Máte doma zvídavé dítko, které zajímá vše, co se děje v noci na obloze? Zaujme ho každá hvězda a rádo by poznalo její příběh? Pokud ano, tak věřte, že kniha, kterou vám dnes představíme, vysvětlí vašemu potomkovi veškeré možné úkazy, a to velmi zajímavou a čtivou formou. Vše začíná tím, že k dívence Aničce spadne hvězdička, které dá jméno Lucie. Ta jí potom vypráví nejrůznější dobrodružné příběhy, jež se dnes a denně stávají dalším hvězdám. Jelikož se jedná o pohádkovou knihu pro děti, nesmí chybět ani úchvatné ilustrace, o něž se tentokrát postarala Zdeňka Študlarová. Pojďte s Aničkou a Lucií poznat vesmír zblízka.
„Ze tmy se vynořil paprsek a dotkl se okenní římsy. Kde se vzala, tu se vzala, před Aničkou stála hvězdička Lucie a hned ji vesele zdravila.“ (s. 11)
Ve chvíli, kdy jsem si z balíčku vytáhla tuto krásnou knihu, byla jsem přesvědčena, že ji musím začít číst ihned. Musím říci, že mě uhranula hned ilustrace na obálce, která přesně představuje to, o čem vyprávění bude. Těšila jsem se, až svazek otevřu a začtu se do děje. Zpočátku jsem měla pochybnosti, protože jsem od Hany Kneblové četla již několik populárně naučných knih s historickou tematikou. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se začetla hned na první stránce a nadšení mě neopustilo až do úplného konce. Musím říci, že text naprosto odpovídá i tomu, co je uvedeno v anotaci, takže to pro mě bylo opravdu milé překvapení.
Titul Pohádky o hvězdách vyšel v roce 2017 v nakladatelství Brána. Pokud se budete chtít dozvědět něco nového o životě hvězd a třeba i zábavnou formou svému dítku vysvětlit některé astronomické jevy, můžete si pořídit tento strhující, naučný a místy i napínavý příběh právě zde.
Jak jsem již poznamenala výše, jméno Hany Kneblové na Pohádkách o hvězdách mě překvapilo. Když jsem se do textu začetla, byla jsem naprosto konsternována. Zaujala mě nejen plynulost a stručnost vyprávění, ale také vzdělávací funkce textu. Dítě tak nenáročnou formou získává informace o tom, jak to ve vesmíru chodí. Získá odpovědi na většinu svých otázek, a to vše velice logicky, záživně a bez žádných plytkých pouček.
Kniha je složena z jedenácti pohádkových příběhů, které se odehrávají na pouhých 96 stranách. Všechny kapitoly jsou samostatnými složkami a nijak na sebe nenavazují. Jediným společným jmenovatelem jsou Anička s Lucií. Dívenka zde vystupuje coby posluchač a prim hraje zejména hvězdička, která děvčátku pohádky vypráví. Z obou se stávají nerozlučné kamarádky, a proto bych si troufla tvrdit, že má text i lehce socializační funkci. Autorka v tomto díle vsadila zejména na přímočarost a vtip. Troufnu si tvrdit, že si děti obě hrdinky oblíbí a budou toužit poslouchat či číst jejich příhody neustále kolem dokola. Nicméně knihu si zamilujete i vy. Přesně vím, o čem mluvím, měla jsem to stejně.
Ilustrátorka doprovodila svými krásnými, barevnými a živými obrázky celou knihu. Její dílo si zaslouží vyzdvihnout, protože je více než zřejmé, že Zdeňka Študlarová odvedla luxusní práci. Veškeré obrázky zaujmou každého čtenáře svou barevností. Některé jsou malé, jiné jsou tak velké, že snižují oblast textu na minimum. Navíc krásně dokreslují vše, co se ve vyprávění odehrává.
Dílo je napsáno velice jednoduše, aby vše pochopily i nejmenší děti. Příběhy jsou stručné a jedna kapitola nemá nikdy více jak sedm stránek textu, které jsou pochopitelně doprovázeny chytlavými ilustracemi. Všechny příběhy jsou odvyprávěny objektivní er-formou, která je doplněna dialogy, kterých ale není moc. Vypravěč je zde dvojího typu, první sleduje počínání děvčátka a hvězdičky, druhý je zaměřen zejména na hvězdičku Lucku. Obě linie jsou sepsány v minulém čase, a to chronologicky, aby vyprávění dávalo smysl. Nadpis každé kapitoly má velkou vypovídající hodnotu o jejím obsahu. Při četbě se tedy rozhodně nebudete nudit ani vy, ani vaši potomci. Dostanete přesně to, co očekáváte, a to na velkém stříbrném podnose.
Moje subjektivní hodnocení je ryze pozitivní. I přesto, že se jedná o příběh určen dětskému čtenáři, užila jsem si ho plnými doušky. Na první stránce mě vyprávění polapilo a nepustilo mě do té doby, než jsem knihu nedočetla až do úplného konce. Líbilo se mi, jakým způsobem autorka dodává dítěti logických vysvětlení pro určité jevy, které by mu rodič nikdy asi nedokázal racionálně vysvětlit. Každého čtenáře v knize potěší velká patková písmena. I z tohoto důvodu mohu tuto knihu doporučit coby první či druhé čtení pro začínající čtenáře. K dalšímu čtení dětského čtenáře budou motivovat také již tolik opěvované ilustrace. Pohádky o hvězdách si ode mě získaly zasloužených 100 %.
| Název knihy | Pohádky o hvězdách |
| Autor | Hana Kneblová |
| Žánr | Pohádky |
| Nakladatelství | Brána |
| Rok vydání | 2017 |
| Počet stran | 96 |
| ISBN | 978-80-7243-996-6 |
 |
www.brana-knihy.cz |
 |
www.databazeknih.cz |
Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.
Každý z nás touží učinit něco, co po nás zanechá určité stopy. Něco, na co budou vzpomínat ještě mnohé další generace. Pro Heinricha Schlimanna je synonymem řeckého pokladu nejprve jeho žena Sofie, která by mu mohla pomoci dosáhnout jeho životního úspěchu. Již od doby svých studií si neustále láme hlavu s bájnou Trójou. Je to jen smyšlenka, nebo toto místo opravdu existovalo? Rozhodne se ho najít. Povede se mu to? Jak hledání poznamená vztah mezi ním a Sofií? To vše se dozvíte v této audioknize, která je opředena tajemstvím a četnými záhadami. Autor do příběhu zakódoval spoustu emocí, ať už těch pozitivních, nebo naopak negativních. Z velké blízkosti budete moci sledovat více i méně úspěšné archeologické práce. Celá audiokniha má nádherných 56 kapitol, které jsou složeny z 9 knih. Poslech jsem si užila, ale o tom více níže.
Každý z nás v něco věří, někdo v Boha, jiný třeba jen ve svoje dobré výsledky. Ať už to je, co to je. Je něco mezi nebem a zemí, co nám pomáhá vyřešit naše problémy, překlenout se přes ně a posunout se zase o kus blíže k životním metám. Kniha, kterou vám dnes prostřednictvím této recenze představíme, přesně řeší otázky nadpřirozena a víry. Než se pustíme do samotného představování, měli bychom si vysvětlit, co vůbec znamená název povídkového souboru. Dybuk a ďábel jsou totožné bytosti, rozdíl je jen v tom, že dybuk pochází z židovského názvosloví a ďábel je zase ryze křesťanský. Ač si můžete myslet, že se při čtení budete bát, není tomu tak. Kniha je plná záhadných událostí, ale jen málokdy jde o práci ďábla, objevují se i andělé a další pozitivní postavy. Některé příběhy se čtou velice dobře, jiné se zase trošku zadrhují, ale rozhodně to není nic nepřekonatelného. Titul rozhodně stojí za přečtení.
Hurá, do edice Původní česká detektivka opět přibyly další přírůstky. Jedním z nich je i Smrt konvertity, kterou jsem si měla možnost přečíst. S tvorbou Petra Eidlera jsem se zatím ještě nikdy nesetkala, a proto jsem byla zvědavá, co mě čeká a nemine. Pevně věřím, že stejnou zvědavost a zájem o tento zajímavý titul vzbudím i ve vás, moji milí čtenáři. Je na čase, abych vám tento spletitý detektivní román aspoň trošku přiblížila. Ač jsou často do edice vloženy příběhy, jež se svým ražením vracejí zpět k původnímu pojetí detektivky, tentokrát se setkáte s moderním uchopením tohoto oblíbeného žánru. Při čtení se v žádném případě nebudete nudit, protože autor ve vás vyvolá spoustu otázek a budete se snažit pomoci soukromému vyšetřovateli a jeho náhodným pomocníkům při vyšetřování. Knížka byla přečtena téměř obratem, zdatnější čtenář ji klidně zvládne i za pouhý jeden večer.
Řadíte se k příznivcům historických příběhů, které čerpají ze vzpomínek skutečných pamětníků. Kniha, kterou bych vám prostřednictvím této recenze ráda představila, vám zajisté splní vše, po čem toužíte. Autor vás v ní seznámí se svými prarodiči, kteří si prošli trýznivým obdobím pobytu v koncentračním táboře. Oba pocházeli z polského Otwocku. Autorova babička pocházela z velké židovské rodiny, ale válku přežila jen ona. Ostatní byli zplynováni nebo zastřeleni. Dědeček na tom nebyl o moc lépe. Noah Lederman již od útlého dětství toužil po tom, aby mu prarodiče o těžkostech druhé světové války vyprávěli. Od dědy se toho moc nedozvěděl a babička se o tomto bolestném období nerada bavila. Jak to tedy zařídit, aby mohl vzniknout působivý příběh plný emocí a dojemných okamžiků. Nebojte, autor se s potížemi popral a nakonec vznikl literární skvost monitorující události druhé světové války, ale i toho, jak bolestivé okamžiky poznamenávají životy i dalších generací.
Rádi posloucháte vyprávění ze životů vašich rodičů či prarodičů? Milujete vzpomínky, které vás s odstupem času pobaví? Pokud ano, tak audiokniha Ani mráčku na obláčku se vám bude zaručeně líbit. Jedná se o vyprávěnky Jiřího Anderleho, který vzpomíná na to, jak se žilo na Novém světě a jak se zde setkával se svými kolegy z kulturních kruhů (Bohumil Hrabal, Gustav Mahler, ale své místo tu má i spousta dalších známých osobností). Už jen proto, že se jedná o příhody ze života, má pro mě toto dílo obrovskou hodnotu. Od této chvíle už nemohu říci, že jsem Jiřího Anderleho neznala. On se mnou dokonce sdílel část svého bytí. Nahrávka je vcelku krátká a dobře se poslouchá.
Autor studie se v textu zabývá tvorbou básníka Vítězslava Nezvala. František Všetička ve studii poukazuje například na Nezvalovu rozporuplnost ve volbě směru psaní. V textech publikovaných v 30. letech 20. století si můžeme povšimnout ortodoxního příklonu k surrealismu (Žena v množném čísle…), pod pseudonymem pak vydával texty, které se od tohoto směru výrazně odkláněly (52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida…). Ve stejném období se pouští také do psaní pro dětské čtenáře. K surrealistickým dílům můžeme zařadit prózu Anička skřítek a Slaměný Hubert. Nezvalovi však nebyla cizí ani realistická tvorba zobrazující reálný svět kolem dítěte. K takovýmto se řadí soubor básní v próze Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti. Všetička vyzdvihuje, že Nezval dokázal díky básnickému slovu a imaginaci překlenout nesrovnalost mezi dětskými čtenáři, ke kterým se tituly dostaly. Zároveň je nutné podotknout, že poslední jmenované dílo pro děti je nadčasové. Všechny popisované jevy se od počátku lidského života konají stejně, rostliny stále stejně rostou, kvetou, zvířata i lidé se chovají a vypadají stále stejně, i když třeba s malými změnami. Nezval ve svých dětských textech často používá personifikaci. Soubor básní v próze je rozdělen do 4 částí, avšak zajímavostí je, že v publikaci nebylo 8 děl zveřejněno. Dvě se ztratila a šest bylo uveřejněno až v roce 1960 ve Zlatém Máji. Oddíl věcí se hodně blíží oddílu zvířat. Možná bychom mohli konstatovat, že se i vzájemně prolínají. Věci jsou však prolínány i s oddílem lidí pro děti. Básně v souboru jsou převážně lyrické, ale ani epika nechybí, ta se projevuje například v Rakovi, který má pověsťový charakter. Zajímavostí je, že v některých textech se autor zaměřil zejména na koncovku, kde se dozvíme pointu, zároveň tu můžeme objevit i ponaučení. Básně v próze jsou doprovázeny barevnými ilustracemi Jiřího Trnky. Jak poznáme, že se jedná o básně v próze? Odpověď je jednoduchá, v textech se můžeme setkat s rýmy. Dále si můžeme povšimnout střídání chlapeckého a dívčího pohledu na věc. Častěji se však objevuje ten chlapecký, dostává zde dokonce jméno Emil. Kniha je protagonistická, a to ve všech částech bez výjimky. Posledním bodem Všetičkovy studie je pak srovnání Nezvalova způsobu tvorby s Čapkovým a Demlovým, které si jsou v mnohém hodně blízké.
V nedávné době jsme si užívali Velikonoce, smutné období poslední večeře a ukřižování Ježíše Krista, ale i jeho návrat zpět mezi živé. S aktem ukřižování a následným pohřbením je spojena také jedna vzácná relikvie, a to Turínské plátno, do kterého byl po sejmutí z kříže Ježíš zabalen. S tímto plátnem je spojeno mnoho tajemného a autor knihy Plátno z Turína s podtitulem Meditace o historii a spiritualitě se snaží tyto otázky znovu otevřít a najít na ně odpovědi. Zajímá vás tento tajemný relikt a to, na co při svých zamyšleních Zdeněk Jančařík přišel? Otevřete tuto útlou knížku a začtěte se. Třeba naleznete odpovědi i na svoje vlastní otázky.
