikace, v níž je třeba od sebe rozeznat fiktivního autora (knižní postavu, vypravěče) od autora skutečného (Zdeněk Svěrák). V textu knihy se objevuje i vysvětlení, proč k častým chybám dochází. Jiří Smrček se učí psát na psacím stroji a občas mu nějaké to písmenko vypadne.
„Inženýr Anděl mi taktně naznačil, že byste uvítal, kdybych své osobní dopisy psal na počítači nebo na psacím stroji. Počítač nevlastním ani s ním neumím pracovat, a tak píši na staré mašině Remington a prosím, abyste omluvil překlepy a to, že některá písmena nedoléhají, jak by měla. Nevím, jestli je pravda, že si Vaše paní schovává mé kresby, nebo to pan inženýr uvedl jen proto, aby mě potěšil. Je-li tomu tak, rád občas nějkou přiložím, i když si myslím, že jsem byl možná jako učitel kreslení dobrý, ale jako kreslíř spíše průměrný.“
SVĚRÁK, ZDENĚK. Strážce nádrže. Praha 7: Grada Publishing, a. s., 2018. ISBN: 978-80-247-4184-0. s. 9
Knížka si mě mimo jiné získala i pro své grafické zpracování. Líbila se mi sazba textu do bloku s přiměřeně velkými patkovými písmeny, to přispívá k tomu, že se vyprávění velmi dobře čte a oči jsou krásně vedeny po řádcích. Každý z dopisů je od sebe odlišen. Oslovení adresáta a podpis Jiřího Smrčka jsou vyvedeny kurzivou. Nikdy tedy nebudeme tápat.
Moje subjektivní hodnocení knihy Strážce nádrže je pozitivní. I když jsem měla pár výtek k chybám v textu, avšak jejich důvod autor knihy lišácky vysvětlil a vyřešil, což je vidět v ukázce, kterou jste si mohli přečíst výše. Obdivuji slovní zásobu Zdeňka Svěráka, je znát, že rodný jazyk miluje a dokáže si se slovy různě pohrávat. Jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla přečíst, protože to byl netradiční zážitek, na který jsem se moc těšila. Nalákala mě jedna recenze, již jsem si přečetla zhruba před měsícem, když mi pak byl u COSMOPOLISu titul nabídnut, neváhala jsem a ihned jsem si tento skvost pro recenzi vybrala. Musím říci, že jsem byla mile překvapena a svého výběru jsem nelitovala. Originální forma zpracování knihy se mi moc líbila, a proto ji hodnotím krásnými 98 %.
Knihu mohu vřele doporučit milovníkům české literatury. Máte-li rádi humor, tak právě tento titul je pro vás tím pravým ořechovým.
gratulujeme Ti, protože jsi právě narazil na to, co budeš potřebovat k získání souřadnic a hintu pro odlov naší Vánoční kešky 2018. Níže objevíš video, v němž uslyšíš pásmo úryvků z českých tradičních koled a uvidíš několik obrázků od jednoho z našich nejvýznamnějších malířů minulého století. Nemusíš mít strach, jeho obrázky zajisté znáš již od svého útlého dětství.
Pod videem potom objevíš dva seznamy, v nichž jsou uvedeny názvy koled a obrázků. Jelikož jsi šikovný, jistě ihned pochopíš, co máš se seznamy udělat. S názvy obrázků Ti poradí tato stránka. Na závěr si ještě vylušti křížovku, v jejíž tajence se Ti odkryje hint. Otázky a odpovědi jsou pochopitelně tematicky spojeny s adventem a Vánoci. Opravdu se nejedná o nic náročného, k vyřešení Ti postačí troška důvtipu.
Přejeme Ti příjemnou zábavu při řešení úkolů souvisejících s vánočním časem a zimou.
Seznam obrázků
Svatý Mikuláš (5)
Svatá noc (7)
U vánočního stromku (0)
Zimní radovánky (6)
Betlém v zimě (3)
Sáňkující děti (1)
Koledníci (8)
Jesličky (3)
Děti se sáňkami (1)
Tichá noc (0)
Zima na splavu (4)
Ponocný (9)
Se stromečkem (2)
Vánoční stromek (2)
Mikuláš, čert a anděl (5)
Tři králové (8)
Narodil se Ježíšek (7)
Bruslaři a sněhulák (4)
Na půlnoční (9)
Vánoční kapr (6)
Seznam koled
Já bych rád k Betlému (C)
Štěstí, zdraví, pokoj svatý (H)
Vánoce, vánoce přicházejí (J)
Pásli ovce Valaši (A)
Chtíc, aby spal (F)
Pojďte chlapci k nám (F)
Tichá noc (I)
Veselé vánoční hody (J)
Štědrej večer nastal (E)
Půjdem spolu do Betléma (B)
Hle, hle, támhle v Betlémě (B)
Stojí vrba košatá (G)
Slyšeli jsme v Betlémě (C)
Nesem vám noviny (I)
Dej Bůh štěstí tomu domu (A)
Narodil se Kristus pán (E)
Slyšte, slyšte, pastůškové (D)
Tři králové (H)
Vondráši, Matóši (G)
Jak jsi krásné neviňátko (D)
N 50°AB.CDE E 014°FG.HIJ
Křížovka
Nejoblíbenějším druhem vánočního stromečku je…
Čtyři týdny před Vánocemi jsou označovány jako…
Aromatická směs koření, dřevěných smolných pilin nebo třísek a vonných bylin je…
Druh sladkého pečiva z kynutého těsta…
Rod poloparazitických keříkovitých rostlin je…
K Vánocům rádi dáváme, ale také dostáváme… (v jednotném čísle)
Na adventním věnci je 4x…
Město, kde se narodil Ježíšek, se jmenuje…
Pátého prosince chodí…
Ověřovátko
DE
Sehr geehrte Cacher,
wir gratulieren Dir, weil Du gerade das gefunden hast, was Du brauchst zur Erwerbung der Koordinaten und Hint für die Findung unseren Weihnachtscache 2018. Unten findest Du ein Video, in welchem Du findest ein Band der Ausschnitte von Weihnachtslieder und ein paar Bilder von einem aus den tschechischen bedeutenden Maler in 20. Jahrhundert.
Unter dem Video findest Du zwei Verzeichnisse, in den die Namen von Weihnachtslieder und die Bilder genannte sind. Weil Du geschickt bist, sicher verstehst Du sofort, was musst Du mit den Verzeichnissen machen. Wir müssen Dir aber noch hilfen. Mit Namen von Bildern hilft Dir diese Webseite. Im Ende löst Du noch ein Kreuzworträtsel auf. Du enthüllst ein Hint. Die Fragen und Antworten sind natürlich thematisch mit Weihnachten verbunden. Wirklich ist es nichts anstrengend, zur erfolgreiche Lösung genügt Dir nur ein bisschen von dem Witz.
Wir wünschen Dir angenehme Vergnügung bei der Lösung der Aufgaben mit der Weihnachtszeit und Winter zusammenhängend.
Verzeichnis mit Namen der Bilder
Svatý Mikuláš (5)
Svatá noc (7)
U vánočního stromku (0)
Zimní radovánky (6)
Betlém v zimě (3)
Sáňkující děti (1)
Koledníci (8)
Jesličky (3)
Děti se sáňkami (1)
Tichá noc (0)
Zima na splavu (4)
Ponocný (9)
Se stromečkem (2)
Vánoční stromek (2)
Mikuláš, čert a anděl (5)
Tři králové (8)
Narodil se Ježíšek (7)
Bruslaři a sněhulák (4)
Na půlnoční (9)
Vánoční kapr (6)
Verzeichnis mit Namen der Weihnachtslieder
Sußer die Glocken nie klingeln (C)
Macht hoch die Tür, die Tor macht weit (H)
O Du Frohliche (J)
Es wird scho glei dumpa (A)
Guten Abend, schön Abend, es weihnachtet schon (F)
Kommet ihr Hirten (F)
Stille Nacht (I)
O Tannenbaum (J)
Die Nacht ist vorgedrungen (E)
Advent, Advent, ein Lichtlein brennt (B)
Kling, Glockchen, klingelingeling (B)
In der Weihnachtsbäckerei (G)
Am Weihnachtsbaum die Lichter brennen (C)
O Bethlehem, du kleine Stadt (I)
Frohliche Weihnacht uberall (A)
Morgen Kinder wird’s was geben (E)
Lasst uns froh und munter (D)
Heitschi Bumbeidschi (H)
Morgen kommt der Weihnachtsmann (G)
Der Christbaum ist der schönste Baum (D)
N 50°AB.CDE E 014°FG.HIJ
Kreuzworträtsel
Die Ort, wo den Jesus geboren war…
Vier Woche von Weihnachten…
Am Fünfte Dezember kommt…
Die Pflanzen der Gattung Viscum ausder Familie der Sandelholzgewächse sind…
Die beliebteste Sorte des Weihnachstbaumes ist…
Zum Weihnachten geben und bekommen wir das sehr gern…
Vážení přátelé české klasiky, dnešní recenzí potěším zejména vás, protože se budu věnovat Tankovému praporu od Josefa Škvoreckého. Tento titul již můžeme po právu zařadit ke klasice. Minulý měsíc se dílo dočkalo nového vydání, a to v nakladatelství LEDA. Nakladatelství, s jehož novinkami se na mých stránkách vcelku pravidelně setkáváte, se zaměřuje na vydávání jazykových titulů a beletrii, zejména tedy tu současnou. V posledním měsíci se ale postaralo i o znovu vydání některých klasických románů, ať už se jedná o ty české, či světové. Jedním z nich je právě i dnes zmiňovaný Tankový prapor.
Něco málo o autorovi:
Josef Škvorecký je český spisovatel, jehož dobové okolnosti donutily k emigraci do Kanady, kde se se svou ženou Zdenou Salivarovou usadili a založili spolu v Torontu exilové nakladatelství ’68 Publishers. Mimo to, že psal a vydával, byl také výborným překladatelem. Svoje dětství prožil v Náchodě a jeho vztah k tomuto městu se odráží i v jeho knihách. Čtenáři znalí náchodských poměrů v Červeném Kostelci, hlavním dějišti některých Škvoreckého knih, odhalí právě zákoutí města Náchod. Pár těchto titulů bylo dokonce zfilmováno, výjimkou není ani Tankový prapor.
„3. kniha v sérii Danny Smiřický. Humorná kniha o vojenské službě v 50. letech. Humoristický obraz individuálního boje s blbostí, ztělesněnou vybranými představiteli důstojnického sboru čs. armády v padesátých letech.“
Základní informace o knize:
Román Tankový prapor se dočkal již sedmi vydání. V letech 1971 a 1972 se dočkává vydání v Torontu v Sixty-Eight Publishers, v roce 1990 vychází v Galaxii, 1998 u Iva Železného, 2005 v Levných knihách, pak se dočkává svého prvního elektronického vydání, a to v roce 2013, a letošní nejnovější vydání pochází z nakladatelství LEDA.
Recenze knihy:
Než se pustím do hodnocení zpracování děje knihy, je nutné zmínit to, co přitáhne pozornost asi každého čtenáře ihned při prvním kontaktu s titulem. Tímto faktorem je obálka, která by měla být zpracována tak, aby odpovídala obsahu a zároveň tak, aby nalákala k přečtení. Přebal Tankového praporu obě tyto podmínky přesně splňuje. Uchvátil mě svou originalitou a vtipností a také mi představil hlavní postavu příběhu – Dannyho Smiřického, jehož obličej byl umístěn pod názvem knihy. Nic na obálce nepůsobí rušivým dojmem a zároveň se nejedná o strohý grafický počin.
Než vás autor vůbec pustí k tomu, abyste začali číst jeho dílo, upozorní vás na zásadní okolnosti, jež mohou ovlivnit čtenářovo vnímání a interpretaci celého románu. Z těchto dvou krátkých odstavců vyplývá, že veškeré události a osoby v knize jsou smyšleny a zároveň, že čs. důstojníci a čs. lidová armáda jsou v knize zmíněny jen zdánlivě. Dále je důležité zmínit, že dílo je nutno brát jako modelovou prózu symbolického významu a autonomní dílo obecně lidského dosahu.
Za vysvětlujícími odstavci se odvíjí poutavá předmluva z pera Jiřího Voskovce s názvem Rekomandace. V ní na základě své životní zkušenosti udává Voskovec Škvoreckého dílo do kontextu, a to nejen dobového, ale i uměleckého a literárního. V tomto textu nesmí v žádném případě chybět ani zmínky o spolupráci autora předmluvy s Werichem, ale i o jeho životě v emigraci, což měli se Škvoreckým společné.
Román, v němž se již potřetí setkáváme s Dannym Smiřickým (předchozí: Prima sezóna a Zbabělci), nás zavede do vojenského prostředí. Hlavní hrdina se nám před očima promění v rotného a prožijeme s ním vcelku komické okamžiky na vojně. Oproti ostatním postavám je protagonista jiný. Bojí se každého prohřešku a snaží se plnit rozkazy svých nadřízených, aby mohl ve stanovenou dobu domů, na druhou stranu se mu některé rozkazy přímo příčí. Všechny postavy jsou vykresleny do detailu, a to jak po vzhledové, tak i po charakterové stránce.
V ději je hojně využito symboliky a čtenář z použitých výrazů může vyčíst autorův postoj, a to jak k Sovětskému svazu, tak i ke komunistickému režimu. Z některých promluv a způsobu chování je přímo zřejmé, že daná nadřízená postava zastupuje jeden z negativních vlivů, které Škvorecký skrytě odsuzuje. Zároveň můžeme konstatovat, že podřízené postavy představují bezbranný československý lid, jenž byl nucen v minulém režimu k maximální poslušnosti a v němž se neposlušnost tvrdě trestala. Všechny útrapy, jimiž si mladý vojín prochází, jsou odlehčovány situačním humorem, jenž je často až absurdní, ale dokáže čtenáře odvést od všedních problémů vlastního života.
Svazek má pouhých 280 stran, které jsou doplněny o vložené neočíslované stránky s ilustracemi, jež příběh působivě doplňují a společně s vtipnými a často hodně peprnými dialogy oživují. Musím říci, že se text čte téměř sám, ráno si ke knize sednete a večer zjistíte, že jste ji zhltli jedním dechem a ani nevíte jak. Ano, opravdu, až tak čtivé a strhující toto dílo je.
Celý děj je odvyprávěn objektivní er-formou, a to očima vypravěče, se kterým budete veškeré dění sledovat z bezpečné vzdálenosti a dělá si obrázek o tom, co vidí. Vypravěč je tedy distancován a situací se přímo neúčastní. Situační popis je doplněn mnohými dialogy, v nichž se často vyskytují vulgarismy, mluva postav je nespisovná a objevuje se i vojenský slang.
Text je složen z Voskovcova úvodního slova, devíti kapitol románu a vše zavírá poděkování, autorova poznámka a ediční poznámka. Pro nás je důležitá hlavně poslední zmiňovaná poznámka, protože vysvětluje to, co nás při čtení románu může nemile překvapit, a to objevující se chyby v textu, jež v mnoha případech působí rušivým dojmem. Jednotlivé epizody příběhu jsou sice delší, ale jsou prokládány ilustracemi a dialogy, a proto vám čtení rychle uteče. Každá z kapitol má svůj název, který ve zkratce představuje to, co se v následujících odstavcích bude dít.
„Rotný vylezl z baráku a octl se ve voňavé, kaštanové noci. Prošel kolem osvětlených oken štábu k vchodu na prapor, kudy se také chodilo na politické oddělení. Seděla tam služba, ponořená do četby unikátního prvotisku románu Krwawý boj s pašeráky w černé rokli, jen se tu zachoval ještě z dob starého Rakouska. Vojín byl dílem tak zaujat, že si rotného vůbec nevšiml, a stejně se zachoval i pomocník, který sice stál v osvětlené předsíňce, opřen o služební přihrádku, ale v otevřených Řádech strážní a dozorčí služby měl vloženy jakési potištěné saláty, jež pro svou opotřebovanost rovněž nevypadaly na vojenský tisk.
ŠKVORECKÝ, JOSEF. Tankový prapor. V nakladtelství LEDA vyd. 1. Voznice: LEDA, 2018. ISBN 978-80-7335-556-2. s. 62
Tato knížka si mě opět získala i díky svému grafickému zpracování, které se vydařilo. I tentokrát přidala grafika na čtivosti románu. Text je sázen do bloku, a to vcelku velkými patkovými písmeny, která se krásně čtou a vedou oči po řádcích. Jednotlivé části textu jsou od sebe přehledně odlišovány. Většinou jsou mezi jednotlivými částmi umístěny tři hvězdičky, které nás v ději posunují o kus dál.
Moje subjektivní hodnocení románu Tankový prapor nemůže být jiné než pozitivní, i když pár výtek k titulu se přeci jen našlo. Jsem milovnicí a vášnivou čtenářkou klasické literatury, ať už se jedná o tu světovou, nebo naši českou. Když jsem tedy dostala nabídku na recenzní výtisk Tankového praporu moje srdíčko zaplesalo. Kniha přišla a já se do ní díky obálce zamilovala na první pohled. Tak trochu už jsem věděla, co od díla čekat, protože jsem četla první díl Prima sezóna a dílo se mi líbilo. Nebyl tedy důvod se třetího dílu obávat a musím konstatovat, že jsem od něj dostala přesně to, co jsem očekávala. Na druhou stranu jsou tu prvky, které mě rušily od čtení a trošku i zklamaly. Jsou jimi občas se objevující textové chyby (záměna písmen, chybějící písmeno apod.) a chybná diakritika. Naštěstí v textu nijak zásadně nepozměňovaly význam, ale chvilku trvalo, než mi došlo, co se mi dané slovo snaží sdělit. Naštěstí bylo v ediční poznámce podáno vysvětlení, i když se mi stejně moc nechce věřit tomu, že by text předlohy obsahoval tolik chyb. I přes tento malý zádrhel jsem si čtení užila plnými doušky a pobavila se, což byl autorův záměr. Co se týče jazyka, byla jsem ráda, že autor použil i nespisovného jazyka a vojenského slangu, bylo to pro jeho dílo přidanou hodnotou. Děj knihy se mi moc líbil a jako celek ji hodnotím zaslouženými 90 %.
Pokud jste fanoušky české klasiky, máte rádi humor a nebojíte se vojenského prostředí, příhody rotného Dannyho Smiřického si rozhodně přečtěte, stojí to za to.
Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké poděkování nakladatelství LEDA. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si tento román pořídili a přečetli, najdete jej v e-shopu nakladatelství.
Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
Série:
Danny Smiřický (3.)
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:
2018, Leda
1. vydání originálu:
1971
Počet stran:
280
Vazba knihy:
pevná / vázaná
ISBN:
978-80-7335-556-2
Manage Cookie Consent
To provide the best experiences, we use technologies like cookies to store and/or access device information. Consenting to these technologies will allow us to process data such as browsing behavior or unique IDs on this site. Not consenting or withdrawing consent, may adversely affect certain features and functions.
Functional
Vždy aktivní
The technical storage or access is strictly necessary for the legitimate purpose of enabling the use of a specific service explicitly requested by the subscriber or user, or for the sole purpose of carrying out the transmission of a communication over an electronic communications network.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistics
The technical storage or access that is used exclusively for statistical purposes.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
The technical storage or access is required to create user profiles to send advertising, or to track the user on a website or across several websites for similar marketing purposes.
