je mi ctí vás informovat o tom, že na Iwíkově knihovně dojde od začátku roku 2018 k malé změně. Objevíte tu mnohem více recenzí, než tomu bylo do této chvíle. I když… S mými recenzemi, které byly zveřejňovány na portálu Chrudimka.cz, jste se mohli setkat na stránce, která byla umístěna v menu. Zmíněnou stránku jsem v tuto chvíli proměnila v rubriku, v níž budou od nového roku přibývat přímo recenze přejaté z portálu.
Věříme, že tento postup přivede ke knihám mnohem více čtenářů. Pokud jste byli zvyklí na můj seznam s odkazy k recenzím přímo na portálu, nemusíte se obávat, nepřijdete o něj. Přeměním ho v pouhý článek, který najdete v této nové rubrice.
Již teď vám prozradím, že se v brzké době můžete těšit na zásobu nových recenzí, ke kterým se mnozí z vás zajisté ještě nedostali.
Lidičky, jsem tu a zase se hlásím o slovo. Já, desetiletá Lenka, však už se známe. Opět jsem si užila spoustu zajímavých chvilek, a to nejen se svou nejlepší kamarádkou Xeňou, ale i s mojí indickou flétnou. Obě už znáte, pokud jste četli Všude plno králíků. Znovu spolu prožijeme další dávku dobrodružství a legrace. I tentokrát si užijete skvělou jízdu, kterou jsme pro vás připravily společně s Alicí Pantermüllerovou a Danielou Kohlovou. Tento díl uchvátí jak dívky, tak i chlapce. Ti si příhody vychutnají zejména pro jejich akčnost. Každého, kdo titul vezme do ruky, nutně musí zaujmout grafické zpracování knihy. Pojďte se o mě dozvědět něco více, jistě vás mile překvapím.
„2. kniha v sérii Lenčiny katastrofy. Dnes se ve škole přihodilo cosi vzrušujícího. Barča Boleslavská totiž založila dívčí partu, Kouzelné svůdnice. Jsou v ní skoro všechny holky ze třídy, kromě mě a mojí nejlepší kamarádky Xeni. Proto jim taky pořád říkáme Ovce a slepice. Ale to je jedno, Xeňa a já máme teď svou vlastní partu, Divoké králíky (DK). A protože dva jsou opravdu málo, přibraly jsme do ní i Pavla s jeho stromovou chýší. Jen je blbé, že kromě Ovcí a slepic máme na krku ještě i partu Rokerů. Zdalipak se zbavíme mé indické zobcové flétny? Nebo se budou dít ještě další divné věci?“
Traumatický zážitek, návrat milovaného přítele Judy, pracovní cesta a pak? Vypadá to jako černá díra. Co se vlastně vůbec stalo? Asi ani sama nevíš, že? Viděla jsi ji, nebo jsi ji neviděla? Vždyť ti přece dala tu věc. Ještě včera jsi s tou věcí pracovala, dnes ji hledáš a nemůžeš ji najít. Proč? Že by ti někdo chtěl ublížit? Má k tomu důvod? Třeba jsi viděla něco, co jsi vidět neměla. Přesně takový je nový román anglické autorky Ruth Ware, která si moje srdce získala svou prvotinou Všude kolem černý les. Je i Žena z kajuty č. 10 tak kvalitní? To se dozvíte níže.
„Novinářka Lo Blacklocková, která píše do cestovatelských časopisů, právě dostala životní šanci: má se spolu s hrstkou cestujících z vyšší společnosti účastnit luxusní okružní plavby po norských fjordech. Soukromá jachta Polární záře se právě vydává na svou panenskou plavbu – obloha je modrá, moře klidné a hosté dobře naladěni. Noblesní kajuty, večeře ve velkém stylu, elegantní konverzace… Pohádka se však zvrhne v noční můru: Lo v polotmě zahlédne, jak někdo srazil s paluby do moře jakousi ženu. Novinářka je jediná, kdo incident viděl, a nikdo jí nevěří – vždyť nikdo z hostů nechybí! Lo se zoufale snaží zjistit, co se stalo, ale loď pluje dál, jako by o nic nešlo. Jenže něco je tu špatně, skrznaskrz špatně… Důmyslně vystavěný román, který připomíná vrcholná díla Agathy Christie, je plný překvapivých zvratů a mrazivých odhalení.“
Útloučká kniha, která je plná bolesti a dalších podobných emocí. Nejhorší na tom všem je, že hlavními aktéry jedenácti příběhů nejsou dospělí lidé, nýbrž děti. Malí bezbranní tvorečkové, kteří si v žádném případě nezasloužili to, čeho se na nich dopouštěli ostatní. Nikomu nic neprovedli a už v dosti nízkém věku okusili trpkou příchuť násilí. V některých případech na vlastní kůži, v jiných pak byli nuceni přihlížet. Takovéto traumatické situace poznamenají hodně dospělého, na malé dítě zapůsobí ale mnohem intenzivněji, ač si to většina z nás nechce připustit. Abychom si uvědomili důsledky chování některých členů společnosti vůči dětem, vznikl tento titul, který vás doslova položí na lopatky. Jednotlivé příběhy jsou sice smutné, ale zajímavé, čtivé a obohacující o zajímavé poznatky z oblasti psychologie a psychoterapie. Během několika hodin je budete mít přečtené.
„Dětský psychiatr Bruce Perry měl v terapii děti, které zažily nepředstavitelné hrůzy: přežily genocidu, byly svědky násilných činů, dospělí je zavírali do skříní či klecí, byly oběťmi násilí v rodině. Perry vypráví jejich příběhy a mluví o traumatech, která utrpěly, i o tom, jak se z nich dokázaly zotavit. V knize najdeme příběh dětí ze sekty Davidiánů nebo příběh satanské paniky, která zachvátila Spojené státy v 80. letech minulého století a která se řadí k moderním pověstem, do stejné skupiny fenoménů, kam patří například falešné vzpomínky na sexuální zneužívání. Bruce D. Perry je americký psychiatr, specializuje se na dětské duševní zdraví a neurovědu. Maia Szalavitz je americká reportérka, autorka specializující se na oblast vědy, politiky a léčby závislostí.“
Ahoj, je mi deset let a jmenuji se Lenka. Ač se Ti na první pohled mohu zdát úplně obyčejná jako každá jiná holka, není tomu tak. Mně se totiž každou chvilku stává něco zajímavého, většinou to jsou hodně divné věci. I když často se mi něco zvláštního děje, když… Pokud se chceš dozvědět, čím jsem výjimečná a jaké zajímavosti mi do života vložila Alice Pantermüllerová, autorka, která mi dala jméno a sepsala moje příběhy, není nic jednoduššího než si přečíst knihy o mně. Moje příběhy jsou zajímavé a čtivé, udělají radost nejen dívkám, ač budeš jistě nevěřícně kroutit hlavou, svoje si zde najdou i chlapci. Nesmějí ale očekávat něco ve stylu mého čtenáři velice oblíbeného kolegy Poseroutky. I když grafickým ztvárněním mají naše osudy k sobě hodně blízko. Já jsem ale jiná… Čím? O tom se dočtete více v recenzi níže.
„1. kniha v sérii Lenčiny katastrofy. Jmenuju se Lenka, mám deset let a jsem poměrně normální. Každopádně mnohem normálnější než moji rodiče a oba moji blbobráši. Proto taky nechápu, proč se právě mně poslední dobou stává tolik divných věcí. Třeba že se na školní tabuli samy od sebe objevují strašně trapné věty nebo že mé oblíbené jídlo najednou páchne po růžičkové kapustě. Blééé! Způsobuje to snad indická zobcová flétna, kterou mi dala máma? Na něco takového přitom vůbec nemám čas. Chci si totiž bezpodmínečně pořídit vlastní zvíře. Mám už i docela dobrý plán, jak to udělat. Jen kdyby mi pořád nestála v cestě ta hloupá flétna…“
Ona. Patnáctiletá. Téměř šestnáctiletá. „Osm schodů nahoru. A pak ještě čtyři. První dveře napravo.“ Hřiště děsu. Neuvěřitelný strach. Musí se na ně dívat špehírkou. Na to, jak její matka ubližuje jim. Je jí sama mučena a nucena k tomu, aby se od ní učila. Sama neví, jestli je spíše její mučednice, nebo učednice. Prostě je (M)Učednice. Kniha, kterou vám prostřednictvím této recenze představím, vypráví příběh plný hrůzy a napětí. Nebudete se od ní moci odtrhnout, protože vás chytne na samém začátku a nepustí vás do té chvíle, dokud si nepřečtete její poslední stránku a nezjistíte, jak to vše dopadne. Poznejte puberťačku Milly, nebo snad Annie? Kdo vůbec je? Ona sama to na 100 % neví. Nebo to nechce vědět? Odpověď na všechny otázky vám podá tento zajímavý, napínavý a na vaše nervy útočící psychothriller, který se odehrává ve 40 kapitolách na 336 stranách. Připravte se na děsivou jízdu plnou bolesti a nečekaných zvratů, která vás rozhodně nebude ani vteřinu nudit.
„MÁM NOVÉ JMÉNO NOVOU RODINU JSEM CELÁ ZBRUSU NOVÁ OPRAVDU?
Její matka už ve svém domě spáchala několik vražd a nejenom to – v záchvatech pomatení mučí svoji dceru, aby se hrůz účastnila. Matka předtím taková nebyla a měla svoje děti ráda, a Annie matku ji přese všechno ještě pořád miluje, ale jediný způsob, jak může strašlivým událostem udělat konec, je udat ji na policii. Annie pak dostává v životě druhou šanci. Má novou identitu, jmenuje se teď Milly, a žije v nové, zámožné pěstounské rodině, díky které dokonce začne chodit do prestižní soukromé školy. Jenomže pokračující vyšetřování jí dalšími a dalšími výslechy připomíná tragickou minulost. Milly má být hlavním svědkem obžaloby v soudním procesu s její matkou, který se neúprosně blíží. Otřesená Milly se trápí pochybami – převažují u ní zděděné předpoklady, nebo ji víc ovlivňuje to, co dobrého i hrozného dosud zažila? Dokonce i v novém domově Milly potkávají nesnesitelné chvíle, když ji šikanují její vrstevnice. Napětí se už nedá unést, svědomí v ní bojuje se smrtelným vábením a ona se musí definitivně rozhodnout. Dokáže zapřít matčinu krev a uniknout běsům? Vzepře se našeptávání démonů a zaplatí za to, anebo se stane učednicí své matky?
MINULOST NEDOKÁŽE NIKDO SMAZAT… ALE JE MOŽNÉ SE JÍ VZEPŘÍT?“
František Niedl se řadí k významným českým autorům, kteří se zabývají psaním historických románů. Ve svých dílech často oslavuje lidskou odvahu, ale všimnout si můžeme i stinných stránek lidského charakteru. V nakladatelství MOBA mu vyšlo již několik knih. Pro inspiraci vám přináším jejich seznam, který budu postupně upravovat a vy tak budete mít možnost sledovat, co vše už jsem ze seznamu přečetla.
Série Hynek Tas z Boru
Čtvrtý králův pes
Čas vlků
S vlčí hlavou v erbu
Krajina nočních jezdců
Série Rytíři z Vřesova
Rytíři z Vřesova
Růže a lev
Ve službách mocných
Co vy? Četli jste některou z těchto knih? Jak na vás zapůsobily? Podělte se se mnou o svůj názor.
Máte rádi historické příběhy plné neočekávaných zvratů, v nichž se můžete potkat s opravdovými rytíři? Tato kniha vás dozajista nezklame, protože vypráví příběh o hrdinství, hrdosti, lásce, ale i o chamtivosti, nevraživosti a nepřátelství. Na scénu se opět vrací bývalý templář a někdejší hrdinný johanitský rytíř Wolfram Katzinger z Olšové se svým pážetem Čeňkem. Paralelně pak můžeme sledovat příběh Beneše z Vřesova. Co na vás v tomto poutavém románu čeká? To se dozvíte, když se do něj začtete. Jediné, co vám mohu slíbit, je, že se rozhodně nebudete ani chvilku nudit.
„3. kniha v sérii Rytíři z Vřesova. Někdejší johanitský rytíř Wolfram Katzinger z Olšové se s řádem johanitů rozchází. Je ale vůbec možné opustit řád bez ztráty cti? Wolfram navíc zvažuje možnost vstoupit do služeb krále Jana Lucemburského, oslabeného úmrtím svého otce a tísněného částí české šlechty v čele s Jindřichem z Lipé. Také Beneš z Vřesova odchází po neshodě se svým lenním pánem Petrem z Rožmberka z jeho služeb a pokouší se znovu pozvednout vypleněnou a vypálenou rodnou tvrz Vřesov, ačkoliv byl doposud přesvědčen, že už k ní zhola nic necítí…“
Jan Lebeda se narodil 28. února 1936. Je zkušeným českým spisovatelem knih pro děti a mládež. Původně byl učitelem a měl velice blízký vztah k dětem – svým budoucím čtenářům. Svými knihami se jim snaží předat nejen základy slušného chování, ale také se je snaží dovést k lásce k přírodě. K jeho koníčkům patří chování včel. Právě ve svých úlech našel inspiraci pro své pohádkové knihy o skřítkovi Medovníčkovi. Zabýval se ale také tvorbou říkanek a básniček.
Kvalitě jeho knih bezesporu přispívá také velké množství krásných a barevných obrázků, jejichž autorkou je výborná ilustrátorka Zdeňka Študlarová. Ilustrace krásně doplňují celé vyprávění. Když se dítě při čtení bude dívat na obrázky, mnohé situace snadno a rychle pochopí. Všechny knihy se odehrávají v přírodě. Děti se tak dozví spoustu zajímavých informací o zvířátkách. Hravou a zábavnou formou jsou prezentovány zvyky a chování zvířátek. Zajímavé je, že autor do svých příběhů dokázal vložit i vzdělávací prvky. Spisovatel je u svých čtenářů velmi oblíbený. S láskou pro ně pořádá různé besedy, v nichž se jim snaží předat aspoň trochu ze své lásky k přírodě. (zdroje: Databáze knih a Knižní klub)
Můj názor: S tvorbou tohoto autora jsem se setkala před několika dny poprvé. Měla jsem tu čest si pro účel recenze pro portál Chrudimka.cz přečíst jeho příběh s názvem Okáček: Veveří kluk z Jánského vrchu. Uchvátil mě jak autorův styl, tak i působivé ilustrace od již zmíněné ilustrátorky Zdeňky Študlarové. Do zajímavého a čtivého textu autor zakódoval spoustu důležitých informací, jež mohou rodičům, případně i učitelům na 1. stupni pomoci s výchovou dětí. Již teď se moc těším, až si přečtu další z jeho knih.
Ing. Jan Bauer se narodil 11. dubna 1945 v Jihlavě. Je významným českým literárním autorem a žurnalistou, avšak vzdělání získal v oboru zemědělský inženýr.
O tomto autorovi můžeme v tuto chvíli mluvit s čistým svědomím jako o nejplodnějším dosud žijícím českém spisovateli. Na svém kontě má totiž již více než 150 titulů. Jeho rozpětí tvorby je vcelku široké. V jeho bibliografii mají své zastoupení historické romány, detektivky, ale také literatura faktu. Za svou tvorbu získal řadu literárních ocenění (pevně věřím, že ještě nějaká v budoucnu obdrží, zaslouží si to). Své knihy publikuje v několika nakladatelstvích. (zdroj: cbdb.cz)
Můj názor: Díla Jana Bauera jsem si oblíbila ještě v době, kdy tento blog neexistoval. Líbí se mi styl, jakým autor píše. V jeho dílech nejde jen o tupé hledání vraha, nebo nezáživné popisování událostí v mnoha odborných termínech, jsou zábavná a dobře se čtou. Líbí se mi, že se snaží přiblížit svou tvorbou historii i běžnému laickému čtenáři. Nesnaží se ho zatížit mnoha informacemi. Když už s něčím seznamuje, činí tak nenásilnou formou, čtenáři proto ani nedojde, že se svým způsobem četbou díla učí. Janu Bauerovi držím palce a těším se na další jeho díla.
Názor historiků – odborníků: Jelikož studuji vysokou školu zaměřenou na historii, mám zpětnou vazbu i od některých odborníků. Ti spíše tvorbu tohoto autora zavrhují, vidí v něm „vykradače“ truhlice českých dějin. Osobně s tímto názorem nemohu souhlasit, protože vím, že spisovatel české dějiny nepřetváří, jen se je snaží přiblížit laickému čtenáři, jenž třeba nemá o historii našeho státu tak hluboké znalosti. Navíc v případě beletrie je nutné utvořit příběh tak, aby čtenáře zaujal a byl pro něj nějakým způsobem čtivý a záživný, jde tu tedy hlavně o literární funkci zábavnou. V případě literatury faktu musíme brát v potaz opět faktor cílového čtenáře, je pravda, že knihy trošku problematiku bulvarizují, ale musíme si znovu položit otázku, zda by si titul našel takové množství čtenářů, jaké má, pokud by byl psán složitou terminologií a ještě k tomu nezáživně. Netvrdím, že odborné texty musí být nutně nepříliš čtivé. Z vlastní zkušenosti vím, že se v odborné literatuře najde řada zajímavých titulů, ale stále musíme brát v potaz laiky, kteří po těchto svazcích (většinou pořádných bichlích) určitě nesáhnou. Shledávám tudíž jeho tvorbu za přínosnou.
To provide the best experiences, we use technologies like cookies to store and/or access device information. Consenting to these technologies will allow us to process data such as browsing behavior or unique IDs on this site. Not consenting or withdrawing consent, may adversely affect certain features and functions.
Functional
Vždy aktivní
The technical storage or access is strictly necessary for the legitimate purpose of enabling the use of a specific service explicitly requested by the subscriber or user, or for the sole purpose of carrying out the transmission of a communication over an electronic communications network.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistics
The technical storage or access that is used exclusively for statistical purposes.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
The technical storage or access is required to create user profiles to send advertising, or to track the user on a website or across several websites for similar marketing purposes.